14. kapitola - Přivítání
Chovám se jako malá holka. Já se nechápu, proč mu vždy uteču? Asi fakt nevím, co chci. Asi bych se měla jít oběsit nebo nějak jinak se zabít, jsem tady k ničemu.
Během prvního měsíce se nic nestalo. Dokonce jsem nedostala žádný školní trest, to se celkem divím.
Jak nám Brumbál na začátku školního roku slíbil, že dostaneme více informací během vyučovaní, tak se taky stalo. Profesorka McGonagallová nám oznámila důležité informace ohledně pobytu atd.
„Studenti z cizích škol budou zařazeni Moudrým kloboukem do našich kolejí. Jestliže na vašem pokoji je ještě místo, počítejte s tím, že někdo bude bydlet u vás.“ oznámila nám profesorka.
„I u nás?“ zeptala jsem se jí s nadějí v hlase, protože jsem nechtěla, aby nám někdo cizí lezl do pokoje.
„Samozřejmě i u vás, slečno Whiteová. Vy máte nejprázdnější pokoj. Na každém pokoji bude dohromady šest osob.“ odpověděla mi profesorka.
„Takže k nám se nastěhují nějaký tři krávy.“ konstatovala jsem potichu a doufala, že mě profesorka neslyšela. A měla jsem štěstí, neslyšela.
„Přijedou 11. října v 17:00 hodin, všichni přijdete do Vstupní síně, abyste je přivítali. Vše ještě bude vyvěšeno na nástěnce ve společenské místnosti. A teď začneme s přeměňování.“ řekla nám profesorka McGonagallová a začala vykládat novou látku.
Se Siriusem jsem naštěstí nemluvila, takže jsem nemusela vymýšlet, proč jsem mu zase utekla.
8. října se na nástěnce objevila zpráva o uvítání hostů:
11. října – Přivítání hostů ve Vstupní síni
Všichni se dostavíte do Vstupní síně a seřadíte se ke vchodu podle ročníků a kolejí v 17:00. Jestli někdo přijde pozdě dostane školní trest. Po přivítání se všichni přesunete do Velké síně na Zařazování cizích studentů.
Minerva McGonagallová
Zástupkyně ředitele školy a ředitelka Nebelvírské koleje
„Tak to jsem zvědavá, jaký budou ty, co budou zařazeni do Nebelvíru.“ řekla jsem, když jsme šli na večeři den před příjezdem hostů.
„To já taky, ale víc jsem zvědavá, kdo bude u nás v pokoji.“ řekla Lily.
„Doufám, že budou normální.“ řekla Jane.
„Hele pošta.“ řekla Lily a ukázala na sovu, která vletěla do síně.
„Tak to určitě někdo dostal školní trest.“ řekla jsem a dívala jsem se kam sova letí.
„Ale ta sova letí k nám. Alex nedostala jsi nějaký školní trest?“ zeptala se mě podezíravě Lily.
„Ne, vážně. Já jsem tenhle měsíc byla hodná.“ řekla jsem jí a v tom okamžiku mi na klín spadl vzkaz.
„Tak se podívej.“ řekla Jane.
„No jo, vždyť už to rozbaluju.“
Slečno Whiteová,
Dnes v 19:00 se dostavte do mého kabinetu. Potřebuji s vámi mluvit.
Minerva McGonagallová
Zástupkyně ředitele školy a ředitelka
Nebelvírské koleje
„Nevíš, proč se tam máš dostavit?“ zeptala se Jane, když ten vzkaz dočetla.
„Ne, to fakt nevím, ale za půl hodiny je sedm, takže bych se měla rychle najíst.“
„Za deset minut je sedm, už by si měla vyrazit, ať nepřijdeš pozdě.“ Řekla mi Lily.
„Počkáme na tebe ve společenské místnosti.“ řekla mi Jane, když jsem vstávala od stolu.
„Tak zatím.“ řekla jsem jim a odešla.
U kabinetu profesorky McGonagallové jsem byla za osm minut. Zaklepala jsem.
„Dále!“ ozvalo se zevnitř.
Vstoupila jsem do místnosti, která už je přes pět let stejná.
„Dobrý večer, paní profesorko.“ pozdravila jsem ji.
„Dobrý večer, slečno Whiteová. Posaďte se, musíme počkat ještě na pana Blacka.“
„Proč na něj musíme počkat?“
„Protože to nechci říkat každému zvlášť, slečno Whiteová.“ Řekla mi profesorka trochu naštvaně, asi proto že mám blbý otázky.
Někdo zaklepal.
„Dále!“ řekla profesorka McGonagallová.
Dveře se otevřely a vešel do nich Sirius.
„Dobrý večer.“
„Dobrý večer, pane Blacku. Posaďte se vedle slečny Whiteové.“
Sirius se posadil a podíval se na mě způsobem: nevíš-proč-tu-jsme-?.
„Takže, pozvala jsem si vás sem, abych vám oznámila, že ředitel si přeje abyste si zítra stoupli do předu, aby vás mohl představit ředitelům škol.“ oznámila nám profesorka McGonagallová.
„Co-cože?“ vykoktala jsem. Opravdu nechci být všem na očím.
„Máte si stoupnout dopředu, aby vás mohl ředitel představit.“ zopakovala mi profesorka.
