oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

11. kapitola – Velké přípravy

            „Prosím, já už jsem vážně úplně v pořádku.“ znova jsem prosila. „Já už to tady nevydržím, prostě se zblázním, jestli tady budu muset strávit ještě den.“ snažila jsem se o ty nejsmutnější štěněčí oči, jaké jsem dokázala.

            „Dobrá, když tak pěkně prosíš.“ usmál se na mě profesor Brumbál. „Přimluvím se u madame.“ a odešel za ní. Konečně. Je čtvrtek něco před polednem a já už se nemůžu dočkat až odsud - z ošetřovny vypadnu. Dva dlouhé a nudné dny, které jsem tu musela pobývat, byly až dost.

            „Když myslíte, tak jí pustím, ale měla by se šetřit.“ Téda, tohle musím profesorovi nechat, přemlouvat on umí perfektně. „Tak slečno, můžete tedy jít, ale kdyby vás něco jen trochu zabolelo, tak se ihned přijdete ukázat.“ přikývla jsem a rychle už se hrabala z postele a oblékala se. „Co jsem teď říkala!“ řekla výhružně. Tak jsem trošku zpomalila tempo. Už jsem se viděla ve Velké síni na normálním obědě. A hlavně mezi lidma. Poppy mi vůbec nechtěla dovolovat návštěvy.

            „Připravená?“ zeptal se mě Brumbál. „Předpokládám, že jdeš rovnou na oběd.“ přikývla jsem, posbírala těch svých pár věcí a vydala se za profesorem.

            „Nashledanou Kasiopeo.“ pronesla se starostlivým úsměvem madame.

            „Nashle.“ oplatila jsem jí a zmizela za dveřmi.

            „Do oběda ještě zbývá půl hodinka, co se takhle projít venku?“ nadhodil Brumbál. A já mohla jen souhlasit, protože jsem se na to celou dobu těšila. A tak jsme vyrazili.

            Vyběhla jsem na školní pozemky, zhluboka jsem se nadechla, rozpřáhla ruce a zatočila se s veselým smíchem. Vzápětí se ke mně přidal i profesor. Ještě chvíli jsem jen tak blbla a protahovala se, točila se a prostě si užívala, že jsem zase venku.

            „Jsem rád, že jsi opět v pořádku, ale potřebuju si s tebou promluvit.“ zarazila jsem se uprostřed pohybu.

            „O čem?“ zvědavě jsem zvedla obočí, když jsem se ptala.

            „O čem?“ vypadalo to, že jsem ho naštvala. „O tobě.“ Co? „Nesmíš nikde chodit sama a to myslím smrtelně vážně.“ Naprosto jsem oněměla. „A jestli mi to tady neslíbíš, tak prostě půjdu za Jamesem, Siriusem a Remusem a požádám je o to sám.“

            „To ne.“ opakovala jsem pořád dokola a zuřivě a nesouhlasně jsem vrtěla hlavou. „Proč?“ zabodla jsem pohled do profesora.

            „Vím o tvé noční návštěvě.“ Hlasitě jsem polkla. Jak může vědět o Severusovi a tomu, co mi říkal o Malfoyovi?

            „Tak jak se rozhodneš?“

            „Slibuji.“ sklopila jsem hlavu. Moje radost, jakoby odletěla. Proč jsem se vlastně těšila do Bradavic? Myslela jsem, že konečně po tom roce, kdy mě na každém kroku někdo sledoval, kdy jsem byla pořád někde zavřená a nemohla dělat, co jsem chtěla, myslela jsem, že konečně budu volná. Budu moc dělat, co chci, kdy chci a kde chci. Ale Daniel mě to všechno zničil. Ruce jsem zatnula v pěsti. Tohle všechno mu jednou vrátím.

            „Děkuji Kasiopeo, doufám, že se na mě nezlobíš. Ale je to nutné, nechci, aby se ti stalo něco zlého.“ Ještě se zlostí jsem se podívala na profesora, chtěla jsem mu něco odseknout. Třeba, že se o sebe umím postarat, ale když jsem se na něj podívala, tak jakoby můj vztek zmizel. V tuhle chvíli přede mnou nestál mocný čaroděj, ředitel a vlastník přemnoha ocenění, ale někdo, kdo má o mě vážně starost.

