oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahojte! Moc se vám všem omlouvám za to, že mi to trvalo tak dlouho, ale opravdu jsem si teď vůbec nenašla čas (je zázrak, že se mi to povedlo dneska).

Jinak vám musím říct, že tohle je už předposlední kapitola. Konečně je už snad veselejší a slibuju, že ta poslední bude opravdu veselá :-)

Strašně moc vám děkuju za minulé komentáře :-) a moc prosím o ty nové :-)

Mějte se krásně a užijte si tuto kapitolu :-)

Vaše Naiad :-)

Jean stále brečela a Lily ji nechala, protože se potřebovala vybrečet. I když se Lily v hlavě honily myšlenky o tom, že jí to říkala, nic Jean na to neřekla. Nechtěla ji ještě více rozesmutnit.

Lily byla rozhodnutá, co ten den udělá. Musela jít za Siriusem. Měla totiž chuť na něj řvát, pořádně mu vynadat za to, co její nejlepší kamarádce udělal. Tohle si totiž Jean nezasloužila.

Jean ležela na posteli a nevnímala svět okolo sebe, a tak se Lily rozhodla, že za Siriusem půjde hned. Potřebovala ze sebe dostat ten vztek na něj. Nechala Jean v pokoji samotnou a vydala se ho hledat.

OoOoOoOoO

Nevěděl, co dělá. Prošla okolo něj hezká blondýnka a on najednou zapomněl na to, že teď má holku. Zastavil ji a pozval ji na rande. Audrey Pampová okamžitě souhlasila. Byla to dívka, která souhlasila vždy.

Zavedl ji do jedné z nepoužívaných učeben a začal ji líbat. Měl pocit, že tohle mu chybí, prostě potřeboval sex nebo aspoň nějaké vzrušení.

Vůbec nevnímal své okolí a plně se oddával tomuto okamžiku. Slyšel, jak potichu sténá a to ho vzrušovalo víc a víc.

Najednou za sebou uslyšel něčí zalapání po dechu. Strnul. Potom se prudce otočil a spatřil naprosto šokovanou Jean. Vytřeštil oči a najednou mu došlo, co udělal. Cítil se jako největší hlupák na světě. Cítil se tak proto, že věděl, že Jean je jiná než ty ostatní. Měl ji rád.

Všiml si, jak jí z očí pomalu stékají slzy.

„Siriusi, jaks mohl?“ zašeptala a potom se otočila na podpatku a utíkala pryč.

Sirius od sebe modrookou blondýnku odstrčil a rozběhl se ke dveřím. „Jean! Počkej!“ zakřičel přes celou chodbu, ale jeho dívka se neotočila.

„Siriusi, nech ji být,“ zašeptala mu Audrey do ucha a objala ho okolo pasu.

„Nech mě!“ vyštěkl na ni a znovu ji od sebe odstrčil. Začal si zapínat knoflíky na své košili.

„Ale...“

„Seš jen děvka,“ řekl Sirius naštvaně a odešel pryč.

OoOoOoOoO

Došel až do společenské místnosti. Všechny pohledy se na něj stočily. Věděl proč, a tak se svalil do jednoho křesla vedle Jamese.

„Co je s Jean?“ zeptal se hned jeho nejlepší kamarád a tázavě se na něj podíval.

Sirius sklopil hlavu a čelem narazil do dřevěného stolu. „Posral jsem to, Dvanácteráku. Jsem vůl.“ konstatoval a znovu narazil hlavou do stolu.

„Co se stalo?“

„Měl jsem úlet a ona mě viděla.“

„Ty jsi nenapravitelný,“ řekl James.

„Blacku?“ ozvalo se Siriusovi za zády a on i James překvapeně vzhlédl.

„Hm?“ zabručel a znovu se otočil. Věděl, že teď mu pořádně vynadá, a věděl, že to bude něco, znal totiž hádky mezi Jamesem a Lily.

Lily ho obešla a stoupla si přímo před něj. „Proč? Proč jsi jí to udělal? Ona tě milovala.“ začala překvapivě v klidu.

„Tobě to říkat nebudu, Evansová.“

„Tak to teda budeš!“ řekla výhružně.

„A proč bych měl?“

„Protože Jean je moje nejlepší kamarádka a já nedovolím, aby ji někdo jako ty měl ubližovat. Chci vědět důvod.“

„A já to chci říct jí.“

„Ne, nejprve to řekneš mně a až potom budeš mít možnost mluvit s ní.“

„Nevím, proč jsem to udělal! Stačí?“ zeptal se naštvaně. Zrovna Lily nic říkat nechtěl.

