oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj! Tak se mi ještě o víkendu podařilo napsat jednu kapitolu Povídej si!, tak doufám, že jste rádi. Jak už jsem psala ve 14. kapitole k Lily nebo Ginny?, tak zase kapitoly nebudou tak často, ale budu se snažit :-) (alespoň ke každé povídce jedna kapitola týdně, i když si tím nejsem až tak jistá).

 

Jinak samozřejmě moc děkuju za minulé komentáře a moc a moc prosím o ty další :-) Mějte se krásně a ahoj. Naiad :-)

 

 

 

 

Lily seděla na své posteli a četla si poslední rozhovory mezi Morganou a Nimbusem. Poslední dobou měla pocit, že nemůže myslet na nic jiného. I když Nimbuse nikdy neviděla, začal jí přitahovat. Tím, jak jí psal, jak byl vtipný, jak se s ním nikdy nenudila. Nemohla uvěřit, že někoho takového potkala. I když jen přes nějakou knížku.

„Lily, co zase děláš?“

„Čtu si, Jean.“ odpověděla a odtrhla svůj pohled od knihy a podívala se na svou nejlepší kamarádku.

„Zase-“

„A vadí ti, že si to zase čtu? Tys mi to dala k Vánocům.“ nenechala Lily Jean doříct větu.

„Jo, ale ty se od toho nedokážeš odtrhnout.“

„Ale já za to nemůžu, když on je tak, tak...“ nevěděla jaký Nimbus vlastně je, ale cítila, že to je někdo mimořádný.

„Lily, já ti to hrozně přeju, ale takhle to přeci nejde. Buď se jen učíš, nebo si s ním píšeš.“

„A to nějak vadí?“

„Ano, vadí. Vůbec nechodíš na vzduch a to bys jednou za čas měla udělat.“

„To vypadám tak hrozně?“

„Jsi strašně bledá. Potřebuješ na vzduch. Půjdeme teď, ano?“

„Ale co když přijde Nimbus?“

„No a? On na tebe počká. Oblíkni se!“ přikázala jí Jean nekompromisně a sama si na sebe začala brát kabát.

 

 

 

OoOoOoOoO

 

 

 

„Tři, dva, jedna... TEĎ!“ vykřikl Sirius a hodil po Remusovi sněhovou kuličku.

Začala sněhová bitva, na jedné straně James s Remusem na té druhé Sirius s Petrem.

„Tichošlápku, to neplatí! Ty jsi vystřelil už předtím, než jsi řekl teď!“ křičel James a stále házel po svých kamarádech sníh.

„No a? Už se hraje, tak buď zticha!“ křičel zase Sirius na Jamese a házel koule po Remusovi.

„Za to mi zaplatíš!“ vykřikl po chvíli Remus, protože ho jedna ze sněhových koulí praštila přímo do obličeje.

„Máš dávat bacha!“ smál se Sirius a v ruce si dělal ledovku.

„AU!“

„Nemá mít tvůj spoluhráč blbý kecy!“ hulákal stále se smíchem Sirius a koukal, jak si James drží za stehno.

„Hej, ledovky jsme zakázali!“ zařval na něj James naštvaně, ale i tak vypálil znovu.

„To chce klid, Dvanácteráku!“ smál se pořád Sirius. „Hele, Evansová!“

Pro překvapení všech se James neohlídl.

„Dvanácteráku, Evansová ti jde!“ zařval Sirius znovu, ale i tak se James neotočil.

James věděl, že ho chce Sirius vykolejit, ale to se mu nepovedlo. „A i kdyby tady byla, tak co?“ řekl si sám pro sebe a hodil Petrovi kouli do hlavy.

„AU!“ vykřikl někdo za Jamesem.

„Sorry!“ zařval Sirius a začal se zase smát.

„Blacku jsi normální?!?“ křičela za ním nějaká osoba, hned v ní poznal Lily Evansovou.

„Nemáš se tady plést, když vidíš, že je tu bitva!“ smál se stále Sirius a házel sněhové koule dál. Sem tam přistály někde blízko Lily a Jean.

Dívky okolo nich prošly, až dorazily k jezeru. Tam v klidu stály a koukaly se, jak se kluci koulují.

„Hej! Foramenová!“ vykřikl na ně Sirius a nezapomněl se u toho usmát tak, jak to uměl jen on.

