oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

4. kapitola – Nepříjemné setkání

            Hrnuli jsme se s ostatními studenty ven z vlaku. Zbytek cesty byl super. Zdálo se, že tu menší roztržku mi kluci odpustili. Nikdo se o ničem nezmínil. V dálce už jsem viděla Bradavický hrad a nemohla jsem z něj spustit oči. Když v tom mě někdo chytil za rameno.

            „Mohla bych s tebou mluvit?“ Překvapilo mě, že slyším holčičí hlas. Otočila jsem se a k mému překvapení přede mnou  stála Lily.

            „Samozřejmě. Teda pokud mě při tom nehodláš uřknout, to bych to potom radši nechala na později.“ Protočila oči.

            „Ne, o to mi nejde.“ zavrčela. „Je pravda, že jsi zabránila Blackovi, aby napadl Snapa a použila jsi při tom odzbrojovací kouzlo.“ Těžce jsem polkla. Za to, co jsem jí udělala, se mi chce určitě pomstít. A v podstatě jsem Siriuse napadla. Takže budu mít průšvih, ještě než stihnu vstoupit do hradu. Ach jo, ale tak aspoň dodržím Potterovskou tradici.

            „Jo, je to pravda.“ A hrdě jsem jí pohlédla do očí. „Jestli mě za to chceš potrestat, tak si posluž.“

            „Ale to nechci udělat.“ Usmála se na mě. „Proč bych to dělala. Já souhlasím s tím, co si udělal.“ Teď už jsem se na ní smála i já. Zaregistrovala jsem, že někdo volá moje jméno.

            „Promiň, musím jít.“ Omluvně jsem na ní mrkla.

            „Jasně. Uvidíme se.“ Mávla na mě a já šla hledat kluky.

            „Tady je ta naše víla.“ šeptl mi někdo do ucha a chytil mě kolem pasu. „Už jsme se začínali bát, že ses nám ztratila.“ Teď přidal Sirius ještě zářící úsměv. Vymanila jsem se z jeho držení.

            „Já se jako omlouvám, ale já za to nemůžu.“

            „Jen se nevymlouvej prcku.“ zašvitořil na mě Jimmy. „A teď pojď, představíme ti Hagrida.“ A už mě někam táhnul.

            „Prváci, ke mně.“ zařval onen muž, ke kterému mě James táhnul. „Jé, ahoj kluci, rád Vás zase vidím.“

            „Ahoj Hagride, to mi tebe taky.“ Vesele opáčil Remus a kluci se přidali.

            „Hagride, tak tenhle prcek,“ Ďoubla jsem Jamese do boku. „je moje sestřenka Kasy.“ Teď ten obr upřel oči na mě a mile se na mě usmál.

            „Těší mě. Kasiopea Potterová.“ Podala jsem mu ruku. Od Jamese jsem věděla, že tenhle bradavický šafář je tady jeden z nejhodnějších lidí.

            „Téda, rád poznávám Jamesovu malou sestřenku. Vždycky o tobě hezky mluvil. Tak a teď ti dám na výběr. Jsi v Bradavicích poprvé, takže můžeš jet s prváky přes jezero nebo s klukama kočárem?“

            „Ber jezero, je to něco neuvěřitelnýho.“ zašeptal mi opět někdo do ucha, ale tentokrát to byl Remus.

            „Takže beru loďky.“ Vesele jsem zašvitořila. „Remus by mi určitě neradil špatně.“ Usmála jsem se na něj.

            „Tak se uvidíme na hostině. Budeme ti držet místo.“ volal na mě Sirius.

            „Užij si to.“ přidal se Remus.

            „Hagride, dávej mi na ní pozor, prosím.“ Žádal James.

            „Neboj, jako oko v hlavě.“ Mrknul na něj Hagrid. Pak se James i se zbytkem vydal pryč a já následovala Hagrida do jedné z loděk. Musím říct, že jsem doopravdy ráda, že jsem jela přes jezero, protože o takovou nádheru bych nechtěla přijít. Oči se mi rozšířily úžasem a já najednou cítila, že jsem konečně na tom správném místě. Že jsem doma.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

            Zhluboka jsem se nadechla a ještě jednou si prohlédla tu nádheru kolem mě. A pak jsem jako poslední vstoupila do hradu. Byl to nádherný pocit, ale bohužel hned vzápětí mě z mého veselého zamyšlení vytrhl dívčí výkřik. A tak jsem se otočila za tím hlasem a spatřila malou dívku na zemi a nad ní se tyčícího se Malfoye i s těmi svými bodyguardy. Tak jsem do těch dvou tupců vrazila a prošla mezi nima přímo k té dívce.

