oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

„Proč se bavíte o tom, jak se dostal Sirius do Nebelvíru?“ zeptala se Lily, když si sedala vedle mě.
„Alex nám četla z jejího deníku.“ řekla Jane.
„Z toho z prvního ročníku?“ zeptala se Lily.
„Jo z toho.“
„Po kolikátý ho už čteš?“ zeptala se nechápavě Lily.
„Asi po desátý. Nepočítám to.“
„Alex, ty jsi blázen, vždyť ho musíš znát nazpaměť.“ Řekla Lily.
„Ten první den jo, protože ho musím číst každému, ale dneska jsem si chtěla přečíst, jak mě poprvé tyhle dva zatáhli do jejich průseru.“ řekla jsem jí a přitom ukazovala na Jamese a Siriuse.
„Do jakého? My tě do žádného průseru nedostali.“ bránil se James a Sirius jenom přikyvoval.
„Jo? A vy si nepamatujete, jak jsem dostala s vámi školní trest s Bradem? Já jsem tam čekala na holky a vy jste tam zase něco prováděli a mě do toho zatáhli.“
„Jo tak ty myslíš tohle? Ale Alex ty jsi nečekala jen na holky, ty jsi přitom čekala až kolem projde Snape a podrazíš mu nohy. My jsme to viděli a stáli přibližně v místě, kde ty. Snape si myslel, že jsme to byli my a tak na nás poslal nějaké kouzlo a ty ses tam nějak taky zapletla, ani si nepamatuju jak a pak nás nachytal profesor Brade. Takže za to nemůžeme.“ bránil se Sirius a James přikyvoval, teď si vyměnili role.
„Jo ale kdybyste tam nebyli, tak na nic nepřijde.“ řekla jsem na svoji obhajobu.
„To máš nejspíš pravdu, ale my přeci nemůžeme za to, že jsme se objevili někde, kde jsi byla ty.“ řekl James.
„Alex nehádej se s nima, teď už je to jedno.“ řekla mi Lily.
„No jo, ale stejně mám pravdu.“ řekla jsem a uložila jsem si deník zpátky do kufru.

Za půl hodiny museli Lily s Remusem zase odejít, protože jsme byli skoro v Bradavicích. My ostatní jsme se převlíkli a čekali až vlak zastaví.

„Prvňáci ke mně!“ bylo první co jsem uslyšela, když jsem vyšla z vlaku. Samozřejmě to byl Hagrid. V ruce držel ohromnou svítilnu a volal k sobě žáky, kteří tu byli poprvé. Zamávala jsem mu a šla s ostatními ke kočárům. Dojeli jsme k hradu, měli jsme štěstí, protože letos nepršelo, takže nikde nebylo bláto a voda. No štěstí to bylo pro mě a pro Jane, protože kdyby bylo bláto a voda, tak by nás tam Sirius s Jamesem určitě vymáchali. Už jednou se mi to stalo ve třetím ročníku a McGonagallová mi nadávala, že jsem prase. Fakt ohromná sranda.
Okamžitě jsme zamířili do Velké síně, protože jsme chtěli být na dobrých místech. Sedli jsme si a čekali až tu budou všichni ostatní.

„Už by to mohlo začít, mám hlad jako vlk.“ řekl James.
„Ehm,“ udělal Remus. Nepochopila jsem proč to udělal. James se mu snažil potichu říct: „Promiň.“ Ale já ho slyšela.
Chvilku jsem přemýšlela, co to mělo znamenat, ale stejně jsem na nic nepřišla a tak jsme to nechala plavat.
Profesorka přišla do síně se stoličkou, kterou potom položila na zem a na ní Moudrý klobouk. Okamžitě jsem si vzpomněla na to, co mi říkal, když mě zařazoval.
Za chvilku se vedle krempy otevřela trhlina podobná ústům a klobouk začal zpívat:

