28. kapitola - Já nebo táta?
A/N: Ahoj. Tak tu pro vás mám poslední kapitolu k Lily nebo Ginny? Je mi to docela líto, protože tohle byla pro mě opravdu dost zvláštní povídka. Ale ještě vás bude čekat epilog, tak se s ní ještě nebudu loučit.
Pro ty, kteří jsou zvědaví, jestli bude po Lily nebo Ginny? hned nějaká nová povídka, tak vás snad potěším, hlavně příznivce Siriuse J
Tak a teď se pusťte do téhle kapitoly J a piště prosím komentáře J
Mějte se krásně. Vaše Naiad J
„Reme, miluju tě. A buď budu muset být s tebou nebo budu muset odejít.“
„To je ultimatum?“
„Bohužel ano, já takhle dál žít nemůžu. Nevědomost je strašná,“ řekla Tamara a dala si hlavu do dlaní. Tenhle stav ji vadil. Nevěděla, jestli má vůbec cenu zůstávat.
„Dej mi, prosím, čas,“ řekl Remus a s těmito slovy odešel pryč z pokoje.
„Čas? Ale jak dlouho?“
0o0o0o0o0
Uběhlo několik týdnů. Ginny se cítila sama, ale nebylo to tím, že by snad okolo sebe neměla dost lidí, ono jich bylo hodně, ale chyběl jí hlavně jeden člověk, Harry. Pořád jí bylo líto, jak spolu naposled mluvili. Chtěla mu všechno říct a hlavně to, že ho miluje. Při posledním setkání na to neměla příležitost, nebo vlastně měla, ale nebyla situace, při které by mu mohla říct, co k němu opravdu cítí.
Den za dnem se o něj strachovala čím dál tím víc. Doba byla čím dál tím horší a ona nemohla dělat vůbec nic, jen sedět v domě Blackových a koukat do prázdna. Nikdo ji nedovolil ani být při poradách a i když chtěla hrozně moc, nikdy se mohla vypravit někam jinam, nemohla opustit to tolik depresivní místo, kde se dozvídala jen samé špatné zprávy o tom, jak kde někdo další zemřel, buď kvůli útokům smrtijedů nebo při bitvách.
„Je v pořádku?“ ptala se stále sama sebe. Nikdy by si nemohla odpustit, kdyby se mu něco stalo, hlavně po té strašné hádce. Litovala by hlavně toho, že mu neřekla, co k němu cítí.
Ale stejně, co by se stalo, kdyby mu to řekla? Stejně by ji opustil, jak to udělal před rokem. I když to mělo být pro její dobro, ona o to nežádala, chtěla se zapojit. Chtěla bojovat, chtěla bojovat po jeho boku.
„A kde teď vůbec je? A je v pořádku?“ Na druhou otázku si naštěstí mohla s klidem odpovědět, že je, protože kdyby nebyl, celý kouzelnický svět by se to okamžitě dozvěděl. Byl nejhledanějším člověkem na téhle planetě.
„Chybíš mi, Harry,“ zašeptala do ticha pokoje a rozplakala se tak, jak to teď dělávala často.
0o0o0o0o0
Uběhl jeden dlouhý měsíc a Remus se stále nijak nevyjádřil. Tamara po něm nechtěla slyšet, že ji miluje. Stačilo by jen, kdyby jí řekl, že chce s ní zůstat. Sice ho chápala, chápala, že se ještě stále trápí kvůli Doře, ale musí žít dál. Musí začít žít život bez Dory, i když ji určitě miloval.
Ale konečně se dočkala. Byl zrovna jeden z deštivých a studených říjnových dnů. Venku se už stmívalo. Tamara byla u sebe v pokoji. Ležela na ustlané posteli a nepřítomně koukala do stropu. Už ji to štvalo, nechtěla už čekat, čekala už moc dlouho.
„Dávám mu týden a jestli se nic nestane, odcházím pryč a to navždy.“ pomyslela si a zničeně zavřela oči. Tak moc si přála, aby za ní konečně přišel. Ten měsíc jí připadal, jak jeden rok.
Ozvalo se tiché ťukání, ale Tamara ho naštěstí zaslechla. Rychle se posadila a překvapeně koukala na zavřené dveře.
