11. kapitola - Buď šťastná alespoň ty
A/N: Ahoj! Tak jsem pro vás zase napsala další kapitolu. Je o něco kratší, ale řekla bych, že to stačí :-)
Jinak, abyste se neptali, kdy bude další kapitola, v komentářích. Zítra jedu pryč a vrátím se až v neděli někdy večer. Sebou si svůj notebook neberu, takže nebudu mít na čem psát (a hlavně ani čas...) Takže další kapitola k Lily nebo Ginny? nejdřív v pondělí nebo úterý, k Povídej si! nejdřív ve čtvrtek...
Jinak vám moc děkuju za minulé komentáře, opravdu jste mě potěšili :-) A samozřejmě prosím o další, protože ono to opravdu dodá tu chuť k psaní :-)
Tak se mějte krásně :-)
Vaše Naiad
James odložil svůj brk a podíval se na to, co napsal. Radši si to po sobě nečetl, protože měl pocit, že psal nesmysly. Ale věděl stoprocentně, že to napsal tak, jak to zrovna cítil.
Povzdychl si. Strašně moc si přál, aby mu odepsala, ale věděl, že to tak nebude. Možná, že Morgana měla ráda Nimbuse, ale věděl, že Lily Jamese nebude mít ráda nikdy.
OoOoOoOoO
Lily četla se zatajeným dechem. A když si přečetla poslední věty, přeběhl jí mráz po zádech. Nikdy nic podobného nečetla a ani nečekala, že by někdy mohla. Tohle se dělo jen v pohádkách nebo dívčích románech, ale ne ve skutečném světě. Nebo snad ano? Teď už věděla, že se to stát může, protože se to stalo právě jí.
Během čtení měla pocit, že v ní vybuchlo snad milion pocitů, které nikdy nezažila, určitě ne dohromady. Šťastně se usmívala a přitom jí tekly z očí slzy. Cítila, že ho miluje a přitom ho i nemá ráda. Podaří se snad někdy, že by platilo jen to první? Že by se šťastně usmívala a milovala ho? Bála se, že ne.
Bála se, že se James nezměnil. Že to prostě byla jen přetvářka a pořád se bude chovat tak, jak se choval doposud, jako frajírek. Lily nikdy neměla ráda takové typy kluků. Ale když jí psal, že se choval, jak se chovat chtěl, a že ji miluje, může mu věřit? Věděla, že Nimbusovi by věřila, ale Jamesovi? Nebyla si vůbec jistá. Nebyla si jistá vůbec ničím.
Stále nemohla uvěřit slovům, která četla. Musela to číst nejméně tisíckrát dokola než si byla jistá, že tohle napsal on. Poznala to. Jeho styl, to jak se vyjadřoval.
„Miluju ho?“ zeptala se sama sebe, ale odpověď nemohla najít, protože v hlavě slyšela, jak něco křičí: „Ano, miluješ ho! A hrozně moc!“ a přes ten první hlas zase křičelo něco jiného: „Ne! Je to Potter! Vždyť víš, jaký Potter je! Ty ho nemáš ráda!“
Překvapivě, ale vnímala jen ten první hlas. A to si uvědomila až někdy pozdě večer, když ležela v posteli a snažila se usnout.
OoOoOoOoO
James nemohl spát. Snad každou minutu kontroloval, jestli mu Lily neodepsala. Když se podíval i ve tři ráno, tušil, že už neodepíše, asi nikdy.
Velmi zničený z toho čekání a trápení se, si lehl do postele a zavřel oči. Znovu si přehrál to, co se stalo po zápase a začal si nadávat, že vůbec nijak nezareagoval. „Co kdyby teď všechno bylo jinak?“
OoOoOoOoO
Jean se vracela do svého pokoje hodně pozdě. Se Siriusem sice nebyla žádná řeč, protože se moc brzy opil a potom usnul, ale i tak byla stále ve společenské místnosti, nechtěla totiž rušit Lily.
Když vešla do pokoje, všude byl klid. Lily už spala jako všechny dívky v pokoji. Rozhlédla se a pohled ji spadl na otevřenou knihu na zemi u Lilyiny postele. Už z dálky zahlédla modře napsaný vzkaz od Nimbuse, který byl na něj až nezvykle dlouhý.
