oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Školní rok utíkal jak voda. Všichni nový studenti si zvykli na jiný způsob učení i na naše profesory. Anna se Sandrou si ztěžovaly pořád na profesorku McGonagallovou. Ta je taky neměla vůbec v oblibě, protože skoro vůbec nepracovaly a kdyby to šlo tak by lezly po každým druhým klukovi a nejvíc po Siriusovi a Jamesovi. To se samozřejmě nelíbilo mně a Lily.
Jednou, když byly Anna a Sandra někde oblízat nějaký kluky, nám Lily chtěla něco říct. Byla u toho i Kat, z Kat se stala naprosto suprová holka, takže jsme jí říkaly skoro všechno.
„Holky musím vám něco říct, chtěla jsem vám to říct už dřív, ale nějak na to nebyla příležitost.“
„Tak říkej, stejně to bude určitě, že jsi si uvědomila, že máš ráda Jamese.“ řekla jsem a lehla si na svojí postel.
„Jak to víš?“
„Protože teď jsem nebyla slepá.“
„Jak slepá?“ zeptala se Kat.
„Než jsem začala chodit s Remusem, tak jsem holkám řekla, že se mi líbí a Lily řekla, že si toho všimla a že Alex je slepá.“ řekla velice výstižně Jane.
„Aha,“
„To jde vážně tak vidět?“ zeptala se Lily.
„Já si toho všimla.“
„Tak děvčata s tím musíme něco udělat a myslím, že to půjde rychle.“
„Já vám pomůžu. Není náhodou za chvíli Vánoční ples?“ zeptala se Kat.
„Jakej ples?“ zeptaly jsme se.
„No přeci kvůli tomu, že jsme tu my. Vám Brumbál nic neřekl?“ zeptala se.
„Ne,“ odpověděly jsme sborově.
„O vánočních prázdninách se má konat Vánoční ples. Normálně se nedělá, ale teď je zvláštní příležitost. Nejčastější je při turnaji tří kouzelníku, ale kvůli Alex a Siriusovi se bude konat i letos. No a možná ho budete zahajovat.“ vysvětlila nám Kat.
„Já mám zahajovat nějaký ples?“
„No asi jo. No a tak mě napadlo, že byste mohli jít spolu. Já bych řekla nějak nenápadně klukům, že budete muset jít spolu a že by bylo lepší, kdyby tě pozval.“ řekla Kat.
„Já s ním nemusím jít?“ zeptala jsem se.
„Ne, nemusíš, ale ty s ním půjdeš.“ řekla Kat.
„A jak to chceš udělat s Lily a Jamesem?“ zeptala se Jane.
„Jestli Sirius pozve mě, tak jak znám Jamese, tak on pozve okamžitě Lily.“ řekla jsem.
„Takže vyřešeno, ne?“ zeptala se Kat.
„Jenom doufejte, aby to bylo tak jednoduchý, jak to vypadá.“ řekla Jane.
„Ale Jane, proč nám to kazíš?“ zeptala jsem se.
„Já nic nekazím, ale aby se nestalo, že už je pozvaly nějaký holky, třeba Anna se Sandrou.“ řekla Jane.

„Tak to ať ani nezkoušej. Ale já vím, že by s nima nešli.“ řekla jsem.
„A jak?“ zeptala se Kat.
„No Sirius mi říkal, že se mu ani jedna nelíbí.“ řekla jsem opatrně, protože jsem holkám ještě neřekla, jak jsme se potkali ve společenský místnosti a jak jsme tam usnuli.
„A to ti řekl kdy?“ zeptala se Lily.
„No pamatuješ, jak jsme se tady bavily?“ Lily přikývla. „No tak ten večer jsem nemohla usnout, tak jsem se šla podívat do společenský místnosti, chvilku jsem tam seděla sama a potom přišel Sirius...“ řekla jsem jim vše, co se stalo ten večer.
„Proč jsi nám to neřekla?“ zeptala se Lily.
„Já ti ani nevím.“
„No takže si myslím, že s tebou a se Siriuse to nebude vůbec těžký.“ prohlásila Kat.

