12. kapitola - Příjezd Kate
Společně s Justinem jsme se přemístili přímo na ministerstvo kouzel. Bylo něco po poledni, všude horko. Dnes po dlouhé době nebylo zataženo. Strašně se mi potily ruce a chtěla jsem někam utéct. Být co nejdál od toho všeho.
Sedla jsem si na pohovku, na které na nás čekala Melissa před dvěma roky, ale na to jsem si nevzpomněla. Měla jsem co dělat, abych se nezvedla a neutekla pryč. Justin si sedl vedle mě a koukal do země. Pokaždé, když se otevřely nějaké dveře, hlavu zvedl v domnění, že to je Kate.
Přála jsem si, aby se čas zastavil, aby k našemu setkání už nikdy nedošlo. Měla jsem nutkání chytnou Justina za ruku a najít alespoň nějakou podporu, ale vždy jsem se zastavila v půlce pohybu a ruku nechala klesnout zpátky. Neměla jsem sílu.
Už asi po páté jsem si představovala naše setkání a stále mi přišlo horší. Modlila jsem se, abych na sobě nenechala poznat svou nervozitu.
Dveře se znovu otevřely. Justin zvedl hlavu a podíval se směrem odkud vyšla ta osoba. Když se zvedl, bylo mi jasné, že to byla Kate. Zavřela jsem oči, napočítala do pěti a zvedla se také. Nervózně jsem se malinko usmála, nic co by se zrovna dělo, mi k tomu nepomáhalo. Přede mnou stála Kate, vedle sebe měla položené dva velké kufry a nervózně se dívala na mě. Poznala jsem, že se snaží vyhnout pohledu na Justina. Tohle byl začarovaný trojúhelník. Já s Justinem jsme se báli podívat Kate do očí a Kate se bála podívat Justinovi do očí.
Kate se odhodlala navázat nějaký kontakt s Justinem a já se konečně mohla podívat s úlevou někam jinam. Tohle byl jeden z nejhorších zážitků mého života. Viděla jsem v Kateiných očích strach z tohoto setkání. Chudák ani nevěděla, že já mám tisíckrát větší. Strach z toho, že mě bude nenávidět. Vypadala jakoby se u mě snažila hledat radu, co má dělat. Připadala jsem si jako ta největší mrcha na světě.
Dala Justinovi letmou pusu a potom se zase hned otočila na mě. Neměla jsem ani odvahu podívat se na Justina, ale bylo mi jasné, že tohle vůbec nechápe. Ale i tak vypadal jako jediný naprosto v klidu, záviděla jsem mu, že je tak dobrý herec. Kdybys nechlastala, tak bys ses teď mohla radovat z toho, že je Kate tady a neměla bys takovýhle problémy!
„Půjdeme?“ zeptal se Justin.
Já s Kate jsme jen přikývly. Justin vzal jeden z Kateiných kufrů, chytl jí za ruku a společně se přemístili. Ještě chvilku jsem koukala na místo, kde byly jejich ruce spojeny. Zavřela jsem oči a přemístila se taky.
Přemístila jsem se doprostřed obývacího pokoje. Justin akorát zaváděl Kate do ložnice, kde jsem ještě před pár dny bydlela já. Tohle i na mě bylo moc, pocit viny a žárlivost mě donutily, abych se odtud co nejdříve vypařila, alespoň na chvíli.
Neslyšně jsem otevřela venkovní dveře a rychle se vydala ven. Teď už jsem věděla přesně kam půjdu. Vyrazila jsem rovnou k oceánu.
Pomalu jsem se procházela po rozpálené pláži, kde bylo plno lidí. I když jsem měla pocit, že chci být teď sama, nikam jsem nešla. Šumění vody, dětský radostný křik a miliony rozhovorů mě nečekaně uklidňovaly. Vyhýbala jsem se hroudám písku, které dřív měly představovat velké hrady z písku, malé děti se mi pletly pod nohy, ale tohle všechno bylo lepší než trápit se někde v Justinově bytě. Dívat se nervózně z Kate na Justina a nevědět, co mám dělat, pro mě tohle nebyl ideál letní dovolené v Americe. Vlastně zatím nic z toho, co se stalo od doby, co jsem sem přijela, nebylo to, co jsem si představovala.
