Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. kapitola - Jsem z budoucnosti

5. 11. 2007

A/N: Ahoj! Moc se vám omlouvám za to, že to tak dlouho trvalo, ale opravdu jsem nenašla čas, až dneska. Tahle kapitola se vám asi nebude líbit, udělala jsem totiž strašnou věc, samotné mi to je líto, ale nemohla jsem si pomoct, napadlo mě to a ne a ne se mě ta myšlenka pustit. Tak mě snad neukamenujete...

Jinak moc děkuju za komentáře a kdybyste byli tak hodní a napsali i k této kapitole nějaké :-)

Tak se mějte krásně a radši dnes nebudu psát, ať si to užijete, protože je to kapitola smutnějšího rázu.

Vaše Naiad

 

 

 

Ginny odcházela z Brumbálovi pracovny mírně otřesená. To, co se tam dozvěděla, ji vyrazilo dech. Jak to mohla říct Siriusovi tak, aby ji uvěřil? Měla pocit, že to je nemožné. Možná, kdyby to řekla Lily nebo Jamesovi, ti by ji snad uvěřili, ale Sirius? Jak měla říct kamarádovi, že je z budoucnosti a že po něm chce nějakou pitomou fotku?

Nevěděla, co má dělat, ale řekla si, že když to udělá co nejdříve, bude možnost se vrátit brzy domů.

„Zítra. Zítra je sobota. Promluvím si s ním.“ zapřísáhla se sama sobě.

 

OoOoOoOoO

 

Uběhl dlouhý měsíc. V domě Blackových byla velmi ponurá nálada. Pravděpodobně za to mohl útok na jednu kouzelnickou rodinu, zemřeli všichni. Ale jen tři osoby v domě si byly vědomy toho, že je to kvůli něčemu jinému.

Remus jednoho dne přišel do pokoje, kde teď bydlel se svou ženou, a zjistil, že je poloprázdný. Vyděsilo ho to. Na posteli zůstal jen malý lístek se vzkazem.

 

Nemůžu vás mít na očích. Budu nějaký čas u rodičů. Tonksová.

 

Remus si vzkaz přečetl nejméně stokrát, ale nejvíc ho zarazil její podpis. Po jejich svatbě už oslovení Tonksová skoro nepoužívala, možná jen ze začátku. Věděl, že tohle je další krok k tomu, aby mu dala najevo, že takhle to dál nejde. Že brzy nastane mezi nimi konec.

 

OoOoOoOoO

 

Ginny seděla na posteli ve svém pokoji a snažila se uklidnit. Sice si včera řekla, že se Siriusem dnes promluví, ale to ještě netušila, jak těžké bude se vůbec odhodlat. „Sakra proč jsem musela zrovna šáhnout na fotku, která byla patřila Siriusovi a jeho rodině? Proč jsem se třeba nedotkla fotky, kde by byla Lily a James?“ povzdechla si. „Teď už je to jedno. Musím mu to říct. Teď nebo nikdy!“

Rozhodně vstala, s hlubokým nádechem otevřela dveře a pomalým krokem se vydala do společenské místnosti. Cestou měla sto chutí se otočit a jít zase zpátky, ale všechny své touhy překonala a teď už stála mezi studenty. Nervózně se rozhlížela po celé místnosti. A potom ho zahlédla. Seděl společně s Jamesem na jedné ze sedaček. Vášnivě se o něčem bavili. Ale asi o půl minuty později, kdy Ginny stála na místě a trochu vystrašeně se na ně dívala, se James zvedl a nechal Siriuse o samotě. Měla pocit, jakoby to snad tušil, že potřebuje se Siriusem mluvit.

Znovu se zhluboka nadechla a rázným krokem se vydala za svým spolužákem. Sirius byl rozvalený na sedačce a s trochu tupým výrazem koukal do hořícího krbu.

„Ehm, Siriusi?“

„No?“ zeptal se chlapec vedle ní, ale pohled z ohně nespustil.

„Potřebovala bych s tebou mluvit.“

„O čem? O Dvanácterákovi?“

Konečně se na ni podíval, na tváři měl znuděný výraz.

„Ne. Chtěla bych s tebou mluvit o samotě.“

„O samotě?“ zeptal se překvapeně a pozvedl obočí. „A o čem?“

„Je to pro mě moc důležité a ty jsi jediná osoba, které se mohu svěřit, se vším. Můžeš mi totiž pomoct.“

„Já?“ zeptal se udiveně.