I když věděla, že to dělat nemá, potichu se připlížila k Lily a knihu si vzala do ruky. Potom se přemístila ke své posteli a když za sebou zatáhla závěsy, rozsvítila hůlku a dala se do čtení.
Nemohla uvěřit svým očím. Nic takového nikdy nečetla a dojalo ji to. Věděla, že James má Lily rád, ale ne tak, jak to napsal. Byla to ta nejromantičtější věc, jakou kdy mohl nějaký kluk napsat.
„Kéž by tak něco podobného napsal i Sirius mně,“ pomyslela si a Lilyiono Povídej si! zavřela.
„Jestli po tomhle Lily neuvěří tomu, že jí má rád, tak to už tedy nevím.“
OoOoOoOoO
Uběhl víkend, během kterého se Lily Jamesovi vyhýbala, jak jen mohla. Ale už to tak dobře nešlo. I když si celou dobou říkala, že se na něj ani koutkem okem nepodívá, nemohla si pomoct. Každou hodinu, kdy na něj měla dobrý výhled, vysela na něj pohledem, zamilovaným pohledem.
Jean na to všechno koukala jen s úsměvem. Věděla, že ten vzkaz na ni musel udělat dojem. Na koho by neudělal? Jen ale stále čekala, kdy se Lily rozhodne.
„Jean?“ zašeptala Lily své kamarádce do ucha, která zase vysela pohledem na Siriusovi.
„No?“
„Já jsem ti něco neřekla.“
„A co jsi mi neřekla?“
„Víš, pamatuješ si na den zápasu? Jak jsem byla v pokoji a tys mi donesla tu knížku?“
Jean jen přikývla a snažila se schovat svůj přihlouplý úsměv. Věděla, co jí její kamarádka chce říct.
„Nimbus, tedy James, mi napsal.“
„Já vím.“
„Jak to že to víš?“ zeptala se překvapeně Lily.
„Omlouvám se, ale četla jsem to.“ Jean trošku zčervenala stydlivostí.
„A co si o tom myslíš?“
„Lily, to, co James napsal, byla ta nejromantičtější věc, jakou jsem kdy četla. Bylo to nádherné. A hlavně si myslím, že i od srdce.“
„Bojím se.“
„Nemáš se čeho bát. Miluje tě a ty miluješ jeho, poznám to na tobě.“
„Slečno Foramenová, myslím si, že na tom v tomto předmětu nejste tak dobře, abyste si mohla dovolit si tady povídat se slečnou Evansovou.“
„Omlouvám se, pane profesore.“
„A vy slečno Evansová, jste sice na tom o něco lépe, ale je stále co zlepšovat.“ dodal profesor na Obranu proti černé magii a sjel je nepříjemným pohledem.
Obě dívky sklonily hlavu do svých učebnic a začaly si číst odstavec, který jim profesor zadal.
OoOoOoOoO
Uběhl další týden a Lily se neměla k tomu, aby Jamesovi odepsala nebo snad něco řekla. Ještě nenašla tu odvahu a jistotu.
Jean jí sice stále domlouvala, ale nemělo to cenu, to Jean věděla předem. A tak Lily nechávala velmi často samotnou, aby o tom mohla přemýšlet.
Teď zrovna neměla co dělat. Lily byla v pokoji a Sirius bůhví kde. A tak ji napadla jen jediná věc, procházet se po škole.
Oblečená ve školním hábitu vyšla z nebelvírské věže a šla tam, kam ji nohy nesly. Chodila sem a tam a snažila se najít způsob, jak by Lily domluvila. „Je to zbytečné, musí se rozhodnout sama.“
Najednou jí vyrušily z jejího přemýšlení nějaké vzdechy. Zaraženě se zastavila a snažila se zjistit, odkud vychází. Nedaleko byla jedna z učeben, které se letos nepoužívaly. Byly tam pootevřené dveře.
Jean byla až moc zvědavá, sama to o sobě věděla. A tak jí nic nebránilo v tom, aby do učebny nakoukla. Šla velmi pomalu, po špičkách, aby ji dotyční neslyšeli. Nechtěla si udělat ostudu tím, že někoho šmíruje, to neměla zapotřebí.