„Co chceš?“ zeptala se Jean a také se usmála.

„Mluvit s tebou!“

„Tak mluv.“

„Ale v soukromí,“ řekl Sirius a všichni se na ně překvapeně podívali.

„Doufám, že s ním zase nechceš chodit.“ řekla jí Lily.

„Ale prosím tě, to už mě přešlo.“ odpověděla jí Jean a mávla rukou.

„Jen aby,“ povzdechla si, když viděla, jak Jean se Siriusem míří ke skleníkům.

 

 

 

OoOoOoOoO

 

 

 

„Tak co jsi chtěl?“ zeptala se zvědavě Jean.

„Jestli víš, jak to vypadá mezi Morganou a Nimbusem?“ řekl a poslední dvě slova řekl dost ironicky.

„Lily nemluví o ničem jiném.“

„Dvanácterák taky.“

„Takže to vypadá slibně. Náš plán nám vychází.“

„Náš plán? Můj plán!“

Jean protočila oči v sloup. „Sice tvůj nápad, ale náš plán. Kdybych s tebou nespolupracovala, tak to tak nikdy nebude.“

„A říká ti něco Evansová?“

„Ne, jen stále u toho sedí a čeká, až jí napíše. A co James?“

„Hrůza, musím ho překecávat, abychom něco podnikli!“

„Já si říkala, že ve škole není takový bordel jako vždycky.“ ušklíbla se Jean.

„Nejradši bych tu knížku spálil.“

„Potřeboval jsi ještě něco?“

„Copak, nelíbí se ti moje společnost?“

„A co na to Aubrey?“ zeptala se a jméno dívky skoro vyplivla.

„Aubrey? Jaká Aubrey?“

„Tys už jí zase nechal?“ zeptala se nevěřícně. „Která je to tentokrát?“

„Žádná.“

„Ty nemáš holku?“

„Prozkoumávám terén.“

„No, mě a Lily můžeš vynechat.“

„Proč?“

„Předpokládám, že bys nechtěl Jamesovi ublížit.“

„A proč bych měl vynechat tebe?“ zeptal se a mrkl na ni.

„Mě už jsi měl... počkat, ty už jsi vystřídal všechny holky od pátého do sedmého ročníku?“ zeptala se překvapeně.

„Samozřejmě, že ne.“

„No, když vynecháme Lily, Bellatrix a Narcissu, tak ano.“ řekla po chvíli přemýšlení.

„Počkej, to si myslíš, že jsem až takový proutník, že bych měl něco s Malusovou?“ zeptal se zhnuseně.

„Co máš proti Marii? Vždyť je to tak milá holka.“ řekla se smíchem Jean.

„Milá může být, ale to je asi všechno.“ řekl a oklepal se.

Jean si představila Marii Malusovou. Dívka s nanejvýš pěti stopami, ale nejméně s osmdesáti kily, chodila do Mrzimoru. Pleť plnou akné se snažila schovat černými kudrnatými vlasy. Ale byla milá a chytrá.

„Já radši půjdu, než na mě něco zkusíš.“ zasmála se Jean a se zvonivým smíchem utekla pryč.

 

 

 

OoOoOoOoO

 

 

 

Po večeři ve Velké síni se James, jak nejrychleji mohl, vydal do nebelvírské věže. Na to že byl víkend, tak si s Morganou nenapsali ještě ani jedno slovo. Nevěděl proč, ale cítil, že tohle všechno mu až moc leze na mozek. Že by se zamiloval? „Ne, to není možné. Tak rychle zapomenout na Evansovou? To bych nebyl já.“ říkal si, i když moc dobře věděl, že jeho spolužačka ho už tolik nezajímá jako záhadná Morgana.

 

 

 

Ahoj Morgano.

 

 

 

 

Dlouhých pět minut civěl na dvě modře napsaná slova, než se konečně pod nimi objevilo Moraganino, Ahoj.

 

 

 

Byla jsi na večeři?

 

Jistě. Ty ne?

 

Ale ano, jen jsem brzy odešel. A kde jsme to vlastně včera skončili?

 

Myslím si, že u paní Norissové.

 

Paní Norissové? To zase chceš rozebírat tu hnusnou plesnivou kočku?

 

Ani ne, ale ty jsi se ptal, kde jsme skončili, tak jsem ti odpověděla. A když se o ní nechceš bavit, tak vymysli další téma.

