oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj lidičky! Tak jsem zase napsala další kapitolu. Upozorňuji, že je opravdu krátká. Hlavně mě za ní neukamenujte! Strašně moc děkuju, za minulé komentáře! Byly naprosto úžasné! Děkuju! A jinak hrozně moc a moc prosím o další. Hlavně u téhle kapitolky, protože je taková... radši nebudu říkat, jinak by jste to nečetli :-D ne, dělám si srandu. Stane se tam jedna dost důležitá věc, za kterou mě možná nebudete mít rádi... mějte se krásně! Naiad :-)

...„Ale Jamesi, já jsem ti nelhala!“ vykřikla a sedla si vedle něj. Odsunul se. „V tomhle bych ti nikdy nelhala, vždyť tě mám ráda!“ Chytila ho za ruku.

„A proč se tak nechováš?“

„Protože s tebou být nemůžu, chápeš to? Ty musíš skončit s Lily a ne se mnou!“ Vložila si hlavu do dlaní a rozbrečela se.

„Proč? Co to má znamenat?“

„Já už to nevydržím! Potřebuju to někomu říct! Ale nemůžu!“

Vyjeveně se na ni díval a u toho se snažil pochytit alespoň něco, co mu říká. Ale nerozuměl jí ani slovo. Pohladil jí po zrzavé hlavě. „Nikomu bych to neřekl,“ řekl potichu a znovu ji pohladil.

„Já vím, ale nemůžu. Možná někdy, někdy až se vše konečně vyřeší, až se budu moct vrátit zpátky, domů.“ říkala potichu, ale James hltal každé její slovo.

„Domů?“ zeptal se nechápavě.

Mlčela, už tak zase řekla víc, než chtěla. Překvapivě James už nic nedodal a konejšivě jí objal, bradu si opřel o její hlavu. „Všechno bude v pořádku, neboj.“ šeptal jí a trochu s ní pohupoval.

„Kéž bys měl pravdu,“ vydechla a schoulila se mu ještě víc v náručí.

0o0o0o0o0

Od doby, co se Ginny povídala s Jamesem v šatně, uběhl už týden. A překvapivě se už o tom tématu nebavili a Ginny za to byla strašně moc ráda. Zase totiž ze sebe vydala něco, co se snažila neříct už přes půl roku. Ale naštěstí to vypadalo, že James na to zapomněl nebo to jen nechápal. Doufala v to první.

Ale bylo tu něco jiného, co se stalo. Bohužel si uvědomila jednu věc, která se jí vůbec nezamlouvala a věděla, že je to zbytečné. Stále měla Jamese víc a víc ráda, až se toho začala bát. Ale i tak ta přitažlivost byla větší než by měla být. Bála se, že začne myslet srdcem a ne rozumem.

Lily, která o jejich rozhovoru neměla vůbec ponětí, se stále trápila Jamesovou nevšímavostí. A jak to tak vypadalo, Ginny se jí vůbec nechtěla přiznat s tím, že by k Jamesovi cítila něco víc než přátelství. Ale bohužel to začínala sama poznávat. A nevěděla, jak by se měla chovat. Nenávidět jí? Promluvit si s ní? Dělat, že se nic neděje? Nebo snad bez problémů jí říct, ať je s Jamesem? Vůbec nevěděla a bála se jednoho dne, kdy se neudrží a něco jí řekne.

A James? Tak zmatený v životě nebyl. Vypadalo to, že Ginny mu nelhala, alespoň v tom, že ho má Lily ráda. Sám to začal trošku poznávat. Ještě před půl rokem by skákal radostí a všem by to říkal na potkání. Ale teď? Byl tu ještě jeden člověk, který to komplikoval a tou byla Ginny. Vůbec nevěděl, co k ní cítí. Byla přátelská, milovala famfrpál a bylo na ní něco zvláštního, něco, co by chtěl někdy zjistit. Možná to byl důvod, co ho k ní tak přitahovalo. A teď věděl, že jí není lhostejný. Ale která by pro něj byla lepší? Kterou má víc rád? Kterou si má vybrat? Lily nebo Ginny?

0o0o0o0o0

„Tichošlápku? Mohl bych s tebou mluvit?“ zeptal se jednoho dne James, když už si se svými myšlenkami nevěděl rady.

„No jasně,“ odpověděl Sirius a udělal další tah. Hrál totiž s Remusem šachy.

„Ale o samotě,“ dodal James, když se Sirius ne a ne zvednout.

„Dobře,“ řekl Sirius a protočil oči v sloup. „A ty Náměsíčníku, se toho ani nedotkni!“ píchnul ho ukazovákem do hrudi. „Znám tě!“

„Prosím tě, Tichošlápku. Remus by nikdy nepodváděl.“ řekl James a ukázal směrem do chlapeckých ložnic. „Jdeme?“

„No jo,“ řekl trochu otráveně Sirius a pomalu se šoural za Jamesem. Když konečně došli do jejich pokoje, Sirius si sedl na svou postel. „Tak co potřebuješ?“

„Nevím, kde bych měl začít,“

„Něco s Evansovou? S Weasleyovou? Nebo se do toho vašeho trojúhelníku připletl někdo jiný a je z toho čtyřúhelník?“

James se zamračil. Potřeboval s něčím poradit od svého nejlepšího kamaráda a on si z něj akorát dělal srandu. „To jsem mohl čekat,“ pomyslel si a ještě víc se zamračil.

„No tak co?