„Ne, nestačí.“

„Chápeš, Evansová, co znamená slovo úlet?“

„Samozřejmě!“

„Tak to byl úlet, chtěl jsem si užít.“

„Ale to jsi mohl i s Jean!“ namítla.

„Ne, nemohl. Nechtěl jsem. Jestli to náhodou nevíš, tak Jean je ještě panna a nepředpokládám, že by se zrovna po jednom týdnu chtěla se mnou vyspat.“

Lily vytřeštila překvapeně oči. Tohle nečekala. Bylo to od něj opravdu hnusné, ale to, co jí právě řekl, bylo zase hrozně galantní. Lily totiž měla dojem, že kdyby Sirius Jean řekl, že s ní chce spát, ona by okamžitě souhlasila, nechtěla by ho ztratit.

„Ale i tak! Zranil jsi ji! Blacku, ty jsi takový sobec! A...“ Lily mu začalo nadávat do ignorantů a jen bůh ví čeho dalšího. Nadávala mu tak nahlas, že to slyšela celá společenská místnost.

„Mám Jean rád!“ vykřikl nahlas tak, aby ho začala poslouchat. Dívčí osazenstvo společenské místnosti zalapalo po dechu.

„Cože?“ zeptala se naprosto nechápavě a kdyby se s ní Sirius teď nehádal, musel by se začít smát jejímu výrazu.

„Miluju jí,“ zopakoval a Lily na něj vykulila oči.

„Vážně?“ zeptala se pochybovačně.

„Jo a chtěl bych si s ní promluvit.“

„Nebude s tebou chtít mluvit.“

„Tak ji přesvědč, Evansová! Jsi její nejlepší kamarádka.“

„Pokusím se,“ řekla potichu Lily.

„Děkuju,“ uslyšela ještě za sebou, když odcházela. Překvapeně se podívala na Siriuse, který se už znovu mlátil hlavou o stůl. „Je to možné? Sirius se zamiloval?“

Pohled ji hned spadl na jeho kamaráda. James seděl celou dobu vedle nich a jen tiše je poslouchal. Pokaždé, když ji zahlédl se mu nejprve rozzářily oči, ale potom se jeho výraz změnil v nešťastný a poslední dobou i beznadějný. Cítil se totiž hrozně. Lily mu nedávala žádnou naději.

Když ho sledovala déle než půl minuty a většina lidí ve společenské místnosti si toho začala všímat, otočila se a odešla zpět do svého pokoje.

OoOoOoOoO

Jean stále ležela v posteli a potichu plakala. I když měla pocit, že brečet nemůže, stále mohla.

„To je takový bídák!“ pomyslela si a pěstí bouchla do polštáře.

„...Blacku, ty jsi takový sobec! A ignorant!...“ zaslechla Jean ze společenské místnosti. V tom hlase poznala Lily.

„Ať to nechá být, prosím!“ zanaříkala v duchu a dala si hlavu do dlaní.

„Mám ji rád!“ zakřičel Sirius a Jean zalapala po dechu jako skoro půlka společenky.

„Tohle ať mi nedělá!“ zaprosila a ještě víc se rozbrečela. Tohle nemohla poslouchat. Bolelo jí to. Bolelo jí to, protože ho milovala a věděla, že tenhle vztah nemá cenu.

OoOoOoOoO

Lily vycházela schody a u toho přemýšlela. Už zase přemýšlela o Jamesovi. Vzpomněla si totiž na své předsevzetí, že mu v co nejbližší době napíše. Ale ne hned, musela ještě vše říct Jean.

Když vešla do jejich pokoje, všimla si, že Jean už znovu brečí a snad ještě víc než když odešla.

„Jean, proč pořád brečíš?“ zeptala se, když si k ní sedla.

„Já nemůžu, Lily.“

„Ale můžeš,“ řekla Lily, i když nevěděla o čem mluví. „I když nemůžu uvěřit tomu, že ti to říkám, ale musím, protože jinak se bojím, že by sis něco udělala. Sirius tě miluje.“ Lily se zeširoka usmála a pohladila svou kamarádku po kaštanově hnědých vlasech.

