oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Byli jsme asi v půli cesty, když jsem uviděla zahýbat keř. Lekla jsem se, ale nedala jsem na sobě nic znát. Dívala jsem se na to asi tak minutu. Když jsem si říkala, že je to už pryč, vyřítilo se to na mě. Tak jsem se lekla, že jsem vylítla asi metr vysoko a skočila jsem k Blackovi. Chvíli jsem tam u něj tak stála a klepala se strachy. Co když nás to chce zabít?
Pomalu jsem se otočila, abych zjistila, co se to na mě vrhlo. Málem mě kleplo, když jsem zjistila, že před námi sedí Dark a spokojeně vrtí ocasem. Tak já kráva, se vrhnu přímo do náruče Blackovi, asi jsem na tu chvíli přestala přemýšlet, jen proto že na mě vylítne nějakýj pes. Tak to jsem klesla hodně nízko, to teď abych se nikde neukazovala.
Podívala jsem se na Blacka. Ten se jen vítězně smál. „Co je ti do smíchu? Mně málem kleplo.“
„Vzpomínáš na naši sázku?“
„Do prdele!“ zaklela jsem. V tom zmatku jsem na to úplně zapomněla.
„Jak slyším, tak sis vzpomněla.“ řekl a pořád se debilně usmíval.
„Darku, za to tě zabiju!“
„Ale Whiteová, nekřič na něj, on za to nemůže.“ řekl mi Potter.
„Ale může. Kdyby tady nebyl, tak se tak neleknu.“
„Kdyby tady nebyl on, tak by tu bylo něco jiného.“ řekl Black.
Vyprostila jsem se z jeho náruče, vyšla směr hrad a ještě zavolala: „Darku, pojď. Odvedeme tě k Hagridovi.“
Darka jsme odvedli k Hagridovi a vydali do učebny lektvarů, kam jsme měli donést naše pytlíčky s Krzatkou.
Když jsme tam došli, profesor Brade seděl za svým stolem a opravoval nějaké práce.
„Promiňte pane profesore, my nevěděli, že tu budete.“ zareagoval okamžitě Potter.
„Donesli jsme vám tu Krzatku Předpůlnoční.“ řekla jsem pohotově, protože jsem chtěla, co nejdřív vypadnout, abych nedostala další školní terst.
„Krzatka Předúplňková, slečno Whiteová,“ zavrčel profesor Brade. „Za vaši tupost odečítám Nebelvíru pět bodů.“
To snad nemyslí vážně? Jenom kvůli tomu, že spletu druhové jméno, tak sebere Nebelvíru pět bodů? Bídák to je. Kdybych byla Zmijozelská, tak by mi je spíš přičetl. Hajzl.
Dali jsme na stůl tři pytlíčky a čekali, co bude ještě chtít. Čekali jsme asi minutu a pořád nic neřekl. Došla mi trpělivost a tak jsem se zeptala: „Potřebujete ještě něco pane profesore, nebo už můžeme jít?“
„Můžete jít,“ zasyčel a už o nás nezavadil pohledem.
Zamířili jsem rovnou do Nebelvírské věže. Bylo už skoro půl jedné a já byla strašně utahaná. Cestou jsem přemýšlela, co si na mě Black přichystá. A uvědomila jsem si, že do toho budu muset zatáhnout i holky. Ty mě zabijou. A Lily se bude snažit, aby to trvalo pořádně dlouho. Z mého přemýšlení mě vytrhl Potterův hlas: „Dobrou noc, Whiteová.“
„Dobrou noc.“ přidal se i Black.
Až teď jsem si všimla, že už jsme ve společenské místnosti.
„Jak pro koho.“ řekla jsem a vydala se po schodech do dívčích ložnic.
Umyla jsem se a okamžitě zaplula do své postele. Holky už spaly, a tak mě nikdo nerušil, abych usnula okamžitě taky.

Probudila jsem se asi v půl sedmé ráno. Čtvrt hodiny jsem ještě ležela a pak se odhodlala zajít do koupelny trochu se zkulturnit.
Po deseti minutách jsem se odtamtud vypakovala. Holky už byly vzhůru. Dívaly se na mě jako na zjevení.
„Co vám je? To vypadám tak blbě nebo co?“ zeptala jsem se nejistě.
„Ale houby, ale to je poprvé za můj život, co jsi vstala, dřív jak před sedmou sama od sebe. Jo a máš tady sovu.“
„A nevíte od koho? Máma mi napsala včera. A nikdo jiný mi nepíše. Doufám, že nemám další školní trest.“
„Ne, to nevíme.“ odpověděly najednou.
Vzala jsem si od té sovy dopis a rozdělala ho:

Nazdar Whiteová,
Doufám, že si pamatuješ na naši sázku. Tak proto bych ti měl dát základní věci co budeš dělat. Přijď v sedm ráno do společenský místnosti, bez holek.
Tvůj milovaný Sirius Black

„Kdo ti píše?“ zeptala se mě Lily.
„Black,“ odpověděla nepřekvapeně.
„Tobě napsal Black, ten Black co chodí do stejného ročníku? A proč ti napsal?“ zeptala se Lily.
„Protože jsme se včera vsadili a já prohrála.“
„Jsi normální? Na co si prosím tě myslela?“ řekla naštvaně Lily.
„Klid Lily. Vysvětlím vám to později, teď musím letět jinak mě zabije.“ řekla jsem a vylítla z našeho pokoje, protože už bylo za minutu sedm.

Ve společenský místnosti už na mě čekal Black, bez Pottera, Lupina a Pettigrewa.
„Nazdar Whiteová!“ pozdravil mě.
„Nazdar Blacku. Co chceš?“ zeptala jsem se znuděně.
„Pojď ven, tady ti to říkat nebudu.“
Tak jsme prošli obrazem a měli namířeno na školní pozemky. Má štěstí, že už je léto, jinak bych jsem sem po ránu ani napáchla. Došli jsme k jezeru. Black se zastavil a díval se jestli tam není ještě někdo jiný.
„Posaď se, bude to trošku delší.“ žekl a sám se posadil.
Nenechala jsem se přemlouvat a sedla si vedle něj.
„Tak co mi chceš říct? Co budu muset dělat za debility? Doufám, že tě Lupin bude trochu usměrňovat.“
„Takže první věc. Když budeš přede mnou nebo před mými kamarády budeš nás oslovovat našimi křestními jmény. Já jsem Sirius. Potter se jmenuje James. Lupin se jmenuje Remus a Pettigrew se jmenuje Petr.“
„To vím, to si nemusel říkat, chodím s vámi do stejného ročníku už pět let, jestli o tom nevíš.“
„Vím, ale když nám říkáš příjmením už pět let tak by si mohla naše jména už zapomenout.“
„Dobrý pokus, ale smůla nevyšel.“
„Tak teď přejdeme k tomu nejdůležitějšímu. Pomůžeš mi dát dohromady Jamese a Evansovou.“
„Ty si se asi zbláznil. To se nám v životě nepovede. Ona ho NENÁVIDÍ. Ona s nim v životě nebude chodit.“
„Jsi si jistá?“
„Jsem,“
„Ale ty mi pomůžeš, aby na něj alespoň trochu myslela.“
„A to chceš udělat jak?“
„Víš o tom, že každý pátý ročník dělá na konci školního roku pokusy nových kouzel?“
„Jasně že vím, ještě nikomu se to nepodařilo.“
„A víš, že musejí být dvojce kluk a holka?“
„Ne, to nevím. A tím chceš říct co?“
„No, že ty budeš se mnou. Holkám můžeš říct, že to musíš udělat kvůli sázce.“
„Ale já to musím udělat kvůli sázce.“
„Vidíš alespoň nebudeš lhát.“
„A ty chceš říct, že Lily bude s Pott teda s Jamesem?“
„Jo,“
„A s kým bude Jane?“
„Mohla by jít s Remusem, stejně si myslím, že se jí chtěl zeptat, ale holkám ani muk. Je ti to jasný?“
„Jo, to by mohla, je z vás stejně nejnormálnější.“
„A tím si chtěla říct co?“ zavrčel tak, že jsem se rozhlídla jestli tu není někde poblíž Dark.
„Sorry, já to tak nemyslela. To měla být sranda.“ řekla jsem a za zády jsem zkřížila prsty.
„Tak to ještě domyslíme, máme na to tři dny. A třetí věc nebudeš nás urážet.“
„Ano, pane. Mohu odejít?“
„Můžeš, ale se mnou.“ řekl, vstal a mě pomohl taky na nohy.
Mlčky jsme vyrazili k hradu přímo do Velké síně na snídani. Holky už měly skoro dojedeno.
„Co jste tam tak dlouho dělali?“ zeptala se mě zvědavě Lily.
„Jenom mi říkal, jak ho mám oslovovat a jak se k němu mám chovat. Bylo to nudný a zdlouhavý. Ale co se dá dělat, jednou jsem se vsadila, tak to musím dotáhnout dokonce.“
„A proč jste se vsadili a o co?“ zeptala se Jane.
„No, dorazila jsem do učebny lektvaru. Profesor Brade nám dal za úkol…“ vyprávěla jsem jim, co se včera všechno stalo.
„Prosím tě, můžeš mi říct proč ses vsadila? Vždyť Potter by tě mohl úplně v pohodě vystrašit.“ zeptala se nechápavě Lily.
„A ty si myslíš, že bych se Pottera lekla? To mě tady holka podceňuješ.“
„Radši to nebudu rozebírat.“
„Já si taky myslím.“ ukončila jsem náš rozhovor a pustila jsem se do jídla.
Holky si povídaly a já je nevnímala. Musela jsem přemýšlet nad tím, co dnes ráno řekl Black. Jsem tedy zvědavá jak se nám povede, aby byla Lily ve dvojici s Potterem. Ona ho nesnáší asi jako já Blacka, ona nepřistoupí na to, aby byla s Potterem.
„Nepůjdeme?“ vytrhla mě z přemýšlení Lily.
„Jasně, stejně už nemám hlad.“ řekla jsem a vstala od stolu.
Když jsme procházely kolem části stolu, kde seděl Black a spol., zařval na nás Potter: „Nazdar Whiteová! Nazdar Evansová! Nazdar Conellová!“
„Táhni Pottere!“ řekla mu naštvaně Lily.
„Nazdar Pott teda Jamesi.“ řekla jsem zhnuseně. A šla jsem dál. Já si v životě nezvyknu mu říkat mu jménem.
„Proč si mu řekla jeho jménem?“ zeptala se mě překvapeně Lily.
„Protože to mám nařízený. Ale já si na to v životě nezvyknu.“
„Radši pojďte ať nepřijdeme pozdě na přeměňování.“ řekla Jane.