„Víš co Tichošlápku? Necháme to radši být.“ mávl James rukou a unaveně se rozvalil na své posteli.

„Sorry brácho, jen jsem si dělal srandu! Nemyslel jsem, že to vezmeš tak blbě.“

„To je dobrý. Jen já už nevím, co mám dělat. A ty znáš holky víc než já!“ stěžoval si James. Potom si ale náhle uvědomil, že jeho kamarád zná holky možná jen z té sexuální stránky, jinak o nich nemá ani páru.

Sirius najednou zbystřil a prohrábl si vlasy, jak to obvykle spíš dělal James. „Tak s čím chceš poradit?“ zeptal se. Šlo vidět, že je ve svém živlu.

„Prostě nevím, která je lepší.“ řekl James stručně.

„Jako jestli Evansová nebo Weasleyová?“

„Přesně tak,“

„Která je lepší v posteli?“

„Tichošlápku, ani s jednou jsem nespal!“

„Fakt?“ zeptal se překvapeně Sirius.

„Zatím si vybírám podle jiných kvalit.“ řekl James a povzdychl si. Sirius byl nenapravitelný.

„Tak která líp líbá?

„Líbal jsem se jen s Ginny,“

„Tak která se ti líbí víc?“

„Vždyť jsou vzhledově skoro stejné!“

„To je fakt,“

„To mi asi moc nepomůžeš, co?“

„Ale jo!“ bránil se Sirius. „Tak podle čeho bych si vybral já?“

I když Sirius položil řečnickou otázku, James mu odpověděl: „Tichošlápku, ty si vybíráš holky jen podle vzhledu a hlavě podle postavy.“

„A nejsem na zrzky,“ doplnil ho Sirius. „To kdyby sis vybíral mezi Weasleyovou a Clocheovou, tak to ti řeknu hned. Blondsky jsou prostě nejlepší a ještě k tomu Cloechová má fakt dobrou postavu. Tak mě napadá, že bych jí mohl pozvat na rande.“

„Hej! Máš pomáhat mě a ne si vybírat další holku!“ ozval se naštvaně James. „Asi to nemá cenu, budu se muset rozhodnout sám.“

OoOoOoOoO

„Nepřipadávám to divné?“ zeptala se Nymfadora Remuse a Tamary.

„Co?“ zeptal se nechápavě její manžel.

„Že se o Ginny a Jamesovi skoro vůbec nebavíte.“

„To bude asi tím, že teď mi o tom nepřibývají skoro žádné vzpomínky a když už, tak je nevidím přesně. Je to takové klidné období. Neděje se nic důležitého.“ odpověděla Tamara a podívala se na Remuse, který jen přikyvoval.

„Takže teď nemáte skoro žádné zprávy?“

„Ne. Hlavně se nic nesmí říct Molly a Arthurovi, báli by se.“ řekl Remus a všichni přikývli.

„Ale jak to, že o ní nemáte zprávy. Musíte si na něco vzpomenout.“

„Já si na Ginny v téhle době vůbec nevzpomínám. Moc jsem jí nepotkával.“

„A já jí taky moc nepotkávala, začala se dost uzavírat do sebe.“

„Jen aby to nebyl klid před bouří.“ poznamenala Dora a se strachem v očích se podívala po ostatních.

OoOoOoOoO

James seděl ve společenské místnosti, překvapivě bez svých třech kamarádů. Seděl v rohu tak, aby nebyl moc vidět a přitom on mohl vidět skoro na všechny.

Už znovu přemýšlel, nic jiného snad poslední dobou nedělal. Nikdy ho nenapadlo, že by ho mohlo něco takového potkat.

I když se mu Sirius snažil pomáhat, nemělo to žádný význam. Jeho nejlepší kamarád totiž hledal u dívek jiné priority. Za to James nehledal jen holku do postele, jak to velmi často dělával Sirius, ale on hledal někoho, s kým by si mohl povídat, s kým by se nenudil, někoho, koho by měl rád. Už vlastně někoho takového našel, jen byl problém to, že byly dvě.

Zrovna obě seděly na sedačce se svými kamarádkami. Měl na ně skvělý výhled a z dálky je tak mohl obdivovat, srovnávat.

První mu do oka vpadla Lily. Znal už jí skoro šest let. Byla chytrá, milá, hodná. Ale co ho nejvíc zaujalo byly ti její mandlové oči s barvou smaragdu. Takové nikdy neviděl. Ale byla by ona ta pravá? Byl by to člověk, s kterým by si rozuměl?

A potom Ginny, seděla hned vedle ní a vesele se usmívala. Na nose měla pár roztomilých pich, které jí na kráse nijak neubraly. I ona byla dost chytrá a milá určitě taky. Jako první, co ho na ní zaujalo, bylo to, jak si je s Lily podobná a přitom je na něj tak milá. A ta tajemnost. Věděl, že něco skrývá, ale nemohl to stále rozluštit. Chvílemi ho to strašně štvalo, chvílemi ho to přitahovalo.

Ale co ho zaujalo nejvíc, bylo to, že milovala famfrpál. Sice ne tolik jako on, ale měli společný koníček, o kterém se společně dokázali bavit i hádat dokonce několik hodin.

I když možná udělá životní chybu, rozhodl se. Nejlepší pro něj bude: „Ginny.“ řekl si pro sebe a pohlédl na ní. Ta si překvapivě jeho pohledu všimla a mile se usmála. Úsměv jí s radostí oplatil.

15. kapitola                                                                                             17. kapitola