„Ne, nemiluje. Kdyby ano, tak by to nikdy neudělal.“

„Miluje. Jsem si tím jistá. Přeci víš, že mně by to do očí jinak neřekl.“

„Ale mě to neřekl. Místo toho tam bůhvíco dělal s Pampovou.“

„Musíte si promluvit. A já vás k tomu donutím. I když jsem si to dřív nemyslela, teď jsem si naprosto jistá, vy dva k sobě patříte.“

„A co ty a James?“

„O to se už postarám já,“ řekla s úsměvem Lily.

„Mám podmínku,“ řekla Jean.

„A jakou?“

„Jestli ty napíšeš nebo řekneš Jamesovi, co k němu opravdu cítíš, tak já si dobrovolně promluvím se Siriusem.“

„Platí,“ řekla Lily a podala Jean ruku. „Tak já jdu na to.“

OoOoOoOoO

Jean sledovala svou kamarádku, jak něco píše do své modré knížky. Nemohla uvěřit, že se k tomu opravdu odhodlala. Ale byla strašně ráda. Přála jim to.

Lily psala slovo od slova tak rychle, že to vypadalo, že nad tím snad ani nepřemýšlí. Prostě jen psala a psala.

Jean vstala a rozhodla se odejít pryč. Chtěla svou kamarádku nechat o samotě.

„Kam jdeš?“ zeptala se překvapeně Lily.

„Potřebuju si něco zařídit.“

Lily se znovu sklonila nad svým románem a Jean se vydala pryč z pokoje. Už přestala brečet, i když oči měla stále zarudlé. Nakoukla do společenské místnosti. Sirius naštěstí nikdy nebyl, a tak vešla.

Všechny pohledy se na ni stočily. Někteří si dokonce začali něco šuškat. Znervózňovalo ji to. A potom naštěstí zahlédla Jamese, jak trochu tupě kouká do krbu. Rychle přispěchala za ním a praštila sebou hned vedle něho.

„Ahoj,“ pozdravil ji nepřítomně a dál koukal do ohně.

„Ahoj. Není tady náhodou Sirius, že ne?“ zeptala se rozhlédla se po místnosti.

„Ne. Je nahoře. Asi se snaží rozbít hlavu o něco jiného než je tady ten stůl.“ odpověděl stále nepřítomně.

„Cože?“ zeptala se nechápavě Jean.

„Ale nic,“ mávl rukou James.

„Potřebovala bych ti něco říct.“

„Něco okolo Tichošlápka?“

„Ne, to si musím vyřídit sama. Něco o Lily.“

„O Lily?“ konečně se na ni otočil. „Co s Lily?“ zeptal se netrpělivě.

„Jsem si jistá, že se to brzy dozvíš, ale být tebou tak se radši dnes večer podívám do tvého Povídej si!.“ mrkla na něj.

James se začal zvedat.

„Ne, ještě ne. Nech ji v klidu to všechno dopsat. Jsem si jistá, že ještě stále píše.“

„Ale...“

„Hodina tě už snad nezabije, ne?“

„Máš pravdu,“ řekl a znovu si sednul. Tak nedočkavého ho snad nikdy neviděla.

OoOoOoOoO

Už vedle seděli asi půl hodinu. James musel pořád něco dělat. Hrát si s prsty, klepat nohou, prokřupávat si klouby. Prostě se musel nějak zabavit. Nemohl se totiž dočkat, ať už si měl přečíst cokoli.

„Už?“ zeptal se asi po páté, až se Jean rozesmála.

„Tak jdi.“

„Ale co když...“ začal James, ale nedořekl.

„Ale co? Jamesi, neboj se. Jsem si jistá, že tě čekají jen ty příjemné zprávy.“ usmála se a potom svůj pohled stočila do krbu.

James se rychle zvedl a rozběhl se do svého pokoje. Když tam vešel, tak ho překvapilo, že Sirius leží na své posteli a tupě zírá do stropu. Ani jednou u toho nemrkl.

„Tichošlápku, dole je Jean.“

„Už to asi nemá cenu,“ řekl Sirius a dál zíral do stropu.

„Ale má! Máš jí rád, to víme všichni. Jdi jí to vysvětlit!“ řekl rázně James a sedl si na svou postel.

„Myslíš?“

„Já to vím! Jdi tam, než ti uteče.“

Sirius na nic nečekal. Rychle vstal z postele a odešel z pokoje. Jamese tak nechal o samotě.

