oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

10. kapitola – Pottere, už mlč!

            Celou cestu z ošetřovny do společenky jsme řešili, kde by se dalo zjistit něco o našich amuletech. Hned nám bylo jasný, že profesorů se přímo vyptávat nemůžeme, takže to zbylo na Remusovi. Protože já ani Sirius v podstatě netušíme, kde je knihovna. Když jsme prolézali otvorem do společenky všichni rázem ztichli a stočili oči na nás. Tak tomu říkám blesková rychlost. Nejspíš už všichni tušili, že je Kasy na ošetřovně.

            „Je pravda, že je Kasiopea na ošetřovně?“ ptal se mě Markus, spolužák s ročníku.

            „Pravda.“ přisvědčil jsem.

            „Tak to za ní zítra zaskočím na návštěvu.“ Vůbec se mi nelíbil styl, jakým to řekl a v tomhle pocitu jsem nebyl sám.

            „Vychladni, Markusi.“ zavrčel Sirius a šel vyhodit nějaké třeťáky z našich míst u krbu. Hodil jsem na Markuse varovnej pohled a vydal se za Tichošlápkem. „Jestli se k ní ten parchant přiblíží, tak mu zlámu nohy.“ pěnil Sirius. Jeho chování mě překvapilo.

            „S radostí ti s tím pomůžu.“ Žuchnul do vedlejšího křesla Remus. Tak teď jsem byl naprosto vykolejenej. Remus a násilí? Co se to s nima děje? Je pravda, že Markus je druhej největší děvkař na škole hned po Siriusovi, a proto by se mi vůbec nelíbilo, aby zkusil Kasy nějak oblbovat. Ale přece jenom chránění mojí malý sestřenky je moje práce. Co se to s těma dvěma děje? Ale dál už jsem o tom nepřemýšlel, protože otvorem do společenky zrovna prolezl můj zrzavý anděl. Zanechal jsem kluky samotný při plánování, co provedou Markusovi a vydal se k Lily.

            „Nazdárek, Evansová.“ začal jsem zvesela a rukou jsem si prohrábnul vlasy. Se zuřivostí v očích se na mě otočila a spustila.

            „Co zas otravuješ, Pottere?“ Jí to tak sluší, když je naštvaná. „Nech mě laskavě být.“ zařvala a rázným krokem se vydala směr ložnice. Ale asi po třech krocích se zastavila, nejistě se otočila a vrátila ke mně. „Je pravda, že je Kasy na ošetřovně?“ teď už mluvila jemně a na tváři se jí zjevil ustaraný výraz.

            „Je to pravda. Měla menší…“ Naprosto jsem netušil, co říct. Lily mě totálně rozhodila, že na mě byla, tak milá. „…menší nehodu.“ V jejích očích jsem rozeznal strach. „Ale nemusíš se bát. Bude v pořádku. Jen si tam asi tak dva dny odpočine.“ snažil jsem se jí uklidnit. Opatrně jsem položil svou ruku na její rameno a lehce jí pohladil. Čekal jsem smršť nadávek, nebo facku, ale nebylo ani jedno z toho.

            „Děkuju.“ krásně se na mě usmála a já oněměl. Vzbudil jsem se, až když zmizela na schodech do dívčích ložnic. Pomalým krokem se zasněným pohledem jsem se vrátil do svého křesla, ale místo abych poslouchal kluky, jsem koukal do ohně a přemýšlel. Možná letošní rok bude jiný. Sám pro sebe jsem se usmál.

            „Hej, kámo, tak prober se!“ cloumal mnou Sirius.

            „Co?“ Zmateně jsem se rozhlížel. Asi jsem se zasnil, či co?

            „Prosím tě, co ti ta Evansová zase provedla, že si tak zamlklej?“ rýpal Sirius.

            „Nic mi neprovedla. Vlastně naopak.“ stále napůl ve snu jsem odpovídal.

            „A řekl si jí o tu knížku pro Kasy?“ připomněl Moony.

            „Jo, jo, jasně.“ bezmyšlenkovitě jsem odpověděl. Až pak mi došel význam slov. „Sakra, Kasy.“ okamžitě jsem vystřelil z křesla a rozhlížel se po společence, jestli tady někde Lily je. Kluci spustili řehot. V tom jsem jí zahlédl v rohu. Rychlým krokem jsem se k ní vydal. „Evansová, můžu?“

            „Co-o?“ Vypadala zaskočeně.

            „Kasy mě poprosila, abych jí zítra donesl jednu její knihu. Mohla by si mi jí donýst teď, chci za ní jít totiž ještě před snídaní, prosím.“ zkusil jsem to.

            „A jakou knížku chce?“

            „Malé ženy. Doneseš mi jí, prosím.“ Už se pomalu zvedala.

            „A nemohla bych jít zítra s tebou?“ otočila se ke mně a já se topil v těch překrásných smaragdech.

            „Samozřejmě, budu rád.“ srdce mi poskočilo a pak udělalo ještě kotrmelec. „Kasy to určitě taky potěší.“ mrknul jsem a ruka mi opět zajela do vlasů.

            „Kámo, přestaň tady tokat a padáme. Máme nějakou prácičku.“ Při slově prácičku Sirius nápadně mrknul.