„Dále?“ řekla dost nejistě a ještě si trochu urovnala vlasy.
Dveře se pomalu otevřely a ona zahlédla lem ošoupaného hábitu.
„Remus,“ pomyslela si radostně a na tváři se jí objevil úsměv.
„Můžu?“
„Jistě, pojď dál.“
Remus trochu nejistě vstoupil do pokoje a přímo si to namířil k její posteli, na kterou se potom také posadil. Chvíli byli oba zticha a koukali na ošoupané dřevěné parkety.
„Cos potřeboval?“ prolomila Tamara konečně to ticho, které mezi nimi stále převládalo.
„Chtěl jsem ti říct, jak jsem se rozhodl,“ řekl velmi potichu a natočil hlavu tak, aby na ni viděl.
„A jak jsi se rozhodl?“
„Chci, abys tady zůstala,“ řekl a trochu se usmál. „Zůstala tu se mnou.“
Tamara se cítila, jakoby byla nějaká patnáctiletá holka, kterou nějaký kluk pozval na rande. Byla šťastná.
„Ale chtěl bych, aby sis uvědomila, že Dora bude vždycky moje manželka.“ dodal po chvíli smutně.
„Já si tě nechci brát, Remusi, a tvoje přání samozřejmě akceptuju.“
„Děkuju,“ usmál se.
Naklonila se k němu, aby ho políbila. Jeho polibky jí tak chyběly! Vůbec si to neuvědomovala, až teď, když ho mohla líbat.
0o0o0o0o0
Remus a Tamara byli spolu. Ginny jim to přála, ale hlavně i záviděla. Ale co měla dělat? Musela se na ně usmívat a v duchu si přát, aby Harryho uviděla co nejdřív.
Naštěstí nečekala moc dlouho. Byla asi půlka října, když do domu vtrhl Harry, byl překvapivě sám. Šlo vidět, že má na spěch.
„Harry! Co tady děláš?“ zeptal se překvapeně Remus, když ho zahlédl.
„Kde je Ginny?“ zeptal se naléhavě.
„U sebe v pokoji,“ odpověděla Tamara.
Harry na nic nečekal. Hned se rozeběhl po schodech nahoru do Ginnyinina pokoje. Neobtěžoval se ani zaklepat a rovnou vtrhl dovnitř.
Ginny zrovna seděla u psacího stolu a něco psala na pergamen. Byla do toho dost zabraná, ale když Harry vtrhl do jejího pokoje, pořádně se lekla. Nic takového nečekala.
„Harry?“ zeptala se naprosto překvapeně a koukala na něj s vytřeštěnýma očima.
„Potřebuju s tebou mluvit.“
„Já taky.“
„Potřebuju vědět jednu zásadní věc.“
Ginny na něj stále koukala s vykulenýma očima a nevěděla, co si o tom má myslet. Šlo vidět, že má naspěch, ale ona si s ním chtěla v klidu popovídat. Což asi nešlo.
„Tak se mě ptej.“
„Potřebuju vědět, jestli já nebo táta.“
„Jak ty nebo táta?“ zeptala se nechápavě. Jeho otázku opravdu nepochopila.
„Chci vědět, co tě vedlo k tomu, že ses líbala s mým otcem.“
„Už jsem ti to říkala,“ vydala ze sebe. „Přeci proto, žes mi tolik chyběl a proto, že jste si byli strašně podobní.“
„Miluješ ho?“
„Samozřejmě, že nemiluju!“ vykřikla nešťastně.
Myslela si, že když se uvidí znovu, tohle už řešit nebudou, ale zmýlila se. Harry stále požadoval vědět, jestli se mezi ní a Jamesem stalo něco vážnějšího, i když už mu tolikrát řekla, že ne.
„Potřeboval jsem to vědět, abych šel zemřít s tím, že jsi má.“ řekl potichu a přistoupil k ní blíž.
Ginny byla zmatená. „Co to proboha říká?“ Nechápala to, ale i přes to se jí do očí nahrnuly slzy.
„Jak zemřít?“ zeptala se s brekem.
„Blíží se konec, Ginny.“
„Jaký konec?“
Ginny byla na pokraji zhroucení. Co se jí to snažil namluvit? On snad chtěl zemřít? Vždyť ho miluje! Co jí to jen dělá?
