Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. kapitola - Štít

29. 7. 2007

Odpoledne jsme měli ještě dvojhodinovku Péče o kouzelné tvory. Profesor Kettleburn nám povídal o Akonách. Akony jsou takové malé potvůrky, které vypadají jako malé kočičky. Byly roztomilé, ale když jste je poznaly víc, tak jste věděli, že by vám nejraději vyškrábaly oči. Prostě řečeno malý roztomilý mrchy.
Když jsme odcházeli zpět k hradu Lily si oddechla: „Konečně! Já jsem tak strašně utahaná. Ty NKÚ mě hrozně vysílily.“
„Ale, ale Lily, co se to stalo s naší vzornou žačkou, která by v životě nenadávala na nějaké zkoušky?“ zeptala jsem se.
„Co by se mělo stát, jsem jen utahaná a na NKÚ jsem nenadávala, jen jsem řekla, že mě vysílily a to není nadávání.“
„Máš pravdu, radši to nebudu řešit, jinak bychom se pohádaly.“
„Svatá pravda Alex. Jdeme do společenky?“ zeptala se Jane.
„Jasně, ale doufám, že nebudou otravovat Potter a spol.“ řekla Lily.

Ve společenské místnosti jsme kecaly do té doby, než byla večeře. Po večeři jsme šly všechny rovnou do ložnice, umyly se a zapadly do postelí.

Lily mě zase probudila tím svým oblíbeným způsobem, ale pro mou smůlu si na dnešek vybrala tu horší variantu: vylila na mě kýbl studené vody. Za tohle ji jednou zabiju. Ona nemůže přijít a zatřást se mnou, ne, ona musí přijít a vylít na mě kýbl studené vody.
„Lily jsi normální?“ zařvala jsem na ni.
„Jsem, protože vím, že kdybych s tebou jen zatřásla, tak bys mě okamžitě zabila. Ta voda ti na chvíli otupí mysl, takže tě nenapadne si vzít do ruky hůlku.“
„Děkuju za vysvětlení. A nemůžeš trošku šetrněji?“ zeptala jsem se naštvaně.
„Promiň, ale nemůžu.“
„Jdi se obléct a půjdeme na snídani.“ přerušila nás Jane.
Tak jsem šla do koupelny ze sebe udělat člověka. Kdyby mě někdo takhle viděl, tak se lekne, zaleze pod postel a nevyleze tak týden. Mamka, Lily a Jane si naštěstí už zvykly.
„Už jsem, jdeme?“ zeptala jsem se.
„Tak jdeme!“ zavelela Jane.

Nasnídaly jsme se a šly na první hodinu. První hodina bylo přeměňování, a tam jsme se měli dozvědět s kým budeme ve dvojici na soutěž.
„Dobrý den třído,“ pozdravila nás profesorka McGonagallová. „Dnes se dozvíte s kým budete ve dvojici.“ oznámila nám.
Podívala jsem se na Lily, která si pro sebe něco mumlala. Chvilku jsem poslouchala a až po půl minutě jsem to rozluštila: „Ať nejsem s Potterem, prosím, ať nejsem s Potterem, prosím, prosím...“
„Začnu číst podle abecedy.“ říkala zrovna profesorka.
„Andrsonová, Pettigrew,“ Podívala jsem na chudáka Alici, která byla skoro na infarkt. Musela jsem ji litovat. Až teď jsem si uvědomila, že bych radši byla s Blackem než s tím skřetem Pettigrewem.
„Brownová, Kreewi,“ pokračovala dál profesorka McGonagallová.
„Conellová, Lupin,“ Vypadalo to, že to Jane vůbec nevadí nebo že by to už věděla. Je pravda, že mně by to taky nevadilo. Lupin je přeci jenom hodně chytrý, takže by se jim to mohlo povést.
„Evansová, Potter.“ Nejprve jsem se podívala na Pottera. Ten se vítězně usmíval a zrovna něco říkal Blackovi. Potom jsem se podívala na Lily. Chudinka vypadala ještě hůř než Alice.
„Lemonová, Fitz. Madisonová, Cartier. Mulroneyová, Bennett. Parkerová, Walker. Pearsonová, Clark. Turnerová, Truman. A Whiteová, Black.“ ukončila seznam profesorka McGonagallová. Proč mi to děláš bože? Proč? Proč já mám takovou smůlu?
„To si ze mě dělá snad srandu,“ řekla jsem potichu.
„Ne, nedělám, slečno Whiteová.“ řekla mi profesorka.
„Teď si prosím sedněte do jedné lavice.“
„My si k nim nesedneme.“ řekly jsme na jednou s Lily.
„Sednete, jestli chcete, abyste s nimi seděly i další dva roky, tak dál odmlouvejte.“ řekla nám přísně profesorka McGonagallová.
Radši jsem se zvedla a šla jsem si sednout vedle Blacka. Já to nepřežiju.
„Nazdar Whiteová,“ pozdravil mě Black.
„Nazdar Blacku,“ pozdravila jsem ho a sedla si.
“Ehm,“

