oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj! Tak jsem se nějak dostala zase ke psaní a napsala jsem další kapitolu, tentokrát tedy k Lily nebo Ginny? Pomalu se blížím ke konci. Tohle je jedna z posledních kapitol. Předpokládám, že už budou jen tak dvě, tři a epilog.

Moc vám děkuju za minulé komentáře a jako vždycky vás prosím o ty další.

Tak a teď už se vrhněte do čtení. :-)

Mějte se krásně. Vaše Naiad :-)

OoOoOoOoO

O dva měsíce později

Ginny si pomalu balila své věci. Za dva dny totiž měla opustit Bradavice. Možná, že v této době v nich byla naposledy. Do kufru si skládala všechny své věci, co zde měla. Sice jich nebylo moc, ale chtěla si všechno, co zde od svých kamarádů a samozřejmě i od profesora Brumbála, vzít sebou.

„Ginny?“ ozvala se za ní Lily.

V pokoji byly samy. I Lily si balila všechny své věci a že jich nebylo málo.

„Ano?“

„Víš, vzpomněla jsem si na to, co jsi mi říkala asi před dvěma měsíci,“ říkala Lily a dávala si do kufru nějaké knížky. „Víš, něco si mi slíbila.“

„A co?“ zeptala se Ginny. Vůbec nechápala.

„Že mi všechno vysvětlíš. Není už ta správná doba?“ řekla a tázavě se na ni podívala. „Pozítří už odjíždíme.“

„Nevím, jestli jsem na to připravená,“ řekla Ginny a uvědomila si, že připravená na tohle nebude nikdy. „Vše si promyslím. Mohly bychom se sejít o prázdninách, ne?“ řekla ještě a vůbec s žádnou schůzkou nepočítala. Rozhodla se totiž, že všem, než odjede, pošle vysvětlující dopis.

„Jak myslíš, ale slibuješ?“

„Slibuju.“

0o0o0o0o0

Byl čas odjezdu. Ginny se znovu podívala na bradavický hrad. Do očí se jí nahrnuly slzy. Byl to výjimečný rok. Poznala plno nových lidí a hlavně kamarádů. Její odchod se blížil. Nebo v to alespoň doufala.

„No Ginny, pojď už!“ zavolala na ni z kočáru Tamara.

Jen se usmála. „Vždyť to uvidím, i když budu zpátky,“ pomyslela si a potom se vydala za holkami.

Byla překvapena, že se všichni vešli do jednoho kupé. Ale byla za to strašně ráda. Hlavně proto, že takhle pohromadě je vidí asi naposledy. Každého si prohlížela a snažila si na něm zapamatovat každý detail.

Nejprve se podívala na Remuse. Sice tušila, že toho uvidí, když se vrátí, ale nebude to ono. Seděl hned u dveří kupé a v ruce držel tlustou knihu. Očima jezdil z řádku na řádek a nevnímal své okolí. Světlé vlasy mu padaly přes oči a on je skoro každou chvíli odfoukával z obličeje pryč.

Vedle něj seděl Petr. Neměla ho ráda, protože věděla, co udělal. Ale v této době to byl ještě takový ňouma. Šlo vidět, jak velmi obdivoval své ostatní tři kamarády.

Vedle něj seděl Sirius, který si ji také prohlížel. Byl velmi zamyšlený. Pravděpodobně přemýšlel o ní a o té budoucnosti. Nedivila se mu. Taky by ji to vrtalo hlavou.

Potom tam seděl James. Chvíli si hrál se zlatonkou, ale potom ho to asi omrzelo a tak se upřeně díval na Lily. Moc to těm dvěma přála a doufala, že se co nejdřív dají dohromady.

Podívala se vedle sebe. Seděla tam Tamara, která zrovna spala. Tamara byla skvělá kamarádka, měla ji moc ráda. Potom tam také seděla Melissa, která také spala. Sice byla trošku rýpavá, ale i tak ji měla ráda. A nakonec Lily. Ta seděla u okna a v ruce držela knížku. Bohužel si neuvědomila, že ji drží vzhůru nohama. Moc dobře si Ginny všimla, že Lily nenápadně pokukuje po Jamesovi.

