Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. kapitola - Letos žádný dárek

4. 10. 2007

A/N: Tak jsem napsala další kapitolu :-) Jste rádi? Já doufám, že jo! Už mě sice nebaví sem psát, že vám strašně moc děkuju za komentáře, ale i tak to napíšu :-) Moc díky! A moc prosím o další! :-) Krásné čtení vám přeje Naiad :-)

 

Nebavíš se se mnou?

 

Bavím. Proč bych neměl?

 

Myslela jsem, kvůli tomu včerejšku.

 

Jen mě tvoje reakce překvapila. Hrozně moc bych tě chtěl poznat.

 

A takhle mě snad nepoznáváš?

 

To sice ano, ale není to ono. Já vím, že zase začneš s tím, že se třeba nenávidíme, ale z očí do očí je to lepší.

 

Bojím se toho, že se ti třeba nebudu líbit.

 

Cože?

 

Tys mi nerozuměl?

 

Rozuměl, ale to je přeci strašně naivní!

 

Mně je jedno, že je to naivní. Ale i na vzhledu záleží, ne snad?

 

Pochybuju o tom, že bys byla ošklivá.

 

A na to jsi přišel jak? Nikdy jsem se ti ani trošku nepopsala. Nevíš, jestli jsem tlustá, hubená, vysoká, mála. Co kdybych měla hrozně křivý nos a na něm ještě bradavici?

 

A vypadala jako čarodějnice z mudlovských pohádek?

 

Třeba... I když moje sestra si myslí, že tak dopadnu.

 

Už jenom proto, že tohle píšeš, je jasné, že takhle nevypadáš. Kdybych se o to měl strachovat i já, tak by naše konverzace mohla hned skončit!


To jsi tak ošklivý?

 

Krásný nejsem.

 

To buď rád. Myslím si, že krásní lidé to mají těžší.

 

A v čem, prosím tě?

 

Všichni si jich až moc všímají.

 

Já bych spíš řekl, že to mají jednodušší. Neříkej mi, že některé holky nevyužívají toho, že jsou pěkné. Rozepnou si pár knoflíčků u košile, trošku se nakloní a třeba Křiklan skoro slintá.

 

Takových věcí si moc nevšímám, ale máš pravdu, už jednou jsem to zažila.

 

Tak mi řekni ještě něco o sobě. Chci tě lépe poznat!

 

Ale co chceš slyšet? Řekla jsem ti už o tom, že miluju knihy a lektvary. Jsem samotářka, volný čas nejradši trávím buď v knihovně nebo s nejlepší kamarádkou. Nevím, co bys ještě chtěl slyšet.

 

Povaha?

 

To by měli posoudit jiní...

 

Znáš se přeci, ne? Už žiješ přes sedmnáct let...

 

Třeba. Ostýchavá, špatně se seznamuju s lidmi, ale když už je dobře poznám, tak jsem zase upovídaná. Doufám, že jsem milá. Snad nejsem lakomá. Možná náladová. Stačí?

 

Dobře, stačí.

 

A co ty?

 

Já? Řekl bych, že jsem extrovert, přátelský, možná trochu exhibicionista. Řekl bych, že lakomý nejsem, spíš až naopak. Pro některé lidi bych se klidně i rozdal.

 

Jsme skoro naprosto opační...

 

A to vadí? Protiklady se přitahují.

 

Nimbusi, strašně moc ráda si s tebou píšu.

 

Já s tebou taky. Chci tě víc poznat.

 

Já taky. Někdy se mi o tobě zdává.

 

Opravdu? To jsem rád. Jen by mě zajímalo, jak vypadám.

 

Nikdy jsem ti neviděla do obličeje.

 

Strašně rád, bych si s tebou ještě psal, ale nemůžu.

 

Proč?

 

Famfrpál.

 

Aha. Tak si to užij a provětrej hlavu :-) Ahoj.

 

Měj se krásně.

 

 

 

 

James zaklapl své Povídej si! a utahaně se natáhl pro svůj famfrpálový hábit. I když famfrpál miloval, dnes se mu trénovat nechtělo. O hodně radši by si dál psal s Morganou. Když už byl konečně oblečen, urovnal si brýle a pokusil si trošku uhladit vlasy, i když to bylo zbytečné, stejně měl za chvíli být na koštěti. Vzal si do ruky svůj Nimbus 1700 a pomalým krokem se vydal do společenské místnosti.

