oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

„Já nelžu.“ řekla jsem mu, ale do očí jsem se mu nepodívala.
„Řekni mi to do očí.“ Stále se na mě díval.
„Já……“ řekla jsem mu, ale potom jsem sklopila očí a řekla: „Nelžu.“
„Lžeš.“ řekl mi a políbil mě.
Líbali jsme se a já si uvědomila, že jsem strašně ráda, že se tohle stalo. Kdybych mohla usnout, tak bych se nedozvěděla, že se mu Anna ani Sandra nelíbí.
Nevím, jak dlouho jsme tam byli, ale já jsem potom usnula v jeho náruči.

„Alex, probuď se.“ říkal mi někdo a hladil mě po vlasech.
Otevřela jsem oči a spatřila jsem Siriuse.
„Jdi si lehnout k sobě, ať se holky nebojí, kde jsi.“
„Kolik je?“ zeptala jsem se.
„Šest ráno, usnula jsi a já pak taky.“
„Nechceš mě probouzet každý ráno?“ zeptala jsem se.
„Proč?“ zeptal se překvapeně.
„Protože ty mě probouzíš normálně. Lily na mě každé ráno vylije studenou vodu.“
„Tak proto jsi ji včera takhle probudila?“
„Jo, ale ta vodu, co jsem na ni vylila, měla okolo 5°C.“
„Ani se jí nedivím, že takhle řvala, já bych řval taky.“
„To asi každý, ale ona mě takhle probouzí alespoň pět let, tak jsem se jí pomstila.“
„Ty budeš pořád stejná.“
„A to je dobře, ne?“ zeptala jsem se a usmála jsem se.
„No jak pro koho.“ Taky usmál.
„Tak já už půjdu.“ Vstala jsem.
On taky vstal a dal mi pusu.
„To bylo na dobrou noc, teda ráno.“ řekl, usmál se a odešel směrem ke klučičím ložnicím.
Chvilku jsem tam stála a koukala směrem, kterým odešel, a potom jsem se rozhodla jít taky do ložnice.

Všechny holky naštěstí ještě spaly, takže jsem nemusela odpovídat na otázky typu: Kde si byla?
Lehla jsem si do postele, ale už jsem neusnula. Pořád jsem myslela na to, co se stalo večer. Byla jsem hrozně šťastná.

Za čtrnáct dní máme zápas s Zmijozelem. James nás nutí mít trénink každý den. Ještě že tenhle rok nemáme žádné důležité zkoušky. Ale je pravda, že teď musíme mít jedno z nejlepších týmu za posledních sto let. Jestli prohrajeme, tak asi skočím z nejvyšší věže, která v Bradavicích je.

Večer před zápasem jsem nemohla skoro ani mluvit. Byla jsem tak vysílená, James nás honil. Za celý trénink jsme dali asi padesát gólů. Jestli budu mít ještě nějaký takovýhle trénink, tak s tím Famfrpálem nadobro seknu.
„Jděte se vyspat.“ řekl nám James, když jsme asi půl hodiny seděli ve společenské místnosti.
„Jestli mě tam odneseš tak klidně.“
„Kdybych mohl, tak tě tam donesu.“ řekl mi Sirius.
„Ale já tam fakticky nedojdu.“
„Tak co s tím uděláme?“ zeptal se Sirius.
„To neznáte nějakou tajnou chodbu, která vede do dívčích ložnic? Vždyť znáte úplně celej hrad.“ řekla jsem Siriusovi a Jamesovi.
„Počkej tady,“ řekl Sirius a odešel.
„Já nemůžu chodit a odejdu.“
Asi po pěti minutách přišel nazpátek.
„Jedna chodba vede přímo do vašeho pokoje.“ řekl mi Sirius.
„Odkud vede?“ zeptala jsem se.
„Přímo od nás z pokoje.“ řekl a usmál se.
„Tak to mě zajímá, kdo ji tam udělal.“ řekla jsem a byla jsem šťastná, že se nedostanu do svého pokoje po svých.
„Tak pojď.“ Řekl a vzal si mě do náručí.
Byla jsem tak vysílená, že jsem cestou usnula, takže vůbec netuším, kudy jsme šli.