 

„Dobře Siriusi,“ dodala jsem podrážděně.

 

„Ode dneška můžete začít. Teď vám dám volno, abyste mohli začít vymýšlet.“ řekla a posadila se za svůj stůl. „A budete šeptat.“ dořekla ještě.
„Napadá tě něco?“ zeptal se mě Black.
„No napadlo mě, že bychom mohli vymyslet nějaký nový štít.“ řekla jsem to, co mě napadlo asi před minutou.
„Dobrej nápad, Whiteová. Nevěděl jsem, že ti to myslí.“
„Blacku!“
„Nemáš náhodou mi říkat pravým jménem, Whiteová?“
„Kašlu ti na to!“
„Ale Whiteová, to se ti nevyplatí.“
„A co mi uděláš? Zakleješ mě?“
„Dobrej nápad, ale znám lepší věci.“
„A jaký?“
„Zruším pár pravidel, co jsme si dali.“
„A který?“ Vzpomněla jsem si jen totiž na to o těch nemravnostech.
„Že mi o sobě řekneš pravdu. A to i kdybych ti musel dát veritasérum.“
„To bys neudělal,“
„Ale udělal. Tak budeš poslušná nebo ne?“
„Budu, Siriusi.“ řekla jsem.
„Vidíš, jak to jde, když se chce.“
„Hm,“
„Dáme si dneska sraz třeba v sedm a začneme zkoušet. Máš čas?“ zeptal se mě Black.
„Jo, mám,“
„Tak v sedm ve společence.“
„Dobře,“ Akorát jsem to řekla a zazvonilo.

„Tak co, už jste něco vymysleli?“ zeptala se nás Jane potom, co jsme vyšly z učebny a šly na Formule.
„Ne, protože jsem dávala Potterovi pravidla, která se budou dodržovat, když budeme pracovat. Jestli to dodrží, tak by to nemělo být tak strašné.“ řekla Lily.
„A ty Alex? Už jste něco s Blackem vymysleli?“ zeptala se znovu Jane.
„Jen to že zkusíme nějaký nový štít. Vymyslela jsem to já a Black mi to dokonce pochválil. A potom jsme se hádali a potom se domluvili na schůzce, kde budeme vymýšlet dál. A vy Jane?“
„No my budeme zkoušet kouzlo pro přemisťování věcí a aby to kouzlo fungovalo i v Bradavicích.“ V tu chvíli se otevřely dveře do učebny.
„Sedněte si po dvojicích, tak jak jste na soutěž: pokus o nové kouzlo.“ zapískal profesor Kratiknot.
Bože, to mi děláš naschvál. Proč musím pořád sedět s Blackem? Alespoň s tím trošku pohneme.
„Bla teda Siriusi jaký znáš štíty?“ zeptala jsem se.
„No znám jen tři druhy štítu zeď.“
„No já taky, ale pro jistotu bychom se měli podívat do knížek.“ řekla jsem a přihlásila jsem se.
„Ano, slečno Whiteová?“ zeptal se profesor Kratiknot.
„Pane profesore, my bychom potřebovali knihu Obrany proti černé magie. Mohli bychom si pro ni dojít?“ zeptala jsem se.
„Ano slečno Whiteová, ale pro jistotu napíši vzkaz pro madam Pinceové.“ řekl a začal škrábat vzkaz na kousek pergamenu.
„Děkujeme pane profesore.“ řekla jsem a vyšla společně s Blackem z učebny.

