oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Když Ginny zašla za roh, aby jí nikdo neviděl a hlavně ne Sirius, vytáhla z obálky malou červenou hrací kostku. Jak si domýšlela, bylo to přenášedlo do Bradavic. Nedočkavě se ho dotkla a skoro okamžitě pocítila škubnutí pod pupíkem. Neuvěřitelnou rychlostí letěla někam pryč z Londýna. Ani se nenadála a už ležela na zemi v Brumbálově pracovně.

„Dobrý den, slečno Weasleyová.“ pozdravil ji ředitel s úsměvem na rtech.

Vstala, trošku si upravila vlasy a nešťastně se na Brumbála podívala. „Dobrý den, pane profesore.“

„Posaďte se, slečno,“ řekl a čekal až se posadí. „A teď mi musíte, prosím, vše vyprávět. Jinak bych Vám nemohl pomoci.“

„Tam, kde je můj normální život, je rok 1997. Je zrovna těžká doba a tak se v domě Blackových,“ nestačila doříct, protože ji profesor přerušil.

„Slečno Weasleyová, prosím Vás, zkuste mi vše vyprávět bez toho, abyste mi prozradila, co se ve vaší době děje. Nemohu znát budoucnost, to je Vám snad jasné.“

„Jistě, profesore. Byla jsem v domě Blackových. Jestli chcete vědět proč, tak se mě prosím neptejte, jinak bych Vám musela říct vše. Tak, procházela jsem se po domě, když jsem našla pokoj, kde byly samé věci pravděpodobně z černé magie. Nijak jsem se o to nezajímala, ale zaujala mě jedna fotografie. Byl na ní pro mě mladý Sirius Black se svým bratrem. Vzpomněla jsem si na jednu špatnou věc, a tak jsem se rozhodla, že jí položím tak, aby na ni nebylo vidět. Ale když jsem se té fotografie dotkla, tak se stalo něco divného, všechno zčernalo a asi jsem omdlela.“

„A potom se stalo co?“ zeptal se se zájmem Brumbál.

„Probudilo mě bílé světlo, asi blesk z fotoaparátu. Když jsem se otočila, spatřila jsem mladého Siriuse Blacka se svým bratrem Regulusem. Když jsem se vzpamatovala, tak jsem rychle utekla pryč. Pomocí Záchranného autobusu jsem se dostala do Děravého kotle. Edmond Silnička říkal, že jste dostal další ocenění a v tom mě napadlo, že bych Vám mohla napsat. Vy jste jeden z mála, kdo by mi mohl pomoct.“ Ginny se skoro rozbrečela. Jak vše vyprávěla, tak si začala uvědomovat, co se všechno stalo.

„Slečno, zatím nemám ponětí, co se Vám mohlo přihodit. Předpokládám, že Vaši rodiče už na naši školu nechodí.“

„Ne, nechodí. Už se narodil můj nejstarší bratr.“

„Do jakého ročníku byste měla nastoupit?“

„Do šestého, proč?“

„Protože nevím, jak dlouho nám budete trvat, než zjistíme, kde se stala chyba. Nevím, proč jste tady. Proto 1. září nastoupíte do šestého ročníku. Do jaké koleje jste chodila?“

„Do Nebelvíru,“

„Výborně. Dnes se ubytujete v Děravém kotli, kde budete bydlet až do 1. září. 1. září se v jedenáct hodin jako obvykle dopravíte pomocí Bradavického expressu sem do Bradavic. Nebude pro Vás žádné speciální zařazování. Jak jste zvyklá, sednete si k Nebelvírskému stolu.“

„A jak všem vysvětlím, kde jsem se tu vzala?“

„Musíme společně vymyslet nějakou výmluvu, které se budeme oba držet.“

„A co mé jméno? Není moc nápadné?“

„Myslím si, že kdybychom změnili vaše příjmení, bylo by možné, že byste jste se prořekla. Proto bych byl proto, abyste si ponechala celé Vaše jméno. Je možné, že by někdo znal jméno Weasley, ale Vy se můžete vymluvit, že jste pravděpodobně vzdálení příbuzní.“

„A jak si zaplatím všechny knihy, pomůcky, hábity a ubytování?“

„O to se postarám já,“

„Ale, to nejde,“

„A proč by to nešlo, slečno? Jsem si jist, že v budoucnosti mi to Vy nebo vaše rodina, jistě nějak oplatí.“ řekl jí s úsměvem.

„Tak dobře,“

„Teď napíši dopis hostinskému Tomovi, aby Vás ubytoval v jednom z jeho pokojů. Já Vám mezitím do vašeho pokoje dopravím všechny pomůcky, které budete potřebovat. Jediné, co nemohu, je koupit Vám školní hábity. Ale to vyřešíme později. Asi za týden bych se za Vámi zastavil a společně budeme muset vymyslet výmluvu pro Vaše okolí. Zatím si užívejte prázdniny, jak jen to bude možné.“

„Děkuju,“

Brumbál jí ale už moc nevnímal, během toho, jak k ní mluvil, si vytáhl brk, pergamen a kalamář s inkoustem. Začal psát dopis a u toho vypadal velmi zamyšleně. Asi přemýšlel o tom, co mu všechno Ginny řekla.