Došla až k dveřím a nakoukla škvírou dovnitř. Ale nic neviděla, a tak pomalým pohybem dveře ještě více pootevřela. Uviděla hlavu nějaké blondýnky, která měla už skoro sundanou školní košili. Nemusela dívku dlouho zkoumat a zjistila, že to je Audrey Pampová z Havraspáru. Chodila jako ona do sedmého ročníku a samozřejmě chodila dřív se Siriusem.
Když zahlédla druhou postavu, měla pocit, že se jí zastavilo srdce. Nedokázala se nadechnout. Měla vytřeštěné oči a nevěřícně se dívala na svého přítele.
Dvojice si jí všimla, až když hlasitě zalapala po dechu. Prudce se oba otočili, a tak jako Jean oba vytřeštili oči.
Jean už začaly z očí téct slzy. Nemohla tomu zabránit a to se tak moc snažila. Byla tak ponížená. „Siriusi, jaks mohl?“ zašeptala k nim, rychle se otočila na podpatku a utíkala, co ji nohy stačily.
„Jean! Počkej!“ uslyšela ještě za sebou, ale nevnímala.
Stále měla před očima tu scénu. Sirius líbal blondýnku na krku a ona u toho hlasitě oddechovala, chvílemi z obou vycházely vzrušené vzdechy.
„Proč jsem mu já kráva zase naletěla? Proč jsem neposlechla Lily?“
OoOoOoOoO
Lily seděla zrovna na své posteli a znovu si četla vzkaz od Jamese, když se dveře do jejich pokoje prudce otevřely a dovnitř vletěla uplakaná Jean.
„Jean! Co se ti proboha stalo?“ zeptala se naprosto šokovaná Lily a hned se ji jala utěšovat.
„Siri-“ nedokázala jeho jméno ani vyslovit, protože jen si na to znovu vzpomněla, tak se jí nahrnuly slzy do očí.
„Sirius?“ zeptala se Lily a nešťastně se na svou kamarádku podívala, bylo ji jí strašně líto.
Jean přikývla a snažila se utřít si slzy z tváří. „On, on byl s Audrey!“ vyjekla a znovu propadla v strašlivý pláč.
„S Audrey Pampovou?“ zeptala se překvapeně Lily a hned si vybavila hezkou modrookou blondýnku z Havraspáru.
„Líbali se.“
„Jean, ššš, to bude dobré, uvidíš. Ty to dokážeš překonat, jsi silná holka a nějaký Sirius Black tě nesrazí na kolena.“ Lily hladila Jean po kaštanových vlasech.
Jean chvíli neodpovídala, ale přestala už tolik brečet. Potom se podívala na svou nejlepší kamarádku. „Lily, když to nevyšlo mně, tak tobě musí. Vy dva jste pro sebe jako stvořeni. Buď šťastná alespoň ty.“
„Co to říkáš? Ty budeš šťastná!“ namítla okamžitě Lily a nemohla uvěřit tomu, co jí Jean řekla.
„Prosím, Lily. Milujete se. Tak nenech tak úžasnýho kluka jako James.“
Lily na ni koukala s vytřeštěnýma očima. Vůbec netušila, proč jí to její kamarádka říká. Ale i tak se v ní něco zlomilo a ona byla pevně rozhodnutá, co v nejbližší době udělá.
Komentáře
Přehled komentářů
to bolo kapitola.....som zvedavá čo urobí Sirius s Jean....bolo by mi ľúto keby spolu neskončili....A najmä som zvedavá ako to Lily urovná s Jamesom....už sa neviem dočkať ďalšej kapitoly :)
super :)
(pasu-Hanka (pasu.blog.cz), 9. 11. 2007 15:28)kapitolka je to vžně moc pěkná, jen doufám, že si Jean neplánuje nějak ublížit nebo tak něco, protože tobych tě jinak asi zaškrtila. na druhou stranu si myslím, že Siriusovi asi nebude tak lhostejná, i když možná...nevím, kdyby se o ni nezajímal, tak by za ní asi nevolal, ne? no, nevím, nechám se překvapit, jak to dopadne. Každopádně bych byla rádaka, kdyby skončili spolu a už se těším, jak dáš dohromady Lily s Jamesem. Píšeš vážně nádherně, těším se na pokráčko :D
.....