OoOoOoOoO

Jean stále seděla naproti krbu a zamyšleně koukala do ohně. Vlastně Jamese nechtěla pustit proto, že věděla, že hned přijde Sirius. Jinak věděla, že Lily by nevadilo, kdyby si to četl v momentu, kdy ona mu vylévá své srdce.

A měla pravdu. Netrvalo to ani dvě minuty a hned vedle ní se objevil Sirius.

„Jean?“

„Prosím tě, nech mě,“ zašeptala a stále se dívala do ohně.

„Ne, musím ti to vysvětlit,“ řekl naléhavě a chytil ji za ruku.

Vytrhla se mu a ublíženě se na něj zadívala. „Není co vysvětlovat. Podvedls mě.“

„Vím. Ale neudělal jsem to proto, abych ti ublížil. To jsem neměl v plánu.“

„A proč jsi to udělal?“ zeptala se nechápavě.

„Nevím. Chtěl jsem se s někým vyspat. Nevím.“

„Ty nevíš?“ zeptala se nevěřícně.

„Už bych to neudělal,“ zašeptal ji do ucha a políbil ji na krk. Cukla sebou.

„Siriusi, nevím, jestli ti mám věřit. S tvou minulostí to není tak lehké.“

„Budeš mi prostě muset věřit.“

„Kdybys mi alespoň řekl, že mě máš rád! To jsi ale nikdy neudělal! Mně to neřekneš a Lily ano! Jak je to možné?“

„Uvědomil jsem si to až moc pozdě, až když jsem tě ztratil.“ řekl, ale ani se na ni nepodíval.

„Kdyby ses mi díval alespoň do očí,“ řekla smutně a sklopila hlavu.

Chytl ji za bradu a hlavu ji zvedl. „Miluju tě.“

OoOoOoOoO

Jakmile Sirius odešel z jejich pokoje, James se okamžitě vrhnul ke svému nočnímu stolku a nedočkavě z něj vyndal Povídej si!. Rychle nalistoval asi do půlky knížky a překvapeně se podíval na dlouhý vzkaz od Lily.

„Prosím, prosím, ať mi nedá košem.“ pomyslel si a hned se dal do čtení.

Milý Jamesi,

nevím, jak bych se ti měla omluvit za to, jak jsem se k tobě poslední dobou chovala. Nezasloužil sis to. Chtěla bych ti ale vše vysvětlit.

Byl to šok, když jsem tuhle věc dostala do ruky. Nikdy bych něco takového od své nejlepší kamarádky nečekala, ale přišlo mi to jako příležitost. Příležitost, jak najít buď kamaráda, nebo osudovou lásku.

Poznala jsem výjimečného člověka. Na to, že má naprosto jiné vlastnosti a je mým protikladem, jsem se do něj zamilovala. Nikdy jsem ho neviděla, ale přesto jsem k němu cítila něco, co jsem k nikomu jinému zatím necítila. Byla jsem strašně zamilovaná a začali si toho všímat i ostatní.

Nejprve samozřejmě Jean, ale ta vše věděla. Potom Křiklan, který mi udělal takovou ostudu, že jsem se mohla svěřit jen tobě. A jak strašné bylo ti vše říct tak, abys na nic nepřišel.

Možná jsem byla hloupá, že jsem se s tebou nechtěla sejít, ale nakonec jsem měla pravdu. Já jsem tě neměla moc v lásce, to víš, a ty mě poslední dobou také ne.

Někdy jsem měla dojem, že si tě představuju jako Nimbuse. Měla jsem z toho strach. A nakonec jsem se nemýlila.

A potom to setkání. Nevím, jestli jsem byla zklamaná, že jsi to zrovna ty. Možná ano. Byla jsem zklamaná, protože jsem si nedokázala představit, že bys byl Nimbus, kterého jsem milovala. Měla jsem pocit, že jsi úplně jiný. Namachrovaný famfrpálový hráč.

Ale zmýlila jsem se. Nejsi takový. Jsi má spřízněná duše. Ty jsi člověk, který ve mě vyvolal nový život.

A jestli miluju Nimbuse, musím milovat i tebe, Jamesi. Uvědomila jsem si to až teď a v hloubi duše doufám, že už není pozdě.

Jestli není pozdě, Jamesi, přijď zítra v tři hodiny na famfrpálové hřiště.

Modlím se, abys přišel, protože jestli nepřijdeš, tak budu já ta nejnešťastnější čarodějka na světe. Miluju tě. Lily.

11. kapitola                                                                                        13. kapitola