oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Profesor přečetl ještě dvě jména a všiml si, že je něco v nepořádku. Podíval se do svých poznámek a prolétal je očima. Najednou se zarazil a vzhlédl. Podíval se na mě překvapeně a vypadalo to, jakoby po mně chtěl vysvětlení toho, jak to, že můžu být vnučka Smrtijeda a jak tedy může být Harry Potter náš rodinný přítel.
Snad jediná Kate se netvářila, tak blbě jako ostatní. Sice na mě taky koukala, ale alespoň trošku normálně.
„Kde jsme to skončili?“ zeptal se profesor a tím si získal znovu svoji pozornost, i když většina studentů po mě ještě stále koukala.
„Nejznámějšími osobami na straně, kde bojoval Harry Potter byli: Ronald Weasley, Hermiona Grangerová-Malfoyová.“ Tentokrát už profesor nečetl dál a zase se na mě podíval. Studenti se samozřejmě také otočili. Teď už nechápal nikdo nic, snad kromě mě a Kate. Vypadalo to, že nikdo z nich nemůže pochopit, že mí oba rodiče bojovali na té správné straně.
Poznala jsem, že chtějí vysvětlení, a tak jsem se radši nadechla a spustila:
„Můj otec, Draco Malfoy, syn Luciuse Malfoye, přešel na druhou stranu, na stranu Harryho Pottera. Věděl o tom málokdo, protože byl špeh. Dokonce ani sám Harry Potter o tom neměl tušení. Byla to dohoda mezi třemi lidmi, mým otcem, Albusem Brumbálem a Severusem Snapem, který byl také špeh. Ani po válce se nevědělo, jak to, že nebyl můj otec uvězněn do Azkabanu, když byl jeden z hlavních Voldemortových příznivců. Všichni si mysleli, že někoho podplatil, jak to můj děda vždy dělal. Až potom, co si má matka vzala mého otce, se dokázalo, že byl špeh.“
Profesoru Rockwellovi očividně stačilo toto vysvětlení, i když jsem to vysvětlila dost neohrabaně, a pokračoval dál ve výkladu. Někteří studenti se na mě stále ještě dívali, ale potom se zase všichni začali věnovat výkladu.
„Malfoy jako Malfoy, všechno je to stejná pakáž.“ Zaslechla jsem útržek rozhovoru dvou kluků, co seděli za mnou. Abych se přiznala, tak mě to zaskočilo. JÁ PŘECI NEMŮŽU ZA TO, ŽE TÁTŮV OTEC BYL SMRTIJED!!!

Zpráva o tom, že můj děda byl jeden z hlavních Smrtijedů se roznesla velice rychle. Když okolo mě někdo prošel, tak po mně buď hodil pohled, kterým by mě nejradši zabil, nebo začal jít rychleji a házel po mně ustrašené pohledy. Samozřejmě ten, co to začal roznášet se zapomněl zmínit o tom, že můj otec přestoupil na druhou stranu.
Naštěstí se našlo pár lidí, kteří si o mně nemysleli, že jsem postrah celého Sane. Kate s Jelenou stály na mé straně a to mi hodně pomohlo. I Justin, se kterým jsem se dost skamarádila, mi pomohl s tím, abych každého, kdo okolo mě projde a hodí na mě zhnusený pohled, neuřkla na místě.
A tak dny na Sane pomalu utíkaly. Já se učila nebo trávila čas se svými kamarády, kterým od doby, co jsem sem přijela, moc nepřibylo. Lidí, co se mě báli, naštěstí stále ubývalo a já měla celkem klidný život. Samozřejmě jsem musela skousnout trapné a nemístné poznámky, za které bych někdy i zabíjela, ale i tak se mi v Sane celkem líbilo. I když s Bradavicemi se to srovnávat v žádném případě nedalo. Bradavice jsou prostě Bradavice.

