oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahojte! Tak je tu další kapitolka. Abych vám trošku usnadnila čtení jejich rozhovorů, označila jsem je barevně. Lily píše červeně, James modře. Jinak děkuju za minulé komentáře a doufám, že se vám kapitola bude líbit. A samozřejmě pište komenty dál a dál! Díky Naiad :-)

OoOoOoOoO

Lily ještě toho večera ležela na své posteli a přemýšlela o té knížce, kterou dostala od své nejlepší kamarádky Jean. Koukala do nebes své postele, ruce založené za hlavou.

„Možná to není až tak hloupý nápad,“ říkala si sama pro sebe.

Rozhodla se. Zkusí do toho něco napsat. Jak rychle vstala, neuvědomila si, že nad sebou má dřevěnou tyč.

„AU!“ vyjekla a znovu se svalila na postel. Rukama si nahmatala místo na čele, kde jí nepříjemně pulsovalo. „To bude ale boule.“

„Co se proboha stalo?“ zeptala se Nola, která psala dopis na svém psacím stole.

„Bouchla jsem se do hlavy,“ odpověděla naštvaně Lily, která se už vyhrabala z postele a teď koukala na tu modrou knihu. „To bylo určitě znamení,“ pomyslela si, ale i tak knihu vzala do ruky. Potom si ještě vzala brk s kalamářem a zase se vrátila do postele. Nedočkavě otevřela knihu. Objevila se na ni stránka, kde po ní chtěli, aby jí vyplnila.

„Přezdívka,“ četla v duchu a začala přemýšlet jako by si dala přezdívku. Napadlo jí, že by mohla někoho známého, někoho z minulosti. Z mysli ji vyplulo několik čarodějek. „Morgana le Fay“ chvíli si jméno známé čarodějky říkala. „To je přesně ono!“ A vyplňovala dál.

Přezdívka: Morgana

Věk: 17

Pohlaví: žena

Zaměstnání: student

Země: Velká Británie

Sice tam bylo dalších pár věcí, které by mohla vyplnit, ale ona nechtěla, aby ten druhé hned věděl, kdo je. Co kdyby se s ní nechtěl vůbec bavit?

OoOoOoOoO

„Jakou přezdívku bych si tam měl dát?“ zeptal se James a prohlížel si svou knihu Povídej si!.

„Dvanácterák, ne?“

„Červíčku, většina lidí zná Jamesovu přezdívku a jak jsem pochopil, tak nechce, aby ten druhý člověk hned věděl, kdo je.“ řekl chytře Remus a James jen souhlasně přikývl.

„Aha, tak to ti asi neporadím,“ odpověděl Petr a hodil si do pusy Bertíkovu fazolku. Vždy, když si s něčím nevěděl rady, musel něco sníst, nejlépe něco sladkého.

„Co třeba jméno někoho známého?“ navrhl Remus a začal přemýšlet o někom opravdu významném.

„Třeba Brumbál, ne?“ řekl posměšně Sirius, „Já bych byl za nějakou famfrpálovou hvězdu!“

James nesouhlasně zakroutil hlavou.

„Tak když ne někoho významného a známého, tak bych navrhoval něco, co máš rád, nějakou věc.“

„Třeba koště?“ zeptal se Petr a podíval se po svých kamarádech, kteří na něj překvapeně zírali. „Co je?“

„Super nápad, Červíčku!“ vykřikl Sirius a hned se hnal na místo, kde měl James schované své koště.

„Co děláš?“ zeptal se nechápavě James a koukal, jak se jeho kamarád přehrabuje v jeho věcech.

„Hledám tvoje koště, ne? Musíme zjistit, jak se jmenuje.“

„A ty si myslíš, že nevím, jak se jmenuje moje koště?“ zeptal se nevěřícně James.

„A jak?“

„Tichošlápku, mám jeden z nejlepších modelů, vždyť jsem ho dostal o prázdninách od našich. Mám Nimbus 1700.“

„Tak tvoje přezdívka bude Nimbus!“ vykřikl Sirius radostně.

„A není to takový divný? Mám dojem, že to zní tak, že bych měl být úplně vypatlaný.“

„Mně to nepřipadá divný. Já bych řekl, že je to docela dobrý. Máš důvod na tu přezdívku.“ odpověděl Remus a Sirius s Petrem jen přikyvovali.

OoOoOoOoO

Lily otočila na další stranu a byla překvapena, když to, co ona sama vyplňovala, bylo také vyplněné, ale od někoho jiného.