„Alex stávej je půl osmé.“
Otevřela jsem oči a spatřila Lily.
„Copak se stalo, že jsi na mě nenalila studenou vodu?“ zeptala jsem se jí.
„Protože jsem tě nechtěla naštvat, protože dnes musíme vyhrát a taky proto, že mě o to včera Sirius požádal.“ řekla Lily a šibalsky se na mě usmála.
„Cože?“ zeptala jsem se.
„No Sirius mě požádal, ať tě nebudím tak jako vždy.“
„Jak jsem se vůbec dostala do postele?“ zeptala jsem se Lily, protože jsem byla ještě pořád mimo.
„No Sirius tě sem dones. Cestou sem si usnula, tak tě položil na tvojí postel, přikryl tě a potom odešel.“
„Jdu se převléknout a půjdeme na snídani.“ řekla jsem a zapadla do koupelny.

Ve Velké síni bylo nějak moc lidí na to, že je sobota. Ale to bylo asi tím, že dnes bude zápas. Sedla jsem si ke zbytku týmu. Skoro nikdo nejedl. Na to že James normálně sní tak za tři, tak dnes si dal jen hořký čaj. Já jsem taky neměla na jídlo ani pomyšlení a to jsem měla před deseti minutami hlad jako vlk.
„Sněz něco Alex.“ pobízela mě Lily asi už po dvacáté.
„Já nemůžu,“ říkala jsem jí.
„Vezmi si něco nebo to do tebe narvu sama a vy taky.“ řekla Lily.
„Ale já fakt nemůžu, Lily.“ vysvětlovala jsem jí, ale to jsem radši neměla dělat.
Lily vzala topinku a s pomocí Jane ji do mě narvala. Když to viděli ostatní členi týmu, začali okamžitě jíst.
„Jestli se pobleju, tak doufám, že poletím vedle vás dvou.“ řekla jsem jim naštvaně.
„Alespoň si něco snědla.“ řekla Lily.
„Takže jsme se všichni s pomocí Lily najedli a teď se jdem do šaten.“ řekl James a vstal.
Popadla jsem svoje koště a vstala také.