„Jděte napřed, stejně ještě musím do knihovny.“ řekla jsem Kate a Jeleně a přitom si uklízela věci ze stolu.
Vytáhla jsem si napůl napsanou esej na Přeměňování a vydala se do knihovny. Holky vyrazily rovnou na pokoj, a tak jsem šla zase jednou sama. Cestou jsem si pročítala, co jsem zatím napsala. Najednou jsem do někoho narazila. Automaticky jsem se začala omlouvat a začala jsem po zemi sbírat pergameny, které mi vypadly.
Člověk, do kterého jsem narazila, ze sebe nevydal ani ň, a tak jsem se podívala do koho jsem to vlastně narazila. Přede mnou stál Jacob Deen, jeden z těch, kterým ještě nepřišlo trapné mít na mě debilní narážky. Kdybych věděla, že to je on, tak bych mu spíš vynadala za to, že tam stojí jak tvrdý Y.
„Neumíš dávat pozor, Malfoyová? Nebo si myslíš, že když jsi Malfoyová, že ti každý musí uhnout?“
„No, každý ne, ale ty bys měl.“ odsekla jsem a chtěla odejít do knihovny, kam jsem měla namířeno, ještě před tím, než jsem narazila na tohohle pitomce. Ale když jsem chtěla odejít, náš milostpán se rozhodl, že mě nepustí do doby, kdy se mu omluvím.
„A můžeš mi vysvětlit, za co bych se ti měla omlouvat?“
„Za to, že vůbec existuješ.“
„Promiň, ale za to já nemůžu. To si musíš stěžovat jinde.“ řekla jsem mu a znovu se pokusila se ho zbavit, ale marně. Nechápala jsem, proč mě tam držel, ale to mě dohánělo k šílenství. Už mi pomalu, ale jistě, docházely nervy.
Jacob jakoby to věděl a naschvál do mě ryl víc a víc. Bylo toho na mě opravdu dost, a tak jsem už prostě musela vybouchnout. Nervy povolily a já vytáhla z kapsy hůlku. Namířila jsem s ní na Jacoba a zlostně přimhouřila oči. Už mě nebavilo poslouchat ty jeho debilní kecy.
Jacob poznal, že jsem naštvaná, a tak pro jistotu přestal. Měl pravdu, byla jsem naštvaná a to, že mu něco udělám, jsem myslela naprosto vážně. Teď tu nebyla žádná Kate, žádná Jelena ani žádný Justin, který by mi zabránil v tom, abych tomu debilovi něco udělala. To jsem si jenom myslela. Naštěstí akorát okolo nás procházel Justin se svými kamarády z ročníku. Vůbec jsem si jich nevšimla, stále mířila na Jacoba a v duchu promýšlela jakou kletbu na něj použít. Bohužel jsem přemýšlela moc dlouho, a tak jsem nemohla tomu pitomcovi nic udělat, i když jsem strašně moc chtěla.
Justin by si nás možná ani nevšiml, protože byl zabraný do rozhovoru se svými spolužáky. Jacob jakoby viděl šanci se zachránit, když okolo nás procházeli, a začal řvát na celé Sane.
„Hej Scotte, odveď si Malfoyovou než mě tady zabije, ty víš, že toho může být schopná!“
Teď už jsem neměla přimhouřené oči, ale vytřeštěné. Nikdy by mě nenapadlo, že by to mohl být takový srab. To, že zavolal Justina mě naštvalo snad ještě víc než ty kecy předtím. Tohle bylo jen mezi námi!
Justin se okamžitě otočil směrem k nám. Když spatřil, že na Jacoba mířím hůlkou a vypadám, že mu chci něco udělat, a to jsem opravdu chtěla, okamžitě se vydal k nám.

Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem vůbec nezpozorovala, jak se Jacobovi podařilo zmizet a jak se moje hůlka dostala do Justinovo ruky. To, že jsem nemohla tomu debilovi nic udělat, mě naprosto dostalo a já se sesunula na zem, opřela o zeď a začala jsem brečet. Nikdy by mě nenapadlo, že bych se mohla rozbrečet kvůli takovéhle debilitě, ale už jsem byla psychicky na dně. I když jsem si myslela, že už jsem si zvykla na ty debilní kecy, tak to nebyla pravda. Hrozně mi to vadilo pořád a já se chtěla vrátit zpátky, chtěla jsem domů, kde každý ví, jaká jsem.
„Proč já?“ zeptala jsem se Justina mezi vzlyky. „Co jsem komu udělala, že jsou na mě všichni tak hnusný?“
Justin mi neodpověděl, sednul si ke mně a objal mě. Skoro jsme se neznali, ale mně připadalo, že se známe roky.
„Proč jim vadí, že jsem Malfoyová? Vždyť mě neznají!“
„Oni tě neznají, ale my ano. To ti nestačí?“
I když mi to nestačilo, byla jsem ráda, že je alespoň někdo jako Justin, který mi pomůže se s tím alespoň trochu vyrovnat.


Příští kapitolu se přesuneme rovnou do třetího ročníku, tedy vlastně do prázdnin před třetím ročníkem. Pokusím se vysvětlit, co se za tu dobu stalo a jak to vlastně dopadlo s Jakobem. Měli byste se dozvědět, jestli stále má někdo na Annu narážky kvůli tomu, že je Malfoyová.

7. kapitola                                                                                                 9. kapitola