„To mě nenapadlo se někdy zeptat, jestli si můžu jít pro knížku a proflákat půlku hodiny.“ řekl uznale Black.
„Ale Bla teda Siriusi my jdeme opravdu pro tu knihu, čím dřív to budeme mít za sebou tím víc se budeme moct flákat.“
„No dobře,“

V knihovně jsme daly vzkaz madam Pinceové vzali si knihu a odešli.
„Á výborně už jste tady, tak se dejte znovu do práce.“ zapískal na nás profesor Kratiknot.
Otevřela jsem knihu na kapitole o štítech:

Štíty

Dosud jsou známy jen tři druhy štítu zeď.
• Zeď jednoduchá
• Zeď opravdová
• Zeď složitá

Zeď jednoduchá

Zeď jednoduchá není vůbec obtížné kouzlo. Je to jedno ze základních kouzel. Když použijete tuto zeď vytvoří se před vámi plocha, která odráží kouzla typu jednoduchých omračovacích kozlech. Nevýhoda tohoto kouzla je, že jste chráněni jen zepředu.

Zeď opravdová

Zeď opravdová je jedno z kouzel pokročilé magie. Když použijete toto kouzlo objeví se před vámi opravdová cihlová zeď. Odráží pokročilá omračovací kouzla. Nevýhoda tohoto kouzla je, že když se rozboří může vás zabít a jako při zdi jednoduché jste chráněni jen zepředu.

Zeď složitá

Zeď složitá je kouzlo vyšší magie. Tuto zeď by měl vykouzlit každý vystudovaný kouzelník. Odráží všechna omračovací kouzla. Nenechá prostoupit dvě zakázané kletby: Crutiatus, Imperius. Nevýhodou zdi složité je jako u všech zdí, že jste chráněni jen zepředu.


Pro kouzlení štítu musíte na věc nebo osobu, kterou chcete ochránit, položit špičku své hůlky.


„Kolik umíš štítů? zeptala jsem se.
„Všechny co jsou tu napsané. A ty?“
„Já taky. Takže to by nemělo být problém. Měli bychom vymyslet nějaký štít, který ti chrání celé tělo.“
„Zkusíme štít úplný. Formule by mohla být třeba Fastigio integrita!“ řekl a položil špičku hůlky na brk. Ale bohužel se nic nestalo.
„Zkusím to trochu jinak. Presidio totalis!“ pronesla jsem, ale taky se nic nestalo.
„Zkusíme je smíchat ty formule. Fastigio totalis!“ pronesl Black. Kolem brka se objevila tenká spirálka, která se potom spojila. Brk byl celý obalem tenkým oranžovým povlakem.
„Ono se to povedlo. Ono se něco stalo. My jsme to dokázali, teď to budeme muset jenom dopilovat.“ řekla jsem a nemohla jsem uvěřit vlastním očím.
„Takže budeme druhý, kdo to dokázal.“ řekl Black a smál se jako by to byly jeho první Vánoce.
Potom jsem si to zkusila ještě já. Taky se mi to povedlo, ale zkusili jsme na to levitační kouzlo a štít okamžitě zmizel.