„Ano ty. Řeknu ti všechno o sobě a o tom, proč jsem tady.“

„Umřeli ti snad rodiče, ne? Nemáš, kde být.“

„To není pravda. Docela se divím, že jsi na to nepřišel už dřív. Nebo alespoň Remus. Ale musím to říct tobě, mám totiž na tebe jednu malou prosbu.“

„A jakou?“ zeptal se se zájmem.

„Potřebovala bych od tebe, abys mi donesl od vás z domova jednu fotografii. Přesně tu, která se fotila v moment, kdy jsi mě viděl poprvé.“

 

OoOoOoOoO

 

Remus seděl u kuchyňského stolu. Před sebou měl šálek s černým čajem, který pomalu usrkával. Překvapivě neměl dlouho žádné vzpomínky, ale možná to bylo kvůli tomu, že teď žádné ani nevnímal. Měl starostí dost na to, aby se ještě trápil minulostí.

O Nymfadoře neměl asi týden žádné zprávy. I když se za poslední půlrok skoro neviděli, tak o sobě alespoň měli nějaké zprávy. Ničilo ho to. Ničila ho myšlenka, že bude zase sám.

Naproti němu seděla Tamara. Před sebou také měla šálek čaje, ale místo toho, aby ho pila, tak sledovala Remuse. Věděla, že se trápí a ji to taky trápilo, protože věděla, že je to kvůli ní. Kdyby tu nezůstala, vše by bylo v naprostém pořádku.

Najednou je vyrušil nějaký hluk z chodby. Oba hned zvedli hlavu a čekali, co se bude dít.

„Je tu někdo? Lupine! LUPINE!“ zařval nějaký muž z haly.

Remus i Tamara se okamžitě zvedli a spěšným krokem se vydali za mužem. V hale stál muž, kterého Remus viděl možná tak jednou v životě. Byl z ministerstva, ale pracoval pro řád.

„Lupine!“ vykřikl muž a smutně se na Remuse podíval.

„Co se děje?“

„Lupine, další útok!“

„Jaký útok?“ zeptala se Tamara s obavou v hlase.

„Na dům Tonksových,“ vydal ze sebe muž. „Nikdo nepřežil,“ dodal po chvíli, když zahlédl šok v očích Remuse i Tamary.

„Ale to je Dory-“ zarazil se Remus, protože až teď mu došlo, co se vlastně stalo. „Ona zemřela. Moje žena zemřela. Moje Dora je mrtvá...“

„Jen jsem vám to přišel oznámit. Přijměte upřímnou soustrast. Nashledanou.“ vychrlil ze sebe muž a jak nejrychleji mohl, tak odešel pryč.

Remus stál na místě s vytřeštěnýma očima. „Jak se to mohlo stát? Vždyť ona, vždyť ona... vždyť jsem ji miloval!“

„To bude v pořádku, Remusi.“ zašeptala na něj Tamara a chtěla ho obejmout.

Odstrčil ji.

„Nic nebude v pořádku! Chápeš to? Nic! Je to tvoje chyba! Kdybys tady nebyla, tak Dora žije!“ vykřikl a utekl po schodech do svého pokoje.

Tamara koukala na místo, kde ještě před chvílí stál, s vytřeštěnýma očima. Snad ji nic takhle neranilo jako to, co jí teď řekl. Po tvářích se jí začaly koulet slzy. „Je to moje vina,“ usoudila nakonec a sesunula se po zdi na zem. Byla zničená.

 

OoOoOoOoO

 

„Fotku? A proč?“ podíval se na ni nechápavě.

„To bych ti právě musela vysvětlit. Musela bych ti o sobě všechno říct. Ale někde, kde je méně lidí. Někde, kde budeme sami. Třeba Komnata Nejvyšší Potřeby?“

„Nejvyšší Potřeby?“ zeptal se překvapeně Sirius. Takovou místnost neznal.

„Nebo Komnata Přání, to je jedno.“

„Teď?“

„Byla bych radši. Už jsem se odhodlala.“ řekla a prudce vstala. Chtěla mít všechno za sebou.

 

OoOoOoOoO

 

Remus za sebou práskl dveřmi a svalil se na postel. Takhle se naposled cítil, když umřel Sirius. Takový ten pocit, že jste tomu mohli zabránit. A to on mohl. Kdyby jen s Tamarou nikdy nic neměl. Nymfadora by od něj nikdy neodešla.