(barbora, 9. 11. 2007 13:21)to je hajzel ten sirius(aj ked zlaty) chuderka jean. dufam, ze sa nakoniec udobria:)
Sirius
(Anorien, 9. 11. 2007 13:18)v tom že pěkní kluci kteří o sobě vědí že sou pěkný fakt vězčinou bejvaj děvkaři...:( smůla:) ale někdy mě opravdu vadí jak sse všichni ztotožňují s tím že sirius byl hrooooooooozzitánskej děvkař...nejspíš je to pravděpodobný ale já si nemyslím že by byl až tak hroznej jak někteří autoři povídek opravdu píšou...prostě mi to k němu nejde....
:-)
(Naiad, 8. 11. 2007 23:20)
to Luca: díky :-)
to Elisabeth: moc ti děkuju za tak krásný komentář, opravdu a ani nevíš, jak jsi mě potěšila tou poslední větou, opravdu moc děkuju :-)
to Anorien: no s tím Siriusem... řekla bych, že s tím někdo začal a jak začínající HPff povídkáři to četli, tak se jim to zalíbilo... opravdu mě nikdy nenapadlo, že by děvkař nebyl (možná to bude tím, že si myslím, že opravdu pěkný kluci - a to Sirius určitě je -, kteří o sobě vědí, že jsou opravdu hezcí, tak prostě musí být trošku děvkaři; to je můj názor, to je poprvé, co jsem se nad tím zamyslela, třeba jednou napíšu povídku, kdy nebude Sirius děvkař :-)) Jinak ti moc děkuju za komentář (tyhle dlouhý mám ráda, takže se klidně rozepisuj :-))
to Tess: Moc děkuju :-)
to lucyš: určitě se dají dohromady, v tom tě můžu ujistit :-) a děkuju :-)
to haňula: Taky si říkám, že jí to trvá moc dlouho :-D to já bych po takovým dopise už dávno za ním šla :-D
Taky si nevzpomínám, že by o tom, že Sirius je děvkař, byla zmínka, ale řekla bych, že (jak už jsem psala Anorien) to někdo vymyslel a ostatní se toho ujali - je to totiž další zápletka :-) díky moc :-)
krásný
(haňula, 8. 11. 2007 21:52)
moc si mě potěšila, už jsem chtěl vypnout comp, ale ještě mě napadlo mrknout se na net a vyplatilo se to. Tahle kapitola byla krásná a uplně skvělá. Píšeš krásně a jsem ráda, že se Lily konečně rozhoupala takovýho úžasnýho kluka, kterej by mě miloval, to bych se zbláznila štěstim a jí to trvá takovou dobu než se konečně rozhoupe.
No a k Siriusovi a Jean chudák holka, ale taky jsem často přemýšlela nad tim, jak tu psala Anorien, kde všichni vzali to, že Sirius byl takovej hroznej děvkař, hodně je v knížkách zmínek, že byl hodně hezkej, ale že děvkař, na to jsi v knížkách nějak nevzpomínám. Jen si pamatuju, že to bylo snad ve všech povídkách o Siriusovi, který jsem kdy četla, tak by mě zajímalo, kdo s tim přišel nebo jestli jsem to v těch knížkách jen přehlídla.
gooooood
(lucyš, 8. 11. 2007 21:28)zase super jako vždycky,denně kontroluju tyhle stránky jestli tu není nějaká nová kapitolka,fakt skvělé a sem moc zvědavá co lily napíše jamesovi a doufám že se dají dohromady,moc se těším,no a sirius....radši no coment :-D píšeš krásně a už se nemůžu dočkat dalšího pokračování....
