oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

„Kde jste byli tak dlouho?“ zeptal se nás Lupin.
„No my jsme něco říkali Lily, a když jsme šli sem, potkali jsme Jamese.“ odpověděla jsem.
„No a já jsem pomáhal našim.“ řekl James.
To určitě ty a pomáhat rodičům? Dobrej vtip.
„Hm, tak to je zajímavé.“ řekl Lupin a bylo na něm vidět, že si myslí to co já.
„A co jste dělali vy? Doufám, že jsme vám tu nechyběli.“ zeptal se Black.
„A víš, že ani ne, Tichošlápku.“ řekl Lupin a usmál se na Jane.
„To jsme si mohli myslet.“ řekl James.
„Jdeš Lily?“ zeptala jsem se.
„Jo, jasně.“
„Holky počkejte, půjdu s vámi.“ řekla Jane, dala pusu Remusovi a odešla za námi.

„Tak co?“ zeptala jsme se, když jsme dorazily ven.
„Vy jste se na nás domluvili?“ zeptala se Jane.
„No, jo.“ odpověděla Lily.
„No, víš, za to můžu já. Protože jsem si vzpomněla, jak si nám říkala, že máš ráda Remuse. No tak jsme se zeptala Jamese, jestli se Remusovi líbíš. On mi řekl, že asi jo. A tak jsem ho poprosila, jestli by mi pomohl dát vás dohromady a on souhlasil. Potom jsme do toho zatáhli i Lily s Blackem.“ řekla jsem jí pravdu.
„Sice to byl podraz děvčata, ale děkuju vám. Jsem fakt šťastná.“
„To jsme rády.“ řekla Lily a já jen přikyvovala.
„Tak nám řekni, jak to probíhalo.“ řekla jsem jí.
„No, jak už odešla Lily, tak jsem si myslela, že jste něco připravili. A když odešel i James, tak mi Remus řekl, že nikdy takhle nechodí za rodiči. Oběma nám to přišlo podezřelé. Po chvíli trapného ticha jsem se mu omluvila za to, že jsem nešla na tu Příčnou, že jsem chtěla, ale nemohla. Když jsem to dořekla přišel ke mně a políbil. Byla jsem hodně překvapená, to bych do něj nikdy neřekla. No a potom mi řekl, že se mu líbím a zeptal se mě jestli bych s ním chodila. Byla jsem šťastná jako blecha. Řekla jsem mu ano a on mě znovu políbil. Potom jste akorát přišli.“ dovyprávěla nám Jane.
„Hm, to bych do něj neřekla, Black měl pravdu, vůbec ho neznáme.“ řekla Lily.
„A co vy?“ zeptala se Jane.
„Co my?“ zeptala jsem se nechápavě.
„No co ty a Sirius a co Lily a James?“ vysvětlila mi Jane.
„No já a James nic a taky to tak zůstane.“ odpověděla Lily.
„No a já a Sirius taky nic a doufám, že to tak zůstane.“ řekla jsem.
„Jak doufáš?“ zeptala se Lily.
„No, doufám, že se už nic nestane, ale kdo ví.“ řekla jsem jí.
„To chceš říct, že se ti líbí.“ řekla Jane.
„Ne, to jsem nechtěla říct.“ odpověděla jsem, ale uvědomila jsem si, že jim neříkám pravdu. Mně se Black líbí, ale je to jenom namyšlenej frajer, co si osobě myslí bůhvíco.
„A co jsi chtěla říct?“ zeptala se Lily.
„Nic jsem nechtěla říct.“ odpověděla jsem jí.
„No, dobře, ale my se to stejně jednou dozvíme.“ řekla Lily.
„Není co se dozvědět.“ zalhala jsem jí.
„To se ještě uvidí.“ řekla Jane.
„Nechte mě,“
„Co ti děláme?“ zeptala se Lily.
„Neprovokuj,“
„Já tě neprovokuju.“ řekla Lily.
„Víš co, já se s tebou nechci hádat, takže toho necháme.“ řekla jsem jí.
„Konečně nějaké rozumné slovo.“ řekla Jane.

