oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj. Tak se mi povedlo ještě dneska dopsat tuhle kapitolu. A bohužel už je předposlední, ale zase je to možná dobře J

Jinak bych vás moc prosila o komentáře, protože se mi to moc nezdá, ale vám se snad bude líbit.

Mějte se krásně J Vaše Naiad

Bylo 1. září a Lily se procházela po nástupišti 9 a ¾. Měla na sobě už i školní hábit a na prsou se ji lesknul nový odznak, odznak Primuse. Chodila sem a tam a přemýšlela o všem, co se o prázdninách stalo a že toho nebylo málo.

Ještě se stále trápila tím, že Ginny od nich navždy odešla. I když mezi nimi byly nějaké rozepře kvůli Jamesovi, měla ji ráda. Stala se její kamarádkou a ona nemohla uvěřit, že s ní byla jen jeden rok, jeden velmi krátký rok.

A potom ta věc s Jamesem. Moc dobře si pamatovala, co ji Ginny napsala, znala ten dopis snad nazpaměť. A ona věděla, co má udělat, i když ji k tomu docházela odvaha.

Rozhlížela se po nástupišti a snažila se najít alespoň jednu známou tvář, ale hlavně hledala jeho. Chtěla mu toho tolik říct a hlavně s ním chtěla mluvit o Ginny. Chtěla si všechno ujasnit. Věděla, že Jamese miluje, ale miloval i on jí? Nemiloval stále Ginny? Toho se bála nejvíc, ale stále doufala, že mezi ním a Ginny něco jako láska nevzplanulo.

0o0o0o0o0

James společně se Siriusem a rodiči mířil na nástupiště. Byl mírně nervózní, protože i on dostal o prázdninách překvapivě odznak Primuse. Teď mu ležel v náprsní kapse jeho košile a nepříjemně ho tlačil.

Sirius něco vyprávěl jeho rodičům, ale James to nevnímal. Měl myšlenky úplně jinde. Myslel hlavně na ní, na chytrou rudovlasou dívku, která měla být po jeho boku, alespoň v podobě Primusky. Hrozně se na ní těšil, hlavně potom, co dostal jistotu, že konečně budou moct být spolu. Ginny zmizela, což mu bylo samozřejmě líto, ale udělala těm dvou skvělou službu, už mezi nimi nestál nikdo, kdo by jim překážel v jejich vztahu.

Trochu nepřítomně prošel přepážkou. Ani nezaregistroval, že je zpátky v kouzelnickém světě, a šel dál až k vlaku. Hledal jen ji. Neviděl ji a přitom ji měl hned před očima. Všiml si ji, až když do ni narazil. Ona spadla na zem a jeho vozík s kufry narazil do krásné červené lokomotivy. Všichni se na ně podívali, protože Jamesův vozík nadělal dost kraválu.

„Sakra Jamesi! Co děláš?“ zakřičela přes celé nástupiště Lily a snažila se dostat z pletence, který se mezi ní a jím stvořil během několika vteřin.

„Lily? Omlouvám se!“ křičel zase na ni.

Mezi tím se okolo nich vytvořil hlouček zvědavých přihlížejících, kteří si mezi sebou něco šuškali.

„Slez ze mě!“

„Já se snažím!“

„Děj tu ruku pryč, Jamesi!“

„Neměl by jim někdo pomoct?“ ozvalo se z hloučku, podle hlasu James poznal, že to byl jeho otec a za jeho otázku mu byl opravdu vděčný.

„Pane Pottere, nechte je tak. Jim to prospěje!“ zasmál se Sirius na celé kolo a všichni, kdo ty dva znal z předminulého roku, se začali smát.

„Já ho zabiju!“ řekl James před zaťaté zuby.

„Nech ho být, hlavně ať se z toho dostaneme. Jsme přeci Primusové a musíme jít příkladem, ne?“ ozvala se Lily a vytáhla svou ruku, kterou měla donedávna ještě pod Jamesovými zády. Konečně byli oba volní.

James ještě trochu zmatený vstal a rozhlédl se okolo sebe. Okamžitě mu pohled padl na smějícího se Siriuse, který se opíral o jeho tátu.

„Fakt vtipný,“ poznamenal a šel směrem k nim. Na tváři se mu začal objevovat úsměv.

„Měl by ses převléct. Jsi přeci Primus!“ zavolala na něj s úsměvem Lily a odešla někam pryč.

0o0o0o0o0

Znovu se setkali až ve vlaku. Lily mezitím stále chodila před vlakem a koutkem oka okukovala Jamese. I když už s ním pár slov prohodila, neměla možnost s ním mluvit o tom, o čem chtěla. Neměli na to totiž soukromý.

James netrpělivě přešlapoval v primuském kupé a čekal na ni. Stále si vytahoval a zandával ruce do kapes, nevěděl, co s rukama.