Tess
(Tess, 8. 11. 2007 21:15)No téda Naiad, tohle mě naprosto odrovnalo. Máš pravdu, byla krátká, ale za to úžasná. Krásně jsi to napsala. Ten Siri to je takovej parchant, ale já ho miluju, parchanty já ráda. ;) Hrozně se těším na další, píšeš fakt krásně!
heh:)
(anorien, 8. 11. 2007 20:44)ach jo...zase další dlouhej komentář...snad se ti to bude chtít číst a jestli ne tak stačí přečíst předposlední řádek a první tři a dozvíš se co sem ti vlastně chtěla říct:)
jééééé
(Anorien, 8. 11. 2007 20:42)taková krásný zpříjemnění večera:) sem teď nemocná a není mi nejlíp ale tohle mi zvedlo náladu...doufám, že se lily KONEČNĚ odhodlá a dá se s Jamesem dohromady...já bejt jí tak nečekám ani minutu:D a když to takhle teda řeknu:Sirius je pěknej parchant:) akorát se mi nezdá ta jeho povaha nevím jetsli sem v knížce něco nepřehlídla (doufám že ne..to bych už fakt byla dně..HP sem četla asi 7krát jako všechny díly)ale nikde sem se tam nedočetla že by sirius byl děvkař...hodně lidí se na to hrozně upnulo a to mi občas vadí...chápu že se to fakt někdy hodí do povídky ale já si nemyslím že by byl až tak hroznej...možná že je zmínka v Relikviích smrti ale já sem to ještě nečetla a oddaně čekám na knížku:) jinak fakt moc krásná kapitolka....hrozně se mi líbila ta část s jamesem jak si říkal že nejspíš psal nesmysly(což teda ne!) ale že to bylo od srdce:) je to prostě úžasný..už se moc těším na další kapitolu...já osobně nechápu jak někdo může tak hezky psát, taky už sem napsala pár svejch výžblebtů ale ještě sem se neodvážila je dát někomu přečíst..jo každej hold nemá talent a odvahu ukázat co vytvořil...a já zvlášť ne..sem takovej človíček co se bojí něco uveejnit protože se bojí že bude odsuzovanej za spoustu věcí...nejvíc se bojím toho že bych ve svý povídce uveřejnila nápad někoho jinýho z řeba hodně známý povídky..moje noční můra...já sem toho přečetla poměrně dost a mohlo by se stát že bych nechtěně považovala něco za můj nápad, protože si nemůžu pamatovat absolutně každou povídku, kterou přečtu..ty tvoje si ale pamatovat budu to mi věř...:) sem zase rozkecala..sorry že ti sem píšu svý osobní žvásty, myslim že to nikoho nezajímá ale už se mi to nechce mazat:) tak ještě jednou: byla to opravdu krásná kapitola te'ď už snad konečně končím
Mám ma krajíčku
(Elisabeth, 8. 11. 2007 20:30)To bylo tak... smutný!!! Skoro jsem se rozbrečela... to bylo tak skvěle procítěně napsaný!!! Jsi dokonalá, píšeš vážně suprově!!! Ten Sirius je takovej parchant, ale stejně... ho mám ráda... a Lily už musí Jimmymu skočit kolem krku, ne? Možná na to jdu moc rychle, ale jsem nedočkavá. Vůebc nevadilo, že tahle kapitola byla krátká (mně to ani nepřišlo), skvěle si to napsala!!! je mi líto Jean, že už se podruhý spálila. :-( Ale líbilo se mi to tvoje podání! Jsi moje nej autorka HPff!
to Tániiička
(Naiad, 8. 11. 2007 18:44)
Jé moc děkuju, že jsi se rozhodla k tomu, abys napsala komentář, opravdu si toho moc vážím (a lepší pozdě než nikdy :-D)
Moc ti děkuju, takové komentáře mě vždycky hrozně dojmou :-)
:-)
(Tániiička, 8. 11. 2007 18:36)nádhera... tenhle příbšh čtu už od začátku a jěště sem nenapsala koment... za to se ti moc, moc omlovám, ale neboj, já to napravim ;-) jinak tě vážně obdivuju... příběhů na téma lily/james sem četla vážně hodně a věř mi, že ty patříš k těm nejlepším... máš upe úžasnej styl psaní a já se do toho vždycky vžiju... přiznám se-chodim sem každej den XD a teď něco k týhle kapitolce- nádhera (já vim, opakuju se, ale lepší slova chvály mě nenapadaj) dojemný a zároveň strašně krásný... doufám, že se lily konečně už rozhoupe... jinak jako, sirius mě naštval, pche s blondýnkou se líbat (nic proti blondýnám, jo?:-))!!! klobouk před tebou smekám a už vážně končim a těšim se na další kapitolku
Páni
(Nika (www.nika-sk.blog.cz), 9. 11. 2007 18:03)