oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj. Tak jsem dneska opravdu stihla dopsat další kapitolu. Upozorňuju, že je zase o něco kratší, ale na to jste si snad už zvykli. A mám bohužel trochu pocit, že jsem to přesladila… no, snad se vám to zdát nebude…

Jinak bych se vám hrozně moc chtěla omluvit, že se tu dlouho nic neobjevilo, ale neměla jsem vůbec čas. Ale teď by se to už snad mělo změnit :)

A chtěla bych vás taky upozornit, že tohle je asi předposlední kapitola. Nejsem si tím moc jistá, ale nejspíš ano. Podle toho, jak mi ta další vyjde… :(

Musím vám poděkovat za minulé úžasné komentáře. Vy dokážete tak nádherně zvednout náladu! A hlavně tak potěšit! Jak to děláte? No, to je jedno, hlavně to, prosím, dělejte dál :)

Tak a teď dost keců a pusťte se do velmi romantické kapitoly :)

Vaše Naiad J

„Jdeme tancovat!“ James vyskočil na nohy a vytáhl mě z židle.

„Ale tady není žádný parket!“ zhrozila jsem se a snažila si sednout zpátky, ale marně.

„Ale květinko, neřeš ostatní. Nikoho nezajímá, že tu někdo tancuje.“

Mám tancovat někde, kde se tancovat nemá? Vždyť se na nás budou všichni dívat! Já vím, že Jimmymu to nevadí, on je na pozornost zvyklý, ale já? Jsem přeci člověk, který se straní všech podobných akcí. Hlavně na veřejnosti a hlavně někde, kde by mohlo být tolik známých lidí, i když já o nich zatím nevím.

Úplně si dokážu představit, co se bude říkat ve škole. ‚Evansová byla tak opilá, že v Děravém kotlíku šla dobrovolně tancovat s Potterem a to neměli ani kde tancovat.‘ Na tom by byla jen jediná věc pravdivá, že jsem šla s Jamesem tancovat dobrovolně.

Nechala jsem se přemluvit a šla za Jamesem. Vlastně stačil jen jeho úsměv, abych se znovu zvedla a šla s ním tancovat. Doprovodil mě na volné místo mezi malými stolky. Pravou ruku mi obtočil okolo boků a tou levou mi chytl ruku. Když ucítil mou levou ruku na rameni, přitáhl si mě blíž tak, že jsme od sebe byli jen pár centimetrů.

Písnička byla rychlejšího tempa, a tak se mnou James začala točit do rytmu. Měla jsem pocit, že se mi motá hlava, ale nebylo to tím, že bychom se tak rychle točili, bylo to tím, že jsem u něj byla tak blízko a cítila jeho vůni, která mě pomalu začala omamovat. Měla jsem přivřené oči a snažila se nevnímat lidi okolo, i když to šlo velmi špatně.

Netrvalo to moc dlouho a někteří návštěvníci Děravého kotlíku se přidali k nám. Někteří šli tancovat v páru tak jako my, někteří se šli sami pohupovat do rytmu. Konečně jsem si přestala připadat trapně a začala si užívat Jamesovu společnost.

Jimmy tancoval skvěle. Nikdy jsem netušila, že by mohl umět tancovat. Samozřejmě, že jsem věděla, že je sportovně založený, o tom vypovídá i fakt, že je kapitán našeho famfrpálového týmu, ale nikdy by mě nenapadlo, že by uměl tancovat.

Užívala jsem si to. Bylo to totiž úplně něco jiného než na Křiklanových večírcích. Byla to zábava a hlavně tu pro mě hlavním aktérem byl James a ne ta spousta Zmijozelských. Netancovala jsem s tupými kluky, kteří se mnou chtěli tancovat, tancovala jsem s Jamesem na skvělou písničku.

„Tak co, už ti není trapně?“ zeptal se Jimmy trochu udýchaně.

„Je to skvělé!“ vykřikla jsem nadšeně a šťastně se usmívala.

„Já ti to říkal,“ zazubil se.

Už jsem nic neříkala jen jsem na všechny házela své úsměvy.

Není on úžasný? Já vím, že ano, to byla jen řečnická otázka. On prostě ze všeho dokáže udělat senzaci. Nikdy by mě nenapadlo, že bych si mohla v nějaké hospodě zatancovat a přitom se necítila trapně nebo moc opile. A hlavně by mě nikdy nenapadlo, že bych se s ním mohla tak úžasně bavit. Že by to bylo proto, že ho miluju?

Když jsem si znovu pomyslela, že Jamese miluju, musela jsem se usmát ještě víc. Byla jsem fakt šťastná. Nikdy jsem se takhle necítila. Nikdy jsem totiž nebyla zamilovaná a ještě k tomu do tak úžasného člověka.

Písnička pomalu ztrácela na rychlosti i na hlasitosti. Končila. A mně to bylo hrozně líto. Chtěla jsem s Jamesem tancovat až do nekonečna. Jimmy se mě začínal pomalu pouštět. Smutně jsem se na něj podívala, ale on se jen usmál a stál na místě. Čekal, co budou hrát dalšího. Oba jsme asi doufali v něco pomalejšího. A to ne jen kvůli tomu, že bychom byli udýchaní.

Vypadalo, že nám dneska štěstí přeje. Z reproduktorů pověšených na stěnách najednou začala hrát pomalá hudba. James ani nečekal na to, abych na něj hodila jeden ze svých psích pohledů, a natáhl ke mně ruku. Okamžitě jsem ji přijala a zase se těšila, až u sebe budeme blízko. Teď bylo jisté, že u sebe budume celou písničku blízko. V duchu jsem se modlila, aby píseň měla alespoň pět minut, nejlépe ještě víc.

