oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Dva týdny utekly jako voda a holky odjely. Zase jsem se nudila. Chtěla jsem si číst, po dvou dnech mě i to čtení přestalo bavit. Jednoho dne mě napadlo jít se podívat na Příčnou. Co budu dělat doma? Akorát se budu nudit a na Příčný se toho dá dělat spousty, tedy alespoň si to myslím.

Oblékla jsem se a přemístila se. Na Příčné ulici bylo hodně lidí. Bylo jasno a teplo, na Londýn velice neobvyklé. Procházela jsem se a dívala se do výloh obchodů. Bylo tam dost věcí, ale nic mě nezaujalo. Najednou jsem uviděla, jak proti mně jde paní Potterová s nějakou blonďatou paní.

„Dobrý den, paní Potterová,“ pozdravila jsem slušně, naši mě přeci dobře vychovali.

„Ahoj Anno. Jak se máš?“ zeptala se.

„Dobře a vy?“

„Dobře,“ usmála se.

„To je dcera Hermiony a Draca?“ zeptala se ta blonďatá paní, co byla s Potterovo mámou.

„Já zapomněla, že se neznáte. Theresso toto je Anna Malfoyová. Anno toto je Theressa Weasleyová, Martinova maminka,“ představila nás paní Potterová.

„Moc mě těší,“ řekla jsem. Kdybys nebyla matkou Weasleyho, tak by mě těšilo víc.

„Mě také.“

Byla to dost vysoká blondýnka s dlouhými vlasy a modrýma očima. Už vím, po kom je Weasley blonďák, po otci to asi nebude.

Najednou se ke mně rozeběhla malá Juliet. Ani nevím, odkud se tu vzala. „Ahoj Anno!“ pozdravila mě a vrhla se mi okolo krku.

„Ahoj Juliet,“ vydala jsem ze sebe překvapeně.

„Prosím tě, Anno, nemohla by si jí na chvilku pohlídat? My ještě někam musíme,“ zeptala se mě paní Potterová.

Juliet se na mě podívala psíma očima. Sice nechápu proč, ale udělala to.

„Samozřejmě, já stejně nemám co dělat. Kde máme čekat?“

„Tak za půl hodinky u Floreana Fortescuea. A jestli potkáš Jamese, tak mu dej Juliet a ať tam na mě s ní čeká,“

„Dobře, tak zatím na shledanou.“ Společně s Juliet jsme se vydaly pryč. „Tak jak se těšíš do Bradavic?“

„Hrozně moc,“ odpověděla Juliet a při slově Bradavice se jí rozzářili oči.

„Tak se modli, ať tam nemáš nějakého nepřítele, jako já mám tvého bráchu,“

„Ale vždyť jste zažili spoustu legrace.“

„To jo, ale taky hodně školních trestů.“

„To nemohlo být tak strašné.“

„Ale bylo, až budeš muset jít do Zapovězeného lesa hledat testráli jako já a tvůj brácha, který nevidíš, tak nebudeš šťastná.“

„Co to jsou testrálové?“

„Jsou to zvířata, které vidíš jenom, když jsi viděla někoho zemřít. Jenže ani já ani tvůj brácha jsme nikoho neviděli, takže to bylo trošku komplikované. Jenom doufej, aby tě Snape měl alespoň trochu rád.“

„Kdo se to tady o mně baví?“ uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se a spatřila Pottera. Doufala jsem, že ho tady nepotkám. „Ahoj Anno, ahoj Juliet. Kam jdete? A kde je mamka?“ zeptal se.

„Nazdar,“ pozdravila jsem.

„Jamesi, mamka šla někam s tetou Theressou a tady Anna mě měla na chvíli pohlídat.“

„Takže když už tady máš bráchu, tak půjdu pryč. Za dvacet pět minut máte být u Floreana Fortescuea,“

„Počkej, Anno, já chci, abys byla tady, vždyť si říkala, že nemáš co dělat,“ řekla mi Juliet.

