oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

V tu dobu zrovna okolo nás prošla Anna s nějakým klukem, asi z jiné školy. Podívala jsem se na ni. Kdyby pohled zabíjel, tak jsem mrtvá do vteřiny a to bych zemřela pěkně ošklivou smrtí. Sirius se jen nechápavě podíval a zeptal se: „Co to do ní vjelo?“
„Já myslela, že jsi si všimnul, že chtěla jít s tebou. A já jí neřekla s kým jdu, chtěla jsem jí udělat překvapení.“
„Proč?“
„Protože mě skoro půl roku pěkně štvala.“
„A jak?“
Proboha proč má tak blbý otázky?
„Hádej,“ řekla jsem mu, protože mě tím vyslýcháním už pěkně štval.
„Protože jsi žárlila?“
„Já nikdy nežárlím.“ Dobře, ale jenom malinko.
„Tak to povídej někomu jinému.“ řekl a u toho se usmíval.
„Nejdeme si sednout?“
„Proč ne,“
Šli jsme si sednout k Lily, Jamesovi, Jane a Remusovi. Kat tady nebyla, protože zrovna s někým tancovala.
„Vy spolu chodíte?“ zeptala se Jane, když jsme si sedli.
„Tak o tom nevím.“ odpověděla jsem a čekala, co na to udělá Sirius.
Sirius mlčel. Musím se přiznat, že mě trochu zklamal. Čekala jsem, že alespoň něco řekne. Ať vím, jestli by se mnou chodil nebo ne. Lily poznala, že mě to zklamalo, a tak změnila okamžitě téma. Je skvělé mít takové přátele.
„Co jste dostali k Vánocům?“ zeptala se Lily. Sice by mohla vymyslet inteligentnější otázku, ale aspoň změnila téma.
Chvilku jsme se všichni bavili o Vánocích a o dárkách. Zrovna když Lily vyprávěla, jak rozbalily s Jane dárek ode mě, přišel k našemu stolu Lucius Malfoy.
„Co tady chceš?“ zeptal se James.
„Tak tobě Pottere to může být ty-víš-kde.“
„A co tady teda chceš?“ zeptala jsem se já.
„Chtěl jsem tě vyzvat k tanci.“
„Tak na to zapomeň, Malfoyi!“ řekl Sirius.
„Půjdeš se mnou nebo řeknu všem, kdo je tvůj otec, Whiteová!“ řekl Malfoy
„A kdo je můj otec?“ zeptala jsem se, protože mi bylo jasný, že nic neví.
„Temný pán, Lord Voldemort.“ řekl Malfoy a vítězně se na mě podíval, když si všimnul jak se tvářím.
„Dobře. Promiň Siriusi, já musím.“ řekla jsem, vstala a chytla jsem se Malfoye.
Ten se jen vítězně usmíval a vedl mě na parket.
„Odkud znáš mého otce a jak si se dozvěděl, kdo jsem?“ zeptala jsem se, když jsme začali tancovat. Malfoy sice uměl tancovat, ale se Siriusem to bylo něco jiného.