„Tak slečno Weasleyová,“ řekl a u toho dával dopis do obálky, kterou potom zapečetil. „teď Vám znovu předám přenášedlo, kterým se dostanete do Děravého kotle, tento dopis,“ Pozvedl čerstvě zapečetěný dopis. „Tento dopis předáte hostinskému Tomovi, který by Vás měl bez jakýchkoli problémů ubytovat.“

Ginny jen přikyvovala a dávala si pozor na všechny jeho instrukce.

„Za týden se u Vás zastavím, abychom se dohodli už definitivně na všem.“ řekl a potom znovu začaroval hrací kostku tak, aby z ní bylo znovu přenášedlo. Podal jí ho.

„Tak tedy nashledanou za týden,“ rozloučil se, když kostka zazářila a s Ginny se přemístila zpět do Londýna. Nestihla se ani rozloučit.

Ginny už byla v jiné době šest dní. Potom, co se přemístila do Děravého kotle, se zdálo být všechno skvělé. Měla, kde bydlet. Mělo, co jíst. A měla jistotu, že Brumbál pracuje na tom, aby se co nejdříve dostala domů.

Ale po šesti dnech se cítila úplně jinak. Bez přátel, bez rodiny, bez Harryho se cítila, tak osamělá. Ani se nepokoušela moc chodit ven, protože nechtěla nikoho potkat. A hlavně ne Siriuse, který by se jí stále na něco vyptával. Nejhorší ale bylo, že nevěděla, jak by se mohla vyhnout lidem ve škole.

„Nevyhnu se jim, nevyhnu se Siriusovi, Lupinovi, natož Harryho rodičům. Sakra proč já? Já je nechci znát! To Harry by tady měl být, ne já!“ Už znovu ten týden asi po sté se rozbrečela.

Ozvalo se zaklepání na její dveře. Rychle si otřela slzy a stoupla si.

„Dále!“ řekla ještě ubrečeným hlasem a čekala, kdo jí přišel navštívit. Ona nemívala návštěvy. Dveře se pomalu a tiše otevřely a dovnitř nevstoupil nikdo jiný než ředitel Brumbál.

„Dobrý den slečno Weasleyová.“ pozdravil jí s úsměv na rtech, tak jak to uměl jenom on. Dokonce přešel i to, že před chvílí brečela.

„Dobrý den,“

„Slyšel jsem, že skoro vůbec nevycházíte. Vím, že to pro Vás je těžké, ale i tak se s některými lidmi budete muset setkat. V Bradavicích se neschováte.“

„Já vím, ale nechápu proč já? Proč to nebyl někdo jiný, někdo, koho by to potěšilo a zasloužil si to?“

„Na to Vám odpovědět nedokážu, ale myslím si, že je asi lepší, že to jste vy něž někdo jiný. Jestli jsou ve vaší době lidé, kteří by si to s Vámi vyměnili, nikdy by odtud nechtěli a to by nebylo dobře.“ řekl a mrkl na ní.

„Asi máte pravdu. Strašně mi všichni chybí.“

„Předpokládám, že některé lidi znáte i z Vaší doby, a tak si myslím, že nebudete mít problém tu najít kamarády.“

Usmála se, ale neodpověděla. Někde v hlouby duši věděla, že má pravdu.

„Ale nepřišel jsem kvůli tomu, ale kvůli vyřešení Vaší pomyslné minulosti. Přemýšlel jsem, jak bychom mohli vše vyřešit a napadl mne jen jediný způsob.“

„Jaký?“

„Využijeme toho, že tu teď vraždí lord Voldemort. Předpokládám, že ho znáte.“

„Ano, znám.“

„Napadlo mne, že bychom všem řekli, že Vás učili Vaše rodiče doma, ale stala se tragická událost, Vaši pomyslní rodiče byli jím zavražděni a Vás už nemá kdo učit doma. Z toho důvodu jste musela nastoupit do Bradavic.“

„Ale jakoby nejsem zařazená do koleje.“

„Byla jste zařazena už ve svých jedenácti letech, jen jste nechodila do školy. Každý žák musí být zařazen.“

„Opravdu?“ V očích měla překvapení.

„Ne, to není pravda, ale nikdo to vědět nemusí.“ Usmál se.

„Pane profesore, mám ještě jednu otázku.“

„Ano, slečno?“

„Sirius a Regulus Blackovi mě viděli, když jsem vypadla z toho fotoaparátu. Jak jim vysvětlím, co se stalo?“

„Řekněme, že jste se sama zkoušela přemístit. Něco se nepodařilo a vy jste skončila tam. Nevěděla jste, co se stalo, co se pokazilo, a tak jste rychle utekla.“

„Myslíte si, že mi uvěří?“

„Budete je muset přesvědčit. Zatím mne nenapadá, jak jinak by se dalo něco takového vysvětlit. Oni sami nebudou o přemisťování toho moc vědět, takže je možné, že Vám uvěří.“

„Snad ano,“

„Jestli nemáte další otázky, tak Vás opustím a uvidíme se až za čtrnáct dní v Bradavicích. Nechám Vám ještě nějaké peníze na Vaše nové hábity.“

„Děkuju, pane profesore.“

„Nashledanou,“ rozloučil se ředitel a zase odešel pryč. Tak tiše jako když přišel.

1. kapitola                                                                                 3. kapitola