Propadávala jsem se do mokrého hrubého písku, začaly mě pálit ramena, začínala mě bolet hlava. Uvědomila jsem si, že asi nebylo nejchytřejší jít jen tak ven. Ramena a nárty jsem měla červené. Sedla jsem si do stínu a doufala, že už se nespálím. I když před chvílí bych se k Justinovi domů nechtěla dostat ani za nic, teď jsem si přála ať tu není tolik lidí a abych se mohla k němu přemístit. Proč není zataženo? Podívala se na oblohu, kde nebyl skoro ani mráček. Skoro vždy tady je zataženo a dusno, ale dneska naschvál musí svítit sluníčko a já se musím spálit. Že jsem radši nezůstala doma! Nic z toho by se nestalo.
Asi po deseti minutách nadávání na sebe jsem se zvedla a snažila se najít nějaké místo, odkud bych se mohla přemístit. Přestala jsem doufat, že by se zatáhlo, a tak jsem vyšla ze svého úkrytu před sluncem.
Tentokrát jsem měla štěstí a našla místo, odkud mě nikdo neviděl. Ještě jednou jsem se otočila a přemístila se.
Objevila jsem se v obývacím pokoji, ke seděl, spíš ležel, Justin a četl si. Vypadal jakoby ho nic netrápilo a všechno bylo naprosto v pořádku. Kéž bych se tak cítila já.
V pokoji byl příjemný chládek. Podívala jsem se na ramena a zjistila, že jsou naprosto červená. Asi jsem si měla vzpomenou, že nejsem po mámě, ale po tátovi… Podívala jsem se ještě na nárty, které vypadaly dost podobně.
Sedla jsem si vedle Justina, který mi vůbec nevěnoval pozornost a stále si četl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že tady není Kate. Že by mu to Kate řekla a oni se pohádali? Nebo co se stalo?
Opatrně jsem do něj strčila, abych si získala jeho pozornost. Dočetl větu a nechápavě se na mě podíval.
„Kde je Kate?“
„V ložnici. Vybaluje.“
„Co se děje?“
„Spíš bych se měl ptát já, nemyslíš? Co se tady děje? Ty to určitě víš, Anno. Proč se mi Kate vyhýbá? Nemělo by to být obráceně?“
Chvilku jsem mlčela, zvažovala jsem, jestli mu to mám říct. Možná by bylo všechno jednodušší.
„Jé Anno, kam jsi šla?“
Otočila jsem se a spatřila usměvavou Kate. Na Justina se vůbec nepodívala.
„Šla jsem se projít po pláži.“ Podívala jsem se znovu na ramena, které byla stále červenější.
„To jsi byla čtyři hodiny na pláži? Ty, která se skoro okamžitě spálíš?“ Vytřeštila na mě Kate oči.
Podívala jsem se na hodiny a málem mi vypadly oči z důlků. Bylo něco po páté odpoledne. Ani jsem si neuvědomila, že jsem tam byla tak dlouho. Tak proto jsem si spálila ramena a nárty a určitě ještě další partie mého těla! Začínala mě bolet hlava a bylo mi špatně.
„Hej Anno, posloucháš mě?“ Mávala mi Kate rukou před očima. Justin si začal znovu číst. Samozřejmě jsem jí vůbec neposlouchala, potřebovala jsem na chvilku vypnout.
„Bolí mě hlava.“ řekla jsem. Najednou se mi udělalo špatně od žaludku a já cítila, že ze mě co nejdřív půjde to málo, co jsem snědla. Rychle jsem se zvedla a rychle jsem běžela na záchod.
Otevřela jsem dveře a hned si klekla k záchodové míse. Zvedal se mi žaludek, ale vyzvracet jsem se nemohla. Bylo strašně špatně, pálilo mě v krku a bolela mě hlava.
Někdo zaklepal.
„Anno, co ti je?“ uslyšela jsem za dveřmi Kate.
Neodpověděla jsem, protože se mi znovu zvedl žaludek. Pro jistotu jsem se naklonila nad záchod.
„Anno!“ zavolal za dveřmi Justin.
„Co je?“ zaúpěla jsem a odplivla si.
„Dobrý, žije.“ konstatovala Kate. Kdyby mi nebylo tak špatně, tak se snad začnu i smát. Hm, skvělá informace, že jsem na živu, ale že byste šli dovnitř a zjistili, co mi je, vás nenapadne, že? Panebože, pojďte sem nebo alespoň zavolejte někoho, kdo mi pomůže!!!
Stal se zázrak, dveře se otevřely a ti dva vešli dovnitř.
