oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahojte všichni! Tak je tu další kapitola. Sama jsem překvapena, jak dokážu psát rychle, když jsem ještě nemocná (Což mi určitě všichni přejete, protože mám na psaní čas, že? :-D) Samozřejmě jako vždy děkuju za předchozí komentáře a prosím zase o nové. Ono se to totiž krásně čte ;-). Tak se mějte krásně a přeji hezké počteníčko :-) Ahoj Naiad...

Ještě v ten samý den Lily seděla nad svým pojednáním pro profesorku Prýtovou, ale zdálo se, že se nemůže soustředit. Stále zvedala a pokládala brk a koutkem oka se koukala na tu podivnou knížku.

„Jestli teď nenapíšu ani větu, tak to pro dnešek vzdám.“ řekla si v duchu a znovu pozvedla svůj orlí brk, ale marně. Ani jedna krátká věta jí nenapadala, ale za to by jich pro Nimbuse měla alespoň stovku.

„Sakra!“ zaklela nahlas a odsunula svoji esej na kraj stolu a před sebe si položila Povídej si!.

Už jsi tady?

Už jsi to dopsala?

Přijdeš dneska vůbec?

Jsi pořádně nedočkavý. :-D

Jé, konečně! Už jsem si myslel, že se ukoušu nudou.

To nemáš kamarády, kteří by tě rozveselili?

Samozřejmě, že mám, ale nikdo není v pokoji a já nechci jít do společenky, kdyby se tam náhodou objevila jedna jistá osoba.

A proč si o tom nepopovídáte?

Já bych se s ní rád bavil, ale ona to stále odmítá.

Máš jí rád?

Sám už nevím, měl jsem pocit, že ano, ale teď...

Teď co?

Chová se ke mně hrozně. A já si nejsem jistý, jestli má vůbec cenu, mít jí rád.

Jestli se k tobě chová špatně, tak asi ne. Pravděpodobně si zasloužíš někoho lepšího.

Hm. Ale dost už o mně. Co ty? Napsala jsi všechny úkoly.

Ne, nějak se nedokážu soustředit.

Kvůli mně? ;-)

Možná...

Jsem rád, že se nemůžeš soustředit na úkoly, protože jsi alespoň se mnou.

Já nejsem s tebou.

Ale ty víš, jak jsem to myslel.

Myslíš si, že najdeme konečně společné téma?

Teď jsi na řadě ty, tak vymýšlej.

Minule jsi se mě ptal na dárky, takže se ptám na stejnou otázku. Co jsi ty dostal k Vánocům?

Dobrá finta, nemusela jsi nic vymýšlet. No, dostal jsem od našich společenský hábit a naprosto nechápu proč. Potom nějaké domácí cukroví (které teď jím), svetr, potom od kamaráda knihu, od dalšího sladkosti a od dalšího tohle.

Neříkal jsi, že nerad čteš?

Jo, to jsem říkal, ale kamarád je nenapravitelný. Asi byste si rozuměli. Ale na druhou stranu už ví, že skoro nečtu, tak mi koupil knihu o mém oblíbeném famfrpálovém týmu. A tu si možná časem přečtu.

A to je ten, co k vám jezdí někdy na Vánoce?

Ne. Ten, co k nám jezdí na Vánoce, je ten, co mi dal tuhle knihu. A taky nerad čte.

Takže si skvěle rozumíte, co?

Jo, mám ho rád.

Ještě aby ne, když je to tvůj kamarád. Tak a další téma?

To je nespravedlnost! Tys jen zopakovala otázku, kterou jsem předtím položil já. Řekl bych, že tahle otázka by neměla platit.

Nikdy jsme se nedohodli, že by neměla platit.

Tak dobře, ale jen proto, že jsem gentleman.

Opravdu? To se vidí málokdy...

Nevěříš?

Ne. Ještě jsem žádného gentlemana v tvém věku nepoznala.

Tak už znáš.

No, dobře. A co bude s tou otázkou?

Co tvoje kamarádky? Já jsem ti o těch svých řekl...

Od mojí nelepší kamarádky, jsem dostala tohle a můžu říct, že jsem za to docela vděčná. Bála jsem se, že to dopadne hůř. Mám jí hrozně moc ráda. Nikdy u nás na Vánoce nebyla, ani já u ní, jen o letních prázdninách jsme se párkrát navštívily. A potom samozřejmě ještě holky z pokoje.

Jsi za tuhle věcičku vděčná? To jsem rád, protože já taky. A kolik je vás na pokoji?

Pět. Ale dvě jsou teď doma. A vás?

My jsme jenom čtyři.

Nevíš, kolik je hodin? Mám pocit, že už je docela pozdě.

Půl dvanácté.

Panebože, to už si píšeme tak dlouho?

Pořádně to uteklo, co?

A já se divila, že jsem ospalá.

A nepůjdeš spát, viď?

Nevím, ale pomalu se mi zavírají oči.

Nechoď pryč, prosím.

Budeme si psát zase zítra.

Opravdu jdeš už spát?

Radši ano, ať zítra nezaspím snídani.

Když myslíš...

Dobrou noc.

Dobrou.

OoOoOoOoO

Od prvního rozhovoru Morgany a Nimbuse uběhl už týden a vánoční prázdniny už skončily. Ale oba dva si i přes velkou dávku domácích úkolů stále psali. A nevypadalo to, že by je to omrzelo, právě naopak. Lily alias Morgana se vždy na konci vyučování těšila až znovu otevře své Povídej si! a podívá se, jestli ji záhadný Nimbus náhodou nenapsal. U Jamese to nebylo jinak.

