oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

6. kapitola – Nevydařené ráno

Přijde mi, že jsem si lehla tak před pěti minutama a už mi zvoní budík. „Ztichni!“ nevrle na něj zavrčím, přemůžu chuť třísknout s ním o zem a narvu ho pod polštář.

„Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit.“ ozvalo se z vedlejší postele.

„Ahoj Lily. To ale nebylo na tebe, ale na ten zatracenej budík.“ ušklíbla jsem se při tom posledním a s nenávistným pohledem narvala budík pod polštář, což Lily rozesměje.

„Jestli ti můžu radit, tak si skoč do koupelny hned.“

„Ok, děkuju.“ Rychle jsem se zvedla a zaplula do koupelny. Dala jsem si rychlou, ale velmi příjemnou sprchu. Před zrcadlem jsem si kontrolovala záda, ale zdá se, že ten lektvar byl doopravdy dobrý. Na těle jsem neměla ani známku po včerejším střetnutí se stromem. Hlavu jsem teda trochu cítila, ale záda nebolela skoro vůbec. Jen na ruce mi zůstala malá ranka od náramku. Ta se ale odkouzlit nedá, ta se musí zahojit. Hodila jsem na sebe uniformu, zamalovala kruhy a použila černou tužku a lehce řasenku. Hotovo. Vstoupila jsem zpátky do pokoje, kde se probouzely další dvě obyvatelky. Konečně jsem si je mohla prohlídnout.

„Dobré ráno.“ a přidala jsem úsměv k té, co ke mně byla blíž. Blonďatá Barbie, ale nechci posuzovat podle zevnějšku.

„Konečně si vylezla.“ zavrčela na mě a strčila do mě a zavřela se v koupelně.

„Takhle milá je pořád?“ Svojí otázku jsem směřovala k Lily, ale než stačila odpovědět skočila do toho ta druhá neznámá.

„Je milá jen na ty, co si to zaslouží.“ řekla pohrdavým tónem. Hodila jsem tázavý pohled na Lily, ta mi naznačila, ať neřeším.

„Půjdem na snídani?“ Lily jen přikývla a vyrazila ke dveřím a já rychle za ní.

„Co to u Merlina mělo znamenat?“

„Myslíš ty slepice? Myslí si, že jsou královny školy. Teď se chovali na ně ještě celkem normálně.“

„Normálně?!“ Tak teď jsem celkem zděšená. Jako počítala jsem s tím, že určitě všechny spolubydlící nebudou hned moje nejlepší kamarádky, ale tohle budu snášet hodně špatně. „Tak to budeme mít na pokoji nejspíš veselo.“ rošťácky jsem na Lily mrkla a ta se rozesmála.

„Ty ale nejspíš chceš jít s Potterem a spol, co? Tak to jdeš brzy, oni se vyřítí až tak za 15 minut.“

„Tak kdyby ti to nevadilo, tak půjdu ráda s tebou.“

„Nevadilo. Ale aby tě nehledali.“ To má pravdu.

„Tak jim pošli vlaštovku se vzkazem.“ Spásný nápad. Už jsme byli skoro u východu, když se za mnou ozvalo.

„Kasiopeo Alexandro Potterová, kam si myslíš, že jdeš?“ Teda James je hodně naštvanej. Pomalu jsem se otočila.

„Okamžitě mi vysvětlíš ten včerejšek.“ zase na mě vyjel. Tohle by neměl dělat.

„Uklidni se Jamesi.“

„Já se uklidnit nepotřebuju, ale ty mi okamžitě odpověz.“ Tak takhle ne. Mě už nikdo přikazovat nebude.

„Trhni si.“ Ale jako v noci mě zase Remus chytil za ruku a zastavil.

„No tak, Kasy, má o tebe strach. Měla bys mu to vysvětlit.“ Nemohla jsem tu zůstávat, byla jsem naštvaná a nechtěla jsem na ně být zlá. Tak jsem se znova otočila k odchodu.

„Nikam nepůjdeš.“ štěkl na mě James, ale neměl to radši dělat.

