Epilog - Fotka
A/N: Ahoj. Tak tu máme opravdu konec. Abych se přiznala, vůbec tomu nemůžu uvěřit. Hlavně nemůžu uvěřit délce téhle povídky. Čekala jsem něco kratšího, alespoň o deset kapitol. Myslím si, že tahle povídka pro mě bude asi nezapomenutelná, protože jsem nikdy nic podobného zatím nenapsala a nemůžu uvěřit tomu, že jsem se dobrala konce.
Chtěla bych vám všem moc poděkovat, těm, co mi psali komentáře, které mě jen popoháněly k tomu, abych tohle dopsala, ale i těm, kteří jen četli, protože pro ně jsem to vlastně psala taky.
Moc si nedokážu představit, že tohle už psát nebudu, ale na druhou stranu jsem ráda, že to skončilo, protože to někdy bylo docela obtížné a nebyla jsem si tím vůbec jistá.
Už tady radši nebudu plácat nesmysly, které vás stejně asi nezajímají a nechám vás číst.
Ještě jednou děkuju všem a to za to, že sem vůbec chodíte…
Mějte se krásně a užijte si tenhle konec J
Vaše Naiad
0o0o0o0o0
O osm let později
V útulném pokoji, kde převládala hlavně červená a zlatá, seděla pětadvacetiletá zrzavá žena. Na klíně jí sedělo pětileté černovlasé dítě, které se opíralo o její rameno a poklidně spalo. Hladila ho po zádech a nepřítomně koukala před sebe. Vzpomínala, musela vzpomínat, protože její syn se jí zeptal, jací byli jeho prarodiče, a ona si musela vzpomenout na chvíle, kdy poznala Lily a Jamese.
Bylo to už tak dávno a přitom ji připadalo, jakoby to nebyl ani rok, co se zase vrátila zpátky do své doby. Alespoň něco ji připomínalo tu dobu, kdy tam byla, v první řadě to byli hlavně Remus s Tamarou, kteří bydleli ve stejném domě, potom Harry, který byl svým rodičům tak podobný a na konec její syn, malý James.
Z oka ji ukápla jedna slza, bylo jí totiž líto, že ani Harry ani James nemůžou poznat své příbuzné. Hřbetem ruky si otřela tvář a James se v její náruči trochu zavrtěl, ale naštěstí spal dál. Ginny nechtěla, aby ji její syn viděl brečet, musela by mu totiž toho tolik vysvětlovat.
Ale stejně se probudil, protože do obývacího pokoje, kde teď Ginny byla, vešel další obyvatel bývalého domu Blackových, Tamara.
„Ahoj Ginny,“ pozdravila ji potichu Tamara a šla si sednout vedle ní.
„Ahoj,“ zašeptala Ginny, aby neprobudila svého syna.
„Jen jsem se chtěla zeptat, dnes je už třicátého, máš pro Harryho nějaký dárek?“
Ginny chvíli mlčela, nebyla si jistá, jestli svůj nápad vůbec bude uskutečňovat.
„Víš, zítra to bude přesně pětadvacet let, co se to stalo, ale to není důležité, spíš bych chtěla Harryho vzít do Godricova dolu a projít s ním celou tu zříceninu, která zbyla z jejich domu.“
Tamara překvapeně zamrkala. „Harry tam nikdy nebyl?“
„Nevím, ale jestli ano, nikdy to pořádně neprošel, myslím si, že by tam po nich něco mohlo zůstat, vlastně mu to všechno patří.“
Tamara se konečně usmála. „Tak to by mohl být pěkný dárek.“
„Nejsem si tím moc jistá, co když bude naštvaný?“
„Nebude, uvidíš.“
Jejich rozhovor sílil a sílil a to probudilo malého Jamese. Malými ručičkami si promnul oči a podíval se na svou matku.
„Mami? Kam to chcete jít?“ zeptal se.
„Zítra všichni půjdeme na procházku,“ usmála se Ginny na svého syna.
„A kam?“
„Na místo, kde bydleli tví prarodiče, jak jsem ti o nich před chvílí vyprávěla.“
„A kde je tatínek?“
„Asi dole v kuchyni se strejdou Remusem.“
„A můžu za ním jít?“
„Jen jdi.“
James slezl z jejího klína a vydal se pryč z obývacího pokoje. Když se za ním zavřely dveře, Ginny zase svůj pohled stočila na Tamaru.