Přezdívka: Nimbus

Věk: 17

Pohlaví: muž

Zaměstnání: student

Země: Velká Británie

Koníčky: famfrpál

Zkoumavě si přečetla několikrát údaje, které o sobě dotyčný zanechal. „Třeba měla Jean pravdu a konečně potkám tu svojí osudovou lásku,“ pomyslela si a ušklíbla se.

Otočila na další stranu. Předpokládala, že bude prázdná, ale jak zjistila, nebyla. Sice tam bylo jen jedno slovo, ale i tak měla pocit, že se jí klepou ruce.

Tiskacím písmem tam bylo modře napsáno: Ahoj. Nic víc, nic míň.

Rozklepanou rukou namočila svůj orlí brk do inkoustu a pomalu, úhledným psacím písmem s kudrlinkami napsala také Ahoj. Překvapeně se podívala na slovo, které napsala. Její inkoust byl černý, ale na pergamenu se zbarvil do červena.

Už jsem myslel, že tu knížku nikdy neotevřeš.

Nevěděla jsem, jestli je to dobrý nápad.

Já doufám, že ano.

Proč Nimbus? Promiň, ale zní to tak zvláštně.

Vlastně to byl nápad mého kamaráda, nevěděl jsem totiž jakou přezdívku bych měl použít. Sice jednu už mám, ale podle té mě už zná většina lidí. Chci zůstat v anonymitě.

A proč tedy Nimbus?

Podle mého koštěte. Mám totiž strašně moc rád famfrpál. A co ty? Proč zrovna Morgana? Proto, že je to slavná čarodějka?

Ano.

Stručná odpověď :-). Mám ještě jednu otázku.

Hm a jakou?

Musím se tě zeptat hned ze začátku. Jsi ze Zmijozelu?

Proč to chceš vědět?

Kdybys náhodou byla, tak by naše konverzace skončila.

To odsuzuješ tak rychle lidi?

Někdy a hlavně ty Zmijozelské. Tak co, jsi?

To by ti to tak hrozně vadilo?

Jsi nebo ne?

Ne, nejsem. Jsi rád?

Jo, to teda jsem. Nikdy jsem neměl dobré zkušenosti se Zmijozelskýma.

No, já vlastně taky ne, i když...

I když co?

Nic, neřeš to.

Když myslíš. A zůstala si o prázdninách v Bradavicích nebo jsi doma?

Ráda bych také zůstala v anonymitě.

Ale to není až tak osobní otázka, ne?

Když nás je teď v Bradavicích tak málo.

Takže jsi zůstala. Jsi tu poprvé na vánoční svátky?

Panebože, ani jsem si neuvědomila, jak průhledně jsem to napsala. Ano, jsem tu poprvé a je to nádhera, chtěla jsem si školu, co nejvíce užít. A co ty?

Už jsem tady po třetí.

Proč? Nerad trávíš Vánoce s rodiči?

Ne, to ne, ale dělám to kvůli kamarádovi.

Takže on nerad tráví Vánoce s rodiči?

Tak nějak, i když už několikrát byl u nás na Vánoce.

To musíš mít hrozně hodné rodiče. Nevím, jestli by mi naši dovolili vzít si někoho na Vánoce domů.

Naši ho mají rádi, mám pocit, že ho berou jako druhého syna.

To zní hezky.

Omlouvám se, ale kamarádi mě nutí, abych přestal psát. Takže radši skončím než mi něco provedou. Zítra?

Jistě, budu ráda. Tak zítra.

Ahoj.

Lily si znovu přečetla jejich rozhovor a usmála se. „Třeba to nebude tak strašné, jak jsem si myslela.“ řekla si pro sebe a knihu zavřela.

Místo Uživatel č. 5022 se objevila její nová přezdívka Morgana. Přejela přes sametový obal knihy ukazováčkem a odložila ji na svůj noční stolek.

OoOoOoOoO

„Evansová, jak se ti líbil můj dárek?“ zeptal se Lily dalšího dne James, když seděli ve společenské místnosti.

„Strašně,“ odpověděla Lily se značnou ironií v hlase.

„Opravdu?“ zeptal se James šťastně, jakoby její ironický hlas vůbec nepostřehl.

„Ne, Pottere!“

„Ale-“

„Nech mě už konečně na pokoji! Nech mě žít!“ křičela na něj naštvaně.

„Já myslel, že ti to udělá radost.“

„Tak příště nemysli!“

James se zaraženě díval, jak odchází do své ložnice. Smutně vzdychl.

„Dvanácteráku, kašli na ni. Nestojí ti za to.“ řekl Sirius aniž by si uvědomil, že mu koupil Povídej si!.

„Třeba ta holka, s kterou si píšeš, bude lepší.“ řekl Petr.

„Asi máte pravdu,“ odpověděl James smutně a také se vydal do své ložnice.

