oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

„Jane?“
Dívka u stolu zvedla hlavu a podívala se na svoji matku.
„Co je?“
„Budeme se stěhovat,“
„Kam?“ zeptala se lhostejně, protože se už stěhovali několikrát, už byla celkem zvyklá. Do školy mohla chodit pořád stejné a kamarádky nemusí měnit, takže jí to bylo jedno.
„Do Ameriky,“
„Cože?“
„Stěhujeme se do Spojených států.“
„Ale proč? Vždyť jsem teď měla nastoupit do posledního ročníku v Bradavicích. To mi nemůžete udělat.“
„Protože nás hledá Temný pán.“
„Jak to víš? Co se stalo, že jde zrovna po nás?“
„Brumbál kontaktoval mě a tátu. A hledá nás, kvůli tvé kamarádce Alex.“
„Proč kvůli ní?“
„Před pár dny ji zabil. Bojíme se. Když zabil vlastní dceru, zabije i normální lidi.“
Jane na ni vytřeštila oči. Alex, to není možné, vždyť mi před dvěma dny od ní přišel dopis. To je určitě jen špatný sen.

***

Milá Lily,

Nevím jestli to už víš, ale teď mi mamka řekla, že Alex zabil její otec. Nechápu to, jak se to mohlo stát? Nemohu tomu uvěřit. Před dvěma dny mi přišel od ní dopis. Jak se k ní mohl dostat?
Musím ti ještě oznámit jednu věc. Její otec hledá moji rodinu, a proto se naši rozhodli, že se odstěhujeme do Spojených států. Je mi líto, že se nemůžeme spolu rozloučit. Je mi strašně moc líto, jak jsme se spolu neshodli kvůli Remusovi. Doufám, že mi odpustíš. Je mi líto, že už tě asi nikdy neuvidím, ale pořád doufám, že se vrátím. Třeba až to všechno skončí.
Prožila jsem s tebou a s Alex ty nejhezčí chvíle v mém životě a nikdy na vás nezapomenu.
Prosím tě ještě o jednu věc. Vyřiď Remusovi, že lituji toho, jak jsem se k němu chovala. Až teď, když jsem si uvědomila, že ho asi nikdy neuvidím, vím, že jsem se zachovala nesprávně. Vyřiď mu, že ho mám ráda. Mám vás ráda všechny.
Doufám v brzké shledání.

Tvoje
Jane

„Ne. Prosím, ať je tohle jen sen. To nemůže být pravda. Moje nejlepší kamarádky mi odešly.“
Lily se sesunula na zem a začala brečet.

***

Jane nasedala do auta. Naposledy se podívala na jejich teď už starý dům a začala brečet. Teď ztratila všechno.
Když si vzpomněla na své dvě nejlepší kamarádky, začala brečet ještě více. Nikdy ji nenapadlo, že by takhle mohly skončit. Že by jedna z nich mohla zemřít, ještě dřív než dodělají školu.

Vystoupila z auta před mudlovským letištěm. Společně s rodiči vytáhla kufry a začala hledat číslo jejich letu. Prošla tunelem do letadla a posadila se. Podívala se z okýnka.

***

„Přidáš se k Temnému pánovi.“ nařizovala Siriusovi asi po desáté jeho matka.
„Nikdy!“
„Přidáš se k němu. Odmítám se s tebou o tom bavit.“
„Nikdy se k němu nepřidám, to radši zemřu.“
„Proč se nechceš přidat na stranu otce tvé dívky?“ zeptal se ho jeho bratr Regulus, který akorát přišel.
„To jsi zjistil kde, že je to její otec?“
„Byl to její otec.“
„Jak byl?“
„Ty to ještě nevíš?“
„Co bych měl jako vědět?“ Sirius začínal být nervózní.
„Že ji před pár dny zabil, protože se nechtěla k němu přidat.“
„Lžeš!“ zařval.
„Nelžu,“ řekl mu v klidu Regulus.
„To není pravda, ty lžeš!“
„Matko, že mám pravdu, že ta zrádkyně nedávno zemřela?“ zeptal se podlézavým tónem Regulus matky, která akorát odcházela.
Siriusova matka jen přikývla a odešla do pracovny pana Blacka. Sirius se sesunul na židli u které stál. Nemohl tomu uvěřit, proč by zabíjel vlastní dceru?
„Copak bratříčku? Vzalo tě to? Vždyť to byla jen zrádkyně jako ty. Temný pán udělal velmi dobře, že se jí zbavil. Tebe by se mohl také zbavit. Stejně jen špiníš jméno naší rodiny.“
„DRŽ UŽ HUBU!!!“ zařval přes celou kuchyň Sirius.