Jak Kat slíbila, tak taky udělala. Za dva dny nějak oznámila klukům o Vánočním plese a prý jim naznačila ať nás pozvou. U Remuse je jasné, že Jane pozve. Bylo by hodně divné, kdyby kluk nepozval svoji holku.

Týden před prázdninami měl Brumbál k nám řeč.
„Kvůli našim hostům jsem se rozhodl udělat Vánoční ples. Ředitelé všech škol se mnou souhlasili a tak na Boží hod vánoční se bude konat Vánoční ples. Ředitelé vašich kolejí vám poskytnou více informací. Dobrou chuť.“
„Tak to jsme se toho dozvěděli, ještě že nám Kat něco řekla.“ řekla jsem.
„No teď je důležité, co nám řekne McGonagallová, teda spíše tobě a Siriusovi.“ řekla Kat.

Hned po první hodině přeměňování nám profesorka oznámila:
„Jak všichni víte, tak se bude konat Vánoční ples. Chtěla bych vás upozornit, aby jste se chovali slušně, jestli nebudete, tak vám bude udělen školní trest a budou odečteny body. Teď běžte. Whiteová a Black tu ještě zůstanou.“
Všichni jsme si sbalili věci, ostatní se odebrali k odchodu a já se Siriuse jsme šli ke stolu, kde seděla profesorka na přeměňování.
„Ano, paní profesorko.“ řekla jsem, když jsme dorazili k jejímu stolu.
„Možná o tom už něco víte. Každý ples zahajují nějaké páry. Vánoční ples byl součástí Turnaje tří kouzelnických škol, a tak ho zahajovali šampióni. Profesor Brumbál se rozhodl, že ho budete zahajovat za naši školu vy dva, protože kvůli vám máme tu čest, že nás navštívili jiné školy. Teď můžete jít.“ řekla a vstala.
„Nashledanou, paní profesorko.“ řekli jsme oba a odešli.
Další hodinu, teda dvojhodinovku jsme měli lektvary, tak jsem okamžitě vystřelila z učebny přeměňování a šla jsem rychle do sklepení.
„Alex! Počkej!“ volal na mě Sirius.
„Co je? Za minutu máme lektvary a jestli přijdeme pozdě tak dostaneme školní trest.“
„Pojď sem. A u Brada se vymluvíme. Přeci jsme byli u McGonagallový, ne?“
„Jo, máš pravdu.“ řekla jsem a šla jsem za ním do nějaké staré nepoužívané učebny.
„Ty vážně znáš celej hrad, jak to děláš?“ zeptala jsem se, když jsme si sedli na starou lavici.
„To je výrobní tajemství.“ řekl a usmál se.
„Tak co si chtěl?“ zeptala jsem se.
„No víš, jak nám teď McGonagallová řekla o tom plesu, tak mě napadlo jestli by si nešla se mnou. Půjdeš se mnou?“ zeptal se s nadějí v hlase. Takže Katin nápad zatím vychází.
Ušklíbla jsem se. On se na mě díval a čekal až něco řeknu. Ale já místo odpovědi jsem se k němu naklonila a políbila ho.
„To mělo znamenat ano?“ zeptal se.
„Hádej,“ řekla jsem mu na jeho debilní otázku.
On ke mně přišel a dal mi něco do vlasů a dal mi pusu na čelo. Hrábla jsem si do vlasů a vytáhla kopretinu.
„Jak víš, že kopretina je moje nejoblíbenější kytka?“ zeptala jsem se překvapeně.
„To je výrobní tajemství a teď už pojď nebo nás Brade zabije.“ řekl a vytáhl mě z učebny.

Zaklepali jsme a vešli do učebny lektvarů. Už bylo asi deset minut po zvonění.
„Kde jste byli?“ zeptal se profesor lektvarů ledově.
„Profesorka McGonagallová nám říkala něco ohledně Vánočního plesu.“ řekl okamžitě Sirius.
„Dobře okamžitě si sedněte.“ řekl nám. On se asi zbláznil, on nám nestrhl body.
Podívala jsem se na Siriuse a všimla jsem si, že myslí na to co já. Okamžitě jsme si šli sednout. Sedla jsem si vedle Lily.
„Kde jste byli tak dlouho?“ zeptala se okamžitě Lily.
„Sirius mě pozval na ples.“
Kat s Jane seděli hned za námi, takže nás slyšeli.
„Tak Lily počítej s tím, že do dvou dní tě požádá James.“ řekla Kat.