„Vlastně to bude dárek pro nás pro všechny.“
0o0o0o0o0
Bylo 31. července a to znamenalo, že má Harry Potter narozeniny. Okolo domu se překvapivě objevovalo až moc sov, tedy bylo to překvapující pro mudly, jinak každý člověk v kouzelnickém světě věděl, že hrdina má narozeniny.
Harry měl před sebou na stole alespoň dvacet blahopřání, které zatím dostal, ale ty ho nezajímaly, těšil se spíš na dárky od své rodiny. Od Remuse a Tamary už svůj dárek dostal a to sadu speciálních brků.
„To abys jich měl dostatek na autogramiády,“ poznamenal se smíchem Remus, když se na něj a jeho přítelky Harry nechápavě podíval.
A už ho čekal jen jeden dárek a to od jeho ženy. Byli spolu už dlouho, letos to bylo už šest let.
Ginny vzala svého syna do náruče, potom mrkla na Remuse a Tamaru, kteří se z ničeho nic přemístili.
„Co to bylo?“ zeptal se Harry nechápavě.
„Chyť se mě,“ řekla jen Ginny a natáhla k němu svou volnou ruku.
Harry se na ni nejdříve trochu podezřívavě podíval, ale potom se i tak chytl. Ginny se s ním přemístila. Hned se objevili na opuštěném místě, byla tam jen jedna zajímavá věc a to trosky nějakého domu. Harry ten dům hned poznal. S šokem v očích se podíval na Ginny, která se jen usmívala.
„Všechno nejlepší.“
„Ale proč?“ zeptal se, stále neviděl důvod v tom, proč by tam měli být.
„Patří ti to, patří ti všechno, co tam je,“ odpověděla Ginny.
„Ale tam určitě nic není,“ namítl Harry.
„Jsou tam věci, věci po tvých rodičích. Byla jsem se tam včera podívat.“
„Opravdu?“ zeptal se Harry s dojetím a stočil pohled k troskám.
Ginny k němu pomalu přišla a chytla ho za ruku. Harry se na ni nervózně podíval a ona se na něj usmála. Potom se konečně rozhodl jít. Šel pomalu a Ginny ho stále držela za ruku.
Došli až mezi trosky domu, který dřív patřil Harryho rodičům. Ginny zahlédla v Harryho očích slzy, které se snažil mrkáním zahnat. Ale nedivila se mu, když tu byla včera, mělo to na ni stejné účinky. A pomalu zjišťovala, že ty účinky nezmizely ani teď.
Harry si z ničeho nic klekl a začal se prohrabovat v kamenech, kusech nábytku a dalších věcech, které tam byly. Hledal něco, co by si mohl odnést, klidně nějakou drobnost, hlavně ale něco.
Ginny ho napodobila a začala hledat taky. Nakonec se k nim přidali Remus s Tamarou a dokonce i malý James, který vlastně nehledal, ale spíš tak rozhazoval věci okolo sebe a vesele se u toho smál.
Ginny byla skloněná a přehrabovala se nějakými napůl spálenými a teď zatuchlými látkami, když ji na hlavu přiletělo víko od nějaké krabice. Naštvaně se podívala nejprve na svého syna, který se u toho samozřejmě skvěle bavil a hrozně smál, a potom na to víko. A když uviděla nápis, který na něm byl, zatajila dech. Bylo to přesně to, co hledali. Fotky.
Krabice byla velmi zachovalá, pravděpodobně byla chráněna nějakými kouzly. Ginny nemohla uvěřit, že něco takového našli a ještě tak, že na ni její syn hodil kus krabice.
„Harry!“ vykřikla trochu přiškrceným hlasem.
„Co je?“ zeptal se popuzeně, protože už ho to hledání nebavilo, měl dojem, že nikdy nic nenajdou.
Ginny neodpověděla, ale zvedla nad hlavu to víko tak, aby ho mohli vidět všichni. Harryho reakce byla okamžitá. Jak nejrychleji mohl, se rozeběhl směrem ke své ženě a víko ji vytrhl z rukou. Remus s Tamarou přišli jen o několik vteřin později.
„Kde je zbytek?“
„Někde u Jamese,“ odpověděla Ginny a Harry se hned vydal ke svému synovi, aby našel zbytek krabice a hlavně její obsah.
