oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

„Alex?“ ozval se Black.
„Co je?“ zeptala jsem.
„Chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem to z tebe vytáhl.“
„S tím už nic nenadělám, že jsem ti to řekla. Takže omluva přijata.“
„Tak jdeme, ne? Za chvíli bude večeře.“
„Tak jdeme!“ řekla jsem a rozeběhla jsem se ke dveřím.
„Počkej na mě, Alex!“ zakřičel na mě a já se zastavila.
„Ty neumíš běhat?“
„Umím,“
„Tak mě chytni!“ křikla jsem na něj a znovu jsem se dala do běhu.
„Jen počkej až tě chytím!“ zakřičel.
„A co mi uděláš?“
„To bude překvapení.“
Už byl skoro u mě a já zakopla. Já mám fakt, ale smůlu. Hodila jsem pěknou držku. Black ke mně přiběhl a vítězně se usmíval. Aby mu to nebylo líto, tak jsem mu chtěla dát snožku, ale bohužel se mi to nepovedlo. Black pořád stál.
„To se ti nepovede.“ řekl a podával mi ruku. Já toho využila a shodila jsem na zem vedle mě.
„Povedlo,“ Smála jsem se mu.
Chtěla jsem se zvednout, ale v tom mi zabránil Black. On se taky zvedal, ale byl rychlejší než já. Shodil mě zpátky a sednul si na mě.
„Vstaň ze mě, udusíš mě.“
„Nevstanu, to máš za to, že jsi utekla.“ řekl a zase se usmíval.
„Musíš se pořád smát?“
„Proč se ptáš, tobě to vadí?“ zeptal se.
„Ne, nevadí, ale jak se můžeš pořád smát? To nikdy nepochopím.“
„Já se směju nejvíc, když jsem s tebou.“
„Nezačínej s tím.“
„S čím?“ zeptá se blbě.
„Hádej třikrát. Teď se ti to stejně nepovede. Radši pojď nebo nás budou hledat a mamka bude na mrtvici.“
„No dobře,“ Vstal ze mě a pomohl mi taky na nohy.

Šla jsem do mého nového pokoje. Holky spolu kecaly, když jsem vešla okamžitě na mě začaly sypat otázky.
„Co ti chtěl?“ zeptala se Lily.
„Proč tu jsme.“
„A řekla jsi mu to?“ zeptala se Jane.
„No vytáhl to ze mě.“
„A co ti na to řekl?“ zeptala se překvapená Lily.
„Že je Black a jestli nevím, tak Blackovi jsou stará čistokrevná černokněžnická rodina, jejíž členové chodí do Zmijozelu. A že on je v Nebelvíru, takže to zná.“
„No jo Black je na tom podobně jako ty, možná i hůř.“ konstatovala Jane.
„Jak hůř?“ zeptala jsem se.
„Jeho nenávidí oba rodiče, spíš celá rodina, ale ty máš mamku, která tě má ráda. On nikoho takového nemá.“ vysvětlila mi Jane.
„No jo on je chudáček a já mám vlastně naprosto skvělý život.“
„Nic takového jsem neřekla, jen jsem ti řekla, že je na tom hůř.“ bránila se Jane.
„Promiň,“
„To je v pohodě,“
Někdo zaklepal na dveře.
„Dále!“ řekla Lily.
Ve dveřích stáli Potter, Black a Lupin.
„Máme jít na večeři.“ oznámil nám Potter.
„Tak jdeme, ne?“ řekla jsem holkám a šla jsem ke klukům.

