oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj! Tak jsem dopsala další kapitolu. Nejprve bych vám chtěla říct, že tam je scéna, kterou byste si měli přečíst možná až vám bude 15. No, ale i tak jsem si jistá, že i když vám tolik nebude, tak si to přečtete, že? :-D Radši to píšu, kdyby si mi náhodou někdo chtěl ztěžovat.

Jinak doufám, že se vám kapitola bude líbit, i když... jsem hrozná, já vím, tak mě prosím neukamenujte! Samozřejmě moc a moc děkuju za minulé komentáře, protože byly moc hezké a hlavně se mi líbilo, že jsem vás alespoň trošku šokovala :-D Tak a teď vás ještě moc prosím o ty další! :-) Mějte se krásně! Vaše Naiad :-)

Remus seděl skoro jako každý den v kuchyni a přemýšlel. Dlouho neměl o Ginny vůbec žádné zprávy. Trochu ho to děsilo, ale stále měl pocit, že vše bude v pořádku. Nebo v to alespoň doufal, jako všichni.

Na stole před ním byla poloprázdná láhev ohnivé whisky, kterou pil, sám. Říkal si, že tohle klidné období musí zapít. Poslední dobou se cítil uvolněně a možná i trochu svěží na to, že před několika dny byl úplněk. Po dlouhé době byl zase docela klidný jako snad nikdy. A to neměl tak dobře udělaný lektvar jako od Snapea.

„Snape,“ ušklíbl se, „Takový hajzl!“ ulevil si nahlas a znovu se napil, rovnou z láhve.

Najednou zase pocítil už tak dobře známou bolest hlavy, tedy vlastně nebyla až tak známá, byla silnější než obvykle. Láhev mu vypadla z rukou a on si přitiskl studené ruce na horké čelo. Bolestí zatnul zuby a s utrpením se snažil vše přečkat. I když už si vzpomněl, hlava ho stále bolela, ale naštěstí už ne tak silně.

„Sakra!“ zaklel hlasitě a bouchl pěstí do stolu. „Jak mohl?“ ptal se stále nahlas. Začal se propadat panice. „Ne, to není možné!“

„Co se stalo?“ ozvalo se z chodby a hned se do kuchyně vřítila Tamara. Na tváři měla ustaraný výraz.

„Tys neměla vzpomínku?“ zeptal se překvapeně a zamračil se.

„Ne. Co se stalo?“ zeptala se znovu a sedla si vedle něj.

„James, James si...“ nemohl mluvit dál, měl pocit, že když to vysloví nahlas, tak Harry navždy zmizí. Že vše bude jinak a možná ani on tu nebude.

„Co James? Remusi, co se sakra stalo?!“

„Vybral si Ginny,“ řekl skoro neslyšně, ale Tamara mu moc dobře rozuměla. Zalapala po dechu.

„Ale, ale, ale to není možné!“ vykřikla hystericky a vzala si do ruky skoro vylitou láhev ohnivé whisky a pořádně si lokla. „Jak se to stalo?“ Srdce jí bušilo jako splašené. Zrychleně dýchala a na spánku jí začala tepat žíla. Nemohla tomu uvěřit.

„Nevím, ale všechno se tím změní.“ řekl překvapivě klidně, i když se tak vůbec netvářil.

OoOoOoOoO

James se necítil tak dlouho odpočatě. Od doby, co se rozhodl, že tou, která by mohla pro něj být lepší, je Ginny, se uklidnil a skoro nic ho netrápilo. Cítil se šťastně.

Jediné, co ještě neudělal, bylo jí to říct. A k tomu se snažil, co nejdříve dostat, jen se stále nemohl odhodlat. Ale věděl, že to nebude trvat dlouho.

Vlastně ho něco trápilo. Bál reakce Lily, ale potom, co ho tak dlouho odmítala, by si měla uvědomit, že časy se mění a on na ni nemohl čekat věčně.

„Něco se změnilo, Dvanácteráku. Co se stalo?“ zeptal se ho večer Remus.

„Co se změnilo? Já nevím, možná to, že jsem se konečně rozhodl.“ odpověděl potěšeně James, vůbec svého rozhodnutí nelitoval.

„A jak?“ zeptal se ho překvapeně Sirius.

„Přemýšlel jsem dlouho, ale nakonec jsem se rozhodl pro Ginny.“

„Weasleyová? A co Evansová?“

„Evansová? Nic.“ odpověděl lhostejně James a přikryl se.