Objal ji a chvíli si vychutnával toho, že jsou spolu.
„Blíží se poslední bitva a kdyby to nedopadlo dobře, chci, abys věděla, že tě miluju.“ zašeptal jí do ucha.
Podlomila si jí kolena. „Přece nemůže zemřít! Ne on!“ řvalo to uvnitř její hlavy, ale ona ze sebe nemohla vydat ani hlásku. „Nemůže ho zabít, musí přežít a být se mnou!“
„Ginny, bojím se o tebe. Nesmíš u toho být, nesmí se ti nic stát.“
Jak by snad mohla žít, kdyby zemřel? To nedávalo smysl, vždyť bez něj jen tak přežívala a to měla jistotu, že žije. Ale kdyby zemřel, tak by se snad nervově zhroutila.
„Nechci tě ztratit, Harry,“ zašeptala a znovu se rozbrečela. „Miluju tě.“
„Taky tě miluju.“
„A chci být blízko tebe, až to vypukne.“
„To nedovolím, nesmí se ti nic stát, vždycky bych si to vyčítal.“
„Ale, ale…“ nemohla mluvit. Stále se jí do očí hrnuly slzy. Byla na dně.
„Jsi silná holka, Ginny. A já věřím, že se ještě setkáme,“ zašeptal jí do ucha a políbil. Možná to měl být jejich poslední polibek. „Miluju tě,“ řekl ještě a potom se otočil a rychlým krokem odešel.
Ginny se sesunula na zem, kde se rozbrečela tak, jak snad ještě nikdy. Nemohla uvěřit tomu, že bude konec a že Harry možná zemře.
Komentáře
Přehled komentářů
ááááh..:-) tý jo.. takhle narychlo jo?? jůů doufám že to dobře dopadne:-)
:-)
(Naiad, 5. 1. 2008 21:40)
to Nikky: Tak epilog už je na světě :-) a jinak moc díky :-)
to Anorien: Moc děkuju :-) Jestli bude mít někdy moje povídka končit tragicky? Řekla bych, že jo, ale někdy měním děj během psaní, takže se může stát cokoli... klidně piš chválu, když to tak vidíš, a mě to samozřejmě hrozně nadchne :-) a vůbec nejsi otravná, neboj :-)
:-)
(Anorien, 5. 1. 2008 19:11)jo Nikky já taky:) souhlasím s tebou ve všem..nemůžu se dočkat epilogu, doufám, že nezabiješ Harryho,atd:) klasika:) já už asi fakt nemám sílu komentovat...musím vymýšlet nový slova chvály..:)bylo to krásný, supr, bombastický,úžasný,skvělý, perfektní,etc.etc...a mám otázku: bude někdy tvoje povídka končit tragicky? ne že bych to chtěla ale chci být psychicky připravená:) já osobně mám tragi konce ráda, v poslední době jsem si je dokonce dost oblíbila, ale k tvým povídkám mi moc nesedí:) ty totiž dokážeš do povídky tak krásně zasadit štěstí a dobrý konce, že by bylo škoda nevyužít tvoje umění v každé povídce:) pár autorům ff se trochu nelíbí, že píšu do komentářů samou chválu a nic jim nevytknu, sorry ale já ti fakt nemám co vytknout tvůj styl psaní je přesně můj šálek kávy nemůžu si pomoct:) doufám, že ti nepřipadám moc otravná s mýma komentářema, ale já prostě nic jinýho nemůžu napsat..:)
Nu...:)
(Nikky (n-marauders.sblog.cz), 5. 1. 2008 17:12)
To bylo krásný:)
Já už nemám fantauzii furt koemnetovat:D.. když je to vždycky krásný a bez chybičky:D..
Harry určitě neumře, že ne, protože jesti jo:D...
Ale už si nám nadělila dva happy.endy - Lily a Jamese a Remuse s Tamarou..:)) Ale Harryho rozhodně zabít nesmíš, napjatě očekávám epilog:D:D
:-*
:-)
(Daze, 5. 1. 2008 11:11)V jednom komentáři hned čtyřikrát můj pseudonym. Člověk se skoro cítí známým a oblíbeným:-P. No opravdu nemáš zač děkovat. Mě to totiž chybělo:-)
=))
(Maysie, 4. 1. 2008 23:44)No Naiad, tak to znám.. ale tragickej konec se sem vážně nehodí.. Doufám v dobrej..
