9. kapitola - Sůl, tequiala a citrón
O dva roky později
„Anno! Anno, tady jsem!“ volal na mě Justin skoro přes celé americké ministerstvo kouzel. Myslela jsem, že ho zabiju.
Letos po třetí a možná i naposledy. Pomyslela jsem si a vydala se směrem k Justinovi, který na mě čekal.
Letos jsem byla doma jen prvních čtrnáct dní a potom se zase vydala zpátky sem. Během těch dvou let jsme se s Justinem stali nejlepšími přáteli, a proto mě letos pozval na prázdniny k sobě a slíbil mi, že mi ukáže kouzelnický americký svět. Strašně jsem se těšila, a tak jsem se doma moc nezdržovala. Dvakrát jsem se šla podívat za Ginny, ale víc lidí jsem neviděla. Byla jsem ráda, že jsem vůbec viděla naše a malého Lukase.
Když jsme se s Justinem dohodli, že mě on pozve sem, tak já jsem mu slíbila, že pojede se mnou do Anglie a setkáme se s Nicolou. I když se mi do toho nechtělo, protože jeden den s Nicolou bude ta nejhorší věc v mém životě, stejně jsem Justinovi řekla ano. Přeci jenom to je můj kamarád.
Justin letos dokončil školu a začal pracovat na ministerstvu. Bylo mi líto, že když budu ve škole, tak se skoro neuvidíme, ale nedalo se nic dělat. Snažila jsem se ho překecat, aby se zeptal ředitelky v Sane, jestli nemají nějaké volné místo, aby mohl být s námi na škole. Ale Justin se na mě vykašlal a zařídil si místečko na ministerstvu. No ani se mu moc nedivím, pracovat tady na škole by se mi asi taky nechtělo.
První školní rok uběhl celkem v pohodě. Lidé si o mě přestali myslet, že jsem to nejhorší, co je mohlo v životě potkat, a já si žila celkem klidným životem. Měla jsem skvělé kamarády, ale i ne moc zrovna milé nepřátele. Jeden z nich byl i Jacob Deen. I když potom, co jsem mu málem něco udělala, se trošku zklidnil, stejně to je stále debil na druhou.
Školu jsem celkem zvládla a jela konečně domů. Strašně jsem se po tom roce těšila. Doma jsem byla přes měsíc a skvěle jsem si to tam užila. Společně s Kate jsme byly čtrnáct dní u Ginny, kde to byla naprosto super. Potom roce jsme si opravdu měly co říct.
Vrátila jsem se zpátky do Ameriky a nastoupila do druhého ročníku. Kate a Jelena si vybraly stejné předměty a staly se z nich velmi dobré kamarádky. Bohužel, nebo možná i bohudík, jsem si já vybrala jiné předměty a to bylo vše, co se motalo okolo Přeměňování a Kouzelných formulí, mých nejoblíbenějších předmětů. Ze začátku mi bylo líto, že nebudu na stejných hodinách jako holky, ale nakonec jsem si uvědomila, že při hodinách toho spolu stejně moc nenamluvíme, a i tak z nás stále mohly být velmi dobré kamarádky. Ale stejně postupem času jsem zjistila, že Kate s Jelenou si rozumí víc než se mnou a to mi přišlo celkem líto. Přeci jenom jsme byly už od jedenácti nejlepšími kamarádkami. Neměla jsem Kate nic za zlé, chápala jsem ji. Potkávaly jsme se možná jen v knihovně, kam Kate zajde jen málokdy, nebo ve společenské místnosti, kde většinou byla s Jelenou a lidmi, co s nimi chodili do třídy. Zjistila jsem, že už si to asi moc neřekneme, a tak jsem se hodně skamarádila s Justinem.
Díky tomu, že jsem musela na jiné hodiny, jsem se seznámila s novými lidmi. Ve třídě nás nebylo moc, a tak se z nás stal skvělý kolektiv, tedy až na jednoho člověka, Jacoba Deena, který si bohužel vybral stejné předměty jako já. Stále jsem ho neměla ráda a myslím si, že ani nikdy mít nebudu. Otravnějšího člověka jsem snad nikdy nepotkala. Postupem času jsem se ho naučila ignorovat, a tak se hodiny pro mě staly daleko příjemnějšími a zábavnějšími. Měla jsem skvělé profesory, a proto jsem se dozvěděla spoustu nový věcí a oživila jsem si ty, co jsem už zapomněla.