            „Chápu to.“

            „Tak pojď, jdeme se najíst.“ usmál se a zamířil zpátky do hradu. Ještě jednou jsem se rozhlídla po rozlehlých školních pozemcích a vydala se za ním.

            Hned jak jsem u dveří do Velké síně zahlídla Jamese, všechen ten smutek, který na mě padnul vedle, se vytratil. Naprosto šťastná jsem se k němu rozletěla a skočila mu kolem krku. V první chvíli byl naprosto ochroměný, ale pak mě taky objal.

            „Kasy, tak rád tě vidím.“ Když jsem ho přestala objímat, dala jsem mu ránu do ramene. „Co jsem provedl?“ řekl a přidal ublížený pohled. V tu chvíli se k nám připojil i zbytek a začali se pochechtávat.

            „Vy blbci jste mi zařídili na celý týden samotku.“ naštvaně jsem odpověděla.

            „Co?“ vyvalili na mě oči. Chytla jsem Jamese za ruku a táhla ho do jídelny a cestou vysvětlovala.

            „Nevím, co jste Poppy provedli, ale zakázala mi návštěvy.“

            „Počkej, jako všechny? Ne, jenom nás?“ udiveně se ptal Remus a já přikývla. Všichni tři vyprskli smíchy. Každej z nich to ode mě schytal do ramena. Remus se ohradil: „Ale já jim říkal, že to nemáme dělat.“

            „Příště to jen neříkej, ale i je to donuť nedělat.“ rádoby přísně a naštvaně jsem si ho měřila. Pak jsem se smíchem zaplula na lavici. Už jsem se vážně na oběd těšila.

            „Ale vždyť za tebou Lily každěj den chodila, a pak nám říkala, jak ti je.“ dál se divil James.

            „Jo, jenže za mnou nikdy nesměla. Poppy si od ní vždycky vzala věci, který mi přinesla, řekla jí, jak mi je a vyhnala jí. Neprohodili jsme spolu ani slovo.“

            „Aha.“

            „Počkej!“ zhrozil se Remus. „Tys teďka utekla z ošetřovny?“ Siriusovi i Jamesovi se tenhle nápad asi zalíbil, protože se oba zazubili.

            „Ne.“ uklidnila jsem Moonyho. „Ale kdyby mě Poppy dneska nepropustila, tak bych večer určitě vzala roha.“ řekla jsem a rošťácky jsem se usmála.

            „Vlastně to samý jsme plánovali i my.“ přiznal James. Obočí mi vyletělo nahoru. „No, večer je přece ta párty na oslavu začátku roku.“ připomněl Sirius. „Tam nemůžeš chybět.“ dodal a znova se usmál.

            „Tak to máš pravdu, tam bych chybět nemohla.“ vrátila jsem mu úsměv. Pak jsem se rozhlídla po Nebelvírském stole a hledala záplavu ryšavých vlasů. „Teď mě prosím omluvte, pánové.“ pokynula jsem jim rukou a snažila se zadržet smích. „Jdu se pozdravit s Lil.“ a zmizela jsem.

            Lil byla nadšená, že mě vidí ještě víc než já jí, což mě příjemně potěšilo. Trošku jsem se bála, že na mě zanevře, když za mnou každej den chodila a nosila mi úkoly a já jí ani nepoděkovala. Jako jasný, že to nebyla moje vina, když jsem s ní nemohla mluvit. Ale stejně. Takže jsem jí hned poděkovala a řekla jí, že to má u mě. Což jsem myslela vážně. Ale protože jsem jí vyrušila uprostřed debaty, omluvila jsem se a vrátila se zpátky ke klukům, kde jsem se hodlala pořádně nadlábnout.

            „Co jste vlastně Poppy provedli, že byla tak hrozně naštvaná?“ Vážně jsem na to byla zvědavá, protože madame byla vážně příšerně rozběsněná. Ale ty tři se jen tajemně usmívali. „Tohle od Vás není fér, mám právo vědět, za co jsem byla potrestaná.“ zkusila jsem to. Bez účinku. Zkusila jsem psí pohled.