***

Jakmile letadlo v kterém seděla Jane Conellová vzlétlo, začal pro ni úplně nový a jiný život. Anglie byla minulost, Spojené státy budoucnost. Chtěla na všechno to, co se jí stalo v Anglii, zapomenout a začít znovu.

***

„Lily?“ její matka k ní došla a sedla si naproti ní. Začala jí hladit po vlasech. Lily potichounku plakala.
„Co se stalo?“
„Alex a Jane.“
„Co se s nimi stalo?“ zeptala se jí její matka a dál jí hladila po vlasech.
„Alex je mrtvá a Jane se odstěhovala do států.“ Lily se rozbrečela ještě víc a objala svou matku.
Její matka jí na to nic neřekla a jen jí dál utišovala.

***

James sešel do obývacího pokoje, oba jeho rodiče seděli na sedačce a potichu se o něčem povídali. Jakmile zjistili, že přišel, okamžitě přestali a dívali se na něj.
„Co se stalo?“
Podívali se na sebe. Potom Jamesova matka přikývla.
„Před pár dny byla zabita Alex.“ řekl pomalu jeho otec.
„Cože? Kdo ji zabil?“
„Její otec.“ odpověděl mu otec. Šlo vidět, že se o tom nechce moc bavit. Přeci jenom, když tu minulý rok strávila celé prázdniny, přirostla mu k srdci.
James nebyl schopen slova. Jen tam tak stál a koukal se na své rodiče, kteří si ho prohlíželi.

***

„VYPADNI!“ zařval pan Black na svého syna Siriuse. Už se asi hodinu dohadovali o Temném pánovi.
„Velmi rád. Nejlépe navždy!“ řekl mu Sirius a rychle odešel z obývacího pokoje. Práskl za sebou dveřmi a běžel do svého pokoje.
„TY PARCHANTE! OKAMŽITĚ SE VRAŤ!“ řval za ním jeho otec, ale Sirius to nevnímal.
V pokoji naházel pár nejdůležitějších věcí do kufru. Hůlku si zastrčil do kapsy a s kufrem se vydal do haly.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptala se ho jeho matka.
„Pryč! Pryč z tohohle debilního baráku bláznů. Pryč od VÁS!“ Otevřel dveře a hodil si přes ruku cestovní plášť.
„Okamžitě zavři ty dveře!“
„Neboj zavřu.“ řekl, vyšel a práskl s nimi.
Jak nejrychleji dokázal běžel ulicemi co nejdál od toho strašného baráku. Myslel jen na to, že tam už se nikdy nevrátí.

***

Lily nevycházela z pokoje a se všemi se odmítala bavit. Pořád seděla na posteli opřená o studenou zeď a koukala na protější zeď, kde byla polička, na které byl rámeček s fotkou. S fotkou, na které byla ona, Jane a Alex. Stály na školních pozemcích a za nimi se rýsoval skoro celý Bradavický hrad.
Po tvářích jí tekly slzy a vzpomínala na chvíle, které spolu prožily.
„Alex, já tě jednou pomstím!“ zašeptala Lily do ticha svého pokoje a dál koukala nepřítomně před sebe.

***

Sirius se objevil před lesem. Vůbec netušil, kde může být a jak dlouho je to, co utekl. Rozhlížel se okolo sebe a hledal nějaký záchytný bod, ale nic nenašel.
Vytáhl hůlku. Vzpomněl si totiž na Záchranný autobus, kterým jel jednou na nástupiště 9 ¾. Sice si sliboval, že s tím už nikdy nepojede, ale teď neměl na vybranou. Musel se dostat k Jamesovi.
Mávnul hůlkou. Asi za pět vteřin se před ním objevil třípatrový modrý autobus.

Po strašných dvaceti minutách jízdy Záchranným autobusem konečně vystoupil před jedním rodinným domkem, který patřil Potterovým.
Bylo pozdě, ale v domku se ještě svítilo, přesněji řečeno se svítilo v jednom pokoji, v Jamesově pokoji.
Sirius vytáhl z kapsy zrcátko.
„James Potter.“ pronesl potichu k zrcátku.
Chvilku se nic nedělo, ale asi po minutě se místo Siriusova odrazu, objevil James.
Sirius Jamesovi jen řekl, že stojí u nich před domem. James schoval zrcátko a hnal se na zahradu.
„Co tady děláš?“ byla první Jamesova otázka.
„Utekl jsem.“
„Proč?“ Toto James překvapilo.
„Protože chtějí, abych se přidal k Temnému pánovi. To je to poslední, co bych kdy udělal.“
James si vzpomněl na Alex, ale nebyl si jistý, jestli o tom Sirius ví, a tak se o tom nezmiňoval. Nechtěl kamarádovi zkazit náladu ještě víc než jí má.