„O čem přemýšlíš?“ zeptala se mě Lily.

„Nad ničím,“ odpověděla Ginny a musela zatřást hlavou, aby vyhnala smutné myšlenky.

0o0o0o0o0

„Sejdeme se tedy?“ zeptala se Lily Ginny, když stály na nástupišti 9 a ¾.

„Ještě se domluvíme,“ řekla Ginny a snažila se, aby se od tohoto tématu odešlo.

Potom se všichni rozloučili a Ginny se Siriusem osaměli. Oba totiž museli jít domů sami. Tedy jestli se tomu dalo říkat domov.

„Řekl ti Brumbál, kdy máš donést tu fotku?“

„Jo, řekl. Za týden se máme všichni tři sejít v Děravém kotli. Ty tam bydlíš, ne?“

„Jo, bydlím.“

„A těšíš se?“

„Co myslíš? Strašně moc se těším, hlavně na rodinu a Harryho.“

„A kdo je ten Harry?“ zeptal se zvědavě Sirius.

„Harry je Jamesův a Lilyin syn. Chodili jsme spolu.“

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Jistě, ptej se.“

„Můžeš mi vysvětlit, proč jsi byla s Jamesem, když jsi tím vlastně rozbíjela jeho vztah k Lily?“

„Harry mu je totiž strašně moc podobný, jen má Lilyiny oči. A hlavně asi proto, že se se mnou rozešel a já ho pořád miluju.“

„Ale James není Harry.“

„A já nejsem Lily. Myslela jsem si, že Jamese miluju a on si zase myslel, že miluje mě. A přitom já stále miluju Harryho a on stále miluje Lily.“

„Už půjdu. Tak za týden!“ rozloučil se a hned se přemístil pryč.

0o0o0o0o0

Měla celý týden na to, aby si utřídila všechny myšlenky. Během tohoto dokonce napsala všem omluvné a hlavně rozlučující dopisy. Sice to bylo těžké, ale nakonec to zvládla. I když u toho ukáplo pár slz.

Všechno se blížilo. Už zítra měl přijít Sirius s tou fotkou. Už zítra se měla vrátit domů. Tedy možná. Den ode dne to bylo horší. Stále měla pochyby o tom, že by to mohlo všechno vyjít. Ale z celého srdce si to přála. Nikdy totiž nebyla tak dlouho odloučená od své rodiny.

Ležela v posteli a v ruce držela čtyři dopisy. Jeden byl pro Lily, druhý pro Jamese. Oběma chtěla vše vysvětlit. Oni tady pro ni byli asi ti nejdůležitější. Ten třetí byl pro Tamaru a Melissu a ten poslední pro Remuse, Petra a trochu i pro Siriuse.

Když se druhý den probudila, bylo ji na zvracení. Byla tak hrozně nervózní jako nikdy v životě. Podívala se na hodinky a zjistila, že už za pět hodin se možná vrátí domů.

Těch pět hodin vůbec neutíkalo. Mohla se ukousat nudou a hlavně nedočkavostí. A nakonec se dočkala. Přesně ve dvanáct hodin u ní někdo zaťukal a po jejím tichém „Dále!“ dovnitř vešel profesor Brumbál a Sirius.

„Dobrý den, slečno Weasleyová.“

„Dobrý den, pane profesore.“

„Jak Vám je?“

„Jsem nervózní. Bojím se, že to nevyjde,“ odpověděla Brumbálovi a potom se otočila na Siriuse. „Máš tu fotku?“

„Taky tě zdravím.“

„Promiň, ahoj. Máš tu fotku?“ zeptala se znovu.

„Jistě,“ odpověděl Sirius a z tašky, kterou mě přes rameno, vyndal fotku se stříbrným rámečkem.

Ginny si ji chtěla vzít hned do ruky, ale bradavický ředitel ji v tom zabránil.

