oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Je to dlouho, co jsem dopsala moji asi nejoblíbenější povídku Anna Malfoyová a Nový Svět. Ale vy svými komentáři jste mě po tak dlouhé době přemluvili, že jsem si sedla k počítači a začala jsem psát. Děkuji, že jste mě k tomu donutili, protože jsem si na Annu velmi ráda vzpomněla. Doufám, že se vám poslední kapitola bude líbit jako ty ostatní. A nejvíce bych chtěla poděkovat Oktavii, která si to asi nikdy nepřečte, ale bez ní by tahle povídka nebyla to, co je. Děkuji Oktavie.

Naiad :-)

„Anno, dostala jsem úžasný nápad.“

„Jo, mami? A jaký?“ zeptala jsem se znuděně.

„Říkala jsem si, dlouho jsi neviděla Kate a já zase dlouho neviděla své přátele, kvůli práci, tak že bychom mohli udělat takovou menší párty, kde bychom se všichni sešli. A každý si může vzít koho chce.“

„Cože?“

„No udělám takovou sešlost po pěti letech. Je to tak dlouho, co Kate a Justin odjeli do Ameriky?“

„Ty bys chtěla pozvat i Justina?“

„Ano, a ty mi se vším pomůžeš.“

***

Ani jsem nevěděla jak a najednou bylo vše s párty, jak to nazvala mamka, hotovo. Další den k nám měli všichni přijít. Abych se přiznala, byla jsem nervózní. Víte, byli tu lidi, které jsem opravdu těch pět let neviděla. Jako například Justin. A Kate jsem bohužel viděla jen jednou. A to bylo na mé svatbě.

Justina jsem samozřejmě také pozvala, ale on prý v té době nemohl. A jak mi naznačila Kate, byl na nějaké důležité a tajné akci amerického ministerstva. Ale teď pozvání přijal.

Ale největší nervozitu jsem pocítila potom, co jsme se s Jamesem rozhodli, že tam všem, a to znamenalo i našim rodičům, oznámíme novinu: čekali jsme totiž miminko. A nikdo kromě nás dvou o tom nevěděl. Dokonce ani naši nejlepší kamarádi.

Není to tak dávno, co jsme se to dozvěděli a ta novina nás velmi překvapila a po skoro dvouletém manželství potěšila. Je to asi týden, co jsem se od svého doktora dozvěděla, že jsem opravdu těhotná, jak jsem si myslela.

S mamkou jsme seděly v obývacím pokoji a čekaly na Kate a na Justina. Jako jediní měli dorazit už dnes. Táta i James byli ještě v práci jako obvykle. Mamka pila červené víno a já se dost neohrabaně vymluvila a pila jen jablečný džus. Když jsem se vymlouvala, že dnes nemám chuť na jakýkoli alkohol, mamka to naštěstí přešla bez jakékoli poznámky, což mě překvapilo, protože vždy, když mamka otevřela víno, chtěla jsem také.

Bylo za pět minut osm hodin, což znamenalo, že za pět minut by měli dorazit Kate s Justinem na naše ministerstvo, kde si je měl vyzvednout Katein bratr Brian s Ginny. Když se Ginny dozvěděla, co mamka měla za nápad, nadchlo ji to a okamžitě chtěla začít pomáhat. Když jí ale mamka řekla, že by potřebovala, aby vyzvedla Kate s Justinem, nadšení ji trochu přešlo. Kate měla samozřejmě ráda a velmi se na ni těšila, ale s Justinem to bylo trochu jinak. Stále se asi nemohla smířit s tím, že jen díky němu byl takový problém, abychom se s Jamesem dali zase dohromady, a měla pocit, že kvůli němu Kate je v Americe a ne v Anglii. Což určitě není pravda. Možná kdyby tady nebyl, tak já a James nejsme vůbec spolu.

„Těšíš se?“ vytrhla mě mamka z přemýšlení.

„Strašně,“ odpověděla jsem popravdě.

„Už by měli být v Londýně, takže už to nebude trvat moc dlouho a budou i tady.“

A měla pravdu, netrvalo to ani deset minut a ozval se domovní zvonek. Rychle jsem se zvedla a vyběhla do haly, ale všichni už byli vevnitř, protože Malkota už je pozval dál. Stáli tam. Kate vedle Justina a vedle nich Ginny s Brianem, všichni si povídali.

„Hele, už je tady Anna,“ upozornila všechny Ginny.