Kat měla naprostou pravdu. James pozval Lily hned další den odpoledne po škole. Lily nám k tomu víc neřekla. Mrcha jedna, já jim vykecal všechno co se stalo od doby, kdy odešli z učebny přeměňování a ona nám řekne jen to, že ji pozval po škole.

Konečně byly prázdniny. Studenti, kteří zůstali ve škole mělo povoleno si zajít do Prasinek, nakoupit ještě poslední dárky. Pro mě to znamenalo skoro všechny. Ve škole zůstali skoro všichni kromě prvňáku, druháků a většiny třeťáků. Do Prasinek jsem vyrazila sama. Tak co koupím holkám? Tak to vážně netuším. Zalezla jsem do obchodu s knihami. Napadlo mě, že Lily zase koupím nějakou knihu. Nakonec jsem odešla s prázdnou, protože mě napadlo něco jiného a z mé strany hrozně originálního. Zalezla jsem do obchůdku madame Malkinové, není tak veliký jako na Příčné ulici, ale seženete tu vše potřebné.
„Co si budeš přát, drahoušku?“ zeptala se malá přívětivá starší žena.
„Potřebovala bych tři nové společenské hábity.“
„Tři? K čemu potřebuješ proboha tři společenské hábity?“ zeptala se překvapeně prodavačka.
„Jako dárek k Vánocům. Máte velikost Lily Evansové a Jane Conellové?“ zeptala jsem se.
„Ano, mám. Byly tu nedávno pro nové školní hábity.“

Žena mi vzala míry a zeptala se, jak si hábity představuji. Vylíčila jsem jí, jak by to mohlo být, ona mi pomohla a potom jsem jen zaplatila. Chtěla jsem odejít, ale všimla jsem si jednoduchého stříbrného řetízku s malým přívěškem ve tvaru hvězdy. Naprosto mě uchvátil, byl jednoduchý, ale dokonalý. Podívala jsem se kolik mi zbylo ještě peněz a zjistila jsem, že na tom nejsem ještě špatně.
„Ještě bych si vzala tento řetízek s tím přívěskem.“
„Takový jednoduchý nechceš se podívat po něčem jiném?“ zeptala se mě prodavačka.
„Ne, tento je naprosto dokonalý.“
„Dobře a ty hábity by měli přijít do dvou dnů. Přeji ti krásný zbytek dne.“
Vzala jsem si řetízek a přemýšlela komu ho dám. Nevím proč, ale okamžitě jsem si vzpomněla na Siriuse. Teda teď už vím, protože Sirius je hvězda. Rozhodla jsem se, že mu ho pošlu k Vánocům.

„Alex, vstávej jsou Vánoce!“ řvala na mě Lily.
„Vždyť už lezu.“ řekla jsem, ale okamžitě jsem z postele vystřelila a vrhla se na dárky. Vánoce jsou moje nejoblíbenější svátky.
„Alex, ty ses zbláznila.“ řekla Jane.
„Proč?“ zeptala jsem se nechápavě a u toho rozbalovala dárky.
„Vždyť to muselo stát celé tvé mění.“ řekla Jane a ukázala nám všem můj dárek, světlounce modrý hábit, který měl barvu jako nebe.
„Ty ses vážně zbláznila.“ řekla Lily a vytáhla zelené šaty, které působili dojmem, že po nich roste nějaká rostlina.
„Ne, nezbláznila. Když už nám říkají Nebe, Peklo, Ráj, tak ať mají proč.“ řekla jsem a vybalila jsem svůj společenský hábit, který vypadal jako kdyby hořel. Byl úžasný, když jsem té prodavačce říkala, jak si představuji, aby vypadal, tak jsem si ho představovala úplně stejně.
„Ty si děláš srandu.“ řekla Jane.
„Ne, nedělám.“
„Vy máte krásný hábity,“ řekla Anna, když se vymotala z postele.
„Ty jsou úžasný,“ přidala se Sandra.
„Takže děvčata, jestli si je nevezmete na Vánoční ples, tak si mě nepřejte.“ řekla jsem jim a začala rozbalovat zbylé dárky.