Naštěstí to netrvalo dlouho a Harry krabici našel. Hned si vzal jednu fotku do ruky a začal si ji prohlížet. Byli na ni čtyři kluci ve věku tak patnácti let. Okamžitě je poznal. Nevědomky se usmál. Fotografii odložil a hned se vrhnul na další a to se k němu přidali už i ostatní.
Fotky si prohlíželi už skoro hodinu. Remus s Tamarou vyprávěli všelijaké příhody, které měli s těmi fotkami. Harry se takhle šťastně hodně dlouho necítil. Byl tak hrozně rád, že ho sem Ginny přivedla, ale nedokázal to nijak vyjádřit.
Brali fotku po fotce a vzpomínali. A potom jim ta fotka padla do oka. Byla to jedna z posledních. Vzala ji do ruky Ginny a když zjistila, kdo na ni je, zalapala po dechu. Byla tam totiž ona! Byla to ta samá fotka, co Jamesovi poslala, když se vracela do své doby. Nemohla tomu uvěřit. On si ji nechal! Nezapomněl na ni!
Její myšlenky zase zabloudily do doby, co strávila s Jamesem a Lily. Byl to nezapomenutelný rok, ale musela přeci žít současností. Má Harryho a miluje ho. Má s ním syna, který jí možná Jamese nahradí a i kdyby ne, tak si je jistá, že James a Lily s ní budou stále a to v podobě Harryho.
Komentáře
Přehled komentářů
Právě jsem dočetla tuhle povídku a musím uznat, že mi moc zvedla náladu... potom, co jsem včera dočetla HP7 si nedovedu představit lepší balzám na duši. Ne, že by se mi nelíbil, ale Remus... no vždyť víte...
Tady se mi strašně líbila jedna věc - tahle povídka na rozdíl od všech ostatních o cestování se vyhnula tomu zdlouhavému vysvětlování... Postavy byly živé, reálné, chybující. Bylo mi strašně líto Dory, ale takový prostě je život. A ten konec, ten byl prostě úžasný...
Moc mi zvedla náladu...
Tesse
(www.mayatess.estranky.cz, 18. 1. 2008 8:35)
To byla nádherná kapitolovka naštěstí pro mě jsem si jí mohla přečíst celou a nečekat až přidáš další kapitolku.:-) (tím nemyslím nic špatného)
Supr vážně super nejvíce se mi líbil asi závěr,vážně Naiad já před tebou smekám :-)
to MarryT
(Naiad, 15. 1. 2008 22:29)Moc děkuju :-) Jsem ráda, že se ti to líbílo (šlo to vidět podle toho, jak rychle jsi to četla :-)) Díky :-)
Tahle povídka byla naprosto super!!!
(MarryT - kerberos1.blog.cz, 15. 1. 2008 22:08)Mocinky se ti povedla
:-)
(Naiad, 7. 1. 2008 19:39)
to barbora: moc děkuju :-)
to Haňula: taky moc děkuju, jsem moc ráda, že se ti to líbilo :-)
to lucyš: jé děkuju, já se snad začnu červenat :-)
to Juliette: díky :-)
to Zuzka: moc děkuju :-)
to Magda: tak teď se už začnu opravdu červenat :-) ne já děkuju, že jsi to vůbec četla :-) díky moc :-)
to Nikky: jé moc děkuju :-) jsem strašně ráda, že se ti to líbilo, děkuju :-)
to Anorien: asi to je happyend, teda podle toho, jak to kdo chápe, ale já bych řekla, že jo...jinak moc děkuju :-)
to Adrianne: já vím, že jsem minulou kapitolu ukončila tak, že to vypadalo, že to bude trochu tragický, ale nějak jsem si nemohla pomoct... moc děkuju :-) mám vymyšlenou další povídky a už mám dokonce rozepsanou 1. kapitolu, ale tento týden nemám skoro vůbec čas psát, prostě škola, tak snad někdy příští týden by to už mohlo být...
To je tak strašně krásný :)
(Adrianne, 7. 1. 2008 18:36)Páni, Naiad, ty se překonáváš. Krásná tečka za touhle povídkou. I když jsem čekala epilog jinýho rázu, jsem mile překvapená :) Fakt to je strašně krásný...lepší ukončení jsi snad ani nemohla napsat...a jako neodbitný fanoušek tvých povídek...máš už vymyšlenou další? Nebo te´d budeš pokračovat jenom v "Spolu díky Petunii?"
nemám slov...