***

O tři roky později

Lily si vždy představovala svou svatbu úplně jinak. Představovala si ji se svými kamarádkami. Od doby, co zemřela Alex, se toho opravdu hodně změnilo. Od Jane dostala jen asi tři dopisy, kde ji psala, že je to ve státech skvělé. Přála jí to, ale byla by radši, kdyby byla teď s ní. Ani na její svatbu se nepřijela podívat. Našla si nové kamarády a na Lily se prakticky vykašlala.
Lily už si nikdy nenašla tak dobré přítelkyně jako byly Alex s Jane. Bavila se s pár holkami ze školy, ale nikdy to nebylo jak s holkami.
Jejími nejlepšími přáteli se stali Sirius, Remus a Petr. Byli to nejlepší přátelé jejího kluka, vlastně za chvilku už muže, a tak se stali i jejími.

Stála před oltářem po boku Jamese. Takhle šťastná byla naposledy snad jen s Jane a s Alex. To co jim říkal kněz vůbec nevnímala, ale když uslyšela Jamesovo: „Ano.“, začala poslouchat.
Na tuhle chvíli se těšila nejvíce, až řekne to osudné „Ano.“ , a bude s člověkem, kterého miluje.

***

O rok a půl později

Petr seděl v nějaké velice zvláštně vypadající hospodě. Dnes totiž dostal dopis, aby se sem dostavil, ale nikomu to neříkal. Bylo to zvláštní, ale šel sem. Sice se bál, ale jeho zvědavost byla silnější.
Objednal si něco k pití a čekal až přijde ten, co mu poslat ten dopis. Netrvalo to dlouho a přisedl si k němu nějaký muž, kterého v životě neviděl.
„Tady je to moc nebezpečné. Půjdeme jinam.“ řekl muž, hodil na stůl pár velikých mincí a odešel pryč.
Petr chvilku nechápal, ale potom se také zvedl a odešel za tím záhadným mužem.

***

Lily uložila malého Harryho do postýlky a odešla za svým mužem do obývacího pokoje. James nebyl v pokoji sám, ale byl tam i s jeho nejlepším kamarádem Siriusem.
Lily se pozdravila se Siriusem a sedla si vedle Jamese a chytla ho za ruku. Všichni vypadali velice sklesle. Dnes jim totiž Brumbál sdělil znění jedné věštby, která se týkala malého Harry, půl ročního syna Lily a Jamese.
Samozřejmě to nemusel být Harry, ale syn Alice a Franka Longbotomových. Ale stejně to bylo strašné. Báli se o něj.
Brumbál jim poradil, aby použili Fideliovo zaklínadlo a nabídl se, že by byl strážcem jejich tajemství. Ale James chtěl, aby se strážcem stal Sirius, jejich nejlepší přítel. Lily nevadilo, že by to byl Sirius, protože mu věřila, věřila všem jejich kamarádům.
Ale Sirius přišel s lepším nápadem. Věděl totiž, že Voldemortovi bude jasné, že je strážcem, a tak se z něj pokusí vytáhnout. A proto navrhnul, aby se strážcem stal Petr. Nikdo o tom nevěděl. Jen oni čtyři, Lily, James, Sirius a Petr. Oficiálně byl strážcem Sirius, ale doopravdy Petr. Byl to skvělý plán, alespoň si to všichni mysleli.