Začal zpívat nějaký muž a my se pomalu začali pohupovat do rytmu. Přiložila jsem hlavu k Jamesově krku a slastně zavřela oči. Několikrát jsem si přičichla. „Miluju tě,“ vydechla jsem skoro neslyšně a ještě chvilku jsem si užívala toho úžasného pocitu být s ním.

Z ničeho nic jsem prudce otevřela oči a nemohla uvěřit tomu, co jsem teď řekla.

Nebyl to jen sen? Nezasnila jsem se náhodou? Vždyť jsem udělala zásadní chybu! Jak jsem to mohla říct dřív než on? Proč jsem se nemohla udržet? Kdo by se taky mohl udržet, hraje krásná pomalá písnička, James krásně voní a já jsem zamilovaná až po uši.

Kéž by mě neslyšel! I když to je naprosto nemožné, když jsem mu to řekla skoro přímo do ucha.

Přitáhla jsem se k němu ještě o něco blíž a začala se bát toho, co nastane. Věděla jsem, že mě slyšel. Prostě jsem to věděla.

„Květinko,“ oslovil mě nádherně, ale já jsem nebyla schopna si to užít. „Chtěl jsem ti něco říct.“

Že by mě neslyšel? Já doufám! I když ho tak hrozně miluju.

„A co, Jimmy?“ zeptala jsem se najednou uvolněně a zase si užívala jeho přítomnost.

Sundal mi ruku z boků a zandal mi jeden neposlušný pramen za ucho, udělal to z takovou jemností, že jsem měla pocit, že se mě ani nedotkl. Jen jsem na místech, kde se jeho prsty otřely o mou tvář, cítila příjemné teplo.

„Víš, že jsi krásná?“ zeptal se a já na něj vytřeštila oči.

„Cože?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Jak víš, tak se mi už hodně dlouho líbíš.“

Musela jsem se červenat až na zadku. Nikdo mi ještě nikdy neřekl, že jsem krásná!

„A dneska jsi mi dokázala, proč se mi líbíš.“

„Jak?“ zeptala jsem se už znovu nechápavě.

„Ty totiž nejsi jenom krásná, ale jsi prostě svá. Dneska si mě překvapovala skoro každou minutou. Byla jsi milá.“ usmál se

On mi řekl, že jsem krásná. JIMMY mi řekl, že JÁ jsem KRÁSNÁ! A MILÁ! A hlavně jak to řekl. Řekl to naprosto úžasně. Tak trochu stydlivě. Tím víc to znělo, že to myslí opravdu vážně.

Já ho zbožňuju! Já ho miluju!

„Děkuju,“ řekla jsem a trochu sklonila hlavu, aby si nevšiml, že se červenám.

„Vždyť jsem řekl jen pravdu.“

Asi na další půl minutu bylo mezi námi ticho. A já si v hlavě urovnávala všechno, co se zatím za dnešek stalo.

Stalo se vám někdy něco podobného? Já o tom tedy docela pochybuju, protože tohle je naprosto jedinečný večer. Je totiž skvělý a hlavně jsem se zamilovala. Stalo se vám někdy, že byste se za jeden večer zamilovali? Mně se to stalo a musím vám říct, že je to něco nezapomenutelného. Pořád vám v břiše létají ti motýlci, kteří vám pomáhají dotvořit už tak skvělý večer. Pořád se musíte trošku hloupě uculovat, až vás bolí tváře. A i když člověk, do kterého jste se zamilovali dělá naprosté hlouposti, vy si myslíte, jak není úžasný. Myslíte si, že celý svět je úžasný a skvělý, protože vy jste šťastní.

A tohle všechno se děje mně. Jsem snad nejšťastnější člověk na světě. Jsem prostě zamilovaná do Jamese Pottera.

„Víš, co mě napadlo, květinko?“ ozval se znovu Jimmy a já se na něj překvapivě podívala. Už mě totiž nenapadal žádný další kompliment, který by mi mohl říct. „Tohle by mohla být naše píseň. Naše první pomalá písnička, na kterou tancujeme.“

Tohle mi vyrazilo dech. On je prostě úžasný! Já vím, že se stále opakuju, ale tohle slovo ho naprosto vystihuje. Už jenom to, že ho napadlo, že by tohle mohla být naše píseň. Řekněte mi, kolik kluků by na tohle přišlo. Na takové věci přece myslí holky, ne?

„Jimmy,“ vydechla jsem nadšeně nemohla se vynadívat těch jeho krásných oříškových očí. „To je skvělý nápad!“

Vesele se zazubil. „Na tuhle písničku jen ty a já, navždy,“ zašeptal a já jsem měla pocit, že se snad rozteču blahem.

Byla jsem naprosto hotová. Jeho chování předčilo mé představy o úžasném rande. Tohle totiž bylo něco, o čem se mi nemohlo ani zdát. Už zbývala jen jediná věc, která by mě donesla až na poslední stupeň štěstí, polibek.

A překvapivě jsem nemusela čekat ani minutu. James měl snad úplně stejnou myšlenku a věděl, že já bych nikdy první krok neudělala, určitě ne vědomě. Pomalu se ke mně nakláněl a já stejnou rychlostí zavírala oči. Tohle jsem si představovala už několik let, i když to nemělo být s ním. Ale teď jsem byla štěstím bez sebe, že je to právě on.

Naše rty se setkaly a v mně vybuchlo něco, bez čeho už snad nedokážu ani žít. Jestli jsem si do teď myslela, že ho miluju, tak teď jsem si tím byla naprosto jistá. Tenhle polibek jen dokázal, že on je ten pravý.

Já ho líbám! Já líbám Jamese Pottera! A JE TO ÚŽASNÝ!

11. kapitola                                                                                         13. kapitola