Přišli jsme do kuchyně, ale tam nikdo nebyl.
„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se.
Když jsem to řekla, všichni vyskočili ze svých úkrytů a zařvali: „VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!“
Tak tohle jsem opravdu nečekala. Za celý den se staly samé příšerné věci a nakonec oslava mích narozenin, na které jsem skoro zapomněla.
Na stole se objevily dárky.
„Všem vám moc děkuju.“ řekla jsem.
„To nestojí za řeč.“ řekla mi paní Potterová.
Hledala jsem chvíli mamku, ale nikde jsem jí neviděla.
„Kde je mamka?“ zeptala jsem se.
„Viděl jsem jí naposled okolo půl sedmé, neboj určitě za chvíli přijde.“ odpověděl mi pan Potter.
Celou záležitost s mamkou jsem vypustila z hlavy a bavila se dál. Byla to opravdu sranda, ani jsem nečekala, že dnešek by mohl být tak zábavný.

Asi ve dvanáct nás paní domu zahnala do postelí. S holkami jsme ještě kecaly.
„Holky musím vám něco říct.“ oznámila nám Jane.
„Tak do toho, není to doufám zase nějaká špatná zpráva?“ zeptala jsem se.
„No není alespoň pro mě, myslím si.“ řekla Jane.
„Tak už se vymáčkni.“ řekla jí Lily.
„No, já se asi zamilovala.“ řekla opatrně Jane.
„Do koho?“ zeptaly jsme se s Lily nastejno.
„Do Remuse,“
„Alespoň do jednoho normálního z nich.“ řekla jsem.
„Víš, musím ti říct, že mě to napadlo. Jak ses na něj dneska dívala, šlo vidět, že se něco stalo.“ řekla Lily.
„Já jsem si toho nevšimla.“ řekla jsem.
„To se ani nedivím ti si ničeho nikdy nevšimneš, my ti to vždycky musíme ukázat.“ řekla Lily.
„Nech mě, mám dneska narozeniny.“
„Už nemáš.“ řekla Jane.
„To je fakt.“
„Vážně to šlo tak vidět.“ zeptala se Jane.
„Jestli je Lupin takovej debil jako naše Alex, tak si ničeho nevšiml, ale to pochybuju.“ řekla Lily.
„Musíš mě pořád urážet?“ zeptala jsem se.
„Dobře, už jsem to přehnala, už jsem zticha.“
„Holky pojďte spát, jinak budeme stávat odpoledne.“ řekla Jane a lehla si.

Probudila jsem se okolo deváté. Holky ještě spaly. Šla jsem do kuchyně, doufala jsem, že tam potkám mamku. Ona totiž včera vůbec nepřišla. Mamka je ranní ptáče takže teoreticky by tam měla být. V kuchyni ale byli jen pan a paní Potterovi.
„Dobré ráno,“ pozdravila jsem je.
„Dobré ráno, Alex.“ pozdravil mě pan Potter.
„Co si dáš k snídani?“ zeptala se mě paní Potterová.
„To je jedno, něco mi sem dejte.“ odpověděla jsem a sedla jsem si ke stolu.
Po chvíli jsem se zeptala: „Nevíte, kde je mamka?“
„Od včerejška jsem ji neviděl. Ty jsi ji dnes viděla, Clarisso?“
„Ne, neviděla. Zkus to u ní v pokoji, třeba ještě spí.“ poradila mi paní Potterová.
Okamžitě jsem tam šla. Otevřela dveře, ale nikdo tam nebyl.

„Není tady. Bojím se, že použila to přenášelo.“ Řekla jsem věc, které jsem se, tak bála.
„Ne, určitě za ním nešla. Třeba si šla něco zařídit.“ řekl pan Potter.
„Ale proč by chodila večer? V tom dopise bylo, že v sedm se mám dotknout přenášedla a vy jste mi včera říkal, že jste ji asi od půl sedmé neviděl. Moc to do sebe zapadá.“ řekla jsem mu moji teorii.
„Určitě ne. Neboj se Alex, nic se jí nestalo.“ utěšoval mě pan Potter.
„Tak to alespoň oznamte Brumbálovi, já se jdu podívat po tom dopise.“ Řekla jsem a chtěla odejít.
„Nejprve se nasnídej a potom se jdi podívat, Richard Brumbálovi napíše.“ Zastavila mě paní Potterová.
„Děkuju vám,“
„Ale nemáš za co. My to děláme rádi.“ řekla paní Potterová a dala na stůl talíř s topinkami.
Najedla jsem se a okamžitě jsem šla hledat dopis od otce.

