oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

8. kapitola – Každý může chybovat i já

„Cože?“ vykřikli najednou, až jsem skoro nadskočila.

„Proč by to sakra dělal?“ zlobil se James. „Vždyť si s ním přece nic neměla…“ Stočila jsem svůj pohled do jeho zmatených očí. „nebo snad měla?“ zhrozil se.

„Já.“ nasucho jsem polkla. „Radši Vám to řeknu celé, ale nepřerušujte mě.“ Všichni kývli. „Víte ve Wizardu to nechodí jako tady. Šikana je tam na denním pořádku. Když to vezmu, tak Wizard je jeden velkej Zmijozel. Jsou tři možnosti, jak přežít. První je mít čistou krev, což znamená, že nebudeš terčem, ale úctu ti to nezaručuje. Druhým a spolehlivějším způsobem je být bohatý. Ale ten nejdůležitější je mít moc, být silný. Já jsem taky byla terčem několika útoků, ale většinou jen slovních. Bohužel jsem se nemohla dívat na to, jak někdo ubližuje jiným, takže jsem svojí dávku násilí dostávala za to, že jsem bránila ostatní. To, že na mě přímo fyzický útoky nešly, jsem připisovala tomu, že mám čistou krev. Ale mýlila jsem se. Na konci druháku se ke mně přidalo ještě pár lidí, kteří se přestali bát, a tak jsme pomáhali společně. Což znamenalo víc možností a méně zranění. Ke konci třeťáku se ale stala nehoda a já se bezmyšlenkovitě vrhla k jejímu pachateli Hankovi, což je jeden z nejhorších. V návalu vzteku jsem si zapomněla dávat pozor a krýt si záda. Dostali mě. Když už jsem byla skoro v bezvědomí, tak někdo přišel a zastavil je a odnesl mě na ošetřovnu. Po probuzení jsem zjistila, že to byl Daniel a jak se potom ukázalo, že on byl ten důvod, proč na mě nikdo vyloženě nešlapal. On to nedovolil. Do konce třeťáku mě Daniel několikrát někam pozval, ale vždycky jsem ho odmítla. Další rok nás, ale na studiu mudlů dali do dvojice na celoroční projekt, což znamenalo trávit s Danielem většinu svého volného času. Později jsem zjistila, že je Daniel úplně jiný, než jsem si myslela. Byl ke mně moc milý a pozorný. Strašně dlouho jsem se tomu bránila, protože jsem přece nemohla mít něco s nepřítelem. Ale asi dva měsíce před prázdninami jsem se už nemohla přemáhat a začali jsme spolu chodit. První půlku prázdnin jsme se neviděli, on jel na měsíc sem do Anglie za rodinnými přáteli a já byla týden u Jamese a pak s rodiči. Druhou půlku prázdnin jsem měla strávit s Danielem, ale když jsem k němu přijela, zjistila jsem, že u něj nebudu sama. Byli tam všichni. Malfoy, Snape, Blackovi, kromě Siriuse, Grabe, Goyle. A najednou vše bylo jiné. Daniel se choval úplně jinak, začal ke mně být občas nepříjemný. Po smrti rodičů se to začalo stupňovat a ten večer, kdy se se mnou chtěl zasnoubit, jsem se s ním i chtěla rozejít. A on to prostě nepřekousl. Proto jsem se tak bez varování objevila, už to prostě nešlo vydržet.“ Bála jsem se jejich reakce, bála jsem se, že mě začnou nenávidět, že jsem naletěla. Bála jsem se otočit a pohlédnout jim do očí, a tak jsem dál zírala do dáli očima plných slz.

„Tak proto mi byl povědomí. Když jsi byla u nás, tak jsi mi ukazovala vaši společnou fotku.“ vše si poskládal James. „Ale to znamená, že… u Merlina, vždyť já jsem ti řekl, ať to s ním zkusíš. Kdybych věděl…“ v hlase se mu míchala bolest se vztekem.

„Ty si nic nevyčítej.“ chtěla jsem ho uklidnit.

„Cože?“ ozval se z ničeho nic Sirius. „Tohle přece nemůžeš myslet vážně.“

„Vše co jsem řekla je pravda.“ otočila jsem se. „Jsem jenom člověk, taky můžu chybovat.“

„Ale tohle…“ naštváním lapal po dechu Sirius. „Jak jsi to mohla udělat? S ním“ to poslední hodně zdůraznil.

„Není dne, kdy bych si to nevyčítala. Kdybych si s ním nezačala, všechno mohlo být jinak. Oni…“ snažila jsem se vysvětlit.

„Vždycky to byl hajzl, jak si s ním mohla něco mít.“ řval na mě Sirius.

„Siriusi, mlč!“ chtěl ho umlčet Remus.