Druhým ročníkem jsem prošla celkem v pohodě a na konci jsem se musela rozloučit s Justinem, který mi byl celé ty dva roky velkou oporou. Byl to skvělý kamarád a bylo mi dost líto, že ho skoro celý rok neuvidím. Ale asi nejvíc mi bylo líto to, že mi ze školy zmizí můj nejlepší kamarád.
Tak a teď pomalu mířím po podlahách amerického ministerstva kouzel směrem k Justinovi, který tu na mě čeká. Tak a teď jen doufat, že si pro mě nepřipravil nic hrůzostrašného.
„Konečně jsi tady! Kde jsi, prosím tě, byla?“
„Kde asi? Doma.“ Protočila jsem oči v sloup. „Jdeme?“
„Jo.“ Chytil mě za ruku a společně jsme se přemístili k němu domů.
Na to, že teprve začal pracovat, měl Justin byt vybavený skvěle. Dost mě to překvapilo. Čekala jsem něco skromnějšího, ale tohle mi opravdu nevadilo. Scottovi asi nebudou nějak chudá rodina.
Sedla jsem si na pohovku v obývacím pokoji, rozhlížela se okolo a čekala až Justin přijde za mnou. Cítila jsem se trapně, nesnáším čekání. Abych se přiznala, tak jsem byla překvapená z toho, že tam bylo uklizeno. Podle toho, jak vypadal Justinův pokoj v Sane, jsem usoudila, že si zrovna na velký pořádek moc nepotrpí. Asi kvůli mně uklízel. Musela jsem se usmát.
Konečně přišel a sed si vedle mě.
„Takže vítej u mě doma. Zatím to není nic moc, ale časem by se to mělo zlepšit. Hlavně by mělo být víc peněz.“
„Nic moc? Já bych byla ráda za takovýhle nic moc.“
„Když myslíš. Dáš si něco?“
„Ne, radši mi řekni, co máš se mnou v plánu. Už se strašně těším.“
„Nic, budeš sedět tady, protože já musím chodit do práce.“
„Cože?! To nemyslíš vážně?“
„Ne, nemyslím.“ Začal se smát. Jak já nemám rada ty jeho trapné vtipy. „Promiň, samozřejmě mám pro tebe vymyšlený program. No snad to všechno stihneme. Ale dneska budeme slavit.“
„Co?“ zeptala jsem se blbě.
„Tvoje narozeniny, ne?“ na svoje narozeniny jsem opravdu zapomněla, protože už jsem měla skoro před čtrnácti dny. Nenapadlo mě, že bych je slavila i tady. Ale proč ne.
„Co tady máš?“
Justin neodpověděl a místo toho šel k baru, otevřel ho a začal vytahovat flašky, vína, vodku, whisky, tequilu…
„Máš Margaritu?“ zeptala jsem se, když jsem uviděla flašku tequily. Margaritu jsem poprvé ochutnala minulý rok, když jsem zůstala na Silvestra v Sane a s lidmi, co tam zůstali také, jsme slavili konec roku. Docela mi zachutnala.
Přišla za mnou jedna Mexičanka, která pila snad jen Margaritu. Měla v ruce sklenici se zeleným nápojem. Sklenice byla ozdobena zeleným kolečkem limetky. Nějak jsme se spolu zapovídali, i když jsem jí vůbec neznala. Nabídla mi skleničku a já nemohla odmítnout, zaprvé proto, že jsem to chtěla ochutnat a zadruhé proto, že mi to přišlo blbé to odmítnout.
Justin se jen usmál a začal nám oběma míchat Margaritu s ledem a s limetkou. Připili jsme si a já po dlouhé době zase na jazyku cítila známou kyselou chuť. Bylo dost teplo a Margarita nás skvěle osvěžila.
Skvěle jsme se bavili, ale po chvíli nás přestalo bavit míchat se s Margaritou, a tak jsme se přesunuli rovnou k soli, tequile a citrónu. Justin nalil tequilu a dal na stůl slánku. Já šla pro citrón a začala ho krájet na kousky. Dala jsem každému z nás kousek, nasypala si na hřbet ruky trochu soli a do ruky si vzala panáka s tequilou. Přiťukli jsme si, ale já jsem se nenapila, protože jsem čekala, jak se bude tvářit Justin. Olízl sůl, hodil do sebe celého panáka a zakousl se do kousku citrónu. Zašklebil se tak, že jsem se musela alespoň půl minuty strašně smát, no trošku tomu pomohly ty tři skleničky Margarity.
Potom přišla řada na mě. Musela jsem si znovu nasypat sůl na ruku, protože, když jsem se začala smát, tak mi skoro všechna sůl z ruky sesypala na zem. Naslinila jsem si ruku, nasypala trošku soli, do druhé ruky jsem si dala panáka tequily a před sebe na stůl jsem si položila ten kousek citrónu.