„Zdá se vám, že jsem k ničemu?
Velice se mýlíte.
Zajímavější klobouk než jsem já nenajdete.
Ano jsem to já,
Starý klobouk z Bradavic.
Každému vidím do duše,
Znám tebe i tebe.
Nasaď si mě,
Neboj nepůjdeš do nebe.
Možná půjdeš do Nebelvíru,
kde mají chrabré srdce,
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Havraspár,
Pokud máš bystrou hlavu,
tak pak tam najdeš čest a slávu,
či čestný Mrzimor,
máš jejich mravní sílu,
jsou vždy ochotní
přiložit ruku k dílu.
Nebo tě čeká Zmijozel,
Kde nastane tvá chvíle.
Udělají všechno,
Aby došli svého cíle.
Nasaď si mě až po uši.
Já, moudrý klobouk z Bradavic,
Ti řeknu, co tě čeká!“


Celá Velká síň zaburácela potleskem, když Moudrý klobouk dozpíval.
Profesorka McGonagallová rozvinula dlouhý svitek pergamenu.
„Až přečtu vaše jméno, nasadíte si klobouk na hlavu a sednete si na stoličku,“ oznámila žákům. „A až vás zařadí, půjdete si sednout ke stolu své koleje.
Abettor, Dennis!“
Chlapec vystoupil z řady a celý se klepal. Ani se mu nedivým, já kdybych skoro nic o Bradavicích nevěděla, tak bych se taky klepala.
Z mých myšlenek mě vytrhl hlas moudrého klobouku: „NEBELVÍR!“
Chlapec šťastně seskočil ze stoličky a vyšlapával si to k našemu stolu.
„Blacková, Laura!“ přečetla profesorka McGonagallová.
„No jo, moje sestřenka Laura. Tak ta určitě neskončí v Nebelvíru. Stejná, možná ještě horší než Narcisa s Belou dohromady.“ řekl Sirius.
„ZMIJOZEL!“ zařval okamžitě Moudrý klobouk.
„Jak bych to neříkal.“ utrousil Sirius.
Patnáct studentů bylo zařazeno do Nebelvíru.
„Vítám vás znovu v Bradavicích. Teď vám jen chci říct: Dejte si do nosu!“ řekl profesor Brumbál a na stolech se objevily tuny jídla.
„Konečně, já to snad nevydržím.“ řekl James a hned si začal nandávat hromady jídla.
„Jen abys nám tady potom nepraskl, kdo by to tady uklízel.“ řekla mu Lily, když se dívala, jak to do sebe hází a skoro ani nekouše.
Všichni jsme se pořádně najedli. James se samozřejmě přímo přežral. Když už zmizely poslední kousky jídla, skoro tam nic nezbylo, protože James se choval jako vysavač, profesor Brumbál se postavil a sjednal si ve Velké síni klid.
„Tak když jsme se všichni najedli a napili, chtěl bych vám oznámit několik věcí.
Školník Filch mne požádal, abych vám připomněl, že bomby hnojůvky se na škole nesmí používat.
Tak jako každý rok bych vám chtěl také připomenout, že do lesa na školních pozemcích je studentům vstup zakázán.“ řekl a významně se podíval na Siriuse, Jamese, Remuse, Lily, Jane a na mě.
„Taky bych vám chtěl oznámit, že letos k nám do školy přijedou žáci pátých a šestých ročníků ze škol z francouzských Krásnohůlek, z bulharského Kruvalu a z německého Brodenu. Přijedou, protože minulý rok se podařilo vymyslet dvou našim studentům nový štít a studenti z těchto škol se chtějí učit a poznat život v Bradavicích a samozřejmě chtějí poznat vynálezce nového štítu a štít samotný.“ řekl Brumbál a usmál se na mě a na Siriuse.
Myslela jsem, že se ostudou rozplynu. Všichni na nás koukali jak na bohy, nebo co. Já nemusím mít tolik pozornosti. Sirius se tvářil podobně, ale určitě vypadal líp. Brumbál pokračoval.
„Budou tu půl roku, přes Vánoce. Přijedou 11. října. Další informace získáte během vyučování. A teď do postele.“ řekl Brumbál a sednul si.
Lily s Remusem šli odvést prvňáky do Nebelvírské věže a my ostatní jsme šli pomalu za nimi.
„Nemusel se o tom zmiňovat. Mně bohatě stačilo, když mi mamka oznámila, že to bylo v novinách a mně chodili dopisy od příznivců obrany černé magie.“ řekla jsem, když jsme odcházeli z Velké síně.
„Tobě taky chodili dopisy?“ zeptal se mě Sirius.
„Jo. Pořád psali, jak nás obdivují, že jsme v pátém ročníku vymysleli kouzlo. Potom jsem to ani neotvírala.“ řekla jsem.
To už jsme dorazili k Buclaté dámě.
„Jaké je heslo?“ zeptala jsem se.
„Tak to netuším.“ řekl James.
Ale to už se k nám hnal nový prefekt.
„Heslo je Priori incantatem.“ řekl nám páťák a vešel dovnitř.
„Díky!“ zavolala jsem za ním a taky vlezla dovnitř.
„Já jdu spát jsme mrtvá. Dobrou noc.“ řekla jsem a pomalu odcházela.
„Počkej na mě, jdu taky.“ křikla na mě Jane a utíkala za mnou.