***

Chvilku šli potichu po lesní cestičce. Nikdo nic neříkal. Petr se začal bát. Neznal toho muže a nevěděl, co může čekat.
Došli na nějakou mýtinu. Nikde nic, jen je ozařoval svit měsíce. Petr se rozhlížel a snažil se najít cestu, kterou by utekl.
Najednou uslyšel šustění plášťů. Otočil se a spatřil asi deset mužů v dlouhých černých pláštích s kapucou. Na obličeji měli masky, takže jim nemohl vidět do tváře. Teď si uvědomil, že to jsou Smrtijedi. Odsud se živí nedostane.
Ten co ho sem dovedl si také nasadil masku a přes hlavu si dal kapuci. V čele skupiny stál Lord Voldemort.
Petr se začal klepat. Hrozně se bál, bál se zemřít, nechtěl zemřít. Rozhlížel se okolo sebe.
„Potřebuji od tebe něco.“ řekl pán zla a prohlížel si klepajícího se Petra.
„Ode mě?“ vypískl Petr.
„Potřebuji získat informace o Potterových. Buď přijmeš nebo zemřeš.“
Petr se zhrozil. Co je důležitější pro něj? Život nebo Potterovi? Samozřejmě že život. Odpověděl mu jeho vtíravý vnitřní hlásek.
„Tak si vyber život nebo smrt? Já dávám jen málokdy vybrat.“
Petr se klepal tak, že mu vypadla z ruky hůlka. Bál se, šíleně se bál. Nechtěl zemřít a proto Voldemortovi odpověděl: „Život.“ Hlas se mu klepal a díval se do země.
„Cože?“ hrál si s ním pán zla. Dobře slyšel jeho odpověď, ale nemohl si pomoci.
„Život.“ zopakoval Petr rozsudek smrti pro Potterovi.
Klečel na zemi a čekal, co se bude dít dál. Chtěl pryč.
„Abys věděl, co znamená vstoupit do mých služeb, a abys nezradil. Crucio!“

***

„Lily, seber Harryho a běžte! To je on! Běžte! Utíkejte! Zdržím ho tady!“ křičel na Lily James.
James byl v přízemí jejich domu. Lily slyšela jen zvuky, jak se někdo potácí ven z místnosti – prásknutí rozražených dveří – pisklavý, zlomyslný smích…
Vzala do náruče Harryho a chtěla utéct, bohužel už bylo pozdě. Před ní už stál on. Až teď si uvědomila, že Petr zradil, že on je ten zrádce.
„Harryho ne! Harryho ne! Prosím… udělám cokoli…“ křičela a po tvářích jí stékaly slzy.
„Ustup, ustup, ty hloupá holko!“
Lily ale neustoupila. Nenechá přeci zabít svého jediného syna.
„Avada Kedavra!“
Tělo Lily spadlo bezvládně na zem. V jejích smaragdově zelených očí už nebylo ani kousek života.
Voldemort se podíval na malého Harry. Nechápal, jak by mohlo tak malé dítě zvítězit nad ním. Vždyť nic ještě nedokáže.
„Avada Kedavra!“ pronesl zaklínadlo dnes už po třetí.
Paprsek zeleného světla se odrazil od malého Harryho. Celý dům ozářilo zeleného světlo a dům se začal rozpadat.

***

Sirius přistál na své motorce v Godricově dole. Před ním byly trosky Potterovic domu. Nemohl uvěřit tomu, co vidí. Až teď si uvědomil, že někdo zradil a ten někdo je Petr, jejich přítel.
Okamžitě slezl a vydal se dovnitř. Jako první uviděl tělo Jamese. Sklonil se k němu a viděl jeho prázdné oříškové oči. Jak si teď přál, aby tohle nikdy nemusel vidět.
„Dvanácteráku, kamaráde. To mi nedělej, nenechávej mě tu. Prosím, Jamesi.“ Klekl si vedle něj a chytl ho za bílou ruku. Sice věděl, že je pozdě, že už James není mezi živými, ale nemohl si pomoci.
„Dvanácteráku, nenechávej nás tady s Náměsíčníkem samotné. Neboj, já tě pomstím, zabiju ho. Jamesi!“
Potom uviděl Lily. Celá byla bílá. Její ryšavé vlasy jí padali přes obličej. Sklonil se k ní. Odhrnul ji vlasy z obličeje a podíval se do jejích krásných smaragdových očí, které byli vždy plné života, ale teď v nich nebylo po životě ani památky.
Uslyšel za sebou kroky. Otočil se a spatřil Hagrida, který měl v náruči malý uzlíček. Až za chvilku si uvědomil, že je ten uzlíček je Harry.
„Harry to přežil?“ zeptal se Sirius, hlas se mu klepal a pořád hypnotizoval pohledem malého Harryho.
„Jo,“
Sirius došel k němu a podíval se na Harryho. Na čele měl obrovskou jizvu ve tvaru blesku.
„Hagride, dej mi Harryho. Jsem jeho kmotr, postarám se o něj.“
„Nemůžu, mám vod Brumbála rozkazy. Harry musí zůstat u svý tetičky a u strejdy.“
„Ale Hagride, jsem jeho kmotr. Postarám se o něj, vždyť je to syn mého nejlepšího kamaráda.“
„Siriusi, já nemůžu.“
Sirius to ještě chvilku zkoušel, ale nepovedlo se mu Hagrida přemluvit.
„Tak si alespoň vezmi mojí motorku. Já už jí potřebovat nebudu.“
Hagrid nasedl na jeho motorku a společně s Harrym odletěl pryč. Sirius se opřel o zbytek zdi, co zbyl po Potterovi domě a dal hlavu do dlaní.
„Proč? Proč já? To už jsem toho nezažil dost? PROČ!!!“ zařval přes celý Godricův důl a po tvářích mu začaly stékat slzy.