(Anorien, 7. 1. 2008 14:25)já vím, že tohle je vlastně happy-end, ale mě se prostě chce brečet...připadá mi o strašně smutný, ani nevím proč:( ale jinak jsem nadšená, moc jsem se na epilog těšila a musím říct, že být napjatá a čekat přes těch pár dní opravdu stálo za to...
Téda:'(
(Nikky (n-marauders.sblog.cz), 6. 1. 2008 17:15)
Když jsem to dočetla, tak jsme si povzdechla. Bylo to krásné, dojemné. Miluju Happy endy a tohle byl jeden z nejkrásnějších konců co jsme kdy četla:)..
Líbil s emi halvně ten závěr, James Potter na ní nikdy nezapoměl:'(...
Naiad to se ti mooooc povedlo:))...Moc a moc, celkově celý dílkko:))
Krása, nejsem schopna slov:o)...
Prostě krásné, jdu polykat slzy:))
Nádhera
(Magda, 6. 1. 2008 14:57)Tak to byl krásný konec. Takový dárek je opravdu hezký. Skoro mě ten epilog dojal. Je škoda, že tato povídka končí, ale všechno přeci netrvá věčně, že? Chtěla bych Ti moc poděkovat zato, že jsi tuto povídku psala i přes nedostatek i dostatek komentářů, které byly asi vždy takové, aby Tě přesvědčili o tom, že je tato povídka úžasná a že v ní máš pokračovat. Myslím si, že jsi opravdu dobrá spisovatelka HP povídek. Ani nedokážu vyjádřit slovy poděkování, které si zasloužíš. Zkrátka byla tato povídka mezi nejhezčími a zato, že jsi ji nakonec dopsala do konce Ti moc děkuji.
nádherný
(Zuzka, 6. 1. 2008 12:56)Ja se taky pridavam protoze je to strasne hezkej konec strasne hezky povidky =)
super
(lucyš, 6. 1. 2008 11:55)No tak je tu už úplný konec,je to škoda,protože tahle povídka byla fakt úžasná.Strašně ráda sem jí četla.Mám ráda povídky,kdy se vrací nědko do minulosti a tahle patří k jedné z nejlepších.Ostatně jako všecky tvoje povídky :-) Těším se na další tvoje povídky.
...
(haňula, 6. 1. 2008 11:38)krásné zakončení krásné povídky moc se mi to líbilo a ten konec s tima fotkama byl fakt super
.......
(barbora, 6. 1. 2008 9:04)krasna kapitola:D a ten koniec nema chybu:P cakala som nejaku fotku co su tam vsetci:)) a cela poviedka je uplne super:D no a tato kapitola je perfektna:D
to Daze
(Naiad, 6. 1. 2008 0:37)
Pro Tebe jsem si nechala zvlášť komentář, protože tohle je asi na téhle stránce rekord v délce komentáře :-) a hlavně to je jeden z nejkrásnějších komentářů, jaký jsem kdy dostala, opravdu :-) málem jsi mě dohnala k slzám...
Se šmodrcháním jsem měla někdy problémy, ale proto jsem taky některé kapitoly musela číst víckrát... tohle je pro mě prostě nezapomenutelná povídka, protože je úplně jiná než ty ostatní...
Daze, já se opravdu musím červenat, protože takhle mě snad v životě nikdo nepochválil... jak už jsem Ti psala několikrát, Tvoje komentáře miluju, protože mi vždycky zvednou náladu a strašně potěší, protože Ty to prostě dokážeš napsat nějak skvěle... strašně moc Ti děkuju :-)
:-)
(Naiad, 6. 1. 2008 0:30)
to Mongara: moc děkuju :-)
to pasu-Hanka: moc děkuju :-) jsem moc ráda, že se ti to líbilo, opravdu :-)
to Jane245: prostě mezi nimi něco bylo a to něco prostě nešlo dát pryč... moc děkuju :-)
to Nika(Verča): moc děkuju :-)
to Maysie: moc děkuju :-)
to mynamesm: moc ti děkuju za obrázek, opravdu byl moc hezká, fakt díky :-) a jinak samozřejmě moc děkuju za tak krásný komentář, jsem moc ráda, že se ti to líbilo :-)
:-)
(Daze, 6. 1. 2008 0:16)
Tohle byl krásný epilog. Opravdu jsi ho napsala nádherně. Pocity Ginny, krásný dárek... krásný konec. Nezabíhala jsi do detailů, všeho bylo tak akorát a ještě ždibec navíc:-) Opravdu třešinka na dortu.