 

Ale ty jsi na řadě. Já jsem začal s paní Norissovou.

 

Já ale nevím, mám pocit, že jsme se bavili už snad o všem. Ale ty tvrdíš, že jsi vtipálek. Řekni mi něco o nějakém vtípku.

 

Ale u většiny z nich se zná pachatel...

 

Tak vyber nějaký, který ti prošel.

 

Tak dobře. Pamatuješ si, jak všem ze Zmijozelu naskákaly ty hnusné vředy?

 

To jsi byl ty?

 

Jo. S kamarádem jsme se ulili z Bylinkářství a před obědem jsme do každého poháru nalili trochu tajného lektvaru od Taškáře.

 

A to si vás profesorka Prýtová nevšimla?

 

Překvapivě ne. A to si nás pamatuje už od první hodiny. A co ty? Provedla jsi už někdy něco?

 

Ne.

 

Dostala jsi někdy školní trest?

 

Ano. Kvůli jednomu hňupovi jsem musela skoro celý večer ve čtvrtém ročníku čistit poháry.

 

To je houby trest! Já jsem je čistil už tolikrát! Horší je čistit záchody.

 

Ty jsi už čistil tady ve škole záchody?

 

Ano a dokonce i kartáčkem!

 

To ti nevěřím! To by nikdo z profesorů neudělal.

 

Tak to neznáš McGonagallovou.

 

Ale to jsi ji musel pořádně naštvat!

 

Taky že jo. Ale dost školních trestů (ještě bych přemýšlel, co budu dělat příště).

 

Teď jsi na řadě zase ty. Musíš něco vymyslet.

 

Myslím, že se můžu zeptat. Jací se ti líbí kluci? (Abych věděl, jestli mám šanci ;-)

 

Tolik mi nezáleží na vzhledu.

 

Tak jaký má být povahově?

 

Měl by být dostatečně chytrý, aby se s ním dalo bavit. A potom by měl mít smysl pro humor, aby mě dokázal rozesmát. (Já to totiž až tak moc nedokážu.) Měl by držet slovo a taky by neměl být lakomý. A věrný.

 

To jsem přesně já! :-D

 

Ty jsi trdlo! A jaké se ti líbí holky?

 

Ty.

 

Já? Ale vždyť jsi mě nikdy neviděl!

 

Jsi inteligentní, vtipná, nesmělá, stydlivá, zvědavá, trošku puntičkářka. To je to, co se mi líbí.

 

To ti nevěřím. Tobě se líbí stydlivé holky? Zrovna tobě, který, podle mě, musí být středem pozornosti?

 

Rozdíly se přitahují...

 

Nebudeme se bavit o něčem jiném?

 

Vadí ti tohle téma?

 

Docela ano.

 

To je přesně ono!

 

Co?

 

Stydíš se! A to je u holky hrozně... nevím, jak bych to řekl.

 

Já se ale nestydím!

 

Ale stydíš!

 

A i kdyby, co ti je po tom?

 

Chtěl bych tě vidět.

 

Ještě je moc brzo.

 

Ale proč?

 

Bojím se.

 

Čeho?

 

Toho, že se třeba známe a nemáme se vůbec rádi. Nebo, že jsi někdo, s kým bych nemohla být. Nebo...

 

To nejsou žádné argumenty!

 

Ale jsou! Ve skutečnosti tě třeba naprosto nenávidím, je moc brzo, abych třeba změnila názor.

 

Když myslíš...

 

Bude to lepší.

 

 

 

 

Po pěti minutách

 

 

 

 

Jsi tam?

 

 

 

 

Po další minutě

 

 

 

 

Nimbusi?

 

 

 

 

Po dalších pěti minutách

 

 

 

 

Lily se smutně koukala na jeho poslední slova a zaklapla knihu. „Určitě pozná, že mám pravdu.“ pomyslela si a lehla si na postel. Ruce měla za hlavou, zavřela oči. Snažila si představit Nimbuse. I když ho nikdy neviděla, před očima se jí začal vytvářet obrys obličeje, který se ale začal hned měnit a místo neznámého člověka uviděla tvář Jamese Pottera.

„Panebože!“ vykřikla v duchu a zatřepala hlavou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 3. kapitola                                                                                     5. kapitola