***

Jane seděla u stolu a četla si dnešní noviny. U toho chvílemi upíjela ze svého hrnku ranní kávu. Vedle ní seděl její přítel a snídal.
Do kuchyně najednou přiletěla sova a pustila před ní obálku. Pomalu jí rozbalila a podívala se, kdo jí píše. Dopis byl z Anglie, takže jí píše asi Lily.
Otevřela ho a začala číst.

Oznámení o úmrtí

Lily Potterová (Evansová)

Narozena 30. ledna 1960, zemřela dne 31. července 1981…

Začaly se jí klepat ruce a oznámení jí vypadlo z ruky.
„To není možný. Ne, už ne.“ Mumlala si pro sebe a s vytřeštěnýma očima koukala na oznámení.
„Co se stalo?“ zeptal se jí její přítel a koukal se, jak se Jane klepe.
„Lily, Lily zemřela.“ zašeptala a stále se koukala na dopis.
„Jaká Lily?“
„Moje nejlepší kamarádka z Anglie. Já už nechci, aby někdo umíral. Už mi zemřela další kamarádka. Prosím, já nechci.“ začala brečet a objala ho.
„To bude dobré.“ uklidňoval ji.
Stále brečela a nemohla se uklidnit. Nechtěla uvěřit, že jí zemřela další kamarádka. Kdo to bude příště? Já už nechci, aby všichni moji staří přátelé umírali! Říkala si pro sebe.
„Pojedeme do Anglie a ty jí půjdeš na pohřeb. Uvidíš se se starými přáteli.“ říkal jí zrovna její přítel.
„Ne, já se do Anglie vrátit nemohu. Vrátili by se mi všechny vzpomínky.“ A hlavně nechci vidět Remuse. Nemohla bych se mu podívat do očí za to, co jsem mu udělala. To už si řekla jen pro sebe.

***

Remus seděl na pohovce a koukal do krbu. Před chvilkou se dozvěděl, co se stalo. Nemohl uvěřit tomu, že Sirius zradil.
„Vždyť by radši zemřel než aby zradil své přátelé. Asi jsem se v něm zmýlil.“ říkal si pro sebe nahlas a přemýšlel o všem, co se do teď stalo.
Všechno to začalo smrtí Alex. Nikoho z nás by nenapadlo, že by někdo z nás mohl zemřít takhle brzy, ale bohužel se stalo. Všichni z toho byli zhroucení. Lily asi nejvíce, protože se jí odstěhovala její další kamarádka, Jane.
„Ano, Jane. Taky jsem nepochopil, proč odjela. Ani neví, jak jsem jí měl rád, i přes to, že jsem věděl, že mě nenávidí. Sice mi Lily dala přečíst dopis, který od ní dostala, ale stejně vím, že mě nenávidí.“
Poslední dobou to šlo se všemi z kopce. Lidé umírali stále víc a já jsem se bál, kdy na řadu přijdu já nebo mí přátelé.
Jediný světlý bod v tomto období byla svatba Jamese a Lily a potom taky narození jejich syna.

***

Sirius ve své psí podobě běžel ulicemi Londýna. Věděl, že ho hledá ministerstvo, ale to mu bylo jedno. On chtěl najít tu krysu Petra. Nepochopil, jak mohl Petr zradit.
Běžel po ulici, kde bylo plno mudlovských domů. Tam ho zahlédl. Proměnil se a zakřičel na něj: „Petře!“
Petr se otočil a spatřil Siriuse.
„Jak jsi mohl! Jak jsi mohl zradit! Vždyť jsme ti všichni věřili! Jak jsi mohl zradit nejlepšího přítele!“ začal na něj Petr řvát.
Co to říká? Sirius vůbec nechápal, co to Petr hraje. Teď ho zabiju, teď nebo nikdy.
Pomalu začal vytahovat hůlku, ale bohužel Petr byl rychlejší. Jedním kouzlem nechal vybuchnout půlku ulice, uřízl si prst a přeměnil se do své zvířecí podoby.
Najednou se všude objevili kouzelníci a začali dávat vše do pořádku. Zajali Siriuse. Ten se vůbec nebránil jen se začal šíleně smát. Nikdo ho nechápal. Sirius se jen dál smál a smál.