Otočili se a Kate ke mně vyběhla a objala mě. „Ahoj Anno!“

„Ahoj Kate! Strašně ráda tě vidím.“

„Já tebe taky.“ řekla nahlas, ale potom mi ještě zašeptala: „Mám pro tebe novinu, ale až později.“

Překvapeně jsem se na ni podívala, ale to už mě z dalších otázek vyrušil Justin.

„Ahoj Potterová.“ Objal mě.

„Ahoj, ráda tě vidím.“

To už přišla i mamka a všechny pozvala do obývacího pokoje, i když sama odešla do kuchyně pro nějaké občerstvení.

Sedla jsem si do křesla, ve kterém jsem seděla ještě před pěti minutami, Ginny s Brianem si sedli do protější sedačky a Kate s Justinem si sedli vedle nich.

Vypadají jako dva páry. Napadlo mě, ale rychle jsme to vypustila z hlavy. Kate by přece nebyla s Justinem.

„Kde máš Jamese?“ zeptal se Justin.

„Ale je v práci, za chvíli by měl s tátou přijít.“ Jakmile jsem to dořekla, ozvalo se z haly hlasité „PRÁSK!“.

„To jsou oni.“ řekla místo mě Ginny. A měla pravdu, netrvalo to ani minutu a můj otec s Jamesem vstoupili do obývacího pokoje.

„Dobrý večer všichni,“ pozdravil táta a potom se otočil na mě, „Prosím tě Anno, kde je máma?“

„V kuchyni,“

„Omluvte mě,“ řekl a odešel.

„Ahoj,“ pozdravil konečně i James a šel se obejmout s Kate a podal Justinovi ruku. Potom si šel sednout vedle mě na opěradlo mého křesla.

„Tak jak se vám daří jako manželům?“ zeptala se Kate a podívala se na nás jako na svatý obrázek. „Moc vám to přeju.“

„Užíváme si to,“ odpověděl James a políbil mě do vlasů. „Viď?“ zašeptal.

„A co vy dva?“ otočila se na Ginny a Briana.

„Ale ségra, vždyť všechno víš. Ginny ti píše každou chvíli.“

„Sice mi píše, ale mluvené slovo je něco úplně jiného.“

„Máme se dobře,“ odpověděla konečně Ginny a usmála se.

„A co ty?“ zeptal se na oplátku Brian.

„Já? Já chodím pořád do práce a teď jsem si konečně někoho našla, když jsem byla na pracovní cestě v Texasu. Už jsme spolu půl roku.“

„Jak to, že jsi se nepochlubila?“ zeptala se překvapeně Ginny.

„Řekla jsem si, abych to nezakřikla a když už jsem vám to chtěla říct, tak jsem se dozvěděla o této párty, tak jsem si řekla, že vám to řeknu tady.“

„A co ty, Justine? Jsme tě trošku vynechali.“ omluvila jsem nás.

„Ale nic zvláštního, jsem na tom podobně jako Kate.“

„Strašně se omlouvám, ale jsem hrozně unavená. Snažila jsem se nespát kvůli časovému posunu a tak jsem úplně mrtvá.“

„Jasně, už máte připravené pokoje, takže já vás tam doprovodím.“ Vstala jsem. „Justine, půjdeš taky spát nebo tady s námi ještě zůstaneš?“

„Jdu s vámi. Taky jsem totiž nespal.“

Společně jsme opustili obývací pokoj a já je dovedla k jejich pokojům. Kate měla pokoj hned vedle mého bývalého pokoje, kde jsem teď bydlela s Jamesem, a Justin ho měl až na konci chodby. Říkala jsem si, že to mezi nimi nebude asi ještě moc urovnané a tak jsem je dala co nejdále od sebe.

Když Justin zašel do svého pokoje, hned jsem se otočila k Kate. „Tak jakou novinu si mi chtěla říct?“

„Ničeho jsi si nevšimla?“

„Ne,“

„Tak až zejtra, až tady budou všichni.“

„Ale Kate!“

„Dobrou noc, Anno.“ popřála mi a zavřela za sebou dveře. Jen jsem na ně překvapeně koukala.

Vypadalo to, že moje a Jamesova novinka nebude zítra jediná.

Bylo osm ráno a náš domácí skřítek Malkota mě šel „šetrně“ probudit. Moc se mu to nepovedlo a tak jsem probudila i Jamese. Až tak mě to netrápilo, protože mi bude dneska alespoň pomáhat. A tak jsme oba vstali a šli se společně nasnídat. U stolu už byla celá naše rodina dokonce i Lukas, který normálně většinou vyspává. Maminka chtěla asi zapřáhnout celou rodinu. Netrvalo to ani moc dlouho a přidali se k nám i Kate s Justinem.