Přišly jsme do pokoje. Měly jsme obě smůlu, protože Lily okamžitě co přišla, zabrala koupelnu, ve které je vždy nejméně hodinu.
„Já tu nebudu čekat až vyleze. Jdu dolů do společný. Jdeš taky?“ zeptala jsem se Jane a brala si do ruky moje pyžamo, tílko s kraťáskama, ručník, mýdlo, kartáček a pastu na zuby.
„Ne, já počkám až vyleze.“ řekla Jane a vytáhla si knížku.
„Tak já jdu. Užij si hodinové čtení.“ řekla jsem ji a odešla do společné koupelny.

Ve společenské místnosti už nikdo nebyl. To se celkem divím. Dorazila jsem do koupelny. V holčičí nikdo nebyl, protože sem nikdo nechodí, jen v krajních případech a to ten můj byl.
Vlezla jsme pod sprchu. Dala jsem si horkou vodu, abych se pořádně uvolnila. Byla jsem tam asi půl hodiny a nechávala jsem po sobě téct horkou vodu. V koupelně byla všude pára. Kdyby sem někdo přišel, tak by si neviděl ani na špičky svých nohou.
Osušila jsem se, oblékla jsem se a otevřela okno, aby tu nebylo takové horko. Mokré vlasy jsem si vysušila ručníkem a stáhla do culíku, aby mi nepřekáželi až si budu čistit zuby.
Po provedení hygieny jsem se vydala zpátky do pokoje. Když jsem vyšla z koupelny vrazila jsem do někoho. A samozřejmě jako vždy ten někdo byl Sirius.
„Jé promiň, já jsem tě neviděla. Tak dobrou noc.“ řekla jsem mu a chtěla odejít.
„Počkej Alex.“
„Co potřebuješ?“
„Proč jsi utekla, když jsme byli v té kuchyni?“ zeptal se mě na rovinu.
„Já nevím, asi jsem si uvědomila, že jsem udělala to, co jsem neměla.“ řekla jsem mu a chtěla se co nejrychleji vypařit.
„Ty jsi, ale neudělala něco, co jsi neměla.“ řekl mi a stoupl si ke mně blíž.
„Jak to můžeš vědět?“
„Vím to, protože na tobě bylo vidět, že jsi to chtěla udělat, a když chceš hrozně moc něco udělat, tak víš, že je to správné.“ řekl mi a chytil mě kolem pasu. To jsem tušila a tak jsem se mu vytrhla a znovu utekla jako malá holka.

 <<   >>