Prohledala jsem celý pokoj. Našla jsem dopis i s pláštěm, ale přívěsek ve tvaru hada nikde. Ona se určitě přemístila k němu.

Okamžitě jsem šla hledat pana Pottera.
Byl ještě v kuchyni. U stolu seděli kluci.
„Pane Pottere, je tu všechno kromě toho přívěsku.“ řekla jsem mu.
Black se na mě podíval způsobem má-to-co-dělat-s-tvým-otcem-?
Jenom jsem mu přikývla.
„Vážně tam nic není?“
„Ne, není tam, prohledala jsem úplně všechno.“
„Okamžitě jdu zkontaktovat Brumbála.“ řekl a odešel.
„Co se stalo?“ zeptal se Potter.
„Do toho ti nic není.“ odsekla jsem mu a odešla do našeho pokoje.

Holky už byly vzhůru. Obě se zrovna oblékaly.
„Mamka tady není.“ oznámila jsem jim.
„Co se stalo?“ zeptala se Lily.
„Asi použila přenášelo k otci.“
„To není možné.“ řekla Jane.
„Prohledala jsem všechno, ale přenášelo tu není.“
„Třeba si ho vzal Brumbál.“ řekla Lily.
„Kéž by,“ řekla jsem.
„Pojďte na snídani.“ řekla Jane.

V kuchyni na mě čekal pan Potter.
„Alex pojď do obývacího pokoje, je tam Brumbál, chce s tebou mluvit.“ řekl mi pan Potter a odešel směrem do obývacího pokoje.
Odešla jsem za panem Pottrem. Brumbál seděl v křesle a čekal na nás.
„Dobrý den, pane profesore.“ pozdravila jsem ho.
„Dobrý den, Alex.“
„Víte něco o mé mamce?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.
„Bohužel ne. Nikdo neví, kde by mohla být.“ řekl Brumbál.
„A máte alespoň nějakou představu?“ zeptala jsem se.
„Ano, mám. Teď už musím jít. Nashledanou.“ řekl a přemístil se.

Týden nebyly o mé mamce žádné zprávy, ani dobré ani špatné. Chodila jsem jako tělo bez duše. Zrovna jsem se chystala jít spát, když do pokoje vlítla sova a pustila mi na klín dopis. Okamžitě jsem ho rozbalila a začetla se:

Drahá Alexandro Ann,

Čekal jsem, že přijmeš mé pozvání, ale velice jsem se zmýlil. Místo tebe přišla tvá matka. A taky na to doplatila. Já potřeboval tebe, ne ji. Tento dopis je oznámení o její smrti.
Ještě ti dávám poslední šanci se ke mně přidat. V dopise najdeš přenášedlo.

Tvůj otec.


„NEEEEEEEEEEEEEE!!!“ zařvala jsem.
Do pokoje okamžitě přišly holky.
„Co se stalo?“ zeptala se Lily.
Neodpověděla jsem jí, ale hodila jsem po ní ten dopis.
Holky si ho přečetly a chvíli stály jako sochy.
„Jdu pro pana Pottera, zůstaň tu s ní.“ řekla Lily a odešla.

„Alex, co se stalo?“ zeptal se pan Potter.
„On ji zabil. On zabil mou matku. Nenávidím ho!“ křičela jsem na něj.
„Lily, prosím tě jdi za mou ženou, ať se okamžitě spojí s Brumbálem. Vysvětli ji, co se tu stalo.“ požádal pan Potter Lily.
„Samozřejmě.“ řekla Lily a odešla.

<<   >>