„Ne, ještě ne, slečno. Musíme ještě něco vyřešit.“

„A co?“

„Jsem si jist, že chcete svým přátelům vše vysvětlit a v tom Vám musím zabránit. Už jednou jsem Vás upozorňoval, že tohle nemůžete.“

„Ale Sirius to taky ví.“

„Panu Blackovi samozřejmě vymažu paměť.“

„Cože?“ ozval se Sirius šokovaně. „To nemůžete!“

„To nemůžete!“ řekla Ginny také. „Nedozvěděl se nic, co by mělo změnit budoucnost. Jen to, že Lily bude nakonec doopravdy s Jamesem. A to samé jsem napsala i do těch dopisů.“

„Jste si jistá, že jste opravdu neprozradila něco, co by tito mladí lidé mohli ve své budoucnosti změnit?“

„Jsem si naprosto jistá. Uvědomuju si, že kdybych jim řekla něco takového, tak bych změnila naprosto všechno a nemohla bych to už vrátit.“

„Dobře tedy.“

„Siriusi, mohla bys tyto dopisy poslat?“ zeptala se Ginny a podávala mu čtyři dopisy.

„Jeden je i pro mě?“ zeptal se překvapeně, když si prohlížel obálky.

„Ano. Až si ho přečteš, tak ho prosím pošli dál Remusovi nebo Petrovi.“

„Dobře.“

„Jste připravená?“ zeptal se profesor Brumbál.

„Ještě bych se chtěla rozloučit se Siriusem.“

„Jistě, nechám vás o samotě,“ řekl ředitel a taktně opustil místnost.

„Siriusi, prosím, vyřiď všem, že je mám strašně moc ráda. Že na vás nikdy nezapomenu, ať už se stane cokoli. Vyřiď Jamesovi, že je to úžasný člověk a že mu moc děkuju za to, že mi tady tak zpříjemnil můj pobyt. Vyřiď Lily, že je to ta naprosto nejúžasnější holka, kterou jsem kdy potkala a že ji považuju za svou kamarádku, jednu z nejlepších. Řekni Mělisse a Tamaře, že jsou to skvělé holky a že na ně nikdy nezapomenu. Vyřiď, prosím, všem, že jsou to skvělí lidé. Že jsem je hrozně ráda potkala.“ Ginny během svého povídání začala brečet.

„To si všechno nezapamatuju. Nenapsala jsi to do těch dopisů?“

„Jo, psala.“

„Tak vidíš. Všechno se to od tebe dozví.“

„Siriusi, jsi skvělý. Budete mi chybět.“

„Ale vždyť se přeci ještě uvidíme, ne?“

„Ano, ale tobě bude už přes třicet a mě teprve nějakých čtrnáct.“

„Ale i tak se uvidíme,“ řekl s úsměvem a objal ji. „Šťastnou cestu.“

„Pozdravuj všechny a řekni jim, že se jim moc omlouvám, že jsem se s nimi nerozloučila osobně.“

„Jasně, všechno jim vyřídím. Ale už bys měla jít. Těšíš se přeci domů, ne?“

„Strašně.“

Potom Sirius došel pro Brumbála.

„Slečno Weasleyová, jsem velmi rád, že jsem Vás potkal a doufám, že se ve Vaší době setkáme.“ řekl s úsměvem a od Siriuse si vzal fotku.

„Já jsem Vás taky hrozně moc ráda poznala.“

„Máte vše?“

Ginny se pevně chytla svého zavazadla a zhluboka se nadechla. „Ano.“

„Jste připravena?“

„Ano.“

Potom profesor dal na malý stolek vedle nich fotku.

„Mělo by to fungovat stejně, jako když jste se dostala sem. Přeji Vám šťastnou cestu.“ řekl profesor.

„Děkuju Vám za vše.“ řekla Ginny Brumbálovi. „A tobě taky Siriusi. Sbohem.“ řekla, ještě pevněji stiskla v ruce ucho svého zavazadla a zavřela oči. Napočítala do tří a potom se dotkla černobílé fotky Siriuse a jeho bratra Reguluse.

22. kapitola                                                                                             24. kapitola