„Já prostě nechápu jak to…“

„Ale…“ Snažila jsem se připravit na to, že tuhle novinku nepřijmou dobře. Ale stejně mě to bolelo. Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem utekla. Hnala jsem se k Zapovězenému lesu a nevnímala hlasy volající mé jméno. Oči jsem měla plné slz a neviděla na cestu, ani jsem jí nevnímala. Prostě jsem jen běžela a běžela. Zhroutila jsem se k zemi a třásla se pláčem, dokud na mě něco nezaútočilo. Odhodilo mě to na nejbližší strom. Snažila jsem se bránit, ale znova mě to odhodilo. Uhodila jsem se do hlavy a ztratila vědomí. Když jsem se na chvíli vzbudila, měla jsem pocit, že je u mě velký černý pes, a že to on mě zachránil od útočníka.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

            „Kasy! Počkej! Stůj!“ zbytečně za ní řval James. Mizela v dáli. „Vole, co to do tebe vjelo?“ obořil se na mě. „Ty jsi ten poslední, kdo tady může někoho moralizovat.“ vmetl mi tuhle nepříjemnou pravdu do tváře.

            „Ale Jamesi…“ zkoušel jsem to s utrápeným výrazem.

            „James má pravdu.“ přidal se Remus. „Spal si se všema slepicema ze Zmijozelu a jen tak pro zábavu. A chceš jí vyčítat něco takového?“ Tak tohle mě vážně zasáhlo. „Ona ho aspoň měla ráda.“ Bylo to jako dostat pořádnej políček.

            „Jsem idiot.“ zabědoval jsem. „Je mi to líto.“

            „To mně neříkej. Měl by ses omluvit Kasy.“ V tu chvíli jsem se rozhlídl. Ano, musel jsem se jí omluvit. Ani nevím, proč mě to vlastně tak hrozně vytočilo. Neměl jsem být na ní zlý. Ona je tak křehká. Hledal jsem jí, ale nikdy jsem jí neviděl.

            „Kde je?“ James s Remusem se taky rozhlédli.

            „Běžela tímhle smě…“ James to nedořekl, protože nám všem došlo, kam ukazuje. Směrem k Zapovězenému lesu. Tohle není vůbec dobré. Ten les je nebezpečný i ve dne. Jako na povel jsme se všichni tři rozeběhli. Musíme ji najít.

Hned po vstupu do lesa jsem se proměnil a cítil jsem něco zlého. U srdce mě bodl osten strachu, nesmí se jí nic stát. Rozběhl jsem se ji najít. Běžel jsem po její krásné vůni a kluky nechal někde daleko za sebou.

Když jsem ji našel, sklánělo se nad ní cosi, nedokážu to popsat. Rychle jsem na to skočil a kousnul to. Naštěstí se to polekalo a uteklo. Nevím, co bych jinak dělal. Ona tam ležela. Ve sněhobílém obličeji dokořán otevřené oči strachem. Ale všude kolem byla krev. Rychle jsem se přeměnil a něžně ji vzal do náručí. Musel jsem ji hned dostat na ošetřovnu.

Společně s kluky sedím před dveřmi ošetřovny. Poppy nás totiž nejdříve poslala pro Brumbála, když jsem Kasy donesl, a pak nás vyhodila na chodbu. Prý potřebuje klid. Už je to hodinu a pořád nám nic neřekla. Sedíme tu bez jediného slova. Moje myšlenky mě mučily. Když už jsem plánoval, že prostě vyskočím a rozrazím dveře, tak se najednou otevřely a Poppy nás pozvala dovnitř. Ležela tam jak porcelánová panenka. Tázavě jsem pohlédl na Brumbála a Poppy.

„Bude v pořádku. Každou chvíli by se měla probudit.“ usmál se Brumbál. Ulevilo se mi. „Pane Pottere, mohl byste na chvilku.“ Pokynul ředitel Dvanácterákovi o kus dál a chvíli tam s ním něco probíral. Mezi tím jsem se přemístil k posteli mé víly. Přitáhl jsem si židli a sedl si. Byl jsem rozhodnutý zůstat tu, dokud se neprobudí, musím se jí omluvit. James si přitáhl židli a chytil Kasy za ruku. Stočil jsem k němu oči.

„Jen mě ujišťoval, že bude všechno v pořádku a našim napíše.“ Nevím proč, ale nevěřil jsem mu. Chtěl jsem se začít ptát, když se Kasy z ničeho nic posadila.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Otevřela jsem oči a všude bylo bílo. Hlavou mi prolítly poslední události, které si pamatuju. Rychle jsem se posadila a se strachem se rozhlídla. Hned se mi ulevilo, kolem mé postele byl James, Remus a Sirius a o kus dál stál Brumbál s madame Pomfreyovou. „Já se omlouvám, jsem nemožná.“ Bylo mi líto, že pořád přidělávám starosti. Sklopila jsem oči.

„To je v pořádku, Kasy. To já se omlouvám, za to jak jsem se choval. Moc mě to mrzí. Jsem idiot.“ omlouval se mi Sirius a chytil mě při tom za ruku. Pohlédla jsem mu do očí a snad jsem v nich zahlédla i jednu slzu. Najednou jsem pocítila únavu. Lehla jsem si a na Siriuse se usmála a stiskla mu ruku.

„V pořádku.“

„Pánové, mohli byste mě na chvilku nechat se slečnou. Musím si s ní promluvit, ale pak už bude jen Vaše.“ usmál se Brumbál. „Je naprosto nutné, aby to bylo hned.“ Stále se snažil tvářit bezstarostně, ale já jsem to zahlédla. V jeho očích bylo naprosté zděšení. Ruka mi vylétla ke krku, ale na něm můj řetízek nebyl. Teď jsem byla vyděšená i já.

7. kapitola                                                                        9. kapitola