Když scházel ze schodů, všiml si, že i z dívčích ložnic vychází jeho spolužačka. Poznal to jen podle rudých vlasů, které za ní vlály. Ale další pohled jí nevěnoval. Měl až moc plnou hlavu Morgany, která pomalu ale jistě Lily Evansovou vytlačovala z jeho hlavy a dokonce i srdce.

Ve společenské místnosti už zahlédl připravená svůj tým, a tak jim jen pokynul hlavou a společně se vydali na hřiště.

 

 

 

OoOoOoOoO

 

 

 

Lily scházela ze schodů ve stejnou dobu jako James. Překvapivě si ho všimla jako první. Chvíli na něj koukala a čekala na jeho pohled. „No tak Pottere, dělej! Řekni: ‚Nazdar Evansová!‘ nebo ‚Evansová, nepůjdeš se mnou na rande?‘ Dělej!“ říkala si v duchu trochu otráveně a taky trochu s očekáváním. Už to bylo dlouho, co si na něm málem vyřvala hlasivky. „Co to s ním je?“ zeptala se sama sebe, když James Potter kolem ní přešel bez povšimnutí a unaveně kývl na své spoluhráče.

Překvapeně se svalila na křeslo vedle Jean, která si dělala úkol na Přeměňování. Lily ho měla samozřejmě už před dvěma dny dodělaný. Jean byla skoro celá upatlaná od inkoustu, ruce, školní sukni i košili a dokonce i tváře.

„Co jsi proboha dělala?“ zeptala se Lily a koukala na svou umazanou kamarádku.

„To je tím debilním brkem! Vždyť víš, že už je starý, ale já jsem nemohla najít žádný nový!“ postěžovala si Jean a podívala se po svých modrých rukou.

„Chceš půjčit můj?“

„Už se neobtěžuj, zbývá mi jen jedna věta.“ řekla naštvaně a znovu ponořila už úplně tmavě modrý brk do kalamáře.

Lily se na ní dívala a čekala až kamarádka konečně pojednání dodělá. Když se tak stalo, vzala hůlku a celou i se stolem jí očistila pomocí kouzla.

„To mě budeš muset naučit. Pořád mi to nejde.“ řekla trošku smutně Jean, ale hned se zase usmála. „Tak co jsi mi potřebovala? Něco s Nimbusem? Pořád se s tebou nebaví?“

„Ale baví, jen musel odejít.“

„Tak co tě trápí?“

„No, ono mě to vlastně netrápí, ale strašně překvapuje. Víš, že už je to několik dní, co na mě Potter ještě nepromluvil?“

„A tobě to snad vadí?“ zeptala se Jean s pozvednutým obočím a ušklíbla se.

„Proboha ne! Jsem strašně ráda, jen mám pocit, že se chová nějak divně. Jakoby se zamiloval. A to doopravdy a ne, jak to bylo se mnou.“ řekla Lily zamyšleně a koukala se na zavřený portrét Buclaté dámy, kudy před několika minutami James Potter i s celým týmem odešel.

„Ty si myslíš, že tě nemiloval?“

„To už jsem ti několikrát vysvětlovala. Kdyby tomu tak bylo, tak se chová jinak. Jen se snaží sbalit holku, na kterou si Black nedovolil.“ řekla Lily a rozhlédla se po místnosti, jestli je náhodou někdo neposlouchá.

„A nemyslíš si, že si na tebe Sirius nedovolil právě z důvodu, že by svému nejlepšímu kamarádovi nechtěl zlomit srdce?“

„Jestli Potter vůbec nějaký má.“

Jean se pro sebe usmála, ale naneštěstí pro ni si toho všimla Lily.

„Co se tak blbě usmíváš? Víš něco víc než já?“

„Jen tak,“ odpověděla rychle Jean a rychle svůj výraz ve tváři změnila.

 

 

 

OoOoOoOoO

 

 

 

Bylo pondělí asi půl sedmé ráno, když se James probudil. Ospale si protřel oči a potom protáhl. Nasadil si brýle a konečně vylezl z postele, všichni obyvatelé jeho ložnice ještě poklidně spali, a tak si řekl, že se půjde umýt než bude zase koupelna zablokovaná Siriusem.

Když procházel kolem Remusovi postele všiml si jejich velkého kalendáře a pohled mu padl na číslici 30, která měla jinou barvu než ty ostatní. Ale ještě něco bylo jiného na tom číslu, bylo totiž v červeném srdci.

„30. ledna. Dneska je Evansové osmnáct.“ pomyslel si, ale místo toho, aby se začal strachovat, že pro ni letos nemá žádný dárek, došel si k nočnímu stolku pro svou hůlku a jedním mávnutím nechal srdce zmizet. „Už to stačilo. Teď je tady Morgana!“ řekl si pro sebe a konečně vešel do koupelny.