„Jsem Smrtijed, jeho služebník. Každý kdo je Smrtijed ví, že jsi jeho dcera. A jsi také první na seznamu.“
„Na jakém seznamu?“
„Koho máme zabít.“
„Vždyť mě ještě nedávno chtěl mít u sebe.“ řekla jsem. On mě chce zabít? To musí vědět Brumbál.
„Ano, chce tě získat nebo zabít. Výběr je na tobě. On ví o každém tvém kroku.“
„A co když řeknu Brumbálovi, že jsi Smrtijed, co uděláš?“
„To neuděláš.“ řekl s ledovým klidem.
„A proč ne?“
„Protože by tady každý věděl, kdo je tvůj otec.“
„A o tobě by každý věděl, že jsi na té druhé straně.“ řekla jsem mu a snažila jsem se, aby to znělo také klidně.
„Jenom by každý věděl, že chci mít moc.“
„On ti ji nedá, on si ji nechá pro sebe, jako všechno.“
Hudba skončila.
„Jestli řekneš, řeknu já.“ řekl Malfoy a ztratil se.
Já jsem se vrátila zpátky k našemu stolu. Všichni se na mě koukali jak na trosku. Jen Sirius se na mě ani nepodíval.
„Co ti říkal?“ zeptala se Lily.
„Vyhrožoval. On je Smrtijed.“ řekla jsem potichu.
„Kdo?“ zeptala se Jane s Jamesem nastejno.
„Smrtijed. Služebník mého otce.“
„To se musí dozvědět Brumbál.“ řekla Lily.
„Jestli to Brumbálovi řeknu, všude rozhlásí, kdo je můj otec.“
„Tak to řekneme my.“ řekl James.
„Ne, neřeknete. Vy nevíte, čeho je můj otec schopný. Nezahrávejte si s ním zbytečně.“
„Ale víme čeho je schopný.“ řekla Lily.
„Nechte to být.“ řekla jsem. A chtěla jsem změnit téma našeho hovoru.
„Jdu si pro něco k pití. Chcete někdo něco?“ zeptala se Lily a vstala.
Všichni jí řekli svoje přání.
„Hele to neuneseš jdu s tebou.“ řekla jsem. Viděla jsem, jak James už chce něco namítnout a tak jsem ještě dodala: „Stejně jsem s tebou chtěla o něčem mluvit.“
„Co si chtěla?“ zeptala se Lily, když jsme hledaly pití, co si ostatní naporoučeli.
„Co je se Siriusem?“
„No, jak si odešla s Malfoyem, tak se na vás pořád díval a vůbec nic neříkal. Netuším, co s ním je.“
„To já teda taky ne. A co ty a James?“
„Nic,“ řekla Lily a trošku se začervenala. Sice skoro všude byla tma, ale my stály na místě, kde bylo nejvíce světla.
„Nekecej,“
„Já nekecám,“
„Víš co, zejtra si řekneme, co se dneska dělo, jo?“
„Dobře,“

Sirius se pořád choval divně. Co s ním je? Já to nechápu. A asi nikdy nepochopím.
Všichni odešli tancovat, všichni kromě mě a Siriuse.
„Siriusi, co se stalo?“
„Nic,“
„Nekecej, něco stát muselo.“
„Nic se nestalo.“
„Pojď ven, tady se nedá normálně mluvit.“ navrhla jsem mu.
K mému úžasu se zvednul. Já jsem se také zvedla a spolu jsme odešli. Namířila jsem to na školní pozemky. Byl sníh a tak jsem měla jistotu, že nás nikdo nebude rušit.
„Siriusi, co se stalo?“ zeptala jsem se znovu, když jsme dorazili k lavičce u jezera, kterou jsme vysušily sušícím kouzlem.
„Už jsem ti říkal, že nic.“ řekl a díval se do země.
„Od doby, co jsem šla tancovat s Malfoyem, se chováš divně. Co se proboha stalo?“
„Přemýšlím,“
„O čem?“
„Asi jsem si něco uvědomil.“
„Můžeš se vymáčknout?“
„Když jsem tě viděl, jak tancuješ s Malfoyem, uvědomil jsem si, že…“
„Že co?“
„Uvědomil jsem si, že bych měl něco udělat.“ řekl a pořád se díval do země. Lezlo to z něj jak z chlupatý deky.
„Co?“ zeptala jsem se. Byla jsem zvědavá a taky mě pěkně štvalo, že to tak protahuje.
„Že bych měl něco udělat proto, abych tě měl jen pro sebe.“ Podíval se na mě.
Nevěřila jsem vlastním uším. Ten, co mohl mít holek na každém prstu deset, mi říká něco takového a ještě to z něj leze, jak z chlupatý deky.
Vstal a došel ke mně. Podíval se na mě a potom mi zašeptal: „Miluju tě,“
Zvedla jsem mu hlavu, podívala se mu do očí a řekla: „Já tebe taky.“
Po chvilince se usmál a políbil mě. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli. Nevím, jestli nás někdo sháněl. Bylo mi to úplně jedno. Svět patřil jen mně a Siriusovi. Nic jiného ani nikdo jiný tam nepatřil.

