Jdi na obsah Jdi na menu
 


S tebou

11. 10. 2007

Ležel na posteli a vedle sebe měl někoho, o kom si myslel, že tam nikdy nebude. Ležela tam, jak bohyně. Rudé vlasy rozprostřené okolo hlavy a smaragdově zelené oči zavřené. Vypadala, jak víla. Byla nádherná a konečně byla jeho.

 

OoOoOoOoO

 

Patnáctiletý kluk se střapatou hlavou a kulatými brýlemi stál na nádraží a čekal na svého nejlepšího kamaráda. Čekal už dost dlouho, pravděpodobně měl zpoždění. Usmíval se a zdravil všechny, které znal. A znal jich hodně. Byl totiž ve škole dost oblíbený. Možná to bylo tím, že hrál famfrpál a byl v tom dost dobrý.

Zase vrátil hlavu k místu, kde se objevovali lidé, kteří prošli přepážkou z mudlovského světa do toho kouzelnického. A v tom ji uviděl. Sice už jí znal čtyři roky, ale nikdy si nevšiml, jak je krásná. Vyspěla? Nebo snad on?

Rudé vlasy jí vlály okolo krásného obličeje. Smaragdové oči se jí rozjasnily, když uviděla Bradavický express. Usmívala se. Nemohl z ní spustit oči. Naprosto ho okouzlila. Že by se zamiloval?

 

Jsi přelud Čínský sauny, jsi čokoládová květina,
Jsi Amazonka, z který pára stoupá,
Ležím vedle tebe v blátě a trpím nedostatkem slov,
Ty jsi mě předběhala, mý představy hoří.


Já vím a teď to nezkusit tak to skončí,
Já to vím a teď to nezkusit tak to skončí.

 

„Čau Evansová!“ vykřikl a nějak instinktivně si zajel rukou do vlasů.

Dívka překvapeně pozvedla obočí a trošku nesměle ho pozdravila. Nikdy dřív o ní nejevil jakýkoli zájem. „Ahoj,“

„Tak co? Těšíš se do školy?“

„Jistě,“ odpověděla s úsměvem. „A ty?“

„Jasně!“ odpověděl jako ten největší frajer pod sluncem. Ale pak bylo ticho. Vždy velmi mluvný James Potter měl problémy s někým promluvit. Několikrát se snažil něco říct, ale nevyšla z něj ani hláska. Byl bezradný.

Možná to bylo tím, jak koukal na její ústa a měl chuť jí políbit. Chtěl se jí dotknout. Chtěl jí držet okolo pasu, chtěl být co nejblíže k ní... Jeho představy byly stále silnější. Musel zatřepat hlavou, aby ji měl čistou.

Trošku nechápavě na něj koukala a stále čekala, jestli z něj něco vypadne. Když už se minutu nic nestalo, řekla: „Tak se možná ještě uvidíme.“ znovu se usmála a potom se vytratila někam pryč.


Tak na tebe čekám na tvoje řádky, na tvůj úsměv, co letí z dálky,
Tak na tebe čekám na tvoje řádky, na tvůj úsměv, co letí z dálky.

 

OoOoOoOoO

 

Asi se opravdu zamiloval. Myslel na ni ve dne v noci. Dokonce i jeho nejlepší kamarád Sirius Black si něčeho všiml. Když ona byla tak krásná. Přímo nádherná.

Zdávalo se mu o ní. Skoro vždy se na něj usmívala, vlasy jí poletovaly okolo hlavy. Její smaragdově zelené oči zářily štěstím, ale vždy, když už ji měl políbit, se probudil. Vždy byl naštvaný, ale i tak mu stačilo, že ji mohl jen spatřit.

Chtěl ji někam pozvat. Být s ní sám. Dotknout se její ruky. A konečně jí políbit.

Šel po chodbě. Překvapivě byl sám, bez svých přátel. Vlastně šel záměrně sám, doufal totiž, že ji potká. Tu krásnou, milou a jak zjistil i chytrou Lily Evansovou.

Měl štěstí, po několika minutách chození po školních chodbách na ni narazil. Byla v obležení několika svých kamarádek, jak okamžitě zjistil. Ale ani to ho neodradilo. Možná spíše naopak. Chtěl ze sebe udělat frajera, jak to rád často dělával, hlavně po famfrpálových zápasech.

Okamžitě si rukou zajel do vlasů a koukal na ni. Možná spíše čuměl, nemohl z ní totiž spustit oči. Zase vypadala nádherně.

„Čau Evansová! Nešla bys se mnou na rande!“ vykřikl na ní a stále na ní tupě čuměl. Dívky se začaly hihňat.

Než ale stihla odpovědět, on zakopl o něco, ani nevěděl o co, a přistál až u jejích nohou. Hlavu měl jen několik palců od jejích bot. Všiml si, jak ustoupila. Její kamarádky se začaly smát. Vzhlédl k ní.

„Ne,“ odpověděla potichu, otočila se a rychlým krokem se odebrala pryč. Její kamarády jí byly hned v závěsu.


Něco mě táhlo strašně se ztrapnit,
To jsem já a sám...

 

OoOoOoOoO

 

Stále ho odmítala. A on se do ní stále více a více zamilovával. To, že ho odmítala, ho přitahovalo, byla tak nedostupná.

Ale nejhorší bylo, když ji s někým viděl. Nikdy nic takového nepocítil, ale věděl, že to je žárlivost. A strašně velká. Nebylo pochyb, že by jí miloval.