„Ale jak jsem pochopil, Lily tě má ráda a ty jsi nám vždycky tvrdil, že ona je ta vyvolená.“

„Změnil jsem názor, prostě se objevil někdo jiný.“

„Jak už jsem ti Dvanácteráku říkal, nezapomeneš na ni, i když jí je Ginny tak podobná. Takhle to prostě nechodí.“

„Náměsíčníku, rozhodl jsem se a nikdo moje rozhodnutí nezvrátí. Ginny je ideální.“

„Doufám, že si všechno neuvědomíš až příliš pozdě.“ povzdychl si Remus a otočil se k nim zády, rozhodl se spát.

„Jsem si jist, že ne.“ odpověděl James.

OoOoOoOoO

Radši otevřeli další láhev. Oba pocítili, že bez alkoholu by dneska neusnuli. A doufali, že díky němu na to alespoň na chvíli zapomenou.

Tamara, už značně opilá, byla opřená o Remusovo rameno. V ruce držela ohnivou whisky, kterou si přiložila k puse a napila se. Otřepala se. S námahou flašku podala Remusovi, který ji ale položil na stůl.

Zvedla hlavu a překvapeně se na něj podívala, všimla si, že i on se na ni dívá. Nikdy by jí to nenapadlo, ale teď, když už byla omámená alkoholem, si všimla, že jí k němu něco přitahuje. Natáhla k němu ruku a pohladila ho po zjizvené tváři. Stále se na ni díval a sledoval, jak její ruka zase klesá dolu.

„Co to-“

„Pššš,“ přerušila ho a přiblížila se k němu blíž.

Všiml si, jak její zelenohnědé oči směřují k jeho ústům. Přeběhl mu mráz po zádech, začínal se bát, co vše se může ještě stát. Stále se k němu nakláněla blíž a blíž a on instinktivně přivřel oči. Jen se jemně otřela svými rty o ty jeho a zase se trošku odtáhla. Nevěděl, proč to dělá, ale i tak jí políbil. Zajela mu rukama do vlasů a polibek prohloubila. Naskočila mu husí kůže.

OoOoOoOoO

Ginny seděla naprosto sama ve společenské místnosti. Užívala si klidu, který tu byl jen málokdy. Oheň v krbu už pomalu dohasínal, ale místnost osvětlovaly ještě stojany se svíčkami. Mohlo být okolo půl jedné ráno.

Už zase musela přemýšlet. Myšlenky na Jamese byly pořád silnější. I když jí to připadalo strašně sobecké, chtěla ho mít jenom pro sebe. Chtěla, aby byl vedle ní, aby ji držel za ruku, aby mu mohla všechno říct. A hlavně chtěla, aby ho Lily nikdy neměla ráda.

Za tyhle myšlenky by si nejradši nafackovala. Ale nemohla si pomoct. I když nechtěla, musela na něj myslet dennodenně, většinou něž šla spát. Zrovna jako dnes. Možná kvůli těmto myšlenkám nemohla usnout, a tak se zvedla a šla do společenské místnosti, aby mohla přemýšlet, přemýšlet o něm a nemít až tak velké výčitky, že je s ní v pokoji dívka, která na něj má větší právo.

Povzdechla si. Utrápeně se chytla za hlavu. „Jak můžu být tak bláhová a myslet si, že by snad James o mě projevil zájem? Proč by si měl vybrat mě, když může mít dokonalou a krásnou Lily?“

Ano, Lily jí přišla dokonalá. Byla chytrá a hlavně by nikdy nemyslela tak, jako ona. Nikdy by si nepřivlastňovala někoho, o kom by věděla, že ho nemůže nikdy mít.

Z přemýšlení ji vytrhly kroky, které se ozývali ze schodů do chlapeckých ložnic. Překvapeně zvedla hlavu a vyhlížela člověka, který jako ona nemůžu spát. A potom zahlédla červený župan a střapatou hlavu s brýlemi. Byl to James.

Když jí zahlédl, na tváři se mu vytvořil potěšený úsměv. Snažil si trošku uhladit vlasy, když k ní směřoval, ale i tak to dopadlo skoro beze změny.

„Co tady děláš?“ zašeptal jako by měl snad někoho rušit.

„Nemůžu spát,“ odpověděla taky šeptem a trošku se posunula, aby si vedle ní mohl sednout.