            „Tak v osm tady.“ ještě jsem upřesnil a s přiblblým úsměvem jsem vyrazil ven ze společenky vzhůru dobrodružství.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„Pottere, buď tak laskavej a mlč!“

            „Jasně, Evansová, taky tě miluju!“ Tak přesně tohle mě probudilo.

            „Taky Vám přeju dobré ráno.“ řekla jsem směrem k nim s co největší dávkou ironie.

            „U Merlina, Kasy, promiň.“ omluvně špitla Lily.

            „Zdarec, prcku.“ zakřenil se na mě James. Za to mu Lily narvala loket do žeber a pak si přisedla ke mně na postel.

            „Prosím tě, co si včera vyváděla? Po škole jdou strašný drby.“ ušklíbla se Lil.

            „Povídej.“ pobídla jsem ji a ona se špatně skrývanou radostí spustila.

            „No, jedna teorie říká, že tě do lesa zatáhl Filch a chtěl tě tam mučit, protože si nabarvila Norrisku na růžovo.“ Začaly mi cukat koutky. „Pak se říká, že v tvojí nehodě,“ při slově nehoda udělala ve vzduchu pomyslné uvozovky. „mají prsty Zmijozeláci.“ Obočí mi vyletělo nahoru. „A ta poslední říká, že tě unesli nějací fanatikové a chtěli tě v lese použít jako lidskou oběť.“ vyprávěla Lil. „Všichni o tobě mluví.“ Hodila jsem znechucený pohled na Jamese.

            „Předpokládám, že ses nepokusil tyhle drby vyvrátit.“ Vlastně jsem si byla skoro jistá, že některý z nich by mohli pocházet i z Jamesovy a Siriusovy hlavy.

            „Jasně, že jsme se snažili.“ Blýsklo se mu při tom v očích a pak se rozesmál.

            „Je mi to jasný.“ začala jsem káravě, ale pak jsem se k němu přidala.

            „A jak ti vlastně je?“ starostlivě se zeptala Lily.

            „Ale jde to.“ řekla jsem a jako v noci jsem se pokusila si sednout. Mělo to naprosto stejný výsledek. S bolestí v obličeji jsem si lehla zpátky. „Cítím se asi, jakoby přese mě přeběhlo stádo kentaurů.“ pokusila jsem se o vtip, ale Lily se zamračila. „Vážně Lily, je to celkem dobrý.“ snažila jsem se jí uklidnit. „Zítra už určitě budu jako rybička.“ přidala jsem k tomu povzbudivý úsměv a Lil se taky usmála. V tom se objevila madam Pomfreyová.

            „Co tu vy dva děláte?“ nejspíš se moc dobře nevyspala.

            „Dobré ráno, madame.“ okamžitě reagovala Lil. James zatím na Poppy vyplázl jazyk, když se nedívala. „Chtěli jsme jen pozdravit Kasiopeu a také jsme jí přinesli knížku, o kterou včera prosila tady Pottera.“ s tím vytáhla deník mých rodičů, čili pro ostatní knihu Malé ženy a podala mi ji.

            „Dobrá, ale teď už jděte.“ ihned je vyháněla.

            „Děkuju.“ vděčně jsem se usmála na Lil. „Tak ahoj a užijte si to ve škole.“ Patřilo to oboum a každému naprosto jiným způsobem. Lily to potěšilo a věnovala mi další úsměv a James na mě naopak ukázal hodně neslušné gesto.

            „Tak ahoj, prcku.“ rozloučil se James.

            „A odpočiň si.“ přidala se Lily a pak společně zmizeli za dveřmi. Smutně jsem se za nimi dívala.

            „Tak tady máte svoji dávku lektvarů.“ strčila mi Poppy pod nos tác s mnoha lahvičkami odporně vypadajících tekutin. Bez keců jsem to do sebe hodila, deník strčila pod polštář a znova usnula.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

            Seděla jsem v okně a koukala do té tmy pode mnou. Znova jsem se zadívala na Zapovězený les. Co se tam asi Kasy mohlo stát? Tak přesně tohle už si tu nějakou tu čtvrthodinku říkám. Nevěřím ani jedné z těch povídaček. Možná mi to jednou řekne. A když ne, tak nevadí, nejdůležitější je, že je v pořádku. Před očima se mi objevil její rozzářený obličej, když jsme za ní ráno byli na ošetřovně. Je to všechno zvláštní. Je to teprve třetí den, co ji znám, a i přes to “celkem“ nemilé seznámení, mám pocit, že jsem konečně našla tu pravou kamarádku. To, že se postavila za někoho naprosto neznámého proti svému bratranci. A pak jsem zaslechla, že i chránila prváky před Zmijozelskou partou. Obdivuhodné a odvážné. Už se těším, až se zase vrátí zpátky na pokoj. Rozhlídla jsem se po pokoji a všimla si fotky na jejím nočním stolku. Na ní se pošťuchovala Kasy s Jamesem. James. Včera i dnes byl tak pozorný. Bylo vidět, že má o Kasy vážně strach. Dokonce nebyl ani tak protivný a tak moc se nepředváděl. A dneska ráno mu to moc slušelo. MOMENT! Co to říkám? Už jsem asi moc unavená. A tak jsem se radši zvedla a namířila si to do koupelny, dát si sprchu.

9. kapitola                                                                                       11. kapitola