V šatně panovala velice zvláštní nálada. James byl strašně nervózní, ani se mu nedivím, já bych nezvládla být kapitánem.
„Ehm, takže určitě vyhrajeme.“ řekl dost nervózně James.
„Jestli nevyhrajeme tak asi skočím, protože ty tréninky mi daly celkem zabrat, sám si to včera viděl. A ty víš, že jsme nejlepší.“ řekla jsem mu.
„Jo, Alex má pravdu, Jamesi. Jsme nejlepší.“ prohlásil John Thompson.
„Jo, jsme nejlepší.“ řekla Padma Lemonová.
„Neboj se my určitě vyhrajeme.“ řekla jsem Jamesovi a popleskala jsem ho po zádech.
„Tak jdeme.“ řekl James a vyšel z šatny. My ostatní jsme se okamžitě vydali za ním.
Vešli jsme na hřiště a uvítala nás přílivová vlna jásotu.
„A tady jsou Nebelvírští!“ vyvolával Sirius, protože starý komentátor už vyšel školu.
„Whiteová, Lemonová, Thompson, Knox, Buren, Buren a Potter.“ odříkával naše jména.
„A tady jsou Zmijozelští! Johnson, Trudeau, Macdonald, Jackson, Hoorer, Clark a Mulroney.“ odříkával i jejich jména, ale s menším nadšením.
„Kapitáni podejte si ruce!“ nařídila madame Hoochová.
James s Mulroneyim si stiskli ruce.
„Nasedněte na košťata!“ zavelela madame Hoochová. „Tři – dva – jedna…“
Hvizd píšťalky zanikl v řevu. Odrazila jsem se. Vždy když jsem letěla, zůstaly všechny starosti dole na zemi. Madame Hoochová vhodila Camrál do hřiště.
Padma se ho okamžitě zmocnila a mířila ke zmijozelským brankám. Snažila se přihrát Johnovi, ale Camrálu se zmocnil Jackson ze Zmijozelu. Okamžitě jsem k němu doletěla, ale všimla jsem si, že jeden z našich odrážečů odpálil Potlouk směrem k nám. V tom okamžitě jsem uhnula, ale Jackson to už nestihl a dostal pěknou ránu. Chytla jsem Camrál a letěla jsem směrem ke zmijozelským brankám. Úspěšně jsem se vyhnula Potlouku a letěla dál. Přihrála jsem Johnovi, který oklamal brankáře, protože mi přihrál nazpátek a já dala první gól.
„DESET NULA PRO NEBELVÍR! VÝBORNÁ PRÁCE!“ řval do mikrofonu Sirius.
A hráli jsme dál. Sirius měl nějaké další kecy, ale byla jsem tak zažraná do hry, že jsem ho vůbec nevnímala.
Camrál měl v držení Zmijozel. Macdonald letěl přímo k našim brankám. Padma se snažila mu Camrál sebrat, ale vůbec se jí to nedařilo. Macdonald se úspěšně vyhýbal a letěl dál k našim brankám. Teď vedle něho letěli i Jackson a Trudeau jako čestná stráž. Dvojčata Burenovi odpalovali Potlouky, ale trojka se jim pokaždé vyhnula. Tak a teď to bude jen na našem brankáři Michaeli Knoxovi. Pomyslela jsem si a držela jsem mu palce. Macdonald vystřelil, ale náš brankář naštěstí chytil. Od Nebelvírských se ozval jásot.
„ANO CHYTIL. SKÓRE ZŮSTÁVÁ DESET NULA PRO NEBELVÍR!“ řval přes celý stadion Siriusův hlas.
Michael hodil Camrál Johnovi. John se úspěšně vyhnul Potlouku a nahrál Padmě. Padma letěla dál ke zmijozelským brankám. Vyhnula se Jacksonovi, přihrála zpět Johnovi, který dal gól. Opět se ozval jásot.
„DVACET NULA PRO NEBELVÍR! JEN TAK DÁL!“ řval Sirius.
Hrálo se dál. Sirius měl zase své kecy, které jsem zase vůbec nevnímala a to bylo určitě jen dobře. Camrál měl Trudeau. Přeletěl půlku hřiště a přihrál Jacksonovi, který se úspěšně vyhnul Potlouku od jednoho z bratrů Burenů. Jackson letěl dál před našemi brankami nahrál zpět Trudeauovi, který dal gól.
„ALE NE. ZMIJOZEL DAL GÓL. JE TO DVACET DESET PRO NEBELVÍR!“ řval trochu naštvaně Sirius.
Hráli jsme dál. Michael mi hodil Camrál a já se vydala směrem ke zmijozelským brankám. Najednou se přede mnou objevil Jackson. Hrozně jsem se lekla a proto jsem neuhnula. Narazili jsme do sebe. Jackson se snažil vyhnout, ale nějak se mu to nepovedlo. Já jsem málem spadla z koštěte. Stačila jsem se chytnout jednou rukou násady. Camrál jsem samozřejmě pustila. Ale měli jsme štěstí, protože ho chytil John. Okamžitě se u mě objevil James a dvojčata Burenovi.
„Jak ti je?“ zeptal se mě James, když jsem konečně seděla zpátky na koštěti.
„Jo v pohodě, ale ty se radši dívej po Zlatonce.“ řekla jsem mu.
V tu chvíli, co jsem mu to řekla, vystřelil rychlostí blesku někam za mě. Určitě uviděl Zlatonku. Johnson to zaregistroval a vydal se za ním. My ostatní jsme se snažily, aby se Camrál nedostal k brankám. James už natahoval ruku a chytil Zlatonku.
„JAMES POTTER CHYTIL ZLATONKU A NEBELVÍR VYHRÁVÁ STO SEDMDESÁT DESET.“ řval Sirius.
James lítal se zdviženou rukou okolo celého stadionu.
Slétla jsem dolů a za mnou ostatní hráči. Slezla jsem z koštěte a běžela jsem k Jamesovi, abych ho objala.
„My jsme ti to říkali, že vyhrajeme.“ říkala jsem mu.
„Dobře, ale přeci to byl můj první zápas ve funkci kapitána.“ řekl mi James.
„Jo, máš pravdu.“
Zrovna k nám přiběhli holky. Lily nejprve objala mě, potom i Jamese a nakonec mu dala pusu na tvář. Koukala jsem na ni s otevřenou pusou. A nebyla jsem sama. Jane taky chvilku nechápala a James jakbysmet. Po chvíli si uvědomil, co se stalo a vypadal jakoby měl dneska první Vánoce.
„Jdeme slavit, ne?“ zeptal se Sirius, když přišel.
„Jasně.“ řekl James.
„Nechceš mě tam zase donést?“ zeptala jsem se ho a udělala jsem psí oči.
„Ne, ne, včerejšek byla výjimka.“
„Prosím,“
„Ne,“
„A můžu se o tebe alespoň opřít?“ zeptala jsem se.
„Ale jenom opřít.“
„Samozřejmě.“ řekla jsem mu a opřela jsem se o něj.

Kluci donesli z kuchyně jídlo a pití. Všichni nás obdivovali, hlavně Jamese. Slavili jsme do rána. Okolo jedné ráno přišla profesorka McGonagallová a zahnala nás všechny do postele.

<<   >>