oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Ginny byla v Bradavicích už měsíc. Všichni její noví známí byli velmi překvapeni, že zvládá učivo tak dobře, když se měla učit jen s rodiči. Dokonce znala některé věci, které se oni ještě neučili. Ginny si říkala, že to tak bude, přeci jenom ona žila v budoucnosti a některé nároky na žáky se za tu dobu zvětšily. Hlavně v lektvarech byla dobrá. Už v její době jí profesor Křiklan chválil, asi to bylo díky Snapeově výuce. Ale teď jí chvílemi chválil více než Lily, která byla Křiklanova oblíbenkyně. Dokonce jí hned po druhém týdnu vyučování pozval na svůj večírek, který se měl konat v půlce října.

Ale nejvíce, co ji zde překvapilo, bylo Jamesovo chování. Když ho potkala poprvé, choval se k ní jako ke kamarádce, ale teď měla pocit, že je pro něj možná trochu víc, chvílemi se k ní choval podobně jako k Lily.

Lily byla šťastná, že to tak je, protože už nebyla jediným středem Jamesovi pozornosti. A skoro každý večer říkala Ginny, že se k sobě strašně hodí. Ale Ginny se poslední dobou chovala k Jamesovi velice odtažitě. Kdyby věděla, že nic nezmění v budoucnosti, asi by neváhala a zkusila by s Jamesem chodit. Byl totiž takový bezstarostný, ne jako Harry. Ale nedivila se, Harry musel zabít jednoho z nejhorších černokněžníků na světě, za to James si užíval života jen s problémy okolo Lily.

Byla překvapena, jak James byl galantní. Skoro pokaždé, když byl někde nablízku, podržel Ginny a většinou i Lily dveře. Lily na něj většinou hodila jeden ze svých obličejů nebo ho dokonale ignorovala, ale Ginny se chovala jinak. Vždy se příjemně usmála a poděkovala. Možná to bylo tím, že se k ní žádný kluk nikdy takhle nechoval.

A tak James, který se stále rozhodoval, jestli by měl zkusit chodit s někým jiným než s Lily, kterou už přes rok uháněl, měl poslední dobu docela jasno.

„Lily mě stejně nikdy nebude milovat a Ginny se ke mně chová normálně.“ řekl jednoho večera James Siriusovi, který se válel v posteli a koukal do stropu.

„Ale aby tě Ginny chtěla.“

„A proč by neměla?“

„Poslední dobou se ti nějak vyhýbá, nemyslíš?“ zeptal se Sirius a sedl si.

„Neřekl bych,“

„Ale je to tak,“ přidal se do rozhovoru i Remus.

„Fakt?“ Remus i Sirius zakývali hlavami.

„Ale vždyť, když se k ní chovám jako k Lily, tak se na mě usmívá a poděkuje. Kdyby se mi vyhýbala, chovala by se jako Lily, ne?“

„Možná se jen bojí, že pořád miluješ Evansovou.“ pronesl do ticha Sirius po půl minutě, když všichni Poberti přemýšleli o tom, co James řekl.

„Myslíš?“

„Tichošlápek má asi pravdu. Možná by stačilo, kdyby jsi se Lily už tolik nevěnoval.“

„Náměsíčníku, ty si myslíš, že by to nás Dvanácterák dokázal?“

„A proč bych nemohl. Ginny je určitě lepší než Lily.“

„Stejně ti to neuvěřím, dokud tu změnu neuvidím.“

OoOoOoOoO

Remus seděl sám na ústředí a čekal až přijdou ostatní, dnes měla být další porada. Hlava ho poslední dobou stále bolela. Věděl, že je to kvůli tomu, že ve své minulosti potkával Ginny každý den. I když všechno si nepamatoval. Přeci jenom bylo to dvacet let a jeho paměť nebyla tak dobrá jako dřív.

V tom uslyšel rámus, jak padal věšák.

„Dora,“ pomyslel si a usmál se.

„Ahoj Remusi,“ řekla Nymfadora. Její vlasy dnes nebyly růžové jako vždy, ale dnes měly nádech červené.

„Ahoj,“ řekl a políbil jí na tvář.

„Někoho ti vedu,“ Zase odešla pryč z místnosti, ale za chvíli se vrátila s nějakou ženou.

„Ahoj Remusi,“ pozdravila ho hubená brunetka, která mohla být stejně stará jako on, ale na její věk měla už mnoho vrásek.

Lupin si ženu prohlížel. Nemohl si vzpomenout, kde ji už viděl, ale věděl, že to bude už dlouho.

„Tamara,“ zkusila mu připomenout a trošku se usmála.

„Tamara Zillová?“ zeptal se překvapeně a nemohl z ní pustit oči. Tak moc se změnila.

Žena jen přikývla a teď se upřímně usmála. Velmi ráda ho znovu po těch letech viděla.

„Myslel jsem, že jsi mrtvá,“ vydal ze sebe.

„Málem to tak bylo, a proto jsem zmizela. Bála jsem se. Hlavně potom, co se stalo Lily a Jamesovi.“ Už se neusmívala.

„Kam jsi zmizela?“

„Nejprve pryč z Londýna, ale to také nebylo bezpečné a tak jsem odešla z Anglie do Skotska, ale i to bylo zbytečné a tak jsem se rozhodla odejít za otcem do Německa. Německy jsem uměla, a tak to nebyl problém.“

„A proč jsi se vrátila? A jak jsi zjistila, kde jsem?“

„V Německu jsem žila a vlastně ještě stále žiju okolo patnácti let. Jsem tu vlastně jen na pracovní cestě, musela jsem něco zařídit pro německé ministerstvo a poslali mě, protože věděli, že angličtina pro mě nebude žádný problém.