„Anno? Anno, co ti je?“ zeptala se Kate.
Nemusela se ptát, protože se mi udělalo znovu špatně a teď už jsem se konečně vyzvracela.
„Budu zvracet!“ řekla a rychle odběhla na druhý záchod. Ještěže ti, co navrhovali tenhle byt, nechali udělat dva záchody. Nejsem si jistá, že bychom se sem dvě vešly. Jen doufám, že Justinovi je dobře.
Měla jsem štěstí, protože Justinovi se asi neudělá hned špatně, když vidí někoho zvracet. Přišel ke mně a chytl mi vlasy tak, aby mi nepadaly do obličeje.
„Přemístím se s tebou do nemocnice. Víš, že jsem na lektvary tele, takže ti nemůžu jinak pomoct.“
Utrhla jsem si trochu toaletního papíru a utřela si pusu. Naposledy jsem si odplivla a spláchla. Justin mě chytil za ruku a společně jsme se přemístili do nemocnice.
Asi nebyl moc dobrý nápad se přemisťovat, protože se mi udělalo znovu strašně špatně. Očima jsem si prohlížela každou zeď a hledala panenku a panáčka. Konečně jsem to našla, a proto jsem se co nejrychleji rozběhla tím směrem.
Otevřela jsem dveře od jedné z volných kabinek. Klekla jsem si na špinavou zem a znovu se vyzvracela. Hlava mi třeštila a já jsem požadovala nějaký účinný lektvar, který jsem bohužel stále nedostala.
„Slečno, mám zavolat nějakého lékouzelníka?“ zeptala se mě drobná hnědovláska, protože jsem za sebou zapomněla zavřít dveře.
Jen jsem přikývla. Žena se mile usmála a hned se vydala pryč.
Neuběhla ani minuta a už se ke mně nakláněla lékouzelnice a dávala mi nějaký lektvar. Stále mi bylo sice špatně, ale určitě mi bylo lépe než před pár minutami. Pomohla mi vstát a společně jsme se vydaly do nějaké ordinace. Cestou jsme potkaly Justina, který mi řekl, že se jde podívat, jak na tom je Kate a že se za chvilku vrátí. Ani jsem mu nestačila odpovědět, protože se okamžitě přemístil.
Lékouzelnice mi dala ještě nějaké dva lektvary. Neptala jsem se, co to je a vždy jsem to do sebe kopla, protože jsem chtěla, aby tohle všechno co nejdřív přestalo.
Bolest hlavy začala pomalu ustupovat a pocit, že potřebuju zvracet, už zmizel úplně. Ještě stále jsem nechápala, jak ta lékouzelnice věděla, co mi je.
„Ještě chvilku tu buďte. Do doby než vás přestane bolet hlava. Ještě vám dám pro jistotu sebou jednu dávku, kdyby se něco stalo.“ Podala mi ještě dvě lahvičky s lektvary, které vypadaly příšerně. Celkem jsem se divila, že jsem to vypila.
„A ještě vám dám něco na ta spálená ramena.“ řekla a začala něco hledat ve skřínce. Vytáhla malou mističku.
„Dejte si to na to ještě dneska večer a potom zítra. A hlavně už dneska nechoďte ven. Pro jistotu ani zítra.“ řekla a začala mi mazat na ramena chladivou mast.
„Už jsi v pořádku?“ zeptal se mě Justin o deset minut později, když jsem vylezla z ordinace.
„Jo, už je to lepší. A co Kate?“
„Už to je dobrý. Jdeme?“
„Justine, já nechci zpátky. Tohle je strašný. Nevydržím to.“ Chytla jsem se ho okolo krku.
„Anno, vím, že to je těžký, ale musíme zpátky. A jestli chceš, tak odjeď už do školy.“
„Jo, to bude nejlepší.“ povzdychla jsem si. Na jednu stranu jsem chtěla strašně moc odjed pryč, ale na druhou jsem chtěla být s Justinem.
„Tak pojď,“ Dal mi pusu do vlasů, odtáhl se, chytil mě za ruku a společně jsme se přemístili k němu domů.
Byla jsem unavená, ale hlavně jsem nechtěla mít moc na očích dvojici Kate a Justin, a tak jsem oznámila, že jdu spát.
„Jsem už taky ospalá.“ řekla Kate. Šlo to na ní vidět, protože už byla zase zvyklá na jiný čas. Ale tohle určitě nebyl jediný důvod, proč si chtěla jít lehnout. Bylo mi jasné, že zatím není připravená říct Justinovi o Martinovi.