            „Sorry, museli jsme přísahat, že nikomu nic neřeknem.“ Teď se rozesmáli naplno. Všimla jsem si, že Lil se zvedla ze svého místa a míří ze síně.

            „Tak si to nechte.“ zvedla jsem se. „Však já Vám taky nebudu povídat všechno.“ Vyplázla jsem na ně jazyk jako malý dítě a doběhla Lil. „Jdeš do společenky?“ bafla jsem na ní, až nadskočila.

            „Jo, jdu. A už mě takhle nelekej.“ pokárala mě Lily, ale s úsměvem.

            „Rozkaz, kapitáne.“ odpověděla jsem jí a dokonce jsem zasalutovala. Lil se rozesmála, chytla mě za paži a vydaly jsme se ke schodům.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

            Rozvalila jsem se na posteli. „Co tím chceš říct, že na tu párty večer nejdeš?“ upřela jsem své zvědavé oči na Lil.

            „Co by? Že tam prostě nejdu.“ odsekla.

            „A mohla bych znát důvod?“ Tak to jsem zvědavá.

            „Prostě se mi nechce.“ Dovolte, abych se zasmála.

            „Ha, ha, Lil. Dobrej pokus o vtip a teď to zkus znovu.“ Lil na mě hodila vražedný pohled, pak se sesula na svojí postel a upřela na mě pohled. V jejích očích bylo něco, co mě donutilo si sednout.

            „Nemá cenu, abych tam šla, stejně si všichni všímají jen…“ pohodila hlavou směrem k postelím našich otravných spolubydlících. „…jen těch krásek.“

            „Krásek?“ ironie z mé interpretace tohoto slova přímo přetékala. Zasmála jsem se a pak se zpříma podívala Lil do očí. „Můžeš mi říct, kdo si radši všímá těch slepic, než tebe? Kdy a proč?“

            „No, vždycky… oni… všichni…“ koktala Lily. „hlavně Potter a ta jeho partička.“ Pak se chytla za pusu a začervenala se. Nevěděla jsem, jestli kvůli tomu, že něco prozradila, a nebo se styděla, jakým tónem mluví o mém bratranci.

            „Tak tentokrát si tě všimnou naprosto všichni. Slibuju.“ A na znamení toho, že to myslím vážně jsem zvedla pravou ruku, jako když se přísahá a levou si dala na hruď. „Slibuju, že dnes v noci bude Lily Evansová naprosto neodolatelná a nepřehlídnutelná. A ty slepice, promiňte,“ omlouvala jsem se imaginárnímu obecenstvu. „chtěla jsem říct naše spolubydlící, budou vedle tebe vypadat jako šmudly. To přísahám.“ nasadila jsem vážný výraz a Lil se rozesmála.

            „Ok, beru.“ mrkla na mě. Pusa se mi roztáhla do obrovského úsměvu, ale pak můj zrak padl na hodiny. Zhrozila jsem se.

            „Teď musím běžet, slíbila jsem Jamesovi, že jim s něčím pomůžu.“ Jo, s něčím velice důležitým. „Ale nejdýl za dvě hoďky jsem zpátky a pak se pustíme do příprav.“ obeznámila jsem Lil se situací. Pak jsem rychle vyndala učebnice z tašky, hrábla pro něco do kufru a s posledním „Zatím ahoj.“ zmizela za dveřmi.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

            Byla jsem strašně ráda, že teď jdu s klukama. A to nejen, protože jsem si chtěla případně ještě narychlo koupit nějaký hadříky pro mě, nebo Lil, ale taky že mi kluci tolik věřili, že mě na tuhle výpravu vzali s sebou. I když myslím, že skoro kdokoliv by byl lepší než Petr. Já vím, neměla bych být na toho kluka, tak zlá. Možná není, tak hloupý, jak si o něm myslím, ale já si prostě nemůžu pomoct. Mě na tomhle klukovi, prostě něco nesedí. A podle toho, co jsem stihla postřehnout z vyprávění kluků, se od začátku prázdnin chová divně a klukům se tak nějak straní. Takže na dnešní výpravě pro alkohol jsem novou posilou. Úsměv mi z tváře zmizel, když mě narvali do týhle odporný, tmavý, špinavý chodby plný pavouků. Brrr. Otřásla jsem se a chytla se nejbližší ruky. „Neboj se.“ šeptnul mi někdo do ucha. Otočila jsem se a koukala jsem do medových očí. To Remuse jsem chytla za ruku. Jemně mi jí stisknul a povzbudivě se na mě usmál. Pokusila jsem se o úsměv a vydala jsem se chodbou do tmy.