Lehl si na svou postel a vzal do ruky knihu. Otevřel ji a znovu si přečetl včerejší rozhovor. „Kluci mají pravdu, tahle holka působí mile.“ říkal si, když se pod jeho včerejší větou objevilo: Ahoj. Rychle vstal a donesl si brk s kalamářem.

Ahoj.

Jsi tady? To je dobře, chci si konečně popovídat s někým normálním.

Copak? Pohádala jsi se s kamarádkami?

Ne, ale s někým jiným. To je jedno.

Taky jsem rád, že tu jsi. Potřebuju zvednout náladu.

Opravdu? Pohádal jsi se s kamarády?

Ne, ale mám špatnou náladu.

A ty si myslíš, že já ti jí zvednu?

A proč ne? Nejsi vtipálek?

Ani ne, spíš jsem takový samotář.

A proto si se mnou chceš psát?

Chtěla bych potkat nějakého normálního kluka.

Myslíš, že já jsem ten pravý?

Uvidíme.

Zdáš se být milá.

A to poznáš je po pár větách?

Řekl bych, že jo. Alespoň nejsi ze Zmijozelu.

Nezačínej s tím zase. Nemůžeš je tak rychle odsuzovat.

A proč ne? Neznám nikoho milého a přátelského z jejich koleje. Ty snad ano? Toho člověka bych rád poznal.

Znala jsem, ale změnil se.

Já to říkám pořád, tak kolej ničí hodný lidi.

Já bych spíš řekla, že lidé v ní ničí těch pár hodných duší, které tam jsou.

Taky možnost. Ale já bych se přestal bavit o Zmijozelu. Je to trošku depresivní.

Depresivní? To zní vtipně.

Ano, je to strašně depresivní. Když si vzpomenu na pár lidí z této koleje, tak mi je na zvracení.

A koho přesně?

Nechtěli jsme zůstat každý v anonymitě?

Ano, promiň.

Nemáš se za co omlouvat. Budeme se tedy bavit o něčem jiném?

Ale jistě. A o čem?

Ani já nevím. Napadá mě famfrpál.

Ne, famfrpál ne. Vůbec mu nerozumím.

A chceš mu vůbec rozumět?

Abych se přiznala, tak ani ne. Stačí se mi jen dívat na školní zápasy.

Tak navrhni něco ty.

Knihy?

Knihy? Tak těm zase nerozumím já.

Nerad čteš?

Jedinou knihu, kterou jsem s radostí přečetl, byl Famfrpál v průběhu věku.

To jsem si mohla myslet.

Myslíš, že najedeme nějaké společné téma?

Já doufám, že ano. Zkus zase něco vymyslet.

Tak co jsi dostala k Vánocům?

Tuhle knížku od své nejlepší kamarádky. Potom nějaké oblečení a cukrovinky od rodičů a krátký vzkaz od sestry s přáním krásných svátků.

Nemáte se sestrou rády?

Já jí mám ráda, ale ona asi mě ne.

Ale proč?

Mám dojem, že je to kvůli tomu, že jsem čarodějka. Odsuzuje mě za to.

Nikdy bych svou sestru za něco takového neodsoudil ani kdyby byla moták.

Máš sourozence?

Ne, nemám.

Tak nemůžeš vědět jaké to je.

A ty jsi z mudlovské rodiny?

Ano. Proč? Budeš mě odsuzovat?

Ne, to v žádném případě. Nejsem přeci ze Zmijozelu.

A ty jsi z kouzelnické rodiny?

Ano, dokonce z čistokrevné, ale necítím v tom žádný rozdíl.

A jaké to je být z takové rodiny?

A jaké to je být z mudlovské rodiny?

To mi na to nedokážeš odpovědět? Je to určitě jiné než být z kouzelnické. Do svých jedenácti jsem neměla tušení, že něco jako kouzelnický svět existuje. Všechno bylo tak nové.

To já jsem všechno znal. Jen si někteří lidé mysleli, že budu namyšlený.

A nejsi namyšlený?

Ne, nejsem. Tedy jedna určitá osoba si to myslí, ale mýlí se.

Tak jí to vysvětli. Nebo jemu.

Teď už je to jedno. Zmýlil jsem se v ní.

Nechceš o tom mluvit?

Ne, to si raději nechám pro sebe.

Když myslíš. Radši už půjdu. Chci si udělat nějaké úkoly.

Vždyť jsou prázdniny!

Ale i tak jich mám spousty.

To jsou úkoly důležitější než já?

Neznám tě, takže asi ano.

A napíšeš mi až to doděláš?

Uvidím.

Budu se těšit.

Ahoj.

Ahoj.

1. kapitola                                                                                            3. kapitola