Týden se vůbec nic nedělo. Jane byla většinu času s Remusem a my ostatní jsme dělali bůhvíco.

„Dobré ráno.“ pozdravila jsem paní Potterovou. Od doby co tu bydlím, jsem si zvykla vstávat nějak brzo.
„Dobré ráno, Alex. Co si dáš k snídani.“ zeptala se mě.
„Jako vždy, paní Potterová.“
„Tak tady to máš. A málem bych zapomněla, přišly vám dopisy ze školy.“ Dala mi na stůl topinky s jamem a odešla pro dopisy.
Mezi tím přišel do kuchyně Black.
„Ahoj, Alex.“ pozdravil mě.
„Ahoj, Siriusi.“ pozdravila jsem ho také a při tom jsme si mazala topinku.
„Kde je paní Potterová?“
„Tady jsem Siriusi, jenom jsem vám šla pro dopisy ze školy.“
„Dobré ráno.“ pozdravil ji Black.
„Co si dáš k snídani?“ zeptala se ho.
„To co Alex.“
Dál jsem je už neposlouchala, protože jsem se dívala do dopisu.

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Předepsané knihy
Žáci šestého ročníku si opatří učebnice:

Mirinda Jestřábová: Příručka kouzelných slov a zaklínadel (6. ročník)
Emeric Cvak: Přeměňování pro pokročilé

Ty jo, my potřebujeme jen dvě učebnice, alespoň si budu moct koupit něco jiného. Pomyslela jsem si.
Když jsem dočetla seznam učebnic vešli do kuchyně Lily s Jamesem.
„Dobré ráno.“ pozdravili oba najednou.
„Dobré ráno, co si dáte?“
„Jako vždy, mami.“
„Já bych si dala to co Alex.“ řekla Lily. Dneska nějak moc lidí chce stejnou snídani jako já. Pomyslela jsem si.
„Kdy půjdeme na Příčnou ulici?“ zeptala jsem se paní Potterové.
„Můžete jít, kdy budete chtít, já nemohu, protože mě bolí nohy a Richard je v práci.“ odpověděla paní Potterová.
„Tak kdy půjdeme?“ zeptala jsem se po druhé.
„Co třeba zejtra?“ zeptal se James.
„Nejsem proti,“ řekla jsem.
„Mně je to jedno,“ odpověděli Lily a Black nastejno.
„Takže zejtra,“ řekl James.

„Kluci jděte první.“ řekla paní Potterová, když jsme byli na odchodu.
James vešel do krbu a řekl: „Příčná ulice.“ Okamžitě zmizel. To samé udělali i Black s Lupinem.
„Tak teď ty Alex.“ řekla mi paní Potterová.
„Příčná ulice!“ řekla jsem, když jsem vešla do krbu.
Chvíli jsem se točila, nesnáším letax, a potom jsem vyletěla z krbu. Měla jsem štěstí, že mě někdo chytil. Podívala jsem se, kdo byl můj zachránce před dobrým držkopádem. A jako vždy to byl Black. My máme asi na sebe štěstí, jinak to nevidím.
„Díky,“
„Nemáš zač,“
„Mohl bys mě už pustit?“
„Jo, promiň,“ Pustil mě.
Mezi tím tu byly i holky.
„Tak jak to uděláme?“ zeptal se James.
„Jak co uděláme?“ zeptala jsem se.
„Jak půjdeme, nemůžeme jít pohromadě, je nás hodně.“ vysvětlil mi to James jak pro debila.
„Nechovej se ke mně jak k debilovi.“ řekla jsem mu.
„Když to jinak nepochopíš.“ řekl mi James.
„Proč se ke mně všichni chováte jako k debilovi, já jsem normální.“
„Ale Alex ono to jinak nejde.“ řekla mi Lily.
„Neprovokuj Lily, jinak si to pěkně odskáčeš, zákaz ne zákaz.“
„Sorry,“ řekla Lily, protože věděla, že to myslím vážně.
„Tak jak půjdeme?“ zeptal se James znovu.
„Já jdu s Jane.“ řekl Lupin.
„Půjdeme spolu?“ zeptala se mě Lily.
„Když se ke mně přestaneš chovat jako k debilovi tak jo.“ řekla jsem. Bylo mi jasný, že řekne jo, protože jinak by šla určitě s Jamesem.
„Dobře,“ řekla Lily. Jako bych to neříkala.
„Takže za hodinu v cukrárně?“ zeptal se James.
„Dobře, za hoďku v cukrárně.“ řekla jsem a společně s Lily jsem odešla.