„To je pravda, ale tvoje mamka řekla, že až potkáme tvého bráchu, tak tě mám předat.“

„Prosím, zůstaň tady s námi,“ prosila Juliet a udělala psí oči.

„To ti snad nic neudělá, nemyslíš?“ řekl Potter.

„Dobře, přemluvili jste mě, ale jsem tu kvůli tobě Juliet,“

„Děkuju,“ řekla Juliet.

„Prosím tě za co?“ zeptala jsem se.

„Že nemusím být s jenom s bráchou.“

„Juliet!“

„Co je? S tebou je nuda,“ řekla naprosto klidně Juliet. Začaly mi cukat koutky. Ta holka se mi fakt líbí.

„Radši pojďte nebo se tady zabijete.“ Vzala jsem Juliet za ruku a vykročila směrem ke zmrzlinářství.

Sedli jsme si ven a objednali si. Povídali jsme si o Bradavicích, teda já a Potter jsme je popisovali Juliet. Pořád se na něco ptala. Za tu půlhodinu jsme jí snad řekli úplně všechno. Ve vypravovaní nás vyrušila paní Potterová.

„Tak pojďte. Anno, moc ti děkuju, že jsi ji pohlídala.“

„Nemáte zač, alespoň jsem se nenudila.“

„Mami, kde je teta Theressa?“ zeptala se Juliet.

„Už musela jít, broučku. A my také půjdeme, pojď,“ řekla paní Potterová a chytla Juliet za ruku.

„Já ještě nechci.“

„Už musíme.“

„Já chci ještě být s Annou.“

„Pár dní počkej a uvidíš mě,“ slíbila jsem

„Ale já chci teď.“ Pořádně paličatá a asi i pořádně rozmazlená.

„Já stejně už musím jít, neměla bych na tebe čas.“ Snažila jsem se zachránit situaci.

„Vážně?“ zeptala se nešťastně.

„Vážně. Neboj, za pár dní se uvidíme. A v Bradavicích si mě užiješ až moc.“

„Tak pojď, Anna nemá čas jenom na tebe.“

„Tak ahoj,“ řekla Juliet a šla pomalu k Děravému kotli.

„Děkuju, já bych jí odsud nedostala. Tak se měj,“ řekla paní Potterová a chtěla odejít, ale v tom jí ještě zdržel Potter.

„Mami, já tady ještě zůstanu.“

„Dobře, ale přijď na večeři,“ s tím jeho máma odešla.

Chvíli jsme sledovali, jak obě míří do Děravého kotle. Nevěděla jsem, na co myslel Potter, ale já jsem se snažila vymyslet, jak se ho co nejdřív zbavit.

„Ségra si tě nějak oblíbila,“ vyrušil mě.

„Já kdybych měla za bratra někoho, jako jsi ty, tak bych si taky oblíbila tvojí nepřítelkyni.“

„Ale ty nejsi moje nepřítelkyně.“

„Ale určitě byla, podle toho jak si každé prázdniny říkal, že mě zabiješ.“

„Odkud to víš?“ zeptal se překvapeně.

„Tajný zdroje.“

„Juliet, že jo? Já ji přetrhnu. Co ještě říkala?“

„Nic jí dělat nebudeš, jestli ano, tak přetrhnu já tebe.“

„Vy dvě jste si nějak padly do oka.“

„No a co. Náhodou tvá sestřička je naprosto v pohodě.“

„Nepůjdem někam jinam?“ zeptal se.

„Kam?“

„Někam, kde není tolik lidí.“

„A to je kde?“

„Někde jinde.“

„Opravdu zajímavý rozhovor,“ poznamenala jsem.

„Taky si myslím. Něco mě napadlo.“

„A to je co?“

„Pojď, někam tě zavedu,“ řekl, postavil se a vzal mě za ruku.

„Kam jdeme?“

„Nech se překvapit.“ Táhnul mě někam na druhou stranu Příčný. Došli jsme až k lavičce u baru.