„Jdu na snídani. A Vám nic vysvětlovat nemusím. Nejsem tady jediná, kdo má tajemství.“ Ani nevím, proč jsem řekla zrovna tohle, ale zabralo to. „Na mě nebudeš řvát a určitě mi nebudeš rozkazovat, Jamesi.“ Chytla jsem Lily a vytáhla ji ze společenky. Rázným krokem jsem se vydala směrem, kudy jsem tušila cestu do Velké síně.

„Jsi v pořádku?“ Na rameni jsem cítila ruku.

„Jo. V pohodě, Lily. Díky.“ pokusila jsem se o úsměv. Ale upřímně, moc ok jsem nebyla.

„Vidím, že tě to trápí. Nechceš si o tom promluvit?“ Musím uznat, že se mi tahle holka začíná líbit. Je moc milá, i když asi bude až moc koukat na pravidla.

„Máš pravdu. Trápí mě to. Hrozně jsem se těšila, až zase budu moc být s Jamesem a nechci se s ním hádat, ale takhle se ke mně prostě chovat nemůže.“ Stisk na mém rameni trochu zesílil. „No, ale pojďme si povídat o něčem jiném.“ A tak mi Lily začala vyprávět, jak to tu chodí.

Ve Velké síni ještě skoro nikdo nebyl, což mi vyhovovalo. Sedli jsme si s Lily a já se s radostí pustila do jídla. Během chvíle u nás byla profesorka McGonagallová a dávala Lily rozvrhy. Ihned jsem si ten svůj prohlídla.

„Kdo to u Merlina, kdy viděl dát v pondělí ráno dvouhodinovku lektvarů.“ neodpustila jsem si. Teda já mám lektvary celkem ráda. Je to tím, že na ně mám, tak nějak přirozenej talent. Ale mít je v pondělí ráno je prostě krutý. Radši jsem si dál prohlížela svůj rozvrh. „Co v mým rozvrhu dělá Jasnovidectví?“ zhrozila jsem se.

„Pan profesor Brumbál Vám ho tam přidal.“ Nadskočila jsem, jak jsem se lekla. Úplně jsem zapomněla, že tu ještě profesorka stojí.

„Aha. V tom případě už to asi zrušit nepůjde.“ zklamaně a napůl jen pro sebe jsem řekla.

„To máte pravdu, nepůjde. Přeji dobrou chuť.“ a odešla. Rozhodla jsem se tím rozvrhem netrápit a pustila se znova do snídaně.

„Nazdar Evansová, půjdeš se mnou na rande?“ James. Toho teď nechci vidět ani slyšet.

„Lily, jdu si pro věci do věže. Uvidíme se na lektvarech.“ Popadla jsem ještě jeden toust a velkým obloukem jsem se vyhla bratránkovi a zbytku jeho party, kteří mě pozorovali. Za sebou už sem jen slyšela naštvaný hlas Lily nadávající na Jimmyho. Na zádech jsem však ucítila ještě jeden pohled, otočila jsem se a koukala do modrých podezřívavých očí. Tohle mohlo znamenat jen jediné a to problémy. Rychle jsem se vydala do věže.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Byl vážně blbej nápad jít sama do sklepení. Hned v první temný uličce mě chytili, jedna gorila z každý strany, neměla jsem šanci utéct.

„Okamžitě mě pusťte.“ marně jsem se jim snažila vykroutit.

„Ale Hvězdičko, nemrskej s sebou, nebo ti ještě budou muset ublížit.“ Daniel přešel ke mně a přejel mi rukou po tváři. Otřásla jsem se. „Chceme jen vidět tvoje ruce. Nemusíš se bát.“ Ten jeho sladký tón, který používá, když se mnou mluví, naprosto nesnáším.

„Nechci Vám ukazovat ruce, okamžitě mě pustě. Dělá se mi z tebe špatně, Danieli.“

„No tak krásko, nám je srdečně jedno, co chceš. My si budeme dělat, co budeme chtít.“ Malfoy ke mně přistoupil a vyhrnul mi rukávy a prohlížel si moje ruce. Pak nad nimi dokonce mumlal nějaké zaklínadlo. Přestala jsem dýchat, měla jsem tak strašný strach.