„Co vy tady tak brzo?“ zeptala jsem se překvapeně. U Kate bych to pochopila, ale Justin? Ten vždy vyspával.

„Víš, my jsme šli spát kolem osmé večer. Takže jsme spali okolo dvanácti hodin.“

„Nějak jsem si to neuvědomila.“

Během snídaně jsem si všichni povídali a stále vymýšleli nové věci na tu „párty“.

Všichni se měli sejít ve tři hodiny odpoledne, i když Ginny s Brianem přišli ještě dřív, aby mohli pomoct. Skoro každých pět minut zazněl zvonek a na návštěvu přišel někdo další. Jako první přišli Potterovi a už devatenáctiletá Juliet s alespoň o dva roky starším klukem Glenem. Glen byl super kluk, už jsem ho jednou viděla a k Juliet se strašně hodil. Byl to také jako ona blázen do famfrpálu a všechno musel vědět. Výborně se doplňovali.

Potom přišli Thomasovi a Johnsovi. Teta Ginny jako vždy musela donést něco k jídlu a strejda pro jistotu nějakou flašku, aby se to dalo něčím zapít. A ani za pět minut přišli Weasleyovi, ale bez Martina, který měl přivést svou novou přítelkyni.

A konečně dorazil. Samozřejmě jako vždy šel pozdě. Když jsem otevřela, mále mi vypadly oči z důlků. Jeho přítelkyni jsem totiž už znala a dříve ji neměla velmi v lásce. Vedle Martina totiž stála Nicola Darková.

„Anno, na co tak zíráš?“ zeptal se mě James a přišel ke mě. A když viděl Nicolu, taky byl překvapený.

„To nás nepozvete dál?“ zeptal se znuděně Martin.

„Ale jasně pojďte,“ řekla jsem a uvolnila cestu. Stále jsem nemohla uvěřit, s kým to přišel.

„Anno, není to Darková?“ zeptala se mě Kate, když jsem zavírala dveře.

„Je to Nicola Darková a chodí s ní Martin.“ vydala jsem ze sebe nevěřícně. To by mě zajímalo kolik ještě dnes bude překvapení.

Když už dorazil i Martin, stoupla si mamka doprostřed haly a s použitím kouzla Sonorus si upoutala pozornost.

„Vítám vás tady! Jsem ráda, že jste všichni přijali naše pozvání. Teď se prosím přesuneme do zahrady, kde jsme pro vás připravili pohoštění.“ Když to dořekla, prošla celou halou a vedla hosty skoro přes celé přízemí až k dveřím do zahrady. Já a James jsme zůstali úplně vzadu.

„Tys věděl, že Martin chodí s Darkovou?“

„Nevěděl jsem to, Anno. Ale myslím si, že se k sobě skvěle hodí.“

Zamyslela jsem se. Měl pravdu, opravdu se k sobě hodili. Nikdy dřív by mě to nenapadlo. Možná to bylo tím, že vždy, když byla někde poblíž Nicola Darková, tak se motala okolo Jamese, a já měla vždy pocit, že mi ho chce přebrat, už na škole to tak bylo.

Když jsme všichni došli na terasu a většina hostů si už sedla. Zavřela jsem za námi dveře do zahrady a společně s Jamesem jsem si sedla k naším kamarádům. Jídlo a pití už bylo na stole a tak všichni čekali až paní nebo pán domu zahájí naši párty. A naštěstí to netrvalo dlouho, mamka se zvedla a s popřáním dobré chuti vše začala.

Všichni jedli a pili a někdy se dokonce stalo, že nebylo slyšet vlastního slova. Už na stole nezbylo skoro nic, když se mamka zvedla a poklepáním na svou skleničku upoutala svou pozornost.

„Vidím, že jsme se všichni skvěle najedli a napili, ale tím doufám, že naše sešlost ještě nekončí. Toto vše mě napadlo asi před měsícem a půl. Napadlo mě to hlavně kvůli mé dceři Anně, která už dlouho neviděla dva ze svých kamarádů žijících v Americe. Ale nedávno se přihodila jedna velice příjemná věc, kterou bychom s Dracem chtěli všem oznámit,“ na chvilku se odmlčela. Ani nevím proč, ale okamžitě mě napadlo, jestli zase není těhotná.

„Je to asi týden, co byl můj manžel Draco povýšen na místo vedoucího odboru Mezinárodní kouzelnice spolupráce.“ Pyšně se podívala na tátu. Všichni mezitím začali tleskat. Já jsem byla docela v šoku, také pracuji na ministerstvu jako většina naší rodiny, ale neměla jsem o tom ani páru. Lidé v blízkosti táty mu podávali ruce a gratulovali. Mamka si už také posadila.

