oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj! Tak jsem konečně napsala další kapitolu k Lily nebo Ginny? A dala mi opravdu zabrat…

Jinak vám moc děkuju za komentáře k minulé kapitole a doufám, že mi okomentujete i tuhle, protože mi na tom opravdu záleží. A u téhle kapitolu o něco více, protože mi dělalo problémy ji napsat…

Tak vás už nebudu trápit svými řečmi a nechám vás číst.

Mějte se krásně. Vaše Naiad J

„Ahoj Remusi,“ řekla potichu Tamara a smutně se na něj usmála. „Můžu dál?“

Remus na ni chvíli nepřítomně koukal. Pořád mu nedocházelo, že je zpátky. Že se vrátila.

„Remusi?“

„Ale jistě, pojď,“ vydal ze sebe a trochu uhnul. „Ginny na tebe už čeká.“

„Děkuju,“ řekla potichu a prošla okolo něj. „Jsem ráda, žes mi napsal.“ usmála se a položila svůj velký kufr hned vedle dveří.

„Musel jsem to udělat, kvůli Ginny.“

„A jinak bys mi nenapsal?“ zeptala se smutně.

„Nepřála sis to,“ řekl a zavřel dveře. „Nechtěla jsi, abych s tebou navazoval jakýkoli kontakt a já jsem to hodlal respektovat.“

„Aha,“ řekla a snažila se odehnat slzy, které se jí už pomalu hrnuly do očí. „Nepůjdeme za ostatními?“

„Ale jistě,“ řekl a ukázal směrem ke kuchyni.

Když Remus opustil Weasleyovi, Ginny přestala mluvit. Věděla, že přišla Tamara. Sice nevěděla, jak to mohla vědět, ale prostě to byl instinkt.

„Proč nemluvíš?“ zeptala se jí matka.

„Asi přišla Tamara,“ usmála se šťastně Ginny a chystala se vstát.

„Nechoď tam,“ řekl Fred.

„Proč?“ zeptala se nechápavě a podívala se po ostatních.

„Stalo se mezi nimi něco a Tamara odešla. Je to už dva měsíce. Měla bys je nechat si trochu popovídat.“ řekla paní Weasleyová a uhnula pohledem, nechtěla totiž, aby se jí na něco vyptávala.

„Aha.“ Ginny sice vůbec v tu chvíli nenapadlo, co se mezi nimi stalo, ale tušila, že to bude něco vážného. Vždyť před dvěma měsíci umřela Nymfadora.

V tom se otevřely dveře a do místnosti vešla hubená dlouhovlasá žena s četnými vráskami na tváři. Ginny se na ni podívala a hledala na ní něco, co by ji připomínalo Tamaru. A taky to našla. Její úsměv, její oči. Jinak se naprosto změnila. Velmi zhubla a dost zestárla, i když ji moc nebylo.

„Dobrý večer,“ pozdravila Tamara a nesměle se podívala na skoro celou Weasleyovic rodinu.

„Dobrý večer, Tamaro,“ pozdravila ji paní Weasleyová trochu odměřeně.

„Tamaro?“ zeptala se trochu nepřítomně Ginny, protože přemýšlela nad tím, jak se mohla tahle žena tolik změnit. Vždyť ji Ginny viděla před několika dny jako mladou, milou dívku s pár pihami na nose.

„Ginny!“ řekla šťastně Tamara a nedbaje na ostatní se k ní vrhla a šťastně ji objala. „Jsem strašně ráda, že tě zase vidím! Už je to tolik let!“

„Tamaro, nevím jestli ti mám vůbec tykat. Přeci jenom je mezi námi takový věkový rozdíl.“ řekla trochu stydlivě Ginny.

„Samozřejmě mi tykej. Vždyť jsme kamarádky!“

„Omlouvám se, že jsem se s vámi nerozloučila. Ale prostě to nešlo. Byla jsem ráda, když mi Brumbál dovolil, že vám můžu poslat dopisy.“

„Nevadí, chápeme to.“ řekla Tamara a pořád se na svou kamarádku šťastně koukala. Moc ji nešlo do hlavy, že ji vidí po tolika letech a přitom Ginny nezestárla ani o jediný rok. Byl to zvláštní pocit.

„A co ostatní? Co se s nimi stalo? Co Melissa?“

„Ostatní? O Lily, Jamesovi a Siriusovi víš. O Petrovi zase nevím nic já, jen že zradil a je na straně ty-víš-koho. Já s Remusem jsme tady a Melissa zemřela několik měsíců před Lilyinou a Jamesovou smrtí, Smrtijedi ji zabili.“

„Aha,“ vydala ze sebe smutně Ginny a vzpomněla si na hezkou blondýnku, která do ní velmi ráda rýpala. „Jsem ráda, že alespoň vy dva jste tu.“

0o0o0o0o0

Uběhla jen jedna noc a Remus měl nutkání jít hned za Tamarou. Samozřejmě, že ještě stála myslel na smrt Dory, ale vždy když Tamaru zahlédl se v něm něco zlomilo a on ji chtěl mít ve své náruči. A tak se rozhodl, že si s ní musí promluvit. Už prostě nemohl tohle všechno vydržet.