            „Udělali ti něco?“ zeptala jsem se opatrně, aby se moc nelekla. Dívka jen pofňukávala. V tom mě někdo plácnul přes zadek. Zprudka jsem se otočila a dívala se do ledově šedých očí.

            „Hej vy dvě gorily, odveďte si toho svýho pěstěnýho Kena pryč nebo mu zlomim ten jeho aristokratickej nos.“ zařvala jsem na ty dva tupce a hodila na Malfoye ten nejopovržlivější pohled, jaký jsem svedla. A vrátila se zpátky k dívence. Měla odřená kolena a po nohou jí stékalo trochu krve.

            „Ukaž, něco s tím uděláme.“ Pohladila jsem ji po hlavě a použila na její kolena kouzlo Episkey. Ranky na kolenou se hned zatáhly. To už jsem, ale za sebou cítila pohyb. „Řekla jsem, abyste vypadli.“ Otočila jsem se rovnou do bojového postoje.

            „Ale, ale, hvězdičko. Snad se semnou nechceš prát. Dej mi radši pusu na uvítanou.“ sladce na mě švitořil Daniel. Projela mnou vlna strachu, úplně jsem ztuhla a hlavou se mi prohnala vzpomínka na naše poslední setkání. Bylo mi zle, ale nemohla jsem se ani hnout. Daniel se na mě usmíval a natáhl ruku k mému obličeji. Pohladil mě po tváři a to mě probudilo. Trhla jsem sebou dozadu.

            „Nešahej na mě.“ pronesla jsem hlasem plným nenávisti.

Přistoupil úplně ke mně a zašeptal mi do ucha: „Jestli nechceš, aby se něco stalo těm malejm špínám za tebou, tak budeš hodná.“ Rozhlídla jsem se a všimla si, že Malfoy a ty jeho gorily míří na vystrašené prváky krčící se za mnou.

„Jsi ubožák.“ prskla jsem mu do obličeje, ale to už mi přiletěla facka. Ani jsem nemukla. „Je mi tě líto. Musíš mě zmlátit a zastrašit, abych tě byla ochotná políbit.“ To ho rozzuřilo. Už jsem se připravovala na další ránu, ale v tom se ze dveří do Velké síně vynořila profesorka McGonagallová.

„Co se to tady děje?“ vyjela ostře.

„Ale nic, paní profesorko.“ sladce odpověděl Daniel. „Jen jsem se tady zdravil se slečnou Potterovou.“

„Jste v pořádku, slečno?“ přikývla jsem. „Tak dobrá. Pane Malfoy, co tu ještě děláte? Okamžitě do velké síně a vy dva taky.“ Všichni tři zmizeli. Poslala jsem Danielovi ještě jeden tvrdý pohled a otočila se zpátky k té malé holčičce.

            „Ale on tě uhodil.“ šeptala mi.

            „Já vím, ale o tom teď budeme mlčet.“ Mrkla jsem na ni. „Ukaž, ještě ti ty nožky očistíme.“ Na to jsem vytáhla z kapsy čistý bílý kapesník, namočila ho a té roztomilé dívence ho podala. A to už jsem slyšela, jak paní profesorka vykládá prvákům, co se teď bude dít.

            „Slečno Potterová, pane McGregore, půjdete jako první.“ Energicky se otočila, otevřela dveře a pevným krokem se vydala napříč celou síní.

            A tak jsem se zařadila po bok Daniela a vešla. O Velké síni jsem četla a James mi o ní několikrát vyprávěl, ale stejně jsem byla okouzlena. Ty tisíce svící, které se vznášely ve vzduchu, byly úchvatné. A ten začarovaný strop. Tajil se mi dech a ani jsem si nevšímala studentů, kteří si začali šeptat, když nás viděli. Z té nádhery mě vytrhl ledový hlas.