***

Potom, co nechal Petr vybuchnout skoro celou ulici, si uřízl prst a přeměnil se na krysu. Společně s ostatními krysami zaběhl do kanálu a běžel, co nejdále od místa, kde se to teď hemžilo kouzelníky z ministerstva.
Běžel dlouho. Trvalo mu velice dlouho než narazil na místo, kde by mohl zůstat. Objevil rodinu, kouzelnickou rodinu. Sice byli trošku chudí, ale u nich mohl zjistit, co se děje v celém kouzelnickém světě. Zalezl do velice zvláštního domu, kde se schoval.
Rodina měla šest chlapců nejrůznějšího věku. Jejich matka lítala sem a tam a velice dobře se o ně starala. Byla to celkem mladá žena, trošku baculatější, ale napohled jste poznali, že má dobré srdce.

Jednoho dne ho našel jeden z jejích synů a nechal si ho jako domácího mazlíčka. Toto vyhovovalo Petrovi ještě víc než se schovávat někde mezi odpadky a snažit se zachytit jakýkoli útržek z nějakého rozhovoru. Jídlo si také nemusel obstarávat sám, takže mu to takhle velice vyhovovalo.

***

Siriuse vedli Mozkomoři do vězení, do nejhoršího vězení jaké znal, do Azkabanu. Stále se mu vracely vzpomínky na to, jak zemřela Alex, jak našel na zemi mrtvého Jamese a potom také Lily.
Hodili ho do jedné z cel, u které se hlídá nejvíce. Schoulil se do rohu a snažil se být co nejdále od nich. Ale stejně mu to nepomohlo.
Před očima viděl bledého Jamese, mrtvou Lily, vracely se mu vzpomínky na období po smrti Alex, na to, jak na něm matka s otcem použili poprvé kletbu Cruciatus. Před očima viděl všechny chyby, co udělal za svůj život. To nebyl život, to bylo utrpení.

Přál si zemřít, nesnášel to sténání ostatních vězňů. Nesnášel jejich mumlání ze spaní. Nesnášel pocit toho, že někdo v jeho okolí umírá. Ale při životě ho drželo jen to, že je nevinný a pomyšlení na pomstu.

***

Remus se potloukal ulicemi večerního Londýna. Cítil se hrozně. Už neměl nikoho. Rodiče mu zemřeli před dvěma lety, James s Lily zemřeli před pár dny. Petra zabil Sirius a ten je teď v Azkabanu. Alex zemřela před pěti lety a Jane je ve Spojených státech.
Neměl tu už nikoho pro koho by žil. Byl na dně.
Začalo pršet, ale on domů nešel. Mokré prameny vlasů mu padaly do očí. Ošuntělý hábit ho táhl k zemi. Kdyby ho někdo viděl, řekl by si, že je to jen další žebrák.

***

O deset let později

Petr byl zavřený v kleci, protože dnes jede jeho nový páníček poprvé do Bradavic. Na svou zvířecí podobu si zvyknul a už si ani nepamatoval jaké to je mluvit nebo chodit po dvou nohách.
Weasleyovi se o něj dobře starali. Jídlo dostával a informace také získával. Svého nového pána měl taky docela rád. Byl to Weasleyovic nejmladší syn Ron.
Někdo vzal jeho klec a odnášel ji. Petr doufal, že ho co nejdřív pustí, protože tuhle klec nesnášel. Viděl okolo sebe plno lidí, jak spěchají na vlak. Najednou se zastavili. Petr si uvědomil, že jsou asi před přepážkou na nádraží 9 a ¾.
„Promiňte.“ Oslovil paní Weasleyovou nějaký černovlasý chlapec. Nebyl to obyčejný chlapec, byl totiž až neskutečně podobný Jamesovi.