Když mu to ten muž oznamoval, jen ztěžka zadržoval slzy. Ale teď byl sám, a tak tomu dal volný průchod. Brečel jako malé dítě, ale bylo mu to jedno. Potřeboval to dostat ze sebe. Už zase totiž ztratil člověka, na kterém mu tolik záleželo. „A kdo bude další? Harry?“

Měl chuť s něčím hodit. A pod ruku mu přišla jeho rozečtená kniha. Vší silou ji mrštil na zavřené dveře. „PROČ?!“ zařval z plných plic.

Kniha se odrazila od dřevěných dveří. Musel hodin opravdu velmi silně, protože z ní vypadalo několik stránek. Teď ležela otevřená na zemi.

Ale ani to, že hodil věc, kterou měl tak rád, mu nepomohlo. Měl chuť něco rozbít. Do něčeho kopnout. Začal brát věci, které byly blízko a začal s nimi házet. Ve vzduchu teď lítalo snad všechno, od kusů oblečení až po kusy nábytku.

Když už dostatečně zdevastoval jeho pokoj, zničeně klesl k zemi. Podíval se na spoušť, kterou udělal, a potom si dal ruce do dlaní.

„Doro,“ zašeptal do tichosti pokoje, kde sem tam poletovaly peříčka z peřiny.

 

OoOoOoOoO

 

Ginny otevřela dveře do Komnaty Nejvyšší Potřeby. Dnes to byla malá místnůstka, kde byly jen dvě křesla se stolkem a hořící krb, který vlastně místnost osvěcoval.

Oba se vydali dovnitř a usadili se do olivově zelených křesel. Sirius se nedočkavě podíval po Ginny, která svůj pohled upřela do ohně a přemýšlela, jak by měla začít.

„Tak proč chceš tu fotku?“

„Měla bych začít od našeho prvního setkání. To, jak jsem se objevila zrovna v momentu, kdy jste se s bratrem měli fotit, to nebylo proto, že jsem se špatně přemístila, i když by se to tak taky dalo říci. Jsem z budoucnosti.“

Sirius na ni nejprve nechápavě koukal, ale potom, co vyslovila poslední slovo, začal se smát. Ginny se zamračila, i když věděla, že tak nějak to bude.

„Tak to jsi mě rozesmála. To jsme tady jen proto, že mi chceš říct, že jsi z budoucnosti?“ zeptal se posměšně a chtěl vstát.

„Siriusi, počkej!“ zastavila ho naléhavě. „Prosím, vyslechni mě. Jinak jsem ztracená! Já tady nemám co dělat, ty mě nemáš znát v době, kdy ti je šestnáct nebo sedmnáct! Ty mě máš poznat až o hodně a hodně déle.“

Zarazil se. Něco ho nutilo, aby si ji opravdu vyslechl. Slyšel totiž v tom jejím naléhavém proslovu opravdu beznaděj.

„Můžu ti tedy všechno říct. A prosím, nepřerušuj mě. Potom se klidně ptej, ale pochop, je to pro mě strašně těžké.“

Jen přikývl.

„Teď je rok 1977. Ale tam, odkud jsem, je rok 1997. Chápeš to? Znám vás, všechny, ale až v době, kdy vám je přes třicet let. Znám vaše děti, znám vaše osudy. Prostě všechno. A to, že jsem se sem dostala přes fotku, na které jsi ty není až taková náhoda.

Byla jsem u vás v domě, ze kterého se stalo útočiště pro členy řádu, Fénixova řádu. Samozřejmě až po smrti tvých rodičů. Byla jsem nešťastná a nudila jsem se, a tak mě napadlo, že bych se mohla podívat, co všechno v tom domě vůbec je-“

„To bych moc nedoporučoval,“ utrousil Sirius.

Přísně se na něj podívala a on hned přikývl na znamení, že chápe, že ji přerušil. „Narazila jsem do nějakého pokoje, kde bylo plno věcí a mezi nimi i ta fotka. Byl jsi na ní ty, okamžitě jsem tě poznala, a tvůj bratr. Ty jsi se šklebil a Regulus měl na tváři falešný úsměv.“

„To jsem si mohl myslet,“

„Siriusi, prosím!“

„Promiň.“

„Chtěla jsem tu fotku zaklapnout, ale jakmile jsem se jí dotkla, zatmělo se mi před očima. Znovu jsem nabyla vědomí až ve chvíli, kdy jsem zase zahlédla prudké bíle světlo, blesk. Potom přibližně víš, co se dělo.“

„A kdybych ti měl věřit, co se dělo potom. Myslím, jak jsi všechno vymyslela. Jak jsi se dokázala s námi bavit a přitom nedát najevo, že nás znáš?“