            „Nemysli si, že ti ten tvůj útěk odpustím. Pořádně tě potrestám.“ Další vlna strachu. Naštěstí už musel mlčet, protože se zvedl profesor Brumbál a jal se nás představit.

            „Ještě než přejdeme k zařazování nových prvních ročníků, tak bych Vám rád představil dva nové studenty šestého ročníku, kteří k nám přestoupili z americké Wizard´s school. Pan Daniel McGregor a slečna Kasiopea Potterová.“ Síní to zašumělo. „Vítám Vás. Prosím.“ Kývl směrem k profesorce McGonagallové.

            „Daniel McGregor.“ Daniel se na mě ještě otočil. „Uvidíme se, hvězdičko!“ a přejel mi po tváři. Celá jsem se otřásla. Nenávidím ho! Daniel se vztyčenou hlavou přešel k židli. Jen, co se Moudrý klobouk dotkl jeho hlavy, vykřikl Zmijozel, od jehož stolu se ozval hlasitý pokřik. Daniel se jako páv nesl ke zmijozelskému stolu.

            „Kasiopea Potterová.“ Opět v síni zavládl na krátkou chvíli hluk. A tak jsem se zhluboka nadechla a došla ke stoličce a čekala na výrok Moudrého klobouku.

            „Už jsem myslel, že tě neuvidím, milá Kasiopeo.“ promlouval v mé hlavě Moudrý klobouk. „U tebe také nemám sebemenších pochyb. Tvoje kolej je NEBELVÍR!“  Poslední slovo zakřičel a já byla šťastná. Od Nebelvírského stolu se ozýval hlasitý potlesk, řev a všechno možné. Úsměvy jsem rozdávala na všechny strany a došla až k Pobertům. Objala jsem Jamese.

            „Já ti to říkal. Jsi jedna z nás.“ A vlepil mi pusu na tvář. Pak už jsme v tichosti sledovali zařazování a Brumbálův projev. A pak jsme se konečně všichni pustili do výborného jídla. I když jsem několikrát zažila bratránka při jídle, teď jsem vážně valila oči. Do kluků to padalo, jako kdyby minimálně týden nejedli.

„Já už do sebe nedostanu ani drobek.“ odfukoval James a hladil si břicho. Musela jsem se smát. Pak jsem koukla k učitelskému stolu. Profesor Brumbál a všichni profesoři už také dojedli, proto povstal a ukončil hostinu a všem popřál dobrou noc. Pak na mě mrknul.

„Tak půjdeme, kluci?“ Začali se pomalu zvedat. Když v tom ke mně zezadu někdo přistoupil.

„Kasiopeo, pojď se mnou a prváky, ukážu ti, kde je naše společenská místnost a tvůj pokoj.“ Byla to Lily a moc mile se na mě usmívala.

„Děkuju, Lily, ale ještě musím k panu řediteli.“ Pokrčila rameny.

„Tak dobrá.“ A už začala svolávat prváky. Mávla jsem na Rema, ten mi oplatil a vydal se rychle za Lily.

„Tak a my jdeme.“ houkla jsem na ty dva a vyrazili jsme směr Brumbálova pracovna.

„Tak a tady to je.“ Zastavili se ty dva šašci před krásným chrličem. Celou cestu do mě hučeli, jak támhle provedli tohle a támhle zase tamto.

„Děkuju, kluci, tak se uvidíme zítra na snídani.“ Chtěla jsem se rozloučit.

„Počkáme na tebe ve společence. Určitě tě tu nebude držet dlouho.“ ohradil se James.

„Ne kluci, jdete spát, jinak zítra nevstanete. Tohle asi bude na dýl.“ Objala jsem Jamese. „Jsem ráda, že jsem v Nebelvíru. Tak dobrou noc.“ Otočila jsem se k chrliči. „Dýňové košíčky.“ Vstoupila jsem na schodiště a než se rozpohybovalo, tak jsem ještě klukům poslala vzdušný polibek. James mi mávl a Sirius ho jako chytil a schoval si ho do kapsy. Vždyť říkám. ŠAŠCI, ale milí.

Ale to už jsem stála před ředitelnou a tak jsem zaťukala a po vyzvání vstoupila dál.

3. kapitola                                                                                               5. kapitola