19. kapitola - Polibek
Ještě ten den jsem dostala ještě několik sov s přáním a ujištěním, že dárky dostanu co nejdříve. Byla jsem ráda, že většina sov byla od mých přátel. Všichni slibovali, jak všechno oslavíme, ale jediná Ginny se o to starala o něco více. Navrhla, jestli bychom se všichni nemohli sejít někdy tento týden.
Hned jsem vzala prázdný kus pergamenu, brk a kalamář s inkoustem a odepsala jí, že samozřejmě čas mám a že se moc těším. Byla to pravda, oslavy s mými starými přáteli byly vždy nejlepší.
Neuběhl ani týden a já už seděla v pokoji a čekala, kdy se ke mně staví Kate s Ginny. Dneska jsem měli jít na mou oslavu, která prý měla být nejlepší z nejlepších. Nebyla jsem si tím moc jistá, ale i tak jsem se těšila.
S klepáním přišel ke mně do pokoje jeden z našich domácích skřítků. Za ním stály mé nejlepší kamarádky, které měly úsměv od ucha k uchu. Vešly do pokoje a hned si sedly ke mně na postel.
„Tak co? Těšíš se?“ zeptala se mě Ginny.
„Těším,“
„Ještě aby ne, Ginny. Konečně to pořádně oslaví.“
Otevřely se dveře a v nich stál Justin. Tvářil se překvapeně, asi jsem mu zapomněla říct, že už dneska se koná moje oslava. Podívala jsem se na Kate, která se na něj moc přívětivě nedívala, ale zase nedala moc znát, že jeho přítomnost jí je nepříjemná.
„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se.
„Jen jsem s tebou chtěl mluvit, ale to klidně počká.“ řekl a zase odešel.
Byla jsem překvapená, protože se tvářil vážně, jakoby se něco stalo nebo mělo dít.
„Já nevím, on je takový zvláštní. Nemůžu si pomoct, prostě mi moc nesedí.“ řekla Ginny zamyšleně.
Podívala jsem se na ní a asi jí dala najevo, že se mi to moc nelíbí.
„Já vím, že ho máš ráda, ale prostě mi nesedí a nehodí se k tobě,“ otočila se na Kate, „že jo?“
„Já nevím.“
„Nevím, co ti na něm připadá zvláštní, ale je to super kluk. Asi ho moc neznáš.“
„Neznám, to máš pravdu, ale James byl, je a bude vždy lepší, to mi věř.“
Neodpověděla jsem, protože od doby, co jsem přijela, jsem skoro nic jiného neslyšela. Pořád jen, že James je o hodně lepší a tak dále.
„Nepůjdeme radši už?“ Hodila na nás Kate pohled, jako že už to nechce řešit. Ani jsem se jí nedivila.
„Souhlasím,“ Vstala Ginny a už si to mířila ke dveřím.
Přemístili jsem se hned před místo, kam jsme měli jít. V životě jsem tu nebyla, ale Ginny vyprávěla, že tady byli už hodněkrát a že se jí tady líbilo.
Bylo to takové nenápadné místo, kde nechodilo moc lidí, spíše jsme tam stály jen mi tři a rozhlížely jsem se kolem.
„Už by tady měli kluci být.“ mumlala si Ginny pro sebe a u toho se dívala na hodinky.
Se známým zvukem se asi patnáct stop od nás objevili kluci. Všichni jsme se přivítali a společně jsme odešli dovnitř klubu, či co to bylo.
Bylo asi osm hodin večer, ale tam nebyl skoro nikdo. Pár lidí sedělo u stolů a celkem nahlas si povídalo a smálo. Byla tam celkem tma, svítilo zde jen pár tlumených světel.
Sedli jsme si k jednomu stolu, kam jsem se v pohodě vešli, klidně nás tam mohlo být o dva či tři lidí více.
Za chvilku se u nás objevila mladá slečna. Byla to menší, skoro stejně vysoká jako já, krátkovlasá brunetka s unaveným výrazem.
„Co si dáte?“ zeptala se příjemným hlasem.
„Tak dáme nejprve něco na přípitek, ne?“ zeptal se nás všech Martin a díval se do nápojového lístku.
„Jo, to je dobrý nápad.“ řekla Ginny a naklonila se mu přes rameno, aby se taky podívala. Jezdila očima po pergamenu a po chvilce se podívala na číšnici, „Prosím vás, doneste nám jednu láhev sektu a šest skleniček.“
„Hned to bude.“ usmála se a hned se vydala pryč.
„Proč jsi objednala sekt?“ zeptal se Martin Ginny a přitom se na ní ani nepodíval.
„Proč asi? Ty jsi fakt úplně vypatlanej. Asi proto abychom si připili, ne? Potom si pij, co chceš.“ Hodila po něm znechucený pohled, ale potom zase s úsměvem se podívala na mě a Kate.
Než Martin stihl cokoliv odpovědět, číšnice přinesla láhev sektu a šest skleniček. Sekt otevřela a všem nalila. S unaveným úsměvem se otočila a zase odešla pryč.
Jako první vzal do ruky skleničku James, který seděl hned naproti mně. Všichni jsme si ji podle jeho vzoru taky vzali.
„Tak na Annu.“ řekl a usmál se.
