oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj! Tak jsem si pro vás zase našla čas a napsala další kapitolku... nejsem já úžasná? :-D (velká dávka ironie... :-D)

Tuhle kapitolu jsem měla vymyšlenou už snad od začátku a jsem strašně moc ráda, že jsem děj nezměnila natolik, abych jí nemohla napsat :-) Tak doufám, že se vám bude líbit, i když myslím, že určitě :-)))

Sice se stále opakuju, ale prostě musím. Moc a hrozně moc vám děkuju za vaše komentáře, jsem ráda, když můžu číst vaše názory :-)

A jako vždy vás žádám o ty nové (to už je asi jasné, ne? :-D) Prosím, prosím, prosím, smutně koukám... :-D

Tak se mějte krásně a nádherně a přeju hezké, nejlépe krásné čtení :-)

Vaše Naiad

Ginny měla pocit, že tohle se jí může stát je ve snu, ale jak to tak vypadalo, sen to opravdu nebyl. Cítila se šťastně, jak už dlouho ne.

Ale pak jakoby se její omámený mozek začal vracet k normálu si uvědomila jednu hroznou věc. Že tam někde nahoře u ní v ložnici spí jedna moc chytrá rudovláska, která toho kluka taky miluje.

Instinktivně otočila hlavu směrem ke schodům do holčičích ložnic a strnula. Zabodalo jí u srdce, když to všechno viděla. Lily stála na posledním schodu. Měla vytřeštěné oči a po tvářích jí tekly slzy. Celá se třásla.

„Lily,“ vykřikla.

Ale Lily, jakoby to slovo znamenalo „běž pryč“, se otočila a rychle vyběhla zase zpátky do svého pokoje.

Pořád se dívala na místo, kde Lily před chvíli zmizela. Do teď se cítila tak strašně šťastně. Ale vše se změnilo. Kdyby se radši neotáčela a myslela si, že Lily o ničem neví. Alespoň by neměla tak strašné výčitky.

„Ginny?“ ozval se jí u ucha Jamesův hlas, ale ona nevnímala.

Cítila, jak jí hladí po tváři. Něco jí říkal, ale ona měla pocit, že na ni mluví nějakou cizí řečí. Nedokázala totiž vůbec nic vnímat, protože jí stále provázely horší a horší představy toho, až Lily uvidí. Snad nikdy se necítila tak strašně.

0o0o0o0o0

„Lily,“ uslyšela, jak na ni Ginny volá. Najednou jakoby se mohla zase začít hýbat. Jak nejrychleji mohla se otočila a utíkala po schodech nahoru. Špatně se jí dýchalo. Oči měla zarudlé od pláče a posmrkovala.

Před dveřmi do pokoje se zastavila a chvíli poslouchala. Nechtěla teď Ginny vůbec vidět a nejradši by ji už nikdy neviděla. Nebo si to teď tak myslela. Byla tak naštvaná a tak nešťastná.

Konečně dveře otevřela a potichu vešla dovnitř. Melissa s Tamarou klidně spaly a jak je znala, určitě spaly dost tvrdě. Za což byla strašně ráda. Potřebovala se vybrečet, ale nechtěla, aby u ní někdo byl. Potřebovala být sama.

Zalezla zpátky do své postele a zatáhla za sebou závěs. Byla v skoro naprosté tmě, což jí teď vyhovovalo. Dala si hlavu do dlaní a konečně se pořádně nahlas rozbrečela.

„Jak mi to mohla udělat? Vždyť věděla, že ho mám ráda. A on... jak mohl? Měla jsem pocit, že mě má rád...“ Myslela si, že se ještě víc rozbrečet nemůže, ale mohla. „Proč? Proč sakra já?“

0o0o0o0o0

Neseděli tam už moc dlouho. Hlavně proto, že Ginny měla pocit, že musí být sama. I když byla strašně šťastná z toho, že James si vybral ji, na druhou stranu se cítila strašně z toho, co udělala Lily.

„Kdybych alespoň nevěděla, že ti dva k sobě patří.“ zanaříkala si v duchu, když od Jamese odcházela a pomalu šla do pokoje.

Už přes dveře slyšela, jak Lily pláče a to jí trhalo srdce snad na miliony kousků. Nejhorší, ale bylo to, že se sama v sobě nevyznala. Nechtěla ani jednomu z nich ublížit, ale vlastně ublíží oběma. Lily teď, Jamesovi později. Věděla to a hrozně jí to trápilo. „Kdybych se od toho držela dál a nechala tomu volný průběh, určitě by se nic takového nestalo. Všechno by bylo v pořádku a já bych se tolik netrápila. Zatracená fotka!“

Potichu dveře otevřela a Lilyin pláč byl o něco hlasitější. Sama se divila, že Melissa s Tamarou ještě spí. Ale možná to bylo dobře. Všechno by jí vyčetly a ona by ztratila tak své kamarádky, které se jí hned po její cestě do minulosti ujaly. Stačilo, že už za tento večer ztratila jednu kamarádku, nemusela ztratit rovnou všechny tři.