„Dobrou noc,“ řekla jsem a rychle zamířila do svého nového pokoje.
Lehla jsem si, ale oči jsem měla stále otevřené. Musela jsem přemýšlet o dnešku. Celkem jsem překvapila sama sebe, že jsem to takhle zvládla. Čekala jsem, že to bude horší. Spíš jsem nečekala, že budu žárlit. To, že Kate seděla vedle něj a já se na ně musela koukat, bylo pro mě strašné. Představa, že bude dneska ležet vedle něj, byla snad ještě horší.
Už jsem skoro usínala, když se otevřely dveře a někdo vstoupil dovnitř.
„Anno, spíš?“ zašeptal Justin.
„Ne,“
„Odjedeš teda?“
„Bude to lepší. Nevydržela bych to.“
I přes skoro žádné světlo jsem viděla, že by byl radši, kdybych tady zůstala.
„Promiň, ale nemůžu se koukat na to, jak se k sobě chováte.“ Dala jsem mu pusu na tvář.
„Kdy chceš odjet?“
„Co nejdřív. Asi pozítří, už jsem poslala do Sane sovu.“
„Už?“ zeptal se překvapeně.
„Ano, bude to tak nejlepší. Budu psát.“
Moc jsem mu tím nezvedla náladu, ale nic jiného se nedalo dělat.
Další den byl o hodně horší než ten první. Normálně bych někam odešla, ale proto, že bylo stále skoro jasno, jsem nemohla vytáhnout paty z bytu. Bohužel ani Kate s Justinem neměli v plánu někam jít, a tak jsem se zavřela do pokoje pod záminkou, že si musím sbalit, což vlastně byla i pravda.
Když jsem oznámila Kate, že hned další den jedu zpátky do školy, hned mi to začala vymlouvat. Samozřejmě měla smůlu, byla jsem rozhodnutá. Tohle pro mě bylo to nejjednodušší.
Dobaleno jsem měla až pozdě večer, a tak jsem se vyhnula skoro jakémukoli setkání s Kate.
Konečně nastal den mého odjezdu. Byla jsem ráda, že jedu pryč, i když to muselo být letaxem. Moc jsem se nerozlučovala, protože mi bylo jasné, že s Kate se uvidím brzo a nějak jsem byla přesvědčená, že Justin se přijde podívat taky brzo.
Nastoupila jsem do krbu, zamávala a s úlevou jsem vykřikla: „Sane!“
Bylo mi naprosto jedno, že když jsem se dostala do Sane, tak jsem z krbu vylítla. Nejhlavnější bylo to, že jsem tam.
Týden v Sane utekl jako voda, i když tam žádná zábava nebyla. V klidu jsem si četla a neměla co dělat. Pomalu jsem se zabydlovala a psychicky připravovala na další školní rok. Justinovi a Kate jsem napsala jen jednou a to velice krátký dopis.
Zrovna jsem procházela okolo krbu, kterým se dostávají studenti do školy. Najednou plameny zezelenaly a v krbu se objevila Kate s dvěma kufry. Byla jsem překvapená, že ji vidím, protože jsem ji tu čekala někdy 30. srpna nebo ještě déle.
„Co se stalo?“
„Justin stále musel do práce a já neměla co dělat. Tak jsem napsala do školy. Tady snad bude větší zábava.“ Kate mluvila naštvaně a přitom si oprašovala hábit.
Tohle byla tak trochu čára přes rozpočet. Nejhorší bylo, že jsme vlastnily stejnou ložnici.
Po dvou dnech vyhýbání se Kate jsem už nevěděla co dělat. Do nekonečna jsem se jí prostě vyhýbat nemohla. Kdyby alespoň nevyhledávala mojí společnost.
Rozhodla jsem se, že napíšu Justinovi, že jí to povím. Takhle to dál nešlo. Za chvíli bych se z toho zbláznila. Vytáhla jsem brk a začala psát. Ani jsem přesně nevěděla, co mám napsat, ale nakonec jsem něco sesmolila.
Zrovna, když jsem se podepisovala, někdo hlasitě rozrazil dveře. Tak jsem se lekla, že jsem vylila skoro plný kalamář s inkoustem. Celý dopis už byl naprosto k ničemu. Otočila jsem se, abych zjistila, kdo zavinil to, že ho budu muset napsat ještě jednou.
