oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

            Do pokoje vpadla drobná černovlasá dívka, rychle za sebou přibouchla dveře. Tiše pronesla Colloportus a máchla hůlkou. Tím zamkla dveře, aspoň trochu si je zabezpečila. Pak doklopýtala k nejvzdálenější stěně a zhroutila se k zemi. Těžce oddychovala a na podlahu dopadaly kapky krve smíchané se slzami. Věděla, že má jen pár minut, než se tu objeví a cítila, jak jí její síly opouští. Obličej skryla ve svých dlaních a snažila se uklidit. Potřebovala přemýšlet, najít způsob, jak se odtud dostat. Ale věděla, že bez něčí pomoci se jí to nepovede, byla už totiž příliš slabá a hodně zraněná. V tu chvíli jí to napadlo.

            „Expecto patronum.“ zašeptala do ticha a z hůlky jí vystřelila stříbrná mlha, která se zformovala do podoby aljašského malamuta. Něco mu pošeptala a patron zmizel. Až teď se rozhodla zkontrolovat, jak na tom je. Oblečení měla umazané od krve a zmačkané, ale zatím drželo tam, kde mělo. Obočí nad pravým okem měla roztržené, rty měla opuchlé a z horního rtu jí tekla krev. Levé rameno měla nejspíš vykloubené. Celé její tělo bylo pohmožděné. Chtěla si ještě prohmatat žebra, ale naprosto strnula, když uslyšela kroky na schodech. Před jejím pokojem se někdo zastavil.

            „Hvězdičko, tak tady ses mi schovala. Jsi moc zlobivá, ale všechno ti odpustím, když mě pustíš dovnitř a budeš poslušná.“ sladce promlouval hlas za dveřmi.

            „Nikdy. Nikdy se ti dobrovolně nevzdám.“ hystericky zařvala.

            „Když myslíš!“ teď už rozzuřeně zařval. „Ale dneska je náš den. Dneska se staneš mou, ať budeš chtít nebo ne.“ Dívka se otřásla hnusem.

            „Poslední šance, otevři mi nebo tě to bude bolet, hvězdičko.“

            „Chcípni!“ Hned vzápětí příšerná rána. Dveře se rozletěly a v nich stál chlapec s blonďatými vlasy a modrýma pronikavýma očima, v kterých se mu zablesklo, když ji našel. Ihned se k ní vrhl. Dívka se snažila vzpouzet, ale několika ranami jí dostal k zemi. Zalehl ji a zápěstí jí sevřel ve své ruce jako ve svěráku nad její hlavou. Snažila se mu vysmýknout, ale měl mnohem víc síly. Jedním trhnutím jí roztrhl košili a vyhrnoval jí sukni. S vítězoslavným úsměvem si ji prohlížel. Pak ji začal drsně líbat a násilím se snažil vniknout svým jazykem do jejích úst.

            „Na tohle se těším už čtyři roky. Užij si to.“ odporně se zachechtal. Věděla, že má poslední možnost. Sebrala všechny zbytky síly, co v ní zůstaly, a vysmekla svou pravačku z jeho sevření a dala mu pěstí. Hlavou se uhodil a nohu postele a odvalil se z ní. Chtěla se zvednout a dostat se k hůlce, ale škubl jí rukou a byla zpátky na zemi.

            „Zlomila jsi mi nos!“ řval a druhou rukou se snažil zastavit krev, která se mu z něj řinula.

            „Bylo mi potěšením.“ prskla mu do tváře. Schytala takovou facku, že se jí na několik vteřin zatmělo před očima. Už byla naprosto bezmocná. Naklonil se nad ní a chtěl jí dát další facku, když najednou od ní odletěl. Najednou ji někdo opatrně bral do náruče.

            „Už jsi v bezpečí.“ Otevřela oči a spatřila ty klidné pomněnkové tůně.

            „Dostaneme tě pryč. Už ti nikdo neublíží. Promiň“

            „Děkuju.“ šeptla a omdlela.

pár slov na začátek                                                                                  1. kapitola