„Když jsem utekla z vašeho domu, upřímně nechápu, jak se mi to povedlo, tak jsem si přivolala Záchranný autobus.“

„To je hrůza, co?“

Už ani nedala najevo, že by ji to vadilo. „Jela jsem do Děravého kotle. Ale cestou jsem zaslechla, jak se někdo baví o Brumbálovi. Neměla jsem nic, neměla jsem kam jít. A tak jediná možnost byla jít za Brumbálem a všechno mu říct. Udělal pro mě všechno. Zařídil všechny papíry, doklady, vymyslel většinu lží, kterými jsem se měla vymlouvat. Naprosto všechno.“

„Ale stále nevidím důvod, proč chceš tu fotku.“

„Brumbál se celou dobu snaží přijít na způsob, jak mě zase dostat zpátky. Zatím nic nevymyslel, ale napadlo ho, že když to šlo sem, tak stejným způsobem by to mohlo jít i zpátky.“

„A on souhlasil s tím, že mi to máš říct?“

„Ano. Jen mám jednu otázku. Věříš mi?“ zeptala se s obavou v hlase.

„Je to dost nepravděpodobné. Nevím. Ale spíš ne.“

Ginny vytřeštila oči.

 20. kapitola                                                                                            22. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Moony

(www.hawaiiiii.blog.cz, 19. 5. 2009 21:14)

Dora umřela?? to snad nééé:-(

:-)

(Naiad, 12. 11. 2007 22:18)

to Bellatrix Black Lastrange: děkuju :-)
to Nelien: už si toho hodně vytrpěl, ale život nikdy není procházka růžovým sadem... moc ti děkuju :-)

nelien.blog.cz

(Nelien, 10. 11. 2007 23:00)

ááá coo?? on jí nevěří?? tak to mě šokovalo! nejdřív takový otázky a tak... že jí věří. A pak, že ne. No ty vado. Ale měla jsi pravdu, bylo to fakt strašně smutný. To mě nenapadlo, že umře. Chudák Remus... je mi ho fakt líto, taky si hodně vytrpěl, stratil už všechno :( no nádhera, jako vždy. Jen už se celá třesu na pokráčko, ale to ty určitě víš, vid? ;)

Tedy...!

(Bellatrix Black Lastrange, 10. 11. 2007 14:08)

No bylo to vážně great! Jen doufám, že Siriuse Ginny nějakým zpusobem přesvědčí..:)

:-)

(Naiad, 7. 11. 2007 21:57)

to haňula: Jsem ráda, že se ti to zdálo pravděpodobné (mám totiž pocit, že bych se zachovala podobně) Důkaz? Ale jaký? Jak můžeš někomu dokázat, že jsi z budoucnosti? Řekla bych, že těžko, ale snad ho Ginny přemluví :-) Díky moc :-)
to Magda: S tou fotkou to bude až později, protřebuju se ještě dostat k prázdniným, takže to bude ještě nějakou chvíli trvat... jinak moc děkuju :-) Na kdy plánuju další kapitolu? Zítra se pokusím napsat další kapitolu k Povídej si!, jedu totiž na víkend pryč a nebudu mít možnost psát... takže další kapitolu plánuju tak na pondělí nebo úterý příští týden, podle toho jak budu mít chuť, náladu a hlavně čas...

Krásné

(Magda, 7. 11. 2007 19:53)

Opravdu je tahle kapitola smutná. Sice jsem čekala, že ta smutná scéna bude, že se Ginny přes tu fotku nedostane, ale pak jsem si oddychla. Ale i tak to bylo smutné a hlavně opět moc krásné. Píšeš opravdu výborně. Těším se na další kapitolu. Na kdy ji asi plánuješ?

krásné

(haňula, 7. 11. 2007 18:42)

Krásná kapitola, ikdyž hodně smutná to jak chudák dora umřela to bylo smutný a jak obvinil Tamaru bylo sice hnusný, ale vzhledem k atmosféře mi přijde dost pravděpodobný, že by to řeklo víc lidí.
No a jak se Ginny svěřila Siriovy já bych jí asi taky hned tak nevěřila, protože to co řekla bylo dost nepravděpodobný možná bych chtěla nějakej důkaz nebo tak něco.