„Nepůjdeme dovnitř?“ zeptal se.
„Ale nevrátíme se na ples, že ne?“
„Jestli nechceš tak ne.“ řekl a vzal mě do náruče.
„Co děláš?“
„Jestli nechceš, abych tě tam donesl, tak já tě pustím.“
„Jako Snapea?“
„Proč Snapea?“
„To je jedno. Samozřejmě chci, abys mě tam donesl. Víš, jak mě bolí nohy?“
„Nemáš nosit takovýhle boty, to máš za to.“
„A to mám bejt o dvě hlavy menší než ty?“
„A ty nevíš, že co je malý, to je hezký?“
„Vím, ale u mě se dělá výjimka.“
„A proč?“
„Protože já jsem krásná.“ řekla jsem a začala jsem se smát.
„A taky pěkně domýšlivá.“ Taky se začal smát.

Ve společenské místnosti bylo asi deset lidí. Většinou to byli lidi, co je to na plesu nebavilo a tak odešli. Sedli jsme si před krb. Chvíli jsme si povídali, už ani nevím o čem.
„Jsem utahaná, asi si půjdu lehnout.“ řekla jsem asi po půl hodině.
„Půjdeš se mnou a já ti ukážu kudy se dostaneš z našeho pokoje do vašeho. Minule jsi u toho nějak usnula.“
„Dobře, alespoň uvidím ten váš bordel.“
„My tam nemáme bordel.“ bránil se Sirius.
„To my chceš jako namluvit, že jsi jako Jane?“
„No dobře tak pořádnej nejsem, ale určitě nemám v pokoji bordel jako ty.“
„A tím si chtěl říct co? Já tam mám náhodou uklizeno.“
„Tak to chci vidět.“
„Jak to tak vypadá, tak půjdu asi do pokoje sama.“
„Dobře.“ řekl Sirius. To je hrozná svině.
„Ne, půjdu s tebou.“
„Mně to bylo jasný.“
„A to jako proč?“
„Víš co, radši pojď.“ Vstal.
„Už se těším na ten bordel.“
Vyšli jsme po schodech ke dveřím, kde bylo napsáno:


6.ročník:

Sirius Black – Bradavice
Remus J. Lupin – Bradavice
Peter Pettigrew – Bradavice
James Potter – Bradavice
Brian Martin – Broden
Andrej Petrovič – Kruval

Sirius otevřel dveře, vešel, ale ve dveřích se zastavil a koukal na něco. Prolezla jsem pod jeho rukou, kterou se opíral o futra, a podívala jsem se, na co se dívá. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Na jedné z postelí seděli, skoro leželi, Lily s Jamesem a líbali se. Trošku rychle, ne? Pomyslela jsem si. Najednou si nás všimnul James a přestal. Lily se podívala, co se děje a když zjistila, že stojíme ve dveřích, začala se červenat. Červenala se tak strašně, že jsem jí i litovala. No jo v tomhle má Lily smůlu.
„Jestli chcete jít k holkám do pokoje, tak vás chci upozornit, že tam jsou Jane s Remusem.“ řekl nám James.
„To mi chceš říct, že mám jít spát do společenky nebo co?“ zeptal se Sirius, ale smál se u toho.
„Když budeš tak hodný, Tichošlápku.“ řekl James. Lily se na něj podívala způsobem tak-s-tím-nepočítej. Mně bylo okamžitě jasný, že až odejdeme, tak mu něco řekne a možná to nebude nic hezkého.
„Tak pojď, Pírko.“ řekl a zase mě vzal do náruče.
„Proč si mi řekl Pírko?“ zeptala jsem se, když jsme šli ze schodů dolu zpátky do společenské místnosti.
„Protože jsi lehká.“
Já vážně nic nepochopím. Já jsem úplnej debil. Dobře úplnej debil ne, ale debil jsem.
Ve spolčence jsme byli asi ještě hodinu skoro sami. Potom začali chodit lidi z plesu. Prošla okolo nás Anna, podívala se, jak mám hlavu Siriusovi v klíně a řekla: „Aby ti nezaletěla k Malfoyovi.“ Potom se jen ušklíbla a odešla.
Pár holek se ještě na mě podívalo pohledem, kterým mi jasně naznačovali, že mě nenávidí. Ale Anně se žádná nevyrovnala. Asi byla vždy zvyklá, že ji chtěl každý kluk. V Bradavicích to je prostě něco jiného.
Byli jsme tam asi ještě hodinu. Potom jsem usnula.

<<   >>