oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

1. Kapitola – Známá neznámá

            Kasiopea Potterová a její bratranec James Potter už od narození vypadali jako dvojčata. A vlastně se nebylo čemu divit, jejich otcové jimi totiž byli a dokonce jednovaječnými. Jejich rodiče měli společnou svatbu a koupili si domky vedle sebe v Godrikově dolu. Jako zázrakem se obě děti narodily ve stejný den.

            James a Kasy si jsou podobní jako bratr sestře, jediným rozdílem jsou jejich oči. James má oříškové po otci a Kasy má temně modré po matce. I povahově si jsou velice blízcí. Mají stejný smysl pro porušování pravidel, oba jsou odvážní a věrní svým přátelům. Z Kasy a Jamese se stala nerozlučná dvojka a hrozně se těšili, až nastoupí do kouzelnické školy.

            Jenže prázdniny před nástupem do školy se Kasyni rodiče rozhodli, že se odstěhují do Ameriky. Tím pádem Kasy měla nastoupit do Wizard´s school. A tak se i stalo. A tak Kasy s Jamesem vymysleli plán: na začátku každého měsíce Kasy poslala dopis Jamesovi a on jí vždy v půlce měsíce odepsal. Ani jeden z nich nikdy nezapomněl. Psali si o svých kamarádech, zážitcích, prostě o všem. A když se vždy o prázdninách viděli na těch pár dní, bylo to, jako kdyby se nikdy nerozloučili.

            Pak se bohužel stala nehoda. Na začátku pátého ročníku Kasyni rodiče zemřeli. James s rodiči samozřejmě okamžitě přijeli za Kasy a po pohřbu si jí chtěli nechat v Anglii. Richard, Jamesův taťka, je totiž Kasyn kmotr. Pak se ale Doriana McGregorová, stará dáma, se kterou se Kasyni rodiče stýkali, nabídla, že Kasy u ní může do konce školního roku zůstat. Tvrdila, že by pro Kasy nebylo dobré, takhle před NKÚ měnit školu. Kasy nejdříve tuto možnost odmítala, ale nakonec po rozhovoru s profesorem Brumbálem se rozhodla zůstat.

            Kasy však brzo svého rozhodnutí litovala, ale její odvaha a oddanost jí nedovolily utéct. Pak bohužel, ale paní McGregorová “onemocněla“ a Kasy byla nucena zůstat i na letní prázdniny. Ale před koncem prázdnin se všechno změnilo a Kasy nakonec prvního září stála na nástupišti 9 a ¾.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

            „Slečno, teď potřebujeme najít Vašeho strýce.“ Ihned jsem se začala rozhlížet.

Už jsem se jich nemohla dočkat. Jen mě mrzelo, že Richarda a Leu uvidím jen pár minut tady na nádraží. Netrpělivě jsem koukla na hodinky. Když jsem zvedla hlavu, uviděla jsem je stát kousek ode mě. „Strýčku Richarde, teto Leo.“ nadšeně jsem vykřikla a rozběhla se k nim.

            „Tak ráda Vás vidím. Moc jste mi chyběli.“ Oba jsem je pevně objala.

            „Taky jsi nám chyběla.“ řekli oba naráz. Pak přilítla ta otravná úřednice, co mě měla na starost. S Potterovými se pozdravila, oficiálně mě předala a s prásknutím zmizela.

            „Teda Kasiopeo, strašně ti to sluší.“ Trošku jsem zrudla.

            „Lea má pravdu. Musím říct Jamesovi, aby na tebe dával pozor.“ škádlil strýček.

V tom mi to došlo a pusa se mi roztáhla do širokého úsměvu. „James! Kde vlastně je?“

Richard se rozhlídl. „Před chvíli stál s tou svojí partičkou někde támhle.“ ukázal směr.

            „Jdi je najít, my se ti zatím postaráme o kufr.“ Strýčka jsem líbla na tvář, poděkovala a nedočkavě jsem se vydala hledat Jamesovu partičku.

Vzpomínala jsem na všechny historky, který mi popisoval v dopisech, a těšila jsem se, až je poznám osobně. Jak bylo mým zvykem, přestala jsem dávat pozor na cestu, a zakopla jsem. Naštěstí mě, ale někdo chytil do náručí. Chtěla jsem poděkovat, ale když jsem spatřila ty bouřkově šedé oči, úplně jsem ztratila řeč.

             „Tichošlápku, ty musíš mít v náručí pořád holku, co?“ ozvalo se za mnou.

            „Kdopak je to tentokrát?“ někdo dořekl a ozval se hlasitý řehot. V tom mi to došlo. „Jamesi?!“ vypadlo ze mě a smích rázem ustal.

Můj zachránce mě jemně postavil. Otočila jsem se a nemohla uvěřit. Skočila jsem mu kolem krku.