 

 

 

„Nebylo tam ještě včera večer srdce?“ zeptal se překvapeně rozespalý Sirius, když se snažil zaostřit na jejich kalendář. „Nemá mít dneska Evansová narozeniny, Dvanácteráku?“ Zívl.

„Ona je má,“ řekl James lhostejně a začal si do své brašny strkat učebnici lektvarů.

„A kde je to srdce?“ zeptal se Petr a natáhl si pro jednu čokoládovou žabku.

„Pryč.“

„Červíčku, nejez to takhle po ránu, bude ti akorát špatně.“ řekl už probuzený Remus a koukal na Petra, jak už si do pusy strká druhou. „Ale proč je pryč, Dvanácteráku?“

„Smazal jsem ho,“ odpovídal James stále lhostejně a u toho si zapínal brašnu. „Nejdeme na snídani?“

„Jsi normální, teprve teď jsem vylezl z postele!“ řekl Sirius a začal na sebe navlíkat školní hábit.

„Ty se nebudeš mýt?“ zeptal se překvapeně Remus, který měl už dnes ranní hygienu za sebou.

„Myl jsem se včera večer.“ odpověděl Sirius a hodil po svém kamarádovi zlostný pohled. Potom se znovu otočil k Jamesovi. „A proč jsi ho smazal?“

„Protože je to ta Evansová, která na mě o Vánocích začala řvát, proč jí dávám dárky, tak jsem se rozhodl, že už na to kašlu.“

„Já bych spíš řekl, že je to kvůli Morganě.“ prohodil Sirius a natáhl si přes sebe svetr se znakem Nebelvíru.

„A i kdyby? Co ti je do toho?“ zeptal se James podrážděně a vstal. „Jdu, mám hlad.“ řekl po chvíli, když se mu nedostalo žádné jiné reakce, než jen překvapeného koukání.

 

 

 

OoOoOoOoO

 

 

 

Byl už večer a Lily seděla v jednom křesle ve společenské místnosti. Cítila se hrozně divně. Sice měla narozeniny, ale pořád jí k tomu něco chybělo.

„Lily, co ti je? Máš přece narozeniny. Máš si užívat!“ řekla jí Jean.

„Nevím, ale připadá mi, že něco chybí.“ řekla a podívala se směrem ke schodišti k chlapeckým ložnicím.

„James ti letos nedal dárek?“ zeptala se překvapeně Jean, když viděla kamarádčin pohled.

„Ne,“ řekla Lily smutně, až jí to samotnou překvapilo.

„A divíš se?“

„Divím. Vždy mi něco dával, i když samé kraviny.“

„Ty si nepamatuješ, jak jsi na něj o Vánocích vyjela?“ zeptala se Jean a začala se usmívat při té vzpomínce.

„Pamatuju, ale to ho nikdy neodradilo. Vypadá to, že letos to nebude žádný dárek od Pottera.“

„Je ti to líto?“

„V žádném případě!“ vyhrkla Lily.

 

 

 

OoOoOoOoO

 

 

 

Jean ještě toho večera čekala ve společenské místnosti, která už byla skoro prázdná. Čekala na Siriuse, který se stále neobjevoval a neobjevoval.

„Určitě je zase s nějakou holkou.“ pomyslela si a zamračila se. I když všem tvrdila, že Sirius Black jí už nezajímá, poslední dobou měla pocit, že už to není pravda. „To je kvůli tomu Povídej si!.“ řekla si naštvaně, ale nedočkavě těkala pohledem z portrétu na schody.

Po dlouhé půl hodině se otvor do nebelvírské věže otevřel a z něj vyšel smějící se Sirius společně s Jamesem. „Konečně.“

„Á Foramenová! Co tady děláš?“

„Potřebuju s tebou mluvit.“ řekla a podívala se po Jamesovi, který hned pochopil a odešel od nich pryč.

„A cos mi chtěla?“ zeptal se a mrkl na ni. „Rande?“

„Ne.“

„Tak co?“

„Lily je smutná.“

„A co já s tím?“

„Kvůli Jamesovi.“

„A co já s tím?“

„Kvůli tomu, že jí nedal dárek.“

„A co já s tím?“

„Panebože, Blacku! Ty musíš vědět, co s ním je!“

„Hádej třikrát.“

„Nevím!“

„Morgana, ne?“

„Jako že se do ní zamiloval?“

Sirius pokrčil rameny. „Vypadá to tak.“

„To bude horor, až zjistí, kdo je kdo.“

„Foramenová, nech to na osudu.“ řekl a rozcuchal jí vlasy.