Rozhodně zaťukal na její dveře a po jejím „Dále!“ vešel dovnitř.

Tamara seděla na posteli a dívala se na nějakou fotku. Když vešel dovnitř ani nezvedla oči a stále si prohlížela obrázek před sebou.

„Ehm, Tamaro, chtěl bych s tebou mluvit,“ řekl trochu nesměle a i bez dovolení si sedl vedle ní a podíval se na tu fotku.

Byla focena asi před dvaceti lety, někdy na konci jejich šestého ročníku. Byli tam všichni. Na pravé straně kluci, Sirius, James, Petr i on, a na levé straně zase dívky, Lily, Ginny, Melissa a Tamara. Všichni se šťastně usmívali. Chvílemi se po sobě podívali a potom zamávali.

„Je to hrozné. Skoro všichni už jsou mrtví a to uběhlo jen dvacet let.“ řekla Tamara smutně.

„Takhle to osud asi chtěl. Ale všichni s námi zůstali, alespoň v našich vzpomínkách.“

„Ale to je tak nespravedlivé! Nikdy jsem neudělala nic špatného, tak proč mi všichni odešli?“ zeptala se a smutně se na něj podívala. „Proč?“

„Všichni ti neodešli.“

„Zůstala jen Ginny, o které jsem si ještě před rokem myslela, že už je taky mrtvá. Vždyť umřela Melissa, potom Lily s Jamesem a nakonec jsem se musela od vás všech odloučit naplno. A když jsem myslela, že je všechno zase v pořádku, že žije Sirius, Petr a ty, zase jsem o vás musela přijít. Dozvěděla jsem se, že Sirius je mrtvý a že Petr je na straně ty-víš-koho.“

„Ale já jsem tady, s tebou.“

„Nejsi se mnou. Potom, co se mezi námi stalo, už to tak prostě není a ani nebude.“

„Ale já chci, aby to tak bylo.“

„Ale nejde to! Miluju tě, už to vím jistě, ale nemůžu. Vždyť kvůli mně umřela Dora!“ začala brečet, už zase.

Remus na ni smutně koukal a nevěděl, co dělat. Ale nakonec ji objal a ona si položila hlavu o jeho rameno. „Není to tvoje chyba, je to moje chyba. Ale musíme se s tím smířit, nebo se o to snažit.“

„Remusi, nechci o tebe znovu přijít.“ zašeptala.

0o0o0o0o0

Uběhlo několik týdnů a Ginny pocítila stesk. Velmi se jí stískalo. Po všech z doby, kde strávila rok, ale i po těch, kteří patřili do doby její. Například ta trojka. Byla doma už skoro měsíc, ale ani jeden z nich nepřišel. Ani Ron ne, a to byl její rodina.

Samozřejmě se jí stískalo po Ronovi, ale pořád musela myslet na Harryho. Slyšela totiž, že věděl něco o tom, co se v minulosti dělo, hlavě mezi ní a Jamesem, a velmi se bála jeho reakce.

A vlastně neuběhlo mnoho dní a známá trojka, kterou hledali naprosto všichni Smrtijedi, se objevila. Vypadali dost hrozně. Všichni dost vyhublí a hodně unavení. Ale to jim bylo jedno, jediné, co chtěli, bylo najít to, co hledali. A teď se k tomu přidala i Ginny.

Ginny zrovna seděla v kuchyni a myslela na všechny, které zatím neviděla. Takže i na ty tři. Ani moc nevnímala své okolí, a tak ani neslyšela, že někdo hlasitě zaťukal na vchodové dveře.

„Kde je?“ ozvalo se z chodby, což už Ginny vytrhlo ze jejího přemýšlení. Poznala okamžitě svého staršího bratra Rona.

„Uklidni se, Rone. Určitě je tady.“ napomenula ho přísně Hermiona, až se musela Ginny usmát.

Nemusela čekat dlouho a dveře do kuchyně se prudce otevřely a tam stál její bratr Ron. Chvíli na ni překvapeně koukal, protože se trochu změnila, za ten rok trochu zestárla.

Ani ho nepozdravila a hned se mu vrhla okolo krku, tak moc ho ráda viděla. Byla tak šťastná, že se kvůli ní všichni tři vrátili.

„Ginny, slez ze mě už,“ zasmál se Ron a Ginny z něj konečně slezla.

Vedle Rona stála usměvavá Hermiona, na kterou Ginny taky okamžitě skočila. „Hermi, strašně ráda tě vidím!“

Dlouho ji objímala a potom ji do ucha zašeptala: „A co brácha?“

„Ginny!“ sykla na ni potichu Hermiona a Ginny se začala smát.

„Tak později,“ řekla ještě a konečně slezla i z ní.

Už tam byl jen Harry. Mohla na něm oči nechat. Opravdu byl Jamesovi tolik podobný a ty Lilyiny oči. Trochu posmutněla.

„Ahoj Ginny,“ řekl potichu a jemně ji objal.

„Harry!“ řekla šťastně a objetí zvětšila.