Sedly jsme si na svá místa a čekaly, co se zase budeme učit nového. Profesorka McGonagallová nás nikdy nenechá na pokoji.
„Dobrý den třído. Chtěla bych vás upozornit na to, že za tři dny bude naše obvyklá povinná soutěž o pokus o nové kouzlo. Většina z vás určitě o této soutěži slyšela dost, ale pro jistotu vám vše podrobně vysvětlím. O kouzlo se budete pokoušet ve dvojicích, ve smíšených dvojicích. Studenti jsou rozděleni, tak jak jsme je vybrali my, profesor Kratiknot, profesor Green, profesor Brumbál a já. S kým budete ve dvojici se dozvíte zítra při hodině přeměňování. Žádám vás, abyste se nepokoušeli změnit rozdělení, protože stejně neuspějete.“
„Paní profesorko, povedlo se to někomu už?“ zeptala se naše podlézavá krasavice Kelly Parkerová.
„Ne, tedy vlastně ano. Bylo to před asi třiceti lety, byl to jeden žák ze Zmijozelu.“
„A co vymyslel za kouzlo? Kdo to byl?“ zeptala se znovu Kelly Parkerová.
„Vymyslel jednu ze zakázaných kleteb. A byl to Tom Rojvol Raddle.“ Když jsem uslyšela to jméno cukla jsem sebou. Nenávidím to jméno.
„Co se ti stalo?“ zeptala se mě potichu Lily.
„Ale nic.“ řekla jsem zhnuseně.
Zbytek hodiny už jsem skoro nevnímala.

Konečně se ozval školní zvon. Sbalily jsme si věci a šly na dvouhodinovku lektvarů.
„Doufám, že nebudu s Potterem na tu soutěž. Jestli jo, tak to abych se šla oběsit. Snad byli profesoři normální.“ říkala zrovna Lily.
„No tak to já doufám, že nebudu s Blackem. Teď mi stačí, že mu budu do konce školního roku sloužit.“ řekla jsem a doufala, že snad poprvé v životě se podaří něco, co si chci.

Na lektvarech to naštěstí bylo normální, dokonce mi profesor Brade strhl jen pět bodů. On se asi už zbláznil, nebo nevím. Pokaždé mi strhne za hodinu alespoň dvacet bodů, ale dnes jen pět. Asi měl dobrou náladu, kéž by ji měl každou dvojhodinovku lektvarů s námi, ale to se mi nesplní. Tak mám zase smůlu.

Na obědě si mě zase zavolal Black.
„Takže, máme smůlu. Musíme doufat, že profesoři chtějí to co mi.“
„Ale já to nechci, to ty to chceš.“ řekla jsem, protože jsem ho chtěla naštvat. On když je naštvaný tak mu to moc sluší. Ježíši, na co to myslím? Jsem normální? Mně asi fakt přeskočilo.
„Neodmlouvej,“ řekl podrážděně. Povedlo se, ale teď už jsem naštvaná já, protože myslím na Blacka. No fuj. Měla bych se stydět.
„Klid Bla teda Siriusi. Hele musím jít za holkami, čekají na mě.“ řekla jsem a odešla jsem ke stolu, kde už se holky ládovaly jakoby tři měsíce nejedly.