Zkoušeli jsme to tři dny, ale pořád se nic nedělo. Konečně čtvrtý den se nám povedlo, aby se štít neporušil při každém kouzlu.
„Teď to zkusíme na sobě. Já udělám štít a ty na mě vyšleš omračovací kouzlo.“ řekl Black.
„Dobře, když chceš.“ řekla jsem.
Fastigio totalis!“ pronesl Black. Kolem něj se objevila spirála, která se okamžitě spojila do povlaku, který byl už o mnoho silnější než poprvé.
„Mdloby na tebe!“ posla jsem na Blacka omračovací kouzlo. Kouzlo doletělo ke štítu, odrazilo se a letělo zpět na mě. Jen taktak jsem uskočila. Povedlo se to.
Běžela jsem k Blackovi, který mezi tím štít odčaroval a objala ho. Po půl minutě jsem si uvědomila, co dělám a okamžitě jsem uskočila.
„To se nestalo.“ řekla jsem.
„Ale stalo, Whiteová. Objala jsi mě.“ řekl pobaveně Black.
„Ne, to se nestalo, je ti to jasné?“
„Stalo se to,“
„To ti to tak vadí? Vždyť si byla šťastná.“
„Ono by mi to nevadilo, kdybys to nebyl ty.“
„Proč ti tak vadím?“
„Protože se chováš jak pětileté dítě, každého zakleješ na potkání. Nikdo pro tebe není dobrý.“
„To není pravda, Whiteová, tebe bych nezaklel.“
„Jo, tak to ti nevěřím.“
„Chceš důkaz?“
„Radši ne, kdo ví, co by si mi udělal.“
„Ale já ti ho stejně dám.“ řekl přišel ke mně a políbil mě. Bylo to krásné, ale potom jsem si uvědomila, že mě líbá Black. Rychle jsem se odtáhla.
„Zbláznil ses, Blacku?“ zavrčela jsem na něj.
„Ne, proč? Jenom jsem tě políbil. Ono ti to vadilo? Já bych ani neřekl.“
„Jo, vadilo. Proč jsi to udělal?“
„Protože jsem ti chtěl dokázat, že bych ti neublížil.“ řekl. Díval se na mě, jak zuřím a u toho se usmíval.
„A to si nemohl nějak jinak?“
„Ne, nemohl. Kdybych to udělal jinak, tak by si mi nevěřila.“
„Já ti stejně nevěřím.“
On zkrátil prostor mezi námi. Skoro jsme se dotýkali.
„Chceš ještě důkaz?“
„Jestli bude jako tamten, tak ne.“
„Bude lepší.“ zašeptal mi do ucha. Otočil mi hlavu a znovu mě políbil. Měl pravdu, bylo to lepší.
Teď už jsem se neodtáhla, protože mi to moje tělo nedovolilo. Bylo to nádherné, líbilo se mi to, ale i se mi to hnusilo. Proč se nemůžu odtrhnout?
„Líbilo?“ zašeptal mi do ucha, když jsme se dolíbali.
„Ne!“ odsekla jsem vytrhla se mu a utíkala jsem směrem do Nebelvírské věže.
To se nikdy nemělo stát. Vždyť ho nenávidím. Tak proč jsem se tam teď s ním libala? Proč to bylo tak krásné? Já se z toho zblázním.

Šla jsem rovnou do ložnice, protože kdybych zůstala ve společenské místnosti, tak bych ho viděla a to teď nechci. Holky seděly na Janeině posteli a kecaly.
„Tak co, povedlo se vám to konečně?“ zeptala se mě Jane.
„Jo,“
„Co se stalo?“ zeptala se Lily.
„Nic,“
„Nelži, já to poznám. Co se ti stalo?“ zeptala se znovu Lily.
„No, dobře, ale nikomu to neřeknete.“
„Neřekneme,“ odpověděly obě najednou.
„Black mě políbil,“
„Si z nás děláš srandu?“ zeptala se Lily.
„Bohužel ne,“ odpověděla jsem zdrceně.
„Ale jak se to stalo?“ zeptala se Lily.
„No, začali jsme zkoušet ten štít. On se poved a já jsem ho objala a…“ řekla jsem jim co se všechno stalo.
„On tě políbil a tobě se to líbilo?“ zeptala se mě nevěřícně Lily.
„Bohužel ano,“ řekla jsem zkroušeně.

 

<<   >>

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Komentář

(Peťula, 7. 10. 2007 14:11)

Je to moc hezká povídka a kapča, hned du číst dál....