***

O dva roky později

Remus se probudil. Všechno ho bolelo, protože včera byl úplněk. Cítil se strašně, tohle byl jeden z nejhorších úplňků jaké zatím zažil.
„Co bych dal za to, aby tady se mnou byli James se Siriusem a s Petrem.“ řekl nahlas.
To byly časy, málokdy se mu stalo, že by úplněk byl tak strašný jako tento. Když se z kluků stali zvěromágové, byl pro něj úplněk spíše zábava než utrpení, ale od doby, co s nimi nebyl, to bylo čím dál tím víc větší utrpení.
Zahojil si rány, co si během včerejší noci udělal, a šel do kuchyně udělat si ranní kávu. Ale v kuchyni už někdo byl a ten někdo byl samotný Albus Brumbál, ředitel Bradavické školy čar a kouzel.
Remus na něj vytřeštil oči. Co tu dělá? Zase někdo zemřel? Hlavně to ne.
„Dobrý den, pane profesore.“ pozdravil ho, když se dostal z počátečního šoku.
„Dobrý den, Remusi. Přišel jsem vám něco oznámit.“
Remus zavřel oči. Zase někdo zemřel, ale kdo?
„Přišel jsem vám vlastně něco nabídnout.“
Remus zase oči otevřel a překvapeně se na Brumbála podíval. Co mu může Brumbál nabídnout?
„A co mi chcete nabídnout?“
„Abyste nastoupil na místo učitele Obrany proti černé magii.“
Remus nemohl uvěřit vlastním uším. Jemu někdo nabízí velice dobře placenou práci? To není možné. Ale pak si uvědomil, že to stejně nemůže přijmout. Nemůže riskovat to, že by někoho o úplňku pokousal.
„Pane profesore, vy jste zapomněl na to, že jsem vlkodlak?“
„Samozřejmě, že ne, ale když jste studoval, tak jste také mohl zůstat v Bradavicích. Nevidím důvod, proč byste tam nemohl být i tentokrát.“ Brumbál se na něj usmál.
„Vážně?“ zeptal se Remus jako malé dítě.
Brumbál jen přikývl.

***

Sirius seděl ve své cele a hleděl nepřítomně před sebe. Už je to dvanáct let, co tu je. Většina vězňů už tu zemřela, ale on byl mezi tou hrstkou, kteří žili. Asi by taky zemřel, kdyby nevěděl, že je nevinný.
Okolo jeho cely procházel ministr kouzel Kornelius Popletal. Sirius měl málokdy lidskou společnost, většinou viděl jen mozkomory. A někdy zaslechl sténání ostatních vězňů.
„Pane ministře?“ zasýpal na Popletala Sirius, protože své hlasivky používal jen málokdy.
Ministr se na něj podíval. Šlo na něm vidět, že společnost mozkomorů a vězňů mu moc dobře nedělá. V rukou nesl dnešní vydaní Denního věštce.
„Máte už přečtené noviny?“ Tato otázka ministra velice překvapila.
„Už mi chybí luštění křížovek.“
Popletal na něj nevěřícně koukal. Ani netušil, co dělá a noviny mu podal.
„Děkuji, pane ministře.“ řekl mu Sirius a noviny si od něj vzal.
Podíval se na titulní stranu.

HLAVNÍ CENU ZÍSKÁVÁ
ZAMĚSTNANEC MINISTERSTVA KOUZEL
Artur Weasley, vedoucí odboru zneužívání mudlovských výtvorů na ministerstvu kouzel, získal v každoroční galeonové tombole hlavní cenu Denního věštce.
Převelmi potěšený pan Weasley Dennímu věštci sdělil: „To zlato, které jsme vyhráli, věnujeme na letní dovolenou v Egyptě, kde náš nejstarší syn Bill pracuje jako odeklínač pro kouzelnickou Gringottovu banku.“
Rodina Weasleyových stráví v Egyptě měsíc a vrátí se před začátkem nového školního roku v Bradavicích, kde momentálně studuje pět jejich dětí.

Pod článkem byla fotka celé Weasleyovic rodiny. Prohlížel si ji a potom se zastavil u jednoho chlapce, který stál uprostřed. Měl na rameni krysu. Zkoumal tu krysu trochu déle, protože mu něco připomínala, ale po chvilce si vzpomněl. Ta krysa je Petr, ten zrádce.
„On jede do Bradavic, kde je Harry. On je v Bradavicích.“ začal si mumlat pro sebe.

***

Jane jako vždy si otevřela v práci noviny a začala číst. Málokdy se stalo, že by ji to, co bylo v novinách nějak překvapilo. Málokdy se stalo, že by tam našla něco o tom, co se děje v Anglii, ale dnes tam něco bylo. Asi třikrát si přečetla nadpis článku, ale stále tomu nemohla uvěřit.

NEJOBÁVANĚJŠÍ ANGLICKÝ VĚZEŇ SIRIUS BLACK NA SVOBODĚ

Sirius Black, pravděpodobně nejhanebnější ze všech vězňů, kteří kdy byli drženi v azkabanské pevnosti utekl. Anglické ministerstvo kouzel neví, jak se to mohlo stát. Už je to více, jak týden a Black je stále na svobodě…

„To není možné, proč by byl Sirius v Azkabanu, v nejhorším anglickém kouzelnickém vězení?“ mumlala si pro sebe a u toho popíjela ranní pracovní kávu.
Už je to sedmnáct let, co neviděla nikoho ze svých starých přátel. Chtěla by je vidět, ale bála se jejich reakce. Tedy vlastně reakce Remuse, protože to byl jediný člověk, co ještě žil a nebyl hledán ministerstvem.