Dveře kupé se otevřely. Čekal, že to bude Lily, ale nebyla. Byl to jeden z nových prefektů z Mrzimoru, který byl asi velmi nedočkavý. Překvapeně se na Jamese podíval.

„Jsem tady správně?“ zeptal se mrzimorský prefekt.

„Jo, jseš,“ vydal ze sebe smutně James a sedl si.

„A na koho tady čekáš?“

„Na Primusku přece.“

„Ale tady mají být jen prefekti a Primusové.“

James trochu otráveně si konečně vyndal svůj nový odznak a ukázal ho tomu páťákovi, který byl tak otravný, že by James nejraději utekl.

„Ty jsi Primus?“ zeptal se ohromeně prefekt.

„Jo, jsem a teď mě nech laskavě bejt.“ řekl naštvaně James a podíval se z okna.

Dveře se znovu otevřely, ale James se tentokrát neotočil. Dovnitř vešla Lily. Na tváři měla úsměv, užívala si toho, že je Primuska. Její úsměv se ještě rozšířil, když zahlédla Jamese. Hrozně se na něj těšila a hlavně mu toho chtěla tolik říct, jen tu byl zase další problém a to ten prefekt.

0o0o0o0o0

Potom probíhala nudná porada o tom, co se bude letos dít. James se opravdu nudil, vůbec to neutíkalo. Jediná věc, která se mu na tom líbila, byla Lily.

Konečně všechno skončilo a prefekti šli prohlédnout vlak. Zůstali v kupé sami. Ale nikdo se neměl k tomu, aby začal mluvit, i když toho měli tolik na srdci.

Lily se dívala z okna a James ji u toho sledoval.

„Tak jaký byly prázdniny?“ zeptal se po chvíli ticha.

„Docela to šlo, i když mi je líto, že Ginny odešla.“ řekla smutně a konečně se na něj podívala. „A co ty?“

„Taky mi bylo líto, že odešla, ale zase jsem si něco uvědomil.“

„A co?“

Neodpověděl, protože měl pocit, že to, co jí chtěl říct, moc unáhlil. „Nemůžu jí to přeci říct tak rychle.“

„Víš,“ začala Lily, protože James už dlouho mlčel. „Ginny mi napsala do dopisu dost zajímavých věcí, které nemůžu nechat jen tak.“

„To mně taky.“

„Hlavně to s tím Harrym nebo jak se jmenoval.“

„Jo, Harry.“ řekl James a usmál se. Bylo zajímavé vědět, že bude mít syna a ještě k tomu s Lily.

„Myslíš, že to je pravda?“

„Doufám, že ano.“

„Je zvláštní dozvědět se v sedmnácti, že budeš mít s někým dítě.“

„To dítě máme mít spolu, Lily.“

Byl to hrozně zvláštní rozhovor, ale takový prostě musel být.

„Já vím a taky kvůli tomu by jsme asi měli být spolu, nemyslíš?“

„Jen kvůli tomu?“ zeptal se smutně a sedl si vedle ní.

„Ne, hlavně kvůli tomu, že se máme rádi. Tedy jestli je to oboustranné.“

„Já bych řekl, že ano.“ řekl James a přisunul se k Lily ještě blíž.

Byli u sebe dost blízko na to, aby se mohli políbit. Ale místo toho si koukali do očí a oba dva čekali, co řekne ten druhý.

„Miluju tě, Lily,“ zašeptal.

„Taky tě miluju.“

Bylo to poprvé, ale snad o to intenzivnější. Byl to jejich první polibek, který asi zpečetil jejich vztah a možná i jejich budoucího syna, Harryho.

OoOoOoOoO

„Nic si nepokazila, Ginny.“ řekl z ničeho nic Remus a Tamara souhlasně přikývla.

„Co tím myslíte?“ zeptala se zmateně.

„Lily a James jsou spolu,“ usmála se Tamara. „Možná jen kvůli tobě.“

„Opravdu?“ Ginny byla nadšená z toho, co teď slyšela. Čekala na to dost dlouho a chvílemi možná i pochybovala o tom, jestli se to vůbec stane, ale něco jí říkalo, že ano, protože Harry byl stále naživu.

0o0o0o0o0

Remus i Tamara byli rádi z toho, že měli jistotu, že James a Lily se dali nakonec dohromady, ale trápilo je něco jiného a to oni sami. I když to bylo už docela dlouho, co Tamara přijela, i tak se jejich vztah nevyřešil. Stále neměli jasno v tom, jak to mezi nimi bude.

„Remusi, už nemůžu tady žít bez toho, abych věděla, jak to mezi námi je,“ řekla Tamara. „Potřebuju to vědět.“

„Tamaro, bojím se našeho vztahu, bojím se jeho následků.“

„Nic podobného se už nemůže stát. Nikomu nemůžeme naším vztahem ublížit.“

„Myslíš?“

„Reme, miluju tě. A buď budu muset být s tebou nebo budu muset odejít.“

26. kapitola                                                                                             28. kapitola