:-)

(Naiad, 7. 11. 2007 10:58)

to Daze: Já bych ho zabila :-D Ale nebylo by to moc jednoduché, kdyby všemu hned uvěřil? ;-) To jak Remus řekl Tamaře, že to její vina, bylo opravdu hnusný, ale přišlo mi, že to musel říct... Jsem moc ráda, že se ti to líbilo :-)
to Nika: díky :-)
to lucyš: jj, chudák Dora, je mi to hrozně líto... a díky :-)
to barbora: Tamara a svině? Já bych neřekla, za to, že Remus opustil Doru, můžou oba... díky :-)
to Anorien: jj, zabila jsem Tonksovou, ale prostě jsem si nemohla pomoct... a Sirius je pako, ale nebylo by moc realistické, kdyby jí hned uvěřil. Nestává se moc často, aby ti někdo řekl, že je z budoucnosti, já bych to teda nikomu neuvěřila... díky :-)
to Nikky: díky, už jsem to opravila... děkuju moc :-)
to Hayddé: já jsem to taky moc nečekala... díky :-)
to Míša: Moc děkuju :-)
to pasu-Hanka: Já vím, že to bylo ode mě hnusný, ale opravdu jsem neměla navybranou, prostě ne a ne se mě to pustit... určitě je to nový zvrat... moc děkuju :-)

wow

(pasu-Hanka (pasu.blog.cz), 6. 11. 2007 19:21)

Kapitolka je jako vždycky skvělá a i když byla taková smutná, rozhodně se mi líbila. To s nymf bylo od tebe hnusný, ale přitom se mi i líbil, jak jsi hezky popsala ty pocity a navíc je to perfektní zvrat. Hrozně se mi ta kapča líbila vážně. Jinak ten konec je takovej neobvyklej, ale to rozhodně neznamená, že není povedenej. prostě je jen odlišnej od jiných povídek, co jsem četla. Tam vždycky všichni všechno hned pochopili a uvěřili, ale ty tu máš naprosto něco jiného a řekla bych dokonce i nejpravděpodobnějšího. Ginny asi dá hodně práce ho přesvědčit :D No, každopádně se těším na další pokračování, píšeš fakt skvěle :)

Úžasný

(Míša, 6. 11. 2007 16:10)

Prostě k tomu nemám co dodat,je to nádhera.Máš můj obdiv...=)

wowow

(Hayddé, 6. 11. 2007 16:08)

drsný,tak to sem nečekala..ale pěkně napsaný

Nemám slovv

(Nikky, 6. 11. 2007 15:32)

Super, nemam slov, slzy tekly, kráásný a Dora..:(...A ještě ten konec mě dostal, Sirius to je tad zabedněnec xD..Jinak neměl by to být rok 1997 z kterého je Ginn? :P...Ale prostě luxus:))..Povedlo s eti Naiad, prostě kráááása:)):((

....

(Anorien, 6. 11. 2007 13:55)

jéé další kapitolka..je moc pěkná ale strašně smutná....jo a co si to prosimtě udělala ramusovi chudááááák...ty si normálně zabila tonksovou, já tomu furt nemůžu uvěřit a ten sirius by taky zasloužil za uši..nevěří ji...ts...chjo... zase to moc prožívám jinak samozřejmě moc pěkně napsaný:) jak jinak už sem se nemohla dočkat...děkuju

COZE!!!

(barbora, 6. 11. 2007 10:10)

no, tak to by som od siriusa rozhodne necakala. ale dufam, ze jej potom uveri. a chuderka dora. ta tamara je dobra svina, vobec ju uz nemam rada! a chudacik remus:( a cela kapitola bola skvela:D a tesim sa na dalsiu:D

wow

(lucyš, 6. 11. 2007 9:51)

jejda....chudák dora :-( no a jsem zvědavá na toho siriuse,ale skvělá kapitolka(jako všechny:-))moc se těším na další a taky na Povídej si!

Páni

(Nika (www.nika-sk.blog.cz), 6. 11. 2007 8:06)

to som nečakala.... Chudák Remus... Np a ten Sirius... Nechápem prečo spolu nejdú za Dumbledorom aby mu to potvrdil... Ale kapitola bola pekná a som zvedavá na ďalšiu :)

:-)

(Daze, 5. 11. 2007 23:41)

Bože... Ten konec, no nezabili byste toho Siria? Já teda jo. No a ten zbytek... slzy se mi hrnuly do očí. Dora... fňuk... a jak Remus Tamaře řekl, že je to její vina. Bylo to zlý, ale krásně to ukázalo jeho zoufalost a smutek.
Prostě další překrásně napsaná kapitola. Líbilo se mi jak z tak úžasně popsaných smutných scén si přešla jako by nic ke scénám mezi Ginny a Siriem. Už se těším na další...