Jak nejtišeji mohla se dostala ke své posteli a lehla si. Dala si polštář přes uši a snažila se usnout. „Kéž by to byl jen sen.“

OoOoOoOoO

Remus se začal pomalu probouzet. Hlava mu třeštila a on si ze včerejšího večera nepamatoval skoro nic. „Možná to je tak nejlepší,“ pomyslel si a otevřel oči.

Málem ho trefil šlak. Znovu zavřel a otevřel oči, ale stále byl na to stejném místě. „To není můj pokoj,“

Otočil hlavu na pravou stranu a spatřil někoho, koho opravdu takhle vidět nechtěl. Vedle něj spala spokojeně Tamara. Dlouhé vlnité vlasy měla všelijak poházené kolem hlavy a přikrývku měla jen do spodní poloviny těla. Takže teď měl velmi dobrý pohled na její ňadra. Chytl se za hlavu a jakoby se mu vybavilo vše, co se včerejší noc stalo. „Kurva!“ zaklel v duchu a odvrátil svou hlavu od jejího obnaženého těla.

Možná by byl za takovou noc před několika měsíci opravdu vděčný, ale teď ne. Byl ženatý. „Dora,“ zašeptal do tichého pokoje a musel zaklít znovu. „Sakra, na co jsem včera myslel?!“  

Vedle něj se ozvalo zívnutí. Prudce se otočil a spatřil Tamaru, jak si protírá oči. Když už je konečně rozlepila, nechápavě se na něj podívala. „Co tady děláš?“ zeptala se překvapeně a potom se podívala na sebe. „Panebože!“ vykřikla a dala si ruku před pusu.

Trochu nadzvedla svou přikrývku a zjistila, že je úplně nahá. „Panebože!“ vykřikla po druhé a vytřeštila na Remuse oči. „Že se to nestalo?“ vydala se sebe potichu, ale bylo ji jasné, že opak je pravdou.

Ten jen pomalu přikývl a přitáhl si přikrývku ještě víc k tělu.

„Ale, ale jak jsme to mohli udělat!“ Tamara začala panikařit.

„Nevím,“ odpověděl Remus a pohledem hledal po pokoji své spodní prádlo.

„A co Dora?“ zeptala se roztřeseně a natáhla se po nějakém oblečení, aby před ním nebyla úplně nahá.

„Já nevím, Tamaro,“ řekl bezradně Remus. Cítil se pod psa.

OoOoOoOoO

To ráno spala opravdu hodně dlouho. Po probrečené noci nebylo divu, jen kdyby se jí nezdály tak příšerné sny. Usnula až někdy okolo páté ráno, když už jí došly slzy.

„Už je Lily vzhůru?“ slyšela, jak se ptala Tamara.

„Asi ne,“ odpověděla jí Melissa.

„A Ginny?“ Při vyslovení toho jména musela zatnout zuby.

„Asi taky ne,“

„Ale to je divné, vždyť obě stávají docela brzy a už je půl dvanácté.“

Lily se rozhodla konečně vylézt z postele, když si uvědomila, kolik už je hodin. Roztáhla svá nebesa a pomalým krokem se vydala do koupelny. Tamary ani Melissy si nevšímala.

„Lily, co se ti proboha stalo?“ zeptala se Tamara, když jí zahlédla. Nevypadala totiž zrovna nejlépe. Rudé vlasy měla velmi rozcuchané a ty zarudlé oči jí na pěkném vzhledu nepřidávaly, ani ty kruhy pod nimi.

„Nic,“ odpověděla Lily a zalezla do pokoje. O včerejší noci se s nikým nechtěla bavit. Nebo vlastně ano, ale jedině s Ginny, které chtěla vynadat, řvát na ni a vybít si na ni všechen ten vztek, který v sobě měla, ale teď na to ještě nebyla připravená. Ještě musela počkat.

OoOoOoOoO

Celé odpoledne byli Remus a Tamara jako na trní. Báli se příchodu Nymfadory. Tamara možná ještě o něco víc. Nebylo tomu tak dlouho, co si Remusova manželka myslela, že spolu něco mají. Předtím to samozřejmě nebyla pravda. Tamara se nerada míchala do cizích vztahů, ale alkohol jí omámil smysly. I když možná ani ne. Uvědomila si to teď, když se vedle něj probudila. Zacítila totiž závan radosti, který pocítila, když ho vedle sebe spatřila. A nejradši by si za to dala facku a to pořádnou.

Remus stále po očku sledoval Tamaru a zjistil, že ho to k ní přitahuje, i když tomu nerozuměl. Nikdy netoužil po nějakých vztazích, kvůli tomu svému malému chlupatému tajemství. Ale teď to bylo prostě něco jiného. Nymfadoru měl rád, věděl to moc dobře, ale Tamara ho přitahovala. Když jí uviděl skoro nahou, mohl na ni oči nechat, naštěstí ho rozum upozornil na to, že to není jeho žena.