„Siriusi!“ vykřikla dotčeně, ale to už Sirius utíkal do chlapeckých ložnic a štěkavě se smál.

 

 

 

OoOoOoOoO

 

 

 

Jakmile se James od těch dvou odpojil, šel hned do pokoje a nedočkavě otevřel své Povídej si!. Dneska toho měl plné zuby. Sirius si ho stále dobíral kvůli Evansové. Chtěl si konečně popovídat s někým normálním.

 

 

 

Ahoj Morgano! Jsi tu?

 

 

 

 

Odpověď mu přišla skoro okamžitě.

 

 

 

Ahoj.

 

Ani nevíš, jak jsem rád, že tady jsi.

 

Taky jsem ráda. Měla jsem dneska takový divný den.

 

Tak to já taky.

 

A potřebuješ zlepšit náladu?

 

A ty ne?

 

Hrozně! Ale znáš mě, já tě nerozesměju.

 

Mně stačí, když si budeme jen psát.

 

A co se ti stalo?

 

Pamatuješ si na tu holku, o které jsem ti už psal?

 

Jo.

 

Tak už jsem se definitivně rozhodl, že to nemá cenu. A kámoš si mě pořád dobíral, hlavně dneska. Nevím sice proč, ale asi ho to bavilo.

 

Udělal jsi dobře. Chovala se k tobě hnusně.

 

A co ty?

 

 

 

 

Asi pět minut se na stránce nic neobjevilo. „Že by o tom nechtěla mluvit?“

 

 

 

Víš, čekala jsem dneska něco od jednoho člověka. Byla jsem na to zvyklá, i když mě to spíš otravovalo. Je mi to trochu líto.

 

A proč mu/jí to neřekneš?

 

To by se nehodilo. Je to jedno. Asi je to už uzavřená věc.

 

Nějaký kluk?

 

Jo, ale ne tak, jak si myslíš. Nechodili jsme spolu, já jsem nikdy totiž nechtěla. Nikdy mě nechtěl proto, že by měl rád.

 

 

 

 

„Dvanácterku! Přestaň psát. Musíme oslavit, že jsi se konečně vykašlal na Evansovou!“ vykřikl Sirius a když se na něj James podíval, zjistil, že má v ruce láhev ohnivé whisky.

„Tichošlápku, já nic zapíjet nechci!“

„Ale to se musí!“

„Ne.“

„Kluci se mnou souhlasí.“

„I Náměsíčník?“ zeptal se překvapeně a rozhlídl se po pokoji. Remus jen souhlasně přikyvoval.

James si povzdychl. „Chtěl jsem si psát s Morganou.“

„Morgana počká!“

 

 

 

Jsi tam?

 

Jo, jsem, ale kluci se mě snaží překecat, abych s nimi šel oslavovat.

 

A co chtějí oslavovat?

 

To, že jsem se vykašlal na tu holku.

 

Tak je nech. Třeba ti zlepší náladu lépe než já.

 

Nebude ti to vadit?

 

Určitě ne. Bav se.

 

Děkuju.

 

Nemáš vůbec zač. Potřebuješ se nějak odreagovat. Hlavně to ale nepřežeňte, zítra je škola!

 

Neboj, už jen kvůli tobě :-)

 

Ahoj.

 

Dobrou noc.

 

 

 

 

„Tak dobře, ale ne moc!“ řekl James, když zaklapl knihu.

„Vždyť jo,“ zašklebil se Sirius a začal otevírat láhev.

 

 4. kapitola                                                                                           6. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Moony

(www.hawaiiiii.blog.cz, 15. 5. 2009 20:59)

naprosto nádherný:-) až ti dva zjistí kdo je kdo:-D

úžasný

(Nika (Verča), 25. 11. 2007 14:08)

prostě úžasný jako všechny.. :o)

:-)

(Naiad, 6. 10. 2007 21:03)

děkuju Elisabeth :-)

Super!

(Elisabeth, 6. 10. 2007 20:53)

Tak jsem se sem po delší době podívala a co tu nevidím! Nová kapitola....je vážně vydařená!

řetězák

(Naiad, 6. 10. 2007 20:38)

Holky, jestli si na to vzpomenu, tak to určitě udělám, ale teď mám v hlavě plno jiných věcí (třeba psaní :-))¨

to Ginny Potter: ráda se spřátelím :-)

caw

(Ginny Potter, 6. 10. 2007 18:23)

Ahoj máš u mna retezák..no a nechceš sa spriateliť??

tady to máš...