„Proč si mě dotáhnul sem?“

„Počkej, odtud se přemístíme,“ řekl a vytahoval něco z kapsy.

„Ale vždyť já nevím, kam se mám přemístit.“

„Mám přenášedlo, používal jsem ho, když jsem se ještě nemohl přemisťovat.“ Na ruku si natáhl malý stříbrný prsten. „Chytni se mě, za půl minuty se přemístíme.“

Poslechla jsem se ho, protože jsem byla zvědavá, a čekala, až se konečně přemístíme. Ucítila jsem škubnutí pod pupíkem. Letěli jsme přes celý Londýn až, no prostě hodně daleko. Objevili jsme se před nějakým domem.

„Kde to jsme?“ zeptala jsem se.

„Tady bydlíme, ale já tě chci zavést někam jinam,“ řekl a táhnul mě pryč.

„Kam?“

„Za chvilku se to dozvíš.“

Šli jsme asi dvě minuty. Před námi se objevilo jezírko a za ním malý les. Sedli jsme si do stínu na trávu. Podívala jsem se na vodu a zjistila, že je to uklidňující. Po chvíli jsem zahlédla i několik nedopalků od cigaret. Potter je tady asi často.

„Proč jsi mě sem zavedl?“ zeptala jsem se a rozhlížela se po krajině. Bylo tady hezky.

„No, napadlo mě, že bych ti mohl ukázat místo, kam si chodím já pročistit hlavu. Ty si mi ho ukázala, když jsme byli u vás na večeři, ale až vy budete u nás na večeři, tak u nás budou Weasleyovi a pochybuju, že se dostaneme někdy ven.“

„Proč bychom se neměli dostat ven?“

„Zaprvé, tebe nepustí má milovaná sestřička, a zadruhé, se Martinovi nebude chtít někam jít, tedy alespoň ne s tebou.“

„To jsme na tom s Weasleym podobně, já bych s ním nikam dobrovolně nešla.“

„Víš, že mě docela překvapilo, že jste si s Juliet padly do oka?“ změnil téma.

„Proč bychom si nemohly my dvě padnout do oka?“

„Protože jsem nikdy o tobě nemluvil nějak moc hezky.“

„Já o tobě taky ne, neboj,“ usmála jsem se. „Teď toho ale docela lituju, protože poslouchat mámu, jak jsi milý, příjemný a tak dále, je opravdu otravující.“

„Neboj, já to taky slýchávám často a dnes si to vyslechnu znovu. Ta Anna je tak hodná, nechápu, jak ji nemůžeš mít rád. Od té večeře to slyším skoro denně. A teď s tím začne i ségra. Jak jsi skvělá, úžasná a jaká je s tebou sranda. Už mě to opravdu nebaví.“

„Nechceš si to vyměnit, já klidně budu poslouchat, jak jsem skvělá a úžasná.“

„To ti věřím,“ začal se smát a já s ním.

„Víš, že ti to sluší, když se směješ?“ zeptal se a přiblížil se ke mně.

„Vážně?“

„Vážně,“ řekl a políbil mě.

Měla jsem pocit, že je toho líbání za poslední dobu nějak moc, ale přesto jsem si to užívala. Tentokrát jsem se nepokusila ho odstrčit, protože jsem se smířila s tím, že se mi to líbí. Chtěla jsem ho líbat. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal. Chtěla jsem ho mít blízko u sebe.

Najednou jsem dostala nepříjemný pocit, že se na nás někdo dívá. Přerušila jsem polibek a otočila se. Za námi stála Juliet a divně se na nás koukala.

„Vy spolu chodíte?“ zeptala se.

„Ne,“ řekla jsem okamžitě a od Pottera odskočila.

„Tak proč jste se líbali?“

V duchu jsem zanaříkala. Jak jí tohle vysvětlím?

11. kapitola                                                                                             13. kapitola