Olízla jsem ruku se solí, kopla do sebe tequilu a zahryzla se do citrónu, který musel být nějak extra kyselý. Zašklebila jsem se snad víc než Justin a to je co říct. Ten se začal nekontrolovaně smát. Vždycky, když se začne smát Justin, musím se taky smát, protože to je smích, který se slyší málokdy. Oba jsme se v jeho obýváku váleli po zemi a strašně moc jsme se smáli.
A tak to šlo dál. Potom jsme si dali další a ještě další. Potom jsme si začali vyprávět staré vtipy, které už ani nebyly vtipné, ale my jsme se jim stejně smáli. Byl to takový pohodový večer, u kterého mi při smíchu už několikrát tekly slzy.
Letos bylo velice teplé léto a venku bylo opravdu vedro a když jsme pili, tak mi připadalo, že je ještě větší než obvykle. Jak jsme víc pili, tak jsme toho měli také míň na sobě. Já už byla jen v kalhotkách a tričku na ramínka a Justin měl na sobě jen kraťasy.
Justin dovyprávěl jednu zase skoro vůbec nevtipnou příhodu a já se skoro zas válela po zemi. Nechápu, co mi na tom přišlo vtipného, asi to jak Justin vypráví. On když něco vypije, dokáže i z naprosto nevtipné věci udělat vtipnou věc.
Smála jsem se, ale zarazila jsem se, protože jsem si všimla, že Justin se už nesměje, ale pozoruje mě. Ještě jsem se usmívala a měla problémy nevyprsknout smíchy.
„Co je?“ zeptala jsem se, protože ten pohled už mě začínal znervózňovat.
Přisunul se ke mně blíž a dal mi jeden z neposlušných pramenů za ucho. Musela jsem sklopit oči, protože jsem se bála toho, co se dělo. Ale i tak jsem dobře viděla, že se ke mně přibližuje blíž a blíž. Zavřela jsem oči, cítila jsem vůni jeho drahé kolínské. Krátce mě políbil a malinko se odtáhl. Oči jsem měla stále zavřené, ale i tak jsem věděla, že se na mě dívá. Ještě stále jsem nemohla pochopit, jak se tohle mohlo stát, ale to najednou všechno přešlo.
Pootevřela jsem oči a uviděla, že je blízko mě. Koukali jsme si do očí a čekali, kdo se rozhodne dřív. Buď proto, abychom to ukončili a dělali, že se tohle nikdy nestalo nebo abychom pokračovali. Věděla jsem, že oba jsme byli pro to druhé. Nejsem člověk, který by dělal první krok, a tak jsem čekala. Bohužel ani Justin není člověk, který dělá první kroky, a tak jsme se na sebe jen dívali. Už jsem to nevydržela a políbila ho. Justin čekal přesně na tohle a začal mi polibky vášnivě oplácet.
Už od doby, co jsem ho políbila mi bylo jasné, že tady nepůjde jen o nějaký polibek. Trochu jsem se toho bála. Nechtěla jsem zkazit náš vztah, ale touha byla větší.
Kdybych stála, určitě by se mi podlamovala kolena. Oba jsme měli zrychlený dech a mně tlouklo srdce jako o život.
Jeho ruce smyslně přejížděli po mé rozpálené kůži a já se ocitla v druhém nebi. V pokoji se oteplilo a já měla pocit, že uhořím, ale po každém místě, kde projela Justinova ruka, mi naskočila husí kůže. Chtěla jsem víc a hned, ale Justin si mě vychutnával a já nemohla nic udělat.
Záhadně jsme se dostali do ložnice, která jakoby věděla, co se dnes večer stane, co změní život dvou mladým lidem. Jasná noc, která odhalovala měsíc v úplňku, nám dávala najevo, že tohle bude něco víc. Byla tma a vše ozařovala jen záře měsíce. Jen my jsme se toho nevšímali, v tu chvíli pro mě existoval jen Justin a nic víc. To bylo pro mě nejdůležitější.
Položil mě na postel a začal mě líbat na krku, pomalu přešel přes klíční kost k jedné z bradavek, které se chvilku zdržel. Vrátil se i k té druhé a potom se pomalu dostával přes břicho k podbřišku, kde se zastavil a vrátil se stejnou cestou zpátky až k mým rtům. Hladově mě políbil…
Svět se zastavil. Jen on a já, na pokraji světa, kde nic není nemožné. Vteřina, minuta, hodina či věčnost se stala něčím nepředvídatelným, něčím úžasným…