0o0o0o0o0

Ginny seděla sama v pokoji, který teď vlastnila společně s Hermionou. V ruce držela dvě fotky, na jedné byla spolu se svými kamarády z minulosti a na té druhé byla s Harrym, Hermionou a Ronem. Na všechny koukala a přemýšlela, co bylo lepší. Strávený rok s Harryho rodiči nebo pět let v Bradavicích? Nevěděla, protože obojí bylo úžasné.

Někdo zaťukal na dveře. Ginny si v rychlosti utřela slzy z tváře a pozvala dotyčného dál. Otevřely se dveře a do místnosti vešel Harry. Vypadal dost nejistě, ale vlastně i odhodlaně.

„Ahoj Ginny,“ pozdravil a zastavil se před zavřené dveře.

„Ahoj Harry,“ řekla Ginny ještě trochu ubrečeně.

„Chtěl bych s tebou mluvit,“ řekl a posadil se vedle ní.

„Jo?“

Neodpověděl a podíval se na fotky, které držela stále v ruce.

„To je z tý doby?“ zeptal se a ukázal na fotku, kde byl jeho otec.

„Jo, vzpomínala jsem,“ řekla a z fotky se podívala na něj. „A o čem jsi chtěl mluvit.“

„Vlastně o tátovi i mámě a hlavně o tobě.“

„Tak se ptej,“ řekla Ginny, i když se jejich rozhovor snažila oddálit, jak to jen šlo.

„Slyšel jsem o tobě a o tátovi. Chtěl bych vědět, jak to bylo.“

„Byli jsme dobří kamarádi.“

„Ale já slyšel, že vy dva…“ nechal větu nedokončenou, protože mu to nešlo přes pusu.

„Slyšel jsi docela dobře, jen ne všechno,“ řekla a podívala se na něj. Na tváři měl dost překvapený obličej, asi čekal, že bude zamlouvat. „Kvůli tomu se dali tvoji rodiče dohromady.“

„Ale dohromady by se dali i tak!“

„Když jsem se tam dostala, změnila jsem dost věcí a musela jsem je dát do pořádku! Nemysli si, že jsem neměla výčitky svědomí! Kdyby mě Lily do toho tolik netlačila, nikdy by se to možná ani nestalo.“

„Máma tě tlačila do vztahu s tátou?“

„Tak trochu, ale vše se vyjasnilo.“

„A miluješ ho?“

Ginny vytřeštila oči. Nechápala to. Vždyť milovala jeho! „Samozřejmě, že ne! Jak tě to napadlo?“

„Protože jsem slyšel, že on tebe jo!“

„Ale uvědomil si, že miluje Lily.“

„Kdybys tam nebyla, nikdy by mezi nimi nebylo to, co bylo.“

„A jak víš, co mezi nimi bylo?“

„Z vyprávění.“

„Tak to máš špatný informace. Když jsem se poprvé setkala s Lily, zjistila jsem, že ho vůbec neměla ráda a moc ráda využila toho, že si všichni mysleli, jak jsme si podobné! A James měl pocit, že když jsme si podobné, tak může milovat i mě! Jen díky mně si uvědomili, že se mají rádi. Díky mně jsi na světě!“

Ginny byla naštvaná. Obviňoval ji z něčeho, o čem neměl ani páru. A ona se na jejich setkání tolik těšila. Těšila se, až budou konečně spolu. Chtěla mu říct, že ho miluje. Ale mohla snad?

„Nikdy bych to do tebe neřekl, Ginny. Jaks mohla dopustit, že jsi byla s mým otcem?“

„Milovala jsem tě a strašně jsi mi chyběl. James ti byl tolik podobný a stál o mě! Nešlo se tomu vyhnout, i když jsem se snažila, jak jsem mohla! Bylo to, jako bych byla s tebou!“

„Ale byla jsi s mým otcem!“

„Jen jsme se líbali! Ani nevíš, jak bylo těžké tam být! Ty máš pocit, jak to asi mohlo být úžasné, ale pro mě to nebylo! Na celý rok jsem se dostala pryč ode všeho, na co jsem byla vždycky zvyklá. Byla jsem v naprosto cizím prostředí. Musela jsem si hledat nové kamarády! Ty to nemůžeš pochopit! Nikdy jsi o nic takhle nepřišel!“

„Nemám rodiče!“

„Ale nikdy jsi nezažil, jaké to je je najednou ztratit! Když ti byl jeden rok, neuvědomoval sis to! Ale mně bylo šestnáct. Ztratila jsem celou rodinu, přátele i tebe. To nikdy nepochopíš. Milovala jsem tě!“

„Tak proč jsi byla s mým otcem?“

„Tebe nezajímá něco jiného? Třeba jací byli tví rodiče a jejich přátelé? Jak žili? Ne, tebe zajímá jen to, jestli jsem chodila s Jamesem nebo ne! Sakra buď rád, že ses vůbec narodil!“ zakřičela na něj a naštvaně odešla ze svého pokoje. Nezapomněla samozřejmě pořádně třísknout dveřmi.

24. kapitola                                                                                             26. kapitola