***

Celý školní rok Remus slyšel o Siriusovi. Všichni tvrdili, že je někde blízko Bradavic. Byla to pravda. Všichni se báli o Harryho.
Harry byl až moc podobný svému otci. Remus už tolikrát mu chtěl říci, kdo doopravdy je, že byl jeden z nejlepších přátel jeho rodičů, ale Brumbál mu to zakázal.
Snape, který se stal místním učitelem lektvarů, ho podezříval, že Siriusovi pomáhá dostat se do hradu. Ale to nebyla pravda. Siriuse nenáviděl, protože zradil, zradil je všechny, ne jen Lily a Jamese.

Zrovna zkoumal Pobertův plánek, který sebral Harrymu. Byl pro něj nebezpečný. Vzpomínal jak ho dávali všichni dohromady. Byla to užitečná věcička.
Najednou se zarazil, protože na plánku viděl někoho, kdo je už dávno mrtvý. Z Hagridovi boudy vyběhl nejprve Harry, potom Hermiona, jeho nejlepší kamarádka a nakonec Ron s člověkem, který je považovaný dávno za mrtvého, s Petrem Pettigrewem.

***

Sirius seděl v rohu jedné místnosti v Chroptící chýše. Před ním na posteli seděl ten kluk z fotky, co viděl před rokem. V ruce držel tu krysu, kterou chtěl co nejdříve zabít.
Dveře se otevřely a dovnitř vešel Harry s nějakou dívkou. Oba se rozhlíželi. Ta dívka okamžitě běžela k chlapci, co ležel na posteli se zlomenou nohou. Harry se stále rozhlížel a potom ho spatřil.
Chtěl Siriuse zabít, ale to se mu nepovedlo, protože do místnosti vešel někdo, koho Sirius tady vůbec nečekal. Po dvanácti letech spatřil svého kamaráda Remuse Lupina.

S Remusovou pomocí Harrymu a jeho kamarádům vysvětlili, co se stalo. Remus mu odpustil, protože zjistil, že to byl Petr. Oba ho chtěli zabít, ale Harry chtěl ho chtěl předat mozkomorům.

Bylo by všechno skvělé, kdyby se to povedlo. Sirius by byl na svobodě a možná by u něj bydlel Harry. Ale stalo se něco strašného. V ten den byl úplněk a Remus si zapomněl vzít lektvar. Díky tomu Petr znovu utekl a tím se vše zkazilo.

***

Petr utíkal, jak nejrychleji uměl. S pomocí krys se dostal do lesa, kde měl být údajně jeho starý pán, lord Voldemort.
Našel ho a pomohl mu získat znovu jeho moc. Lord Voldemort díky němu znovu povstal.

***

Díky Harrymu a Hermioně, Harryho nejlepší kamarádce, Sirius utekl ze spárů mozkomorů a dál se skrýval před ministerstvem.
S Harrym si začal dopisovat a byl s ním ve stálém kontaktu. Radil mu a snažil se mu vynahradit ty roky, co s ním nemohl být.

Od dva roky byl zabit na Odboru záhad na ministerstvu kouzel svou sestřenicí Belatrix.

***

Jane se do Anglie nikdy nevrátila. Bála se střetu se svými starými přáteli.

***

Petr se nikdy nevrátil na stranu k Brumbálovi. Byl zabit v posledním boji. Nikdo netuší, kdo ho zabil.

***

Remus jako jediný z Pobertů přežil celou válku. Harry ho po Siriusově smrti začal brát jako jeho kmotra, ale nikdy Siriuse nenahradil a ani nechtěl.

A takto skončil příběh sedmi lidí, kteří si věřili. Konec.

A/N: Tak je tu konec. I když to byla moje první kapitolovka a bylo v ní spousty a spousty chyb i tak jsem jí měla ráda a i při malém opravování (a to samozřejmě vůbec nestačilo) jsem si ji velmi ráda připomenula. A tak děkuji všem, kdo ji četli a nepřipadala jim nějak moc otřesná :-) Naiad

PS: Když jsem si teď naposledy četla tenhle epilog, nějaká ta slza byla, a tak doufám, že i vy jste si to vychutnali jako já :-)

<<