Během gratulování mému otci, se ke mě natočil James a pošeptal mi: „Když už jsme u toho oznamování, neřeknem to teď?“

„Dobře,“ Byla jsem strašně nervózní. Ale než jsme se s Jamesem stačili zvednout, tak se zvedl jiný pár, Ginny s Brianem. Všichni se uklidnili.

„Když už tady teta Hermiona začala s oznamováním novinek, tak jsme se s Brianem rozhodli, že vám také něco oznámíme.“ začala Ginny.

„Budeme se brát.“ dořekl za ni Brian a objal ji okolo pasu.

Vytřeštila jsem oči. Oni se budou brát? Byla to úžasná novina, všichni jsem na to čekali už hrozně dlouho. Většina na tom byla podobně jako já, ale nejvíce byli překvapeni jejich rodiče a Kate. Jako první jsme se s Jamesem zvedli a šli jim pogratulovat.

Už jsme se chtěli znovu zvednout, ale teď nás přerušila Kate: „Také jsem se rozhodla vám všem říct něco nového, i když ne takovou senzaci jako Ginny s Brianem nebo pan Malfoy. Asi to bude pro vás všechny trošku překvapení, protože to asi z vás nikdo nečekal.“ Kývla směrem k Justinovi, který se postavil a přešel k ní. Mě to asi začalo pomalu docházet a tak jsem jen tichým hlasem pronesla: „Panebože,“

„Před půl rokem jsme tady s Justinem odjeli na pracovní cestu do Texasu, kde jsme byli spolu jeden měsíc a kde jsme se dali znovu dohromady.“ Všichni její kamarádi jsme byli naprosto v šoku, protože jsme si moc dobře pamatovali, jak ho nemohla ani cítit. Ale naši rodiče jen šťastně tleskali a většina jim šla pogratulovat.

„Kate, to jsem vůbec nečekala.“ řekla jsem jí, když jsem se odhodlala jí pogratulovat.

„Já vím,“ Usmála se.

„Ještě jednou gratuluju, jsem ráda, že jste oba šťastní.“

A konečně přišla řada na nás. Už čtyři noviny byly za námi: Martin s Nicolou, táta vedoucím odboru Mezinárodní kouzelnické spolupráce, Ginny s Brianem se budou brát a Kate je zase s Justinem. Teď už jen chybí, že jsem těhotná.

Vše se zase trochu uklidnilo a proto jsme se s Jamesem rozhodli konečně vstát a všem to říct. Slovo si vzal James.

„Myslím si, že dnes už toto bude poslední podobný proslov. Více novinek bychom už asi nesnesli. Totiž do naší zatím dvoučlenné rodiny přibude za necelých osm měsíců další člen.“

„Nebo členka. Jsem těhotná.“ doplnila jsem ho a chytla ho za ruku.

Kate, která seděla vedle mě, zrovna pila víno, když jsem řekla, že jsem těhotná, a tak ho skoro celé vyprskla před sebe.

„Já jsem si to myslela. To je úžasné, Anno!“ Mamka se na mě vrhla a začínala mě objímat. Z druhé strany se na nás ještě vrhla Cho, která jako první začala objímat Jamese.

„Jamie, to je úžasné! Proč jste nám to neřekli dřív?“

„Ale mami, mi to taky moc dlouho nevíme.“ bránil se.

„Tak já budu babička?“ zeptala se ještě šťastně mamka a objala už volného Jamese.

Měla jsem pocit, že nám gratuluje skoro každý, a to nebylo málo lidí. Chvílemi jsem měla pocit, že nás umačkají.

„Tak to je opravdu senzace!“ řekla mi Ginny, když se ke mně konečně dostala.

„Já budu teta?“ zeptala se šťastně Kate a hned se mi dívala na břicho.

„Kate, ještě to není ani dva měsíce, co jsem těhotná.“

„Ale i tak je to skvělý!“

Byla jsem šťastná. Všichni to brali tak úžasně, že potom, co se situace trošku uklidnila, se vše začalo slavit. Jen já jsem seděla u dýňové šťávy a na tváři mi zářil přihlouplý úsměv.

James mě objal okolo pasu a do ucha mi zašeptal: „Jsem rád, že to máme za sebou.“ A dal mi pusu na tvář.

„Jsem ráda, že jsme zase všichni spolu.“ Usmála jsem se a podívala po našem stole, kde si všichni vesele povídali a užívali si toho, že můžeme být spolu. Konečně zase všichni pohromadě.

22. kapitola