No a s epilogem přichází i ten správný čas na zhodnocení celé povídky. Byla jako vždy úchvatně napsaná. Byla krásně čtivá, procítěná a místy i zábavná. Ale to nic by nebylo bez skvěle promyšleného děje a skvělého námětu. Povídek o cestování časem je hodně, ale tvoje v nich rozhodně nijak nezapadá. Spíš naopak- je výjimečná. Především tím, že nesledujeme jen příhody našich hrdinů v minulosti, ale souběžně i současnost. A pak to přibývání vzpomínek, které dle mého názoru byl přímo geniální nápad. Hned od začátku se rozběhlo několik dějových linií a obdivuju tě, že si je všechny tak krásně psala a šmodrchala bez toho, aby ses do nich zamotala. Dál se mi líbilo, žes do minulosti poslala Ginny. Od poznávání s Poberty a Lily s holkama, až po chození s Jamesem. Chození s Jamesem bylo možná i trochu kontroverzní téma, ale celá povídka na tom stojí. Pevně stojí nepadá. A mě se ten nápad hrozně líbí. Konečně se všichni nechovají přesně podle nějakých mravních zásad (přeci jen chodit s otcem svého kluka není asi zrovna podle etikety), ale podle sebe. Podle toho co jim chybí. Podle toho, že jsou to jen lidi. I když námi vysnění a tebou krásně popsaní. Jen lidi, kteří něco potřebují, po něčem touží a občas to hledají jinde než by měli. A když jde o lásku nebo i jen pohlazení, chyby v místě děláme nejčastěji. Potom Tamara s Remem. Tonksovou mám moc ráda, ale kdo by v tvém podání mohl Rema odsuzovat. Opět lidský čin. Možná trochu "hloupý" nebo "nesprávný", ale lidský.
Líbil se mi i návrat do její doby. Nic se nezměnilo, přesto po ní zůstaly stopy. A Harry a jeho krásné pochyby: Já nebo táta?
Když to vemu kolem dokola stvořila si krásnou povídku s pro mě silným příběhem, skrz naskrz prolezlou člověčinou. Je škoda, že už končí. Ale když končí něco tak krásného, člověk se ani nemůže zlobit. A taky se držím naděje, že i když Lily nebo Ginny? končí, možná nějaká nová a nepochybně taky skvělá začne.A jako i tvé ostatní povídky, které jsou každá svým způsobem krásné, i tahle se zařadí mezi mé nej. Není divu, když v mých nej už si zařazena ty.
este daco..
(mynamesm, 5. 1. 2008 23:41)
dufam ze nevadi ze som si ta pridala medzi obluebene odkazy:)
zatim:)
jooj:(
(mynamesm, 5. 1. 2008 23:39)
mne to bude tak chybaaat:(:(
ta poviedka je krasna uplne uzasna a ked si mam predstavit ze uz nebudu ziadne nove kapitolky fakt mam chut sa pustit do srdcarvuceho placu...a priznam sa pri citani som sa neubranil...a to ani nie som babovka:(:(
dufam, teda ako si slubila, vraj ma pribudunut nieco ohladom siriusa tak to bude urcite velka pecka velmi sa tesim:)
ale tato poviedka mi bude hrozne chybat...a velmi sa mi pacil koniec..najlepsi epilog aky som kedy citala...len je mi strasne smutno...kvoli vsetkemu...a neviem asi to berem moc vazne ale kebyze sa mne nieco take stane tak neviem...proste ani neviem to vyjadrit:( bola to fakt strasne krasna a uzasna poviedka:) velmi velmi velmi pekna:)
bola by som rada keby si sa zastavila na mojej stranke www.mynamesm.blog.cz a v rubrike srdcovky som ti venovala za tuto poviedku obrazok:) dakujem velmi:) dufam ze s abude pacit:)
Zlepšovák...
(Abigail (http://abigail-7.blog.cz), 3. 2. 2008 19:29)