Za půl hodiny jsem všechno obešly. Koupila jsem si nové učebnice, nové brky a pergameny, zásoby do lektvarů a došla jsem si pro nové hábity, protože ty staré byly už nic moc.
„Tak kam půjdeme?“ zeptala jsem se Lily.
„No zbyly mi nějaký peníze, nepůjdeme se podívat do zvěřince?“ zeptala se mě.
„Ty chceš zvíře?“ zeptala jsem se.
„A proč ne? Ty máš taky Britu.“
„A co chceš za zvíře?“ zeptala jsem se.
„Asi sovu, ať si nemusím půjčovat tu tvoji nebo školní.“
„Tak jdeme, já alespoň koupím něco Britě.“

„Dobrý den, děvčata. Co si budete přát?“ zeptala se nás žena za pultem, když jsme vešly do obchodu.
„Dobrý den, já bych chtěla nějaké pamlsky pro sovu.“ řekla jsem jí. Lily se mezi tím dívala po sovách.
„Tady to máš. Patnáct srpců a deset svrčků.“ řekla mi paní za pultem a podávala mi soví pamlsky.
Podala jsem jí požadovanou sumu a šla za Lily.
„Tak co, už sis nějakou vybrala?“
„Podívej tamhle na tu kočku, ta je úžasná.“ Ukázala mi stříbrno-šedo-bílou malinkou kočičku. Byla opravdu krásná.
„Nechtěla jsi náhodou sovu?“
„Ale ta kočka je úžasná.“
„To máš pravdu.“
„Ještě něco si budete přát?“ zeptala se nás žena za pultem.
„Kolik stojí ta kočka?“ zeptala jsem se jí.
„Á, vy byste si chtěly koupit tady Stříbrňáčka?“ zeptala se nás.
„Ano, jenom jsem se chtěla zeptat, proč si ji ještě nikdo nekoupil?“ zeptala jsem se.
„No chtělo ho dost lidí, ale vždy je někdo přemluvil, že malá kočka není kočka.“ řekla nám smutně prodavačka.
„A kolik stojí?“ zeptala se Lily.
„Pět galeonů,“
„Máš tolik?“
„Mám čtyři.“
„Holky, já vám ho dám za ty čtyři, protože je mi ho líto.“
„Vážně?“ zeptala se Lily.
„Vážně.“ řekla s úsměvem prodavačka.
Za dvacet minut jsme vycházely ze zvěřince s malým Stříbrňáčkem.
„Nepochopím, jak mu mohl někdo odolat.“ řekla Lily, když jsme mířily k cukrárně.
„To víš, lidi se nechají překecat snadno.“
„To máš pravdu.“

Když jsme přišli do cukrárny, všichni už tam byli.
„Ahoj holky. Co to máš Lily?“ zeptala se Jane.
„Stříbrňáčka.“ řekla Lily.
„A to je co?“ zeptala se Jane.
„To je kočka, teda spíš kocour.“ odpověděla jsem. Lily otevřela klícku a z ní na nás koukal malý Stříbrňáček.
„Ten je nádherný.“ řekla Jane.
„To je, chudák nikdo si ho nechtěl koupit.“
„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se a sedla si na jediné volné místo vedle Blacka.
„No, já nevím.“ řekl James.
„A ty?“ zeptal jsem se Blacka.
„Kdybychom byli sami, tak bych věděl.“ řekl Black.
„Nezačínej,“ řekla jsem mu.
„Pojedeme domů a tam něco vymyslíme.“ řekl James.
„Tak jo.“ souhlasila jsem.
Zaplatili a šli jsme do Děravého kotle, abychom se dopravili k Potterovým. Teď jsem měla štěstí a z krbu jsem nevypadla.

<<   >>