            „Kasy!“ zašeptal. Oba jsme se začali smát. Líbla jsem ho na tvář a ještě jednou pořádně objala.

            „Ehm, ehm!“ ozvalo se za námi.

            „Dvanácteráku, nezapomněl si nám něco říct?“ Teda tohle znělo trošku naštvaně. Otočila jsem a uviděla dva chlapce. Tak nějak mi přišlo, že se na mě mračí, ale v očích měli zvědavost.

             „Nevěděla jsem, že na objímání musím mít oficiální povolení od tvých kamarádů?“ Zkusila jsem trošku zmenšit to dusno, ale moc se to nepovedlo. Zářivě jsem se usmála a představila jsem se.

            „Ahoj, jsem Kasiopea Potterová.“ Žádná odezva. „Jsem Jamesova sestřenka.“ Oba dva vykulili oči a jeden dokonce otevřel pusu. Vypadalo to, že chce něco říct, ale zase ji zavřel. V tom jsem uslyšela, že mě volá strýček.

            Ušklíbla jsem se. „No, strašně ráda jsem si s Vámi pokecala, ale teď musím jít.“ Pak jsem ještě přiskočila k mému zachránci a jemně ho líbla na tvář.

            „A tobě děkuju, můj zachránce.“ šeptla jsem u jeho tváře.

            „Uvidíme se!“ usmála jsem se na ně a vyrazila za strýčkem.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

            „Od kdy máš sestřenici, Dvanácteráku?“ vyhrkl Remus. Ujelo mi uchechtnutí.

            „Od tý doby, co se narodila, Moony.“ Teď už se i Remus zasmál.

            „Teda, ale nepamatuju si, že by si nám o ní vyprávěl, že jo, Siriusi?“ řekl a šťouchl do něj. Až teď jsem si všimnul, že pořád koukal směrem, kterým Kasy odešla.

            „Ehm!“ To jediný vypadlo ze Siria.

            „Země volá Tichošlápka!“ zařvali jsme na něj s Remem společně a mávali jsme mu před obličejem.

            „Co je, vy blázni? Chcete mě připravit o sluch?“ Konečně se probral.

            „Jen jsme tě chtěli probudit. Byl si jak v transu.“ se smíchem pronesl Rem a já se k němu přidal. Sirius se na nás zamračil, což spustilo ještě další vlnu smíchu.

            „Proč jsi nám o své sestřence nikdy neřekl?“ vážně se zeptal Remus, když se uklidnil.

            „Jak neřekl? A komu jste si mysleli, že každý měsíc píšu?“ Teď už jsem začínal být naštvanej. Nemůžu říct, že bych o Kasy mluvil pořád, bylo to těžký ji nevidět. Ale občas jsem jim nějakou historku vyprávěl.

            „No, my mysleli, že to byla sranda. “ vypadlo ze Siriuse a Rem přikývl.

            „Jak vidíš. Tak nebyla.“

            „Tak nám o tý víle něco řekni.“ Nějak podivně se Siriusovi zablesklo v očích.

            „Tichošlápku, dej si pozor.“ zavrčel sem na něj. Sice je to můj kámoš, ale z mojí sestřenky si jednu z řady teda neudělá. Už jsem viděl, jak se nadechujou pro svý další otázky, tak jsem je radši předběhl a převykládal jim zkrácenou verzi Kasyna života. A pak jsme se vydali najít naše.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

            Frank Longbottom, toho jsem hrozně dlouho neviděla, vyrostl z něj celkem milej kluk. Tak aspoň o dalšího znamýho navíc. Bezva.

            „Kasy? A jak se ti zdáli kluci? Remus a Sirius?“ vytrhl mě Richard z pozorování Franka.

            „No…“ Vážně jsem nevěděla, co říct. „Nestihli jsme si skoro nic říct, takže zatím nevím.“ Tak tohle byla celkem diplomatická odpověď na to, co předvedli.

            V tom se ty tři přihnali. Lea už nás popoháněla do vlaku. Takže jsem se s ní i s Richardem rozloučila a nechala si od Franka pomoc při nastupování. Nehodlám totiž riskovat další pád. A pak jsem zaslechla Richarda. Loučil se s klukama a poprosil je, ať na mě dávají bedlivý pozor. Všichni tři mu to slíbili. A James pronesl, že je to samozřejmý, protože jsem jak jeho malá sestřička. No tu malou si sice mohl odpustit, páč ty dvě hodiny, o který je starší, není zase tak moc, ale jinak to od něj bylo krásný. Když nastoupil, tak jsem se neudržela a padla mu kolem krku. Pak už mě jen chytil kolem pasu a vyšli jsme za hlasitého smíchu nás všech směr Pobertovské kupé.

prolog                                                                                                   2. kapitola