„Je to nutné?“ zeptal se Sirius. Očividně ho ta zpráva moc nenadchla a koho by nadchla? Možná tak naši Kelly Parkerovou.
„Ano, je to nutné, pane Blacku. Zítra se dostavíte v 16:45 ke mně do kabinetu a potom půjdete se mnou do Vstupní síně. A teď můžete odejít. Dobrou noc.“ řekla nám.
„Dobrou noc.“ řekli jsme oba a odešli z jejího kabinetu.
„Ona si ze mě dělá srandu.“ řekl Sirius, když jsme šli do Nebelvírské věže.
„Že jsme vůbec to kouzlo zkoušeli. Je to ještě horší než jsem čekala.“
„Teď z nás udělali hvězdy.“
„Ty to máš dobrý, ty jsi hvězda pořád, takže už sis určitě zvyknul.“
„Jak to myslíš?“
„Ty snad nevíš, že Sirius je souhvězdí?“
„Samozřejmě, že si to pamatuju, ale nenapadlo, že by sis to pamatovala ty.“
„Já nejsem až tak blbá, jak vypadám.“
„Sorry, já to tak nemyslel.“
„Hm,“
„Co hm? To jako, že mi odpouštíš nebo co?“ zeptal se.
„Nemusíš se omlouvat. Já to slyším dennodenně od Lily.“
„Já to ale fakt nemyslel vážně.“
„Ale já vím, že jsem blbá. Jsem na to zvyklá.“
„Ale ty nejsi blbá.“
„Ale jsem,“
„Nejsi,“
„Jsem,“
„Nejsi,“
„Jsem,“
„A můžeš mi prozradit proč si to myslíš?“
„Protože nevím, co chci.“ řekla jsem větu, kterou jsem vůbec nikomu nechtěla říct. Já mu vždycky řeknu něco, co mu nechci říct.
„Jak nevíš co chceš?“
„To je jedno, to neřeš.“ řekla jsem mu a doufala, že na to zapomene.
„Ale já to budu řešit.“ řekl mi odhodlaně.
„Ohnivý pohár.“
„Co jsi to říkala? Nezbláznila ses?“
„Ne, nezbláznila. To je heslo, už jsme dorazili k Buclaté dámě.“ řekla jsem mu a obraz nám otevřel. Vešli jsme dovnitř.
Holky nikde nebyly, asi budou v ložnici.
„Tak zejtra,“
„Počkej!“ zavolal na mě ještě, ale já už jsem byla na schodišti a nechtěla jsem se k němu vrátit a tak jsem šla dál.
Přišla jsem do pokoje a tam byly navíc ještě tři postele.
„Co to tu dělá?“ zeptala jsem se nechápavě.
„Vždyť u nás budou bydlet ještě nějaký holky, ne?“ řekla mi Lily.
„Co po tobě chtěla McGonagallová?“ zeptala se Jane.
„Chce po mně a po Siriusovi, abychom stáli někde vepředu, aby nás mohl Brumbál představit.“ řekla jsem a sedla si na svou postel.
„Vážně?“ zeptala se Lily.
„Jo, bohužel jo. Já se tou ostudou snad propadnu až do toho mého Pekla.“ řekla jsem.
„Ale neboj, nebude to tak strašný, uvidíš.“ řekla mi Jane.
„To chci vidět.“ řekla jsem a odešla jsme do koupelny.
V pátek 11. října jsem se probudila nějak moc brzo, už v šest a nemohla jsem už usnout. Asi jsem byla nervózní nebo co.
Celé dopoledne si žáci představovali jaké to bude až přijede naše návštěva. Jenom já a Sirius jsme se tvářili jakoby jsme měli do minuty zemřít. To bude ostuda.
Vyučování nám končilo v 15:00, abychom se mohli připravit. Všechny holky si na sebe braly ty nejlepší hábity, které měli. Všechny až na mě, na Jane a na Lily. Jen my jsme to brali normálně. Kelly Parkerová prý strávila u zrcadla skoro celé ty dvě hodiny, které jsem měli.
V 16:35 jsem vyrazila do kabinetu profesorky McGonagallové. Cestou jsem potkala Siriuse. Sirius zaklepal.
„Dále!“ ozvalo se.
Vešli jsem dovnitř.
„Dobrý den, paní profesorko.“ pozdravili jsme ji najednou.
„Dobrý den. Pojďte se mnou.“ řekla a vyšla ze svého kabinetu.
Ve Vstupní síni už byli skoro všichni studenti a učitelé. Profesorka nás dovedla k Brumbálovi.
„Dobrý den, pane profesore.“ pozdravili jsme ho.
„Dobrý den. Prosím, postavte se do první řady.“
Poslechli jsme ho a šli si stoupnout do první řady mezi prvňáky. Musím říct, že jsem se cítila fakt blbě. Všichni byli alespoň o hlavu menší než já, někteří i o dvě.
„Co to támhle letí?“ zeptal se malý prvňáček vedle mě.
„Takže první přijela návštěva z Brodenu.“ Oznámil nám profesor Brumbál.
Byl to nějaký tvor, který držel ve svých pařátech něco jako dům.
Byl to drak. To by se mělo líbit Hagridovi. Pomyslela jsem si, když byl skoro na zemi.