            Stáli jsme před Medovým rájem. Sirius byl zásadně proti tomu, abych s nimi šla opatřit alkohol. „A to jako proč?“ řekla jsem trochu popuzeně, i když mi to moc nevadilo, protože jsem se stejně chtěla rozhlídnout po nějakém tom oblečení, ale důvod jsem znát rozhodně chtěla.

            „No, to je jednoduchý. Vypadáš až moc nevině.“ Vykulila jsem na něj oči.

            „Nevině?“ nevěřícně jsem opakovala.

            „V tom má pravdu, vypadáš jako andílek. Mohli by mít kecy.“ přidal se James. Tak teď už jsem se musela zasmát.

            „Ok, stejně si chci jít ještě něco zařídit. Kde a za jak dlouho se sejdeme?“ zeptala jsem se.

            „Nejdýl za hodinu.“ přikývla jsem. „U Tří košťat.“ odpověděl mi Moony.

            „Ok, tak čau kluci.“ otočila jsem na podpatku a zmizela. Však já jim večer ukážu, kdo tady vypadá nevině.

            Stála jsem mezi dveřmi Tří košťat a rozhlížela se po klucích, seděli úplně vzadu v rohu. Pomalým krokem jsem se k nim rozešla. „Ahoj.“ vesele sem zašvitořila, ale než jsem stačila říct víc, už tu byla obsluha. Odkašlala si, abychom si jí všimli. První se vzpamatoval James.

            „Madam Rosmerto, tohle je moje sestřenice Kasiopea.“ představil mě. Stoupla jsem si, podala jí ruku a usmála se.

            „Těší mě, madame.“

            „Pro Merlina, pánové…“ mrkla směrem k Siriusovi a Remusovi. „si nevymýšleli, jsi vážně nádherná.“ okamžitě jsem zčervenala. „Taky mě těší. Co si dáš?“

            „Máslový ležák, prosím.“ řekla jsem a sedla si. Nevěděla jsem kam s očima.

            „Tak jak si uspěla na svých nákupech?“ ptal se James. „My máme všechno, co bude potřeba.“ mrknul.

            „Měla jsem štěstí.“ usmála jsem se. „Koupila jsem pár krásných věciček.“

            „Jsem zvědavý, ukaž.“ zkoušel to Sirius.

            „Až večer.“ mrkla jsem a v tu chvíli se přede mnou objevil ležák.

            U tří košťat jsme seděli asi ještě půl hodiny, kluci se ze mě snažili dostat, co pěkného jsem koupila, ale nic jsem neprozradila. To mělo za účinek, že když jsme se vraceli tajnou chodbou zpátky na hrad, Sirius mě celou cestu strašil a provokoval, že mám na sobě pavouky, i když jak by to v té tmě mohl vidět? Bohužel v té chvíli mi to nedošlo. Už jsme byli u východu u jednooké čarodějnice. Zde konečně měla začít moje úloha.

            „Takže mi tři se se vším schováme pod plášť a ty půjdeš před námi. Budeš odvádět pozornost a…“ opakoval James plán.

            „Jasně, jdeme na to.“ a vylezla jsem otvorem ven. Pomalu jsem se šinula chodbami směrem k nebelvírské společenské místnosti. Pomalu, protože ty tři se pod plášť skoro nevešli a tak se museli pohybovat pomalu, aby jim třeba nevykoukly nohy. Už jsme byli skoro na místě, když jsem zaslechla v chodbě za sebou kroky a následně silný hlas.

            „Kasiopeo Potterová.“ Rychle jsem se otočila a naprosto jsem ztuhla. „Okamžitě pojď ke mně.“ Měla jsem problém pohnout nohou, ale nakonec jsem se donutila. Váhavými kroky jsem došla k profesorovi. „Takhle dodržuješ slib?“ naštvaně si mě měřil Brumbál.