„Ahoj Lily,“ pozdravil jí nějaký blonďák, kterého neznal. Do hlavy se mu nahrnula krev.

„Ahoj,“ odpověděla mu s úsměvem.

„Nešla bys se mnou příští týden do Prasinek?“ zeptal se ten nechutný blonďák a zářivě se na ni usmál. James by mu nejradši dal pěstí do toho jeho vysmátého obličeje.

„Jo, ráda.“ odpověděla.

„Ne!“ vykřikl nahlas James. Všichni se na něj otočili.


Jako paranoidní princ na tebe žárlím,
Jestli nejsi děvka v arabským harému.


OoOoOoOoO

 

Měli hodinu přeměňování. I kdyby chtěl dávat pozor, nemohl. Protože profesorka McGonagallová, snad jakoby naschvál, ho přesadila vedle ní, vedle jeho Lily. Měl husí kůži už jen proto, že ji měl tak blízko sebe. Cítil její omamnou vůni.

Omylem do ní strčil. Překvapeně se na něj ohlídla. Podíval se jí do očí, neměl to dělat. Začal se v nich utápět a nemohl najít cesty zpět. Nemohl se na nic soustředit, jen na tu jejich smaragdovou zeleň.

„Pane Pottere?“ vyrušila ho profesorka přeměňování a on se konečně donutil odtrhnout od Lily oči.


Ale né ty oči, to bude běh na dlouhou trať,
Tvoji vůni omamný květiny chci pít.

 
Tak na tebe čekám na tvoje řádky, na tvůj úsměv, co letí z dálky,
Tak na tebe čekám na tvoje řádky, na tvůj úsměv, co letí z dálky.

 

OoOoOoOoO

 

Měl pocit, že se změnil. Změnil se kvůli ní, pro ní. Nechoval se, jak pubertální nevychovanec. Přestal obtěžovat lidi, které tak rád obtěžoval a jí to vadilo. Neptal se jí každý pět minut, jestli by s ním nešla na rande. Jakoby snad vyspěl.

A to vše dospělo k tomu, že když jí jednou velmi galantně pozval na schůzku, ona s radostí přijala.

Společně se procházeli po zasněžených pozemcích. Drželi se za ruce a povídali si. Ona se smála jeho vtipům, on hltal každé její slovo, jakoby to snad bylo naposled, co s ní kdy bude mluvit.

Zastavili se. „Chtěl bych ti něco říct.“ postavil se k ní čelem a koukal jí do šťastných očí.

„Tak mluv,“ usmála se.

Nechtěl vlastně mluvil, ale nevěděl, jak by ji snad mohl naznačit, že by ji chtěl políbit. Toužil po tom tak dlouho. Naklonil se k ní o něco blíž. Stále se usmívala, jakoby snad už předem věděla, co měl v plánu.

Jejich rty se střetly. Přeběhl mu mráz po zádech.

 
A jediný na, co myslím jseš jen a jenom ty,
Jak to uděláme, abysme byli šťastni,
Je mi jedno, kdy to bude, v příštím století,
Čekám na to celej život, tak se teď nezblázním.

 

OoOoOoOoO

 

Už to bylo víc jak půl roku, co spolu ti dva chodili. James se konečně dočkal a Lily vlastně taky. Miloval ji, jak snad nikdy.

Už překvapivě bydleli spolu sami. Zrovna teď byli u sebe v ložnici. Seděli na posteli a koukali se na sebe. Obdivoval každý kousek jejího těla. Chtěl ji a jak strašně moc. Hladově koukal na každý kousíček jejího těla.


Tak na tebe čekám, na tvoje ústa, na tvoje oči, na tvoje vlasy,

 

Na tvůj dech, na tvoji vůni, na tvoje slova, chci tvoje nohy,

 

Chci tvoje prsty, chci tvoje ruce, chci tvůj čas, chci tvoje ústa,

 

Chci tvoje oči, chci tvoje vlasy, chci tvůj dech, chci tvoji vůni, chci tvoje slova...

 

Políbil ji. Vášnivě a chtivě. A ona mu polibky oplácela úplně stejně. Na tenhle okamžik čekali oba už hrozně dlouho a teď, teď to tu bylo a oni si to chtěli náramně užít.

Byli skoro nazí a on si ji konečně mohl vychutnat celou, v celé své kráse. Jen to, že se dotkl zatím pro něj neprozkoumaných míst ho hrozně vzrušovalo. Byla jeho...

 

...mám tvoje nohy, mám tvoje prsty, mám tvoje ruce, mám tvůj čas ... Penni yeah!

 

OoOoOoOoO

 

Ležel na posteli a vedle sebe měl někoho, o kom si myslel, že tam nikdy nebude. Ležela tam, jak bohyně. Rudé vlasy rozprostřené okolo hlavy a smaragdově zelené oči zavřené. Vypadala, jak víla. Byla nádherná a konečně byla jeho.

 

Písnička: Lucie - S tebou (Větší než malé množství lásky, Vše nejlepší 88-99)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Naiad, 11. 10. 2007 21:46)

Díky moc! Když jsi napsala, že tu písničku neznáš, tak jsem tam vložila video k ní z youtube.com
Tak si ji když tak pusť...
Jinak strašně moc děkuju :-)

Krása

(Elisabeth, 11. 10. 2007 20:21)

To je boží...asi jako tvoje kapitolovky....škoda, že zrovna tuhle písň neznám...bylo by to pak ještě lepší
:-) Ale fakt tě obdivuju