Ozvalo se náhlé otevření dveří a oba sebou polekaně trhli.

„Ahoj!“ vykřikla osoba, která vešla do domu. Potom jen uslyšeli, jak něco padá. Bylo  jisté, že tohle je Nymfadora Lupinová.

„Ahoj zlato!“ pozdravila znovu, když vešla do kuchyně a dala svému manželovi pusu na tvář. „Ahoj Tamaro,“ dodala s úsměvem, nikdo jiný se ale nesmál.

„Stalo se tady něco?“ ptala se dál s úsměvem. Šlo vidět, že má velmi dobrou náladu.

„Ne,“ vyhrkl hned Remus a podíval se po Tamaře, která začala kroutit hlavou. „Ne, nic se nestalo. Co by se mělo stát?“

„Že se tváříte, jakoby zrušili Vánoce,“ zasmála se Nymfadora a sedla si vedle svého manžela.

„Jen jsme se špatně vyspali.“ řekla Tamara a schovala svůj obličej za velký půllitrový hrnek s čajem.

„Koukám,“ Nymfadora ukázala k odpadkovému koši, kde ležely dvě láhve do whisky. „Co jste zapíjeli?“

„James si vybral Ginny,“

„Cože?“ zeptala se naprosto šokovaně a těkala pohledem z Remuse na Tamaru.

„James si vybral místo Lily Ginny,“ zopakoval Remus.

„Tak proto se tak tváříte!“

„Ještě, že si myslí tohle,“ pomyslela si Tamara a koukala se na manželský pár před sebou. „Kdybys s ním nechodila zrovna ty, tak se asi neudržím...“

OoOoOoOoO

Od doby, co se Lily dozvěděla, že James má rád Ginny a ne ji, uběhly už dva týdny. Nebavily se spolu. Ginny se Lily vyhýbala, jak jen mohla a Lily to dělala úplně stejně. Potkávaly se jen při hodinách. Dokonce vždy jedna z nich čekala, až ta druhá usne.

Ginny to bylo strašně moc líto. Měla Lily ráda, ale teď už s tím nemohla nic dělat. Lily to věděla a ona jí zapírat nic nemohla, hned by totiž poznala, že jí lže.

Jediný James si všechno tohle užíval. Lily se mu také vyhýbala, ale to ho vůbec netrápilo, alespoň nedělala žádné hysterické scény, jak si často říkával, že bude dělat. Teď mu záleželo jen na sobě a na Ginny.

„Ginny, pojď se mnou někam!“ zašeptal James Ginny do ucha, když šli zrovna z večeře.

„Kam?“ usmívala se Ginny, ale i tak se nechala táhnout někam po schodech. Někde v duchu, ale věděla, kam ji vede.

„Uvidíš,“ zatvářil se záhadně James a stále ji vedl nahoru po schodech. Když už se objevili v šestém patře a i tak šli stále dál, Ginny měla jasno, kam jdou, do Komnaty Nejvyšší Potřeby.

„Zavři oči,“ poručil ji, když došli před, pro ni už velmi známý, gobelín. Ale i tak poslechla a zavřela oči.

James chodil několikrát sem a tam, až se nakonec ve zdi objevily dveře. Chytl Ginny za ruku a pomalu jí dovedl až do nové místnosti. Komnata byla zařízena docela prostě. Byla malá a přesně uprostřed byla skoro stejná sedačka, jako měli ve společenské místnosti, jen vypadala trochu nověji. Ještě tam byl krb a několik obrazů na zde, jen se ani jeden z nich nehýbal.

„Otevři oči,“

„Kde to jsme?“ zeptala se naoko překvapeně, ale James nic nepoznal.

„Komnata přání,“ odpověděl s úsměvem a stáhl ji k sobě na pohovku.

„A co tady chceš dělat?“ zeptala se trochu laškovně.

„Mít tě tady a být tady s tebou sám,“ odpověděl a hned jí políbil.

Ginny to vůbec nevadilo, spíše naopak. Byla s někým, koho měla ráda a u toho vždy zapomněla na to, že u ní v ložnici je dívka, která tu má být místo ní.

Líbal ji velmi vášnivě, šlo vidět, že to, že tam jsou sami, mu velmi vyhovovalo. Ještě aby ne, měli soukromí.

Seděli těsně vedle sebe. Objímali se. Cítili se spokojeně a užívali si toho, že jsou konečně sami, že je nikdo nepozoruje. Nic neříkali. To příjemné ticho jim vyhovovalo.

„Ach Harry,“ vydechla Ginny a přivřela oči. Cítila se v bezpečí.

„Lily,“ zašeptal James skoro stejně a ještě trochu víc si ji k sobě přitáhnul.

Chvíli se nic nedělo. A potom od sebe odskočili, byli v šoku.

„Harry?“ zeptal se šokovaně James a třeštil na ni oči.

„Lily?“ zeptala se stejně šokovaně i Ginny.

17. kapitola                                                                                             19. kapitola