Když jsem byla tady na ministerstvu, tak jsem potkala tvojí manželku. Byla to docela náhoda, viděla jsem, jak se jí mění barva vlasů. Ještě nikdy jsem nikoho s těmito schopnostmi nepotkala, a tak jsem jí oslovila. Když se mi představila jako Lupinová, byla jsem překvapena. Vzpomněla jsem si na tebe a chtěla jsem tě vidět. Nevěděla jsem, že jsi se oženil.“

„Není to tak dávno.“

„Vlastně jsem tě chtěla vidět i z jiného důvodu. Poslední dobou, je to asi tak měsíc, se mi stalo, že mě začala hrozně bolet hlava a měla jsem pocit, jakoby mi někdo násilím strkal vzpomínky do hlavy. Nevidím, to moc jasně, ale je tam nějaká zrzka, která je velmi podobná Lily. Chudák Lily, vždy, když si na ni vzpomenu, tak je mi smutno. To si nezasloužila, ani James ne.“

„I mně se to stává. A dokonce vím, proč. Je to asi dva měsíce, co jsme tady měli schůzi. Byli tady Weasleyovi a skoro celý řád. Malá Ginny Weasleyová-“

„Přesně tak se ta holka jmenuje!“

„Ano, je to ona. Nevíme, co se přesně stalo, ale doufáme, že Brumbál to nějak vyřeší.“

„Brumbál? A jak se vlastně má?“

„Ty to nevíš?“ zeptala se překvapeně Dora.

„Co bych měla vědět?“

„Jsou to tři měsíce, co byl Brumbál zabit.“ řekla smutně Dora a prohrábla si vlasy, které se z červeno-růžové přeměnily na černou.

„Panebože! To jsem netušila! A co ostatní, co Sirius a Petr?“

„Sirius taky zemřel. Je to něco přes rok.“

„Cože? Sirius taky? To není možné, myslela jsem si, že když utekl z Azkabanu, tak se s vámi spojí.“

„On se taky spojil, ale nešťastnou náhodou ho zabila Belatrix na ministerstvu.“

„A co Petr?“

„Červíček,“ řekl zhnuseně Remus.

„Co se s nim stalo?“

„To on řekl Voldemortovi, kde jsou Lily s Jamesem!“

„Já myslela, že Sirius byl strážcem.“

„To jsme si mysleli všichni, ale byl to Petr.

Do domu někdo přišel. Práskl za sebou dveřmi a rychlým krokem se vydal přímo za nimi.

„Co je s Ginny? Kde je? Co se stalo?“

„Jamesi?“ zeptala se překvapeně Tamara. Nemohla uvěřit svým očím.

„Já nejsem James, jsem Harry,“ řekl zaraženě Harry.

„Ano, máš její oči.“ řekla s úsměvem Tamara a byla ráda, že vidí syna své kamarádky.

„Remusi, co se stalo s Ginny?“ zeptal se naléhavě znovu Harry.

„Nějakým záhadným způsobem se dostala do minulosti.“

„Cože?“

„Je v naší minulosti,“ řekl Remus a ukázal na sebe a Tamaru.

Tamara si začala vše uvědomovat. Vzpomněla si, jak jim Ginny říkala, že je James podobný jejímu bývalému příteli. Ten její kluk byl totiž Harry. Proto s ním nechtěla chodit.

„A kdo jste vy?“ zeptal se Harry.

„Jmenuju se Tamara Zillová, byla jsem kamarádka tvé matky.“

„Nikdy jsem o vás neslyšel.“

„Nedivím se. Většina lidí si myslela, že jsem už dávno po smrti. Místo toho jsem byla v Německu.“

„A co je tedy s Ginny? A proč jsme se to dozvěděli až teď?“

„Pomocí fotky, na které byli Sirius a Regulus, se dostala do minulosti. Už měsíc by měla být s námi v Bradavicích.“ odpověděl Remus a chytl si za hlavu, která ho znovu rozbolela. Vždy, když bolest byla větší, byla vzpomínka důležitější nebo živější.

„Co se ti stalo?“ zeptal se překvapeně Harry a koukal, jak má Lupin hlavu v dlaních a bolestí zavírá oči.

„Nic, jen další vzpomínka.“ dostal ze sebe Remus a Nymfadora ho objala.

„Harry, měl by ses vrátit. Jak si sám říkal, máš velmi důležitý úkol. Neboj, Ginny bude v pořádku.“ řekla Dora.

„Jste si tím všichni jistí?“ zeptal se podezřívavě Harry.

„Jistě, že jsme, nic se jí nemůže stát. Je v Bradavicích, kde je i Brumbál.“ odpověděla Tamara.

„Tak dobře. Doufám, že se brzy uvidíme.“ řekl Harry a odešel pryč z místnosti. Ale určitě neměl v plánu odejít. Věděl, že si chtěli říct něco, co on neměl slyšet. A tak se schoval za roh a začal poslouchat.

„Remusi, co to bylo za vzpomínku?“ zeptala se Tamara a zkoumavě si ho prohlížela. Bylo jí jasné, že to bylo něco důležitého.

„Mám pocit, že James se už stoprocentně rozhodl, že se na Lily vykašle.“

„Panebože! A co když se s Lily opravdu nikdy nedá dohromady?“ zeptala se Dora s hysterií v hlase.

„Toho se nejvíce bojím, bojím se, že se Harry nikdy nenarodí.“

Harry stál za dveřmi jako zkamenělý. Sice neslyšel všechno, ale bylo mu jasné, co tím všichni mysleli, jeho otec chtěl jeho Ginny a ne jeho matku.

4. kapitola                                                                                 6. kapitola