:-)
(Naiad, 4. 1. 2008 22:36)
Tak jsem si uvědomila, že jsem udělala asi chybu, když jsem přestala odpovídat na vaše komentáře, za to musím poděkovat Daze, že mi to připomněla... a tak se zase k tomu vracím :-)
to Nika(Verča):jé moc děkuju za krásný komentář! :-) a to s tím epilogem, už od začátku vím, jak to bude končit, tak snad vás nezklamu :-)
to Daze: Daze, tvoje komentáře prostě miluju, vždycky mě doujmou, opravdu :-) já ti moc děkuju :-)
to Hayddé: jé moc děkuju :-) takový komentáře si snad ani nezasloužím :-) jsem moc ráda, že se ti ten konec líbil :-)
to Maysie: Už mě nemůžeš ovlivnit, jsem rozhodnutá už od první kapitoli, jak tohle skončí... jinak moc děkuju :-)
to Magda: moc děkuju :-)
to lucyš: moc děkuju :-) a jsem moc ráda, že budeš psát komentáře, píšu to sice pořád, ale jsem za ně vždycky strašně vděčná a hlavně se u nich pořád usmívám jak nějaký blázen :-D díky :-)
to barbora: moc děkuju :-)
to Mongara: děkuju :-) taky jsem měla pocit, že to bylo jednotvárný, tak jsem to snad trochu zamotala, i když na poslední chvíli... moc díky :-)
to Zotara: moc děkuju :-) já mám happyendy ráda, ale... ne nic neřeknu :-)
to Jane245: moc ti děkuju :-) a vůbec se nemusíš omlouvat, já to chápu, je důležitý, že alespoň někdy ho napíšeš :-) to mi bohatě stačí :-)
to pasu-Hanka: moc děkuju :-) jsem ráda, že ses málem rozbrečela, měla jsem to tak trochu v plánu :-) díky moc :-)
to mynamesm: jé moc děkuju :-)
to Tesse: moc děkuju :-)
to Aranel: děkuju :-)
Ty jo, lidi, já se normálně červenám a už mě bolí tváře od toho, jak se pořád usmívám :-) Ještě jednou vám moc děkuju a hlavně Daze za to, že jsem si uvědomila, že tohle mi chybělo a vám možná taky... díky :-)
Tesse
(www.mayatess.estranky.cz, 4. 1. 2008 19:57)To byla úžasná kapitolka.Ten konec byl sice hodně smutný,ale to ktomu patří.Jen mě mrzí že už bude konec.
jaaaaaj:):)
(mynamesm, 4. 1. 2008 16:55)budem sa tvarit( zase raz) ze neplacem a ze som vobec necitala tu kapitolku tri krat:) je to strasne dzive:)!!!strasen uzasne a strasne smutne tesim sa na epilog ak dajaky bude ale fakt budem plakat zase ked to budem citat...jooj:(:( chcela by som vediet tak pisat ale cela poviedka je uzasna!!!
super :))))
(pasu-Hanka, 4. 1. 2008 14:51)ááááá! ježit to je smutný! u toho konce jsem se fakt málem rozbrečela jak želva! :D vím, že všude nemůž být happyend, ale co takhle nechat Harryho naživu??? prosím, prosím! přece nemůžeš nechat chudáka Ginny zase trpět!!!! :)))) Ale jinak moc hezký! líbí se mi, že se Tara dala dohromady s Remem, teda skoro :-))) fakt super. je mi líto, že už bude konec téhle povídky, ale zase se těším na tu novou ;)))
Koment
(Jane245, 4. 1. 2008 13:25)
Tak to bolo uzasne :) velmi sa tesim na epilog, ale mam pocit, ze to nedopadne stastne :) neviem, ci by sa to sem vobec hodilo :)
Chcela by som sa ti omluvit, ze som nepisala komentariky pravidelne, ale najprv nebol cas, potom mi blbol PC, ale pokusim sa to napravit :)
Mas naozaj velky talent :)
Tesim sa na ten epiog, dufam, ze nas dlho nebudes trapit :D
http://zotara.blog.cz
(Zotara, 4. 1. 2008 13:09)Vážně skvělá povídka! Strašně se mi líbila. Super nápad a byla určitě ádherně zpracovaná! Hodnotím určitě kladně. Vlastně výborně. jen se jmi po ní bude stýskat? nechceš napsat ještě něco jako epilog o tom jak to Harry přežil a potom spolu byli šťastniu až do smrti:D:D:D:D mě by se to teda líbilo. Všude kde čtu povídky na jiných blogách tak všechny povídky končili tragisky. Já mám tragi konce ráda vážně moc sama je píšu ale někdy ten happy end neuškodí :)
Ooo...