„Je čistá, žádnou ránu na rukách nemá.“ konstatoval ten peroxid.

„Jste naprostý magoři. Co jste si mysleli, že tam asi budu mít? Jděte se všichni bodnout a nechte mě už na pokoji.“ Znova jsem se snažila vyprostit. To už se ale v chodbě objevili Poberti.

„Co to s ní děláte. Okamžitě ji pusťte, Grabbe, Goyle. A ty od ní vypadni Malfoy, nebo uvidíš.“ hrozil James a mířil na Malfoye hůlkou. Vlastně i ostatní vytáhli hůlku, teď jsem si všimla, že s nimi jsou ještě další dva chlapci. Zmijozelští se nenechali pobízet a své hůlky také okamžitě vytáhli.

„Ale no tak Pottere, uklidni se. My jsme si tady jen hezky povídali.“ Rychle jsem se vytrhla a přeběhla k Jamesovi.

„Jsi v pořádku? Provedli ti něco?“ ptal se mě James a levou mě objal.

„Jsem v pořádku.“

„Kasiopeu nebudete obtěžovat. Už nikdy, nebo…“ James mě strčil za sebe a nasadil vražednej výraz.

„Nebo co Potteříčku?“ šklebil se Malfoy. Tohle nevypadá dobře. Zvrhne se to v ošklivé souboje. Musím něco udělat.

„Danieli, zjistil si, co si potřeboval. Tak si teď svolej ty svý ovečky a jděte pryč. Určitě nechcete problémy.“ Stoupla jsem si před Jamese.

„Rád jsem si s tebou popovídal, hvězdičko.“ usmál se na mě a pak hodil opovržlivý pohled a přejel jím mé ochránce. „Jdeme.“ zavelel a všichni se odporoučeli pryč. Teď se stočili všechny pohledy na mě.

„Musíme jít, za tři minuty začíná hodina.“ Beze slova jsme se vydali k učebně. Rozhlídla jsem se po třídě a vedle Lily bylo volno. „Díky za pomoc.“ usmála jsem se na Jamese a vydala se k Lily. „Můžu k tobě?“

„Jasně.“ Sedla jsem si a přišel Křiklan. Moc jsem ho, ale neposlouchala. V hlavě jsem si znova promítala, co se mi před chvíli přihodilo. Levou rukou jsem si přejížděla po pravém zápěstí, kde byla skryta má jizva.

Bylo to už asi pět dní, co jsem se vrátila po pohřbu rodičů do Ameriky. Daniel mě dneska poprvé uhodil, nejspíš ani nechtěl, aby to takhle dopadlo. Ale dal mi facku nešikovně a já nalítla levou tváří na skříň. Nejen, že to příšerně bolí, ale ještě mám z obličeje omalovánku. Dnes mi poprvé došlo, že přežít v tomhle domě nebude lehké. Zavřela jsem se v pokoji a začetla se do deníku svých rodičů. Tak moc jsem si přála najít nějaký způsob, jak zakrýt ty modřiny. V deníku jsem našla recept na speciální mast, ale některé ingredience byli doopravdy vzácné a celkově to byl těžký recept. Znovu jsem se podívala do zrcadla, jak se moje tvář opuchá a zbarvuje se do ruda. Rozhodla jsem se. Vyrazila jsem do města, zašla do kouzelnické ulice až do té „Zlé části“ a sehnala všechny ingredience. Povedlo se mi mast vytvořit a fungovala. Umí zakrýt jakékoliv zranění nebo třeba i tetování, ale neumí léčit.

            Rodiče mi zachránili život. A taky jsem měla velké štěstí. Promnula jsem si oči a pustila se do výroby lektvaru. Během hodiny jsem se opatrně otočila směrem k Jamesovi. Měl utrápený výraz a v očích otázky. Bude chtít odpovědi, ale já nevím, jestli mu je můžu dát. 

5. kapitola                                                                                            7. kapitola