Na Boží hod vánoční byl Vánoční ples. Všechny holky šílely a pořád si zkoušely své společenské hábity. Já, Lily a Jane jsme se svých užily na Vánoce dost, takže dnes jsme si chtěly Boží hod užít. Někoho z Nebelvírských napadlo jít se koulovat. Samozřejmě všichni co to slyšeli, souhlasili a my tři teda čtyři, když počítám Kat, kterou musím počítat, jsme nezůstaly pozadu. Byla to válka proti všem. Spíše kluci proti holkám. Všichni jsme hráli asi dvě hodiny. Potom se většina holek odsunula do svých pokojů. My jsme hrály dál. Klukům už nestačili sněhové kuličky a proto nás házeli do sněhu. Sirius mě zvedl hlavou dolů, odnesl mě na místo, kde byly ty největší závěje a hodil mě tam. To samé udělal James s Lily a Remus s Jane. Po tom to incidentu jsme všechny odešly do pokoje. Oblékly jsme si naše hábity a začaly si dělat vlasy a podobně. Zabily jsem tak hodinu. Nastal čas, abychom vyrazily do společenské místnosti. Uviděla jsem Siriuse. Měl černý společenský hábit. Vždycky jsem si říkala, že černé hábity jsou obyčejné, ale na Siriusovi teda nevypadal obyčejně. Černé vlasy mu elegantně padaly do očí. Vypadal prostě úžasně. Když nás kluci uviděli, tak jim málem vypadali oči z důlků. Vydala jsem se k Siriusovi, který mi nabídl rámě.
„Teď vypadáš úplně jako ďábel, ale moc ti to sluší.“ řekl mi, když jsme vyšli ze společenské místnosti.
„Děkuju, tobě to taky sluší. A to neříkám jen ze slušnosti.“

Dorazili jsme do Vstupní síně, kde jsme měli čekat než nás pustí do Velké síně. Všichni na nás koukali a něco si šuškali. Největší sranda byla se koukat na Annu a Sandru, ty na nás přímo čuměli. Když jsem je chtěla pozdravit, tak se na mě koukali tak, že kdyby pohled zabíjel, zemřu tou nejhorší smrtí. Přišla za námi profesorka McGonagallová.
„Pojďte prosím se mnou, půjdete jako poslední.“ řekla a už se hnala někam pryč.
Okamžitě jsme se za ní vydali.

Všichni už byli ve Velké síni. Najednou k nám přišla profesorka McGonagallová a vyzvala nás ať jdeme. Vstoupili jsme do Velké síně. Kolejní stoly zmizely a místo nich se objevily malé stolečky pro čtyři a pro šest osob. Málem mě oslepilo světlo, které se najednou objevilo. Všude byla tma jen na mě a na Siriuse zářilo bílé světlo. Rozezněla se hudba. Sirius se uklonil a vyzval mě k tanci. Začali jsme tancovat. Bylo to nádherné. V životě by mě nenapadlo, že by Sirius uměl tak skvěle tancovat.
„Kde si se naučil tak skvěle tančit?“ zeptala jsem se zvědavě.
„Sestřenice mě učila.“ řekl.
„Jaká? Narcisa nebo Belatrix?“ zeptala jsem se.
„Ani jedna, moje nejlepší sestřenice Andromeda. Další Black, co nechodil do Zmijozelu.“
Najednou jsem si všimla, že má na krku stříbrný řetízek s hvězdou. Poslala jsem mu dárek k Vánocům, ale nepodepsala jsem se. To mě zajímá od koho si myslí, že ho má.
„Máš pěkný řetízek.“
„Dostal jsem ho k Vánocům, ale nevím od koho je.“
„A tušíš to?“
„Ano,“
„A kdo to je?“
„Já si myslím, že to víš moc dobře.“
V tu chvíli se na parket přihrnuli ostatní studenti.
„A když jo?“ zeptala jsem se.
„Tak to jsem rád.“ řekl a políbil mě.

<<   >>