(Mongara, 3. 1. 2008 22:18)Super!! Nečekané zvraty mám ráda, poslední dobou do bylo hodně jednotvárný, takže jsem nadšená, žes to konečně změnila :)
.......
(barbora, 3. 1. 2008 21:28)uplne skvela a krasna kapitola:D som rada, ze si to povedali:)
wow
(lucyš, 3. 1. 2008 20:59)No tak tahle kapitola byla naprosto úžasná.Nejvíc se mi líbilo jak ten Harry vletěl do pokoje Ginny,to bylo fakt úchvatné.No a teď nám asi nezbývá nic jinýho než doufat že nejsi příznivcem špatným konců ale happy-endů,i když já Harryho moc nemusim,ale přesto..... jinak se těším na tu povídku o siriusovi,ale doufám že tam nezapomeneš zmínit i jamese a lily,to bys mě naštvala :-) A taky poctivě slibuju,že budu psát komentáře.Tak přeju hodně fantazie a taky čas
No teda!
(Magda, 3. 1. 2008 20:58)
To bylo něco. Ginny je opravdu chudák. Nesmíš Harryho nechat zemřít, jinak by ti klesla návštěvnost. Všichni by tě roztrhali. Ehhh...no. Těším se na epilog a těším se na novou povídku se Siriusem. Snad se Sirius jednou změní.
No to ted ne..! =D
(Maysie, 3. 1. 2008 20:43)
Jako Naiad opovaž se ho nechat zemřít.. No to by teda byl blbej konec..vážně!!
Nemusím ti snad říkat že na prolog se strašně těším.. A doufám že přežije..!!! Nesmí zemřít..! Néééééé!!!!!!!!!!!!
Teď si připadám blbě, jak skanduju, ale prostě ne ne a ne.. na tak krásnou povídku se nehodí tenhle typ konce.. každej čeká krásnej happy-end u kterýho se štěstím rozbrečí.. a ne takhle, prosím.. =)
krásné
(Hayddé, 3. 1. 2008 20:04)sakra do bulo tak krásně dojemný ten konec, ten se ti tak krásně vyvedl, mě se tato kapitolka a vubec celá povídka se mi hrzitánsky mooc líbila, jenom doufám, že to dopadne dobře a nebude to masakr v epilogu.Bylo to opravdu cely krásný a skvělý!!
:-)
(Daze, 3. 1. 2008 19:58)
Fíha. To byla opravdu skvělá kapitola. Celou jsem ji četla trochu se zatajeným dechem a konec už bez dechu. Skoro mi přišlo, že kdybys mě v tom stavu viděla, užívala by sis to. Co to se mnou děláš? Kapitola byla plná krásných takových procítěných okamžiků, rozhovorů. Remus a Tamara, jak ten jí trápil, jak on se trápil. Jak Ginny se trápila a jak Harry jí má rád. Mimochodem Harryho bych zabila. Dlouho se neukáže, Ginny se hryže a pak přijde a vybalí na ní tohle (dobře, nepopírám, že se mi to jako divákovi moc líbilo), ale stejně. Na konci se mi chtělo vykřiknout, že Harry nesmí umřít. Ale neudělala jsem to. Jednak bych to asi neovlivnila, jednak jsem si uvědomila, že jsem natolik fanouškem tvého stylu psaní, že bych milovala i tvou kapitolu o tom, jak Harryho trhají psi (to není a ani nemá být konstruktivní nápad)...
Už se moc těším na epilog, jakožto třešinku na výtečném dortu. A taky na tu povídku o Siriovi:-)))
Moony
(www.hawaiiiii.blog.cz, 20. 5. 2009 19:40)