Všichni ostatní to hned zopakovali, tedy kromě mě. Já jsem jen potichu řekla: „Na zdraví.“
Už uběhlo strašně moc hodin, neměla jsem vůbec pojem o čase. Všichni se asi dobře bavili. No vlastně jsem to nevěděla, protože se ani ne do půl hodiny někam vypařili, což mi vlastně bylo úplně jedno. Já jsem seděla vedle Jamese, který byl příjemná společnost a naštěstí jsem s ním stále měla co říct.
„… a jak tam pořád všichni chodili, jakoby věděli, že potřebuješ říct něco důležitého. Pamatuješ?“ zeptala jsem se ho. Svůj obličej jsem měla hodně blízko u toho jeho. Všude byl hluk, a tak jsme se skoro neslyšeli.
„Pamatuju,“ odpověděl ne moc nahlas. Vlastně jsem mu ani nerozuměla, spíš jsem jen odvodila, co říká.
Díval se mi upřeně do očí a asi čekal, že mu ještě něco řeknu, ale mně došly slova. Pomalu jsem se začala utápět v jeho smaragdově zelených očích. A pak jsem se k němu naklonila o něco blíž a políbila jsem ho. Netušila jsem, proč jsem to udělala, ale prostě se mi zdálo, že musím. Asi ho to překvapilo, ale skoro okamžitě mi polibek opětoval.
Najednou jakoby mi začal mozek pracovat na plné obrátky a já si začala uvědomovat, co to vlastně dělám, že dělám něco, co bych neměla, že pár mil odtud mám někde kluka, který mě má rád a že tohle je něco, co bych měla okamžitě zarazit.
Rychle musím něco udělat, tohle přeci nejde!
Ale když já ani moc nechci.
Ne, tohle se nesmí dít!
Ale proč ne, vždyť se mi to líbí.
Mám Justina.
Ale vždyť tady není. Co oči nevidí, to srdce nebolí.
Vždyť ho mám ráda, to mu nemůžu dělat!
Než jsem stihla se rozhodnout, co chci a co ne, tak se James odtáhnul. Pomalu jsem otevřela oči. Byla jsem tak trochu v šoku.
„Musím pryč!“ vyhrkla jsem rychle a zbaběle jsem utekla pryč.
Proběhla jsem okolo lidí na parketu, kteří tam bláznivě tančili na hit od Sudiček, a potom okolo baru, kde jsem si všimla Kate, která si mě prohlížela. Nějak jsem neřešila, jak se na mě dívala, a rychle jsem běžela na dámské záchody. Zabouchla jsem za sebou dveře od kabinky, sklopila prkýnko a sedla si.
„Co jsem to zase udělala?“ zašeptala jsem si sama pro sebe a dala hlavu do dlaní. Neměla jsem daleko k pláči.
Seděla jsem tam asi tak deset minut, když někdo začal bouchat na dveře od kabinky, kde jsem byla.
„Už vypadni! Je tady fronta jako kráva!“ zařvala nějaká holka, která už měla určitě něco vypito, a znovu zabouchala na dvířka.
„Vždyť už jdu.“ řekla jsem potichu a vstala.
Když jsem otevřela, byla přede mnou asi o tři roky mladší holka, která vůbec nevypadala na to, že po někom hned začne řvát.
„No konečně.“ zavrčela a vlezla k záchodu místo mě.
Jen jsem zakroutila hlavou a vyrazila pryč. Rozhodla jsem se, že musím za Jamesem. Kate už u baru nebyla, což mě překvapilo, protože jsem na tom záchodě nebyla tak dlouho. Prošla jsem zase okolo bláznivě tančících lidí a mířila jsem si to k místu, kde jsme s Jamesem seděli.
„Anno! Pojď se k nám přidat.“ Chytl mě někdo za ruku. Byla to Ginny. Vedle ní stál Brian a vůbec nevypadal na to, že bych chtěl ještě tancovat.
„Ne, promiň. Musím jít za Jamesem.“
Ginny mi ještě něco říkala, ale už jsem jí neslyšela, protože jsem šla pryč. Když jsem dorazila ke stolu, kde jsme měli věci, byl tam jen Martin a nějaká holka, kterou jsem ještě nikdy neviděla.
„Neviděl si Jamese?“ zakřičela jsem na ně, protože přes hlasitou hudbu by mě neslyšeli.
„Ne, přišel jsem před chvílí. James tady nebyl.“ zakřičel taky a dál mi nevěnoval pozornost.
Vrátila jsem se zpátky za Ginny a Brianem. Ginny se asi dobře bavila, ale Brian vypadal, že se z toho za chvilku zhroutí.
„Nevíte, kde je James?“
„Kdybys neodešla, tak jsem ti mohla říct, že šel už pryč.“
„Proč?“
„Nevím,“
„Říkal, že mu nebylo moc dobře a ještě něco, že si musí pár věcí srovnat v hlavě.“ řekl Brian.
„Aha, půjdu taky.“
„Ale proč? Vždyť slavíme tvoje narozeniny!“ namítla okamžitě Ginny.
„Já vím, promiň, ale ještě musím něco zařídit.“
„Prosím tě a co v tuhle hodinu? Vždyť jsou skoro dvě ráno.“
„Někdy jindy, Ginny. Užijte si to tady.“ zakřičela jsem ještě nakonec a vydala se pryč.