„To já taky ne,“ řekl s úsměvem a sedl. Seděl až moc blízko ní, jakoby to dělal záměrně.

Seděli potichu. Ginny se koukala do krbu a snažila se nevnímat jeho přítomnost. Měla totiž sto chutí se ho alespoň dotknout. Ale věděla, že nemůže.

James sledoval jí. Na tváři měl úsměv a vypadalo to, že se na ni dívá, aby si zapamatoval každý detail její tváře. Jakoby snad počítal i ty pihy na jejím nose. Nervózně si poposedla.

„Ginny, chtěl jsem ti něco říct.“ zašeptal jí do ucha, až sebou polekaně trhla.

„Co?“ zeptala se překvapeně a konečně se na něj podívala.

„Mám tě rád,“ řekl nahlas a naklonil se k ní o něco blíž.

OoOoOoOoO

*

Hleděli si do očí, nikdo z nich nepromluvil ani slovo. Oba zrychleně dýchali a drželi se za ruce. Hrál si s jejími prsty a nedokázal myslet na nic jiného než na to, že jí chce.

„Jdem,“ zašeptala a stisk jejich rukou zesílila.

Překvapeně zamrkal, ale když se zvedla, rychle ji napodobil a hnal se za ní. Vyběhli dvoje schody stále se držíc za ruce. Teď už pomalu otevírala dveře do svého pokoje a sledovala jeho výraz.

Jakoby to už nemohl vydržet, možná až moc drsně jí políbil. Zalapala po dechu, ale i tak ho táhla dovnitř. Svalil jí na postel, byla překvapená, ale stále si vychutnávala jeho polibky a teď i ruce, které jí snad putovaly po celém těle.

Nedočkavě z ní skoro strhal její hábit a až teď jí konečně mohl celou vidět. Na to, že si pamatoval, že v Bradavicích byla trošku zaoblená, teď byla možná až moc hubená. Tím se, ale vůbec nezabíral a začal jí líbat na krku. Vydala ze sebe jeden vzdech, což ho možná ještě více vzrušilo a pokračoval dál.

I on už byl skoro svlečený, a tak mohla sledovat jeho zjizvenou hruď. Rukou jezdila po jizvách tak, že kopírovala jejich tvar. Vzrušovalo jí to, i když byl Remus hubený, tohle jí dokazovalo, jak silný musí být, jak statečně musí všechny ty úplňky snášet.

Netrvalo to moc dlouho a i jejich spodní prádlo leželo někde na zemi. Ani jeden už nevnímal nic, jen jeden druhého, jak jsou si k sobě tak strašně blízko.

*

OoOoOoOoO

Lily ležela v posteli, už bylo po půlnoci, ale ona nemohla usnout. Stále se převalovala. Asi věděla, čím to je. Bylo to kvůli Jamesovi a Ginny. Musela na to myslet a tahle myšlenka jí nedovolovala usnout.

Odhrnula trochu závěs a rozhlédla se po tmavém pokoji. A potom si všimla roztažených nebes u Ginnyiny postele, v které nikdo nebyl. Trochu se zamračila a pomalu vylezla z postele. Přes své pyžamo si vzala bílý župan a pomalým krokem se vydala pryč z pokoje.

Potichu našlapovala bosýma nohama po studených schodech, měla totiž tušení, že ve společenské místnosti někdo je. A také se nemýlila. Když už tam skoro byla, zaslechla hlasy. Stála na kraji schodů a sledovala dva lidi, moc dobře je oba znala. Byli to Ginny s James.

„Ginny, chtěl jsem ti něco říct.“ uslyšela Jamesův hlas.

„Co?“

„Mám tě rád,“

Ruce se jí rozklepaly a ona to nemohla zastavit. Do očí se jí prodíraly slzy. Snažila se mrkat, ale ani to jí nepomáhalo. A potom, když se na ně přes své uslzené oči podívala, zalapala po dechu.

James se k Ginny naklonil a políbil ji. A ta, místo toho, aby ho od sebe odstrčila si, zavřela oči a polibky mu začala oplácet. Ruce si obmotala okolo jeho krku.

Lily na tu podívanou koukala s vytřeštěnýma očima. Nemohla se ani hnout, jak byla v šoku. Stála tam a koukala, jak se její kamarádka líbá s klukem, kterého ona měla ráda.

16. kapitola                                                                                 18. kapitola