„Dvanácteráku, s tebou už poslední dobou není žádná řeč.“ stěžoval si jednoho večera Sirius, který se, jak bylo hned na první pohled vidět, mohl ukousat nudou.

„Ale Tichošlápku, tys mi tuhle věc dal, tak si nestěžuj.“ řekl James, když si zrovna zase psal s Morganou.

„A co úplňky? A naše vtípky?“

„V těch samozřejmě pokračujeme.“

„Ale už týden jsme nic neprovedli.“

„Protože ještě nebyl úplněk.“

„Ale i tak bychom mohli něco podniknout, ne? Třeba tajný výlet do Prasinek?“

„Dneska?“ zeptal se James a odtrhl oči od svého Povídej si!.

„A proč ne? Zajít za madame Rosmertou ke Třem košťatům na něco silnějšího...“

„Ale zítra je škola,“ namítl James a něco naškrábal do knihy.

„No a? Nikdy ti to nevadilo. Už se chováš jako Evansová!“

„Nemluv o ní.“

„Proč? Jak tě zase odmítla? Nebo ti snad dala zase facku?“

„Ne, nic takového, jen se o ni nechci bavit. Už jsem to vzdal a chci na ni zapomenout.“

„Ale ty se nikdy nevzdáváš,“ poznamenal Sirius a pozvedl obočí.

„Asi se měním. Prostě už to nemá cenu.“

„Opravdu? A to kvůli záhadné Morganě?“

„Ne, kvůli Morganě ne, tedy vlastně ano, díky ní jsem si uvědomil, že pro mě Evansová není ta pravá.“

„Tak co? Půjdem do Prasinek nebo ne?“ zeptal se znovu Sirius, vypadalo to, že už nechce řešit jejich spolužačku.

„Dobře, půjdeme, ale až si dopíšu s Morganou.“ odpověděl James a na svého kamaráda se nepodíval, protože zrovna četl, to co mu Morgana psala. Ale kdyby to udělal, všiml by si, jak se Sirius ušklíbl a potom usmál.

OoOoOoOoO

Ahoj Nimbusi. Proč si včera musel tak brzo odejít?

Ahoj. Včera? Kamarád mě vytáhl ven...

Vždyť už bylo po večerce!

Ty jsi určitě prefektka, co?

Ještě jsme si neřekli, že bychom chtěli prozradit důležité informace, takže ti neodpovím.

Nebo jsi alespoň pořádná šprtka.

Šprtka?!?

Nebo snad ne? Miluješ knihy, kvůli úkolům si se mnou nepíšeš...

Ale to neznamená, že jsem šprtka! Jen mám ráda ve věcech pořádek a nemám s učiteli žádné problémy.

Jasná šprtka! :-D

Asi si půjdu dělat úkoly...

Ne, nechoď. Dělal jsem si srandu.

Nebo bych tady mohla ještě chvíli zůstat.

Bral bych tu druhou variantu. :-)

Ale za to musíš pro dnešek vymyslet nějaké téma, něco o čem jsme se ještě nebavili.

Ale teď jsi na řadě ty!

A tys mě nazval šprtkou!

Hm, tak dobře, ale o čem jsme se ještě nebavili?

To musíš vymyslet.

Tak třeba abych tě lépe poznal, oblíbený předmět?

Lektvary a přeměňování a tvůj?

Také přeměňování a obrana proti černé magii. Tak a teď ty.

To byla dost ubohá otázka.

Ale byla to otázka.

Tak dobře. Neoblíbené předměty?

Určitě lektvary. A tvoje?

Řekla bych, že to bylo létání, ale to teď nemáme, takže to bude asi astronomie, moc mě to nebaví.

Souhlasím, astronomie je nudná, ale horší jsou Dějiny.

Na ty bych úplně zapomněla. Ty jsou asi nejhorší, vždy mi dělá problémy, abych neusnula.

Tak to já vždycky spím ;-).

Jako většina studentů. Ale to nechápu, kde berete potom zápisky?

Od spolužáků, kteří nespí.

No jasně, my jsme ti chudáci, kteří to musí přetrpět a potom těm lenochům dávat opisovat. Je tenhle svět spravedlivý?

Tak taky spi...

To bych si nikdy nedovolila.

Tak si potom nemůžeš stěžovat, že je život nespravedlivý.

Dobře, ale teď už půjdu. Těch úkolů je opravdu moc. Už se těším, až budeme mít za sebou OVCE.

Moc se tím trápíš. Musíš na chvíli vydechnout. Užít si. OVCE nejsou všechno.

Ale jsou důležité! Co bych si bez nich počala?

Podle toho, jak se učíš, tak bys je měla. Možná ne se samými V, ale měla bys je.

Kéž by. Opravdu už půjdu. Jinak nestihnu to pojednání na přeměňování a McGonagallka mě zabije.

:-D Tomu bych moc nevěřil, ale strhnout body by ti asi mohla. To bys asi nepřežila, že?

Ale přežila, jen na to nejsem zvyklá, já spíše body dostávám než ztrácím.

To já body zase dost ztrácím, ale i dostávám. Stejně mě ale za to lidi v koleji nemilujou.

A mě snad ano?

Nevím, ale já bych tě měl rád.

Co víš, třeba se známe a ty mě naprosto nesnášíš.

To je taky možný, ale takhle tě mám rád.

Děkuju, ale teď už doopravdy půjdu. Ahoj.

Zítra?

Jak jinak. Ahoj.

Ahoj.

2. kapitola                                                                                            4. kapitola