            „Ale já…“ rychlý pohled na místo, kde jsem předpokládala, že jsou kluci. „Já, omlouvám se.“ sklopila jsem hlavu. Zdá se, že moje omluva z něj vyhnala většinu zloby.

            „Kasy, musíš si uvědomit, že je to hlavně pro tvoje dobro.“ spustil a zvednul mi hlavu, abych mu musela koukat do očí. „Tobě hrozí nebezpečí.“  Ne, prosím mlč, křičela jsem v duchu. „A uvědom si, že kdyby se ti něco stalo, tak je tu hodně lidí, které by to zranilo.“ Ten pohled se prostě nedal unést, sklopila jsem oči opět k zemi.

            „Já vím.“ špitla jsem.

            „Takže už nebudeš nikde chodit sama?“

            „Nebudu.“ přikývla jsem.

            „Dobrá. Ale jestli tě ještě jednou chytím, že jdeš sama, tak už půjdu za Jamesem.“ Uchechtla jsem se.

            „To není potřeba, řeknu jim to sama.“

            „Dobrá a teď pojď, doprovodím tě.“ Dal mi ruce kolem ramen a táhl mě ke společence. Celou dobu jsem byla nesvá, nejen protože mě Brumbál chytil, ale taky, že jsem netušila, kde jsou kluci. Brumbál mě neopustil, dokud jsem neprošla otvorem dovnitř. A tak jsem si sedla do křesla nejblíž vstupu a hypnotizovala ho.

            Asi po pěti doopravdy nekonečných minutách dovnitř vlezli kluci a hned zamířili ke mně.

            „Vysvětlím to.“ začala jsem, ještě než stačili cokoliv říct. „Brumbál ví o tom nepodařeným zasnoubení i o tom, jak se ke mně Daniel chová. Byl to vlastně on, kdo mi pomohl se od Daniela dostat a zařídil všechno, abych mohla nastoupit do Bradavic.“ Kluci ohromeně zírali. „Bojí se, že by se Daniel mohl chtít mstít a tak jsem musela slíbit, že nikde nebudu chodit sama.“ Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo, ale myslím, že mi to uvěřili. Částečně to byla pravda, Brumbál se určitě musel bát i toho, co by mi mohl Daniel provést. Aspoň to jsem si myslela.

            „Dobrá.“ sednul si na opěradlo mého křesla James a dal mi ruce kolem ramen. „Měla jsi nám to hned říct. Od teď se od tebe ani nehneme.“ Ale pak se tak trochu usmál a štípnul mě do boku. Místo odpovědi jsem ho prostě objala. Bála jsem se toho, že když se to dozví, tak mě nebudou chtít spustit z očí, ale teď už s tím nic neudělám.

            „Jdu nahoru.“ zvedla jsem se. „Mám tam s Lily ještě nějakou… ehm… práci.“ usmála jsem se a vydala se do svého pokoje.

            Vešla jsem do pokoje a uviděla Lily skloněnou nad knížkou. „Konečně.“ neodpustila si a zavřela knížku.

            „Klídek Lil, není kam spěchat.“

            „Za hodinu je večeře a za tři začíná ta party.“ vyděšeně na mě upírala ty svoje dva smaragdy.

            „Já vím.“ klidně jsem přikývla. „To znamená, že máme ještě fůru času.“ Lily se zhrozila. „To, že se ty krásky…“ zase jsem hodila hlavou směrem k postelím našich spolubydlících. „připravujou tři hodiny, neznamená, že tolik potřebujeme i my. Jim prostě tak dlouho trvá, než si na ten svůj obličej nakreslej novej, na kterej se dá koukat.“ To Lil rozesmálo. „Nám bude stačit hoďka i se sprchováním.“ Pořád na mě koukala, tak trochu poplašeně, tak jsem se rozhodla. „Ale teď ti něco ukážu.“ zašmátrala jsem ve své tašce a vytáhla dnešní úlovky z Prasinek. „Koukej, co pro tebe mám.“

            „To je nádhera.“ celá se rozzářila.

  10. kapitola                                                                12. kapitola