(Hayddé, 6. 10. 2007 14:08)

máš u mě (www.haydde.blog.cz) takový uděsný řetězák

:-)

(Naiad, 6. 10. 2007 11:16)

to Nelien: Sice jsem vstala asi před hodinou, ale psát jsem ještě nezačla (a opravdu to mám dneska v plánu... asi hlavně večer, takže když se mi bude dobře psát určitě jedna z povídek přibyde)... Lily je jako ty? No snažila jsem se do ní dát něco ze sebe a tak přibližně něco, co si o ní tak myslím... Jean a Sirius? Nevím, jestli z toho něco bude, ale jestli ano, tak ne láska na život a na smrt, mám totiž pocit, že takový vztah Sirius nikdy nezažil. Ještě uvidím a nějaký menší románek můžu asi slíbit :-) Jinak ti strašně moc děkuju za všechny komentáře k této povídce :-)

to Nikky: opravdu jsi závislá? Ale to jsem opravdu nechtěla! :-D nebo možná jo? :-D Ani nevíš, jak strašně ráda jsem za takové komenty :-) Prostě nádhera, strašně moc děkuju :-)))

:'(uzaaaaaaaaa

(Nikky, 6. 10. 2007 9:57)

Boze to je uzasny!:)vazne upe zase jendou jsem na zavisla na tve povidce:D...Jako:D...Muj osud je v tvych rukou:D....prosim hlavne pisej;)

nelien.blog.cz

(Nelien, 6. 10. 2007 1:07)

nééééééé já budu brečet! já se zblázním! prosím prosím naiaduško napiš zítra hned ráno pokračování a pořádně dlouhý jestli mě nechceš mí na svědomí! :D smutně koukám, prosím na kolenou! já jsem normálně na téhle povídce závislá! a víš o tom, že se mi to ještě u žádné povídky nestalo? teda skoro u žádné... ale tuhle vážně miluju! Nevím, jak ti ji vynachválit, jsem z ní nadšená! miluju jimmyho a navíc lily tu popisuješ... no prostě ona je úplně stejná jako já! :DD jo, fakt je úplně stejná! až mě to šokovalo :D a hrozně jsem si oblíbila jean, líbí se mi vztah, co má se sirim. Nemohla bys tam jejich vztaht taky víc rozvést?? je to strašně krásný... A jsem děsně napnutá, až přijde čas a oni zjistí, kdo doopravdy jsou! :)

,.,

(Hayddé, 5. 10. 2007 22:17)

před chvilkou sem slavnostně pdstartovala 2 kolo P.poháru,tak abys byla v obraze..www.pobertovesro.blog.cz

:-)

(Naiad, 5. 10. 2007 16:04)

Díky holky jste hrozně moc hodný :-) ani nevíte, jak jsem hrozně moc ráda, že se vám to líbí :-) Děkuju :-))

nádhera!

(pasu-Hanka (pasu.blog.cz), 5. 10. 2007 15:31)

Super! už se těším, až se oba potkají, to bude teprve zajímavý! :) Hrozně moc se mi tahle povídka líbí, píšeš suprově! =o)

juchů!

(Hayddé, 5. 10. 2007 15:27)

nádhera,fakt paráda,tvoje povídky sou báječné,honem rychle další!

:-)

(Naiad, 5. 10. 2007 14:04)

Pokouším se, jak nejrychleji to jde... hlavně jsou zatím nápady a když se najde čas, tak to musím napsat, jinak bych všechno zapomněla... poslední dobou se začínám bát, že to tak rychlé nebude a já zase ztratím tu chuť (už se mi to stalo a to opravdu nejde psát)... jsem ráda, že se ti to líbí, opravdu děkuju :-)

super

(haňula, 5. 10. 2007 12:31)

ty si vážně zlatíčko takhle rychle tady kapitoly nikdo nepřidává a ještě takhle skvělý a úžasný

:-)

(Naiad, 4. 10. 2007 22:07)

Moc děkuju :-)

:))

(barbora, 4. 10. 2007 21:59)

strasne super kapitola:D

:-)

(Naiad, 4. 10. 2007 21:27)

Děkuju moc :-) jsem ráda, že se ti to líbilo, byla totiž napsaná dost rychle...

:-)

(Daze, 4. 10. 2007 20:50)

Opět nááádhera:-) Bylo to opravdu moc hezký a trochu i smutný. Už se těším až zjistí, kdo je kdo. Nebo alespoň pojmou podezření:-) Zkrátka už se těším na další kapitolu:-))