oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Díky turnajům a maškarnímu bálu tyto Vánoce zůstalo v Bradavicích většina studentů. Jamesovi ani Lily nepřipadlo, že vůbec nějaké prázdniny jsou. Po školních chodbách chodilo tolik lidí, že i přesto museli dělat pochůzky. Což se nelíbilo ani jim ani prefektům.

Ředitel ještě před Štědrým dnem povolil návštěvy do Prasinek. Většina lidí ještě na poslední chvíli kupovala dárky, ale většina si spíše chtěla sehnat svůj kostým. Mezi nimi samozřejmě i Primusové. Každý vyrazil se svými kamarády.

„Vy jste se dohodli, že si koupíte navzájem kostýmy?“ zeptala se překvapeně Ella, když si sedaly do kočárů, které je vezly do Prasinek.

„Ano, ale nejhorší je, že nevím, za co by měl James jít. Sice mě něco napadlo, ale jedno je horší než to druhé.“ odpověděla nešťastně Lily.

„My ti pomůžem,“ řekla s úsměvem Lainey.

„Hele něco mě napadlo. Když už jsi se nám přiznala, že k němu něco cítíš, tak z něj udělej prince. A třeba pro tebe přijede na bílém koni!“ řekla Ella a ušklíbla se.

Lily se zamračila. Sice o tom tak trochu přemýšlela, ale přišlo jí to dětinské. „Na plese bude určitě plno princů!“

„To by bylo roztomilé!“ řekla Lainey a trošku se zasnila.

„A já půjdu za nějakou příšeru a všichni se nám budou akorát smát!“

„James by z tebe nikdy žádnou příšeru neudělal. Půjdeš určitě za něco strašně pěkného!“

„Lainey má pravdu, James je do tebe tak zamilovaný, že půjdeš buď za něco krásného nebo za někoho strašně mocného a chytrého.“

„Třeba za Brumbála, vid?“

Lainey se začala smát, tak že je slyšel i kočár za nimi, ve kterém se vedla podobná konverzace.

„A to jsi to navrhl ty?“ zeptal se se smíchem Sirius.

„Co je na tom vtipného, Tichošlápku?“ zeptal se Remus.

„Třeba mu vybere něco šíleného. Třeba jelena!“ Sirius se začal štěkavě smát.

„To by mu nic nemusela kupovat.“ doplnil ho se smíchem Červíček.

„Vy jste ale vtipní.“

„A co máš pro ni vymyšleného?“ zeptal se Jamese Remus.

„No doufám, že to někde seženu, ale chtěl bych pro ni kostým elfky.“

„Elfky? Proč elfky?“ zeptal se nechápavě Sirius.

„Protože elfové jsou jedni z těch nejkrásnějších a nejmoudřejších bytostí na světě.“ odpověděl mu Remus.

„A bude mít špičaté uši?“

„Samozřejmě, Červíčku.“

„To budete teda krásný pár, ona elfka a ty jelen!“ znovu se štěkavě začal smát Sirius.

OoOoOoOoO

„Ty máš takovou výhodu, že jdeš s Jamesem na ten bál,“ řekla smutně Lainey, „Mě ještě nikdo nepozval a asi nikdo nepozve.“

„Ale my tam nebudeme jako pár. Teoreticky tam budu sama.“

„Ale prakticky s Jamesem.“ řekla jí na to Lainey.

„Tak zkus někoho pozvat ty.“ navrhla jí Ella.

„A ty už někoho máš?“ zeptala se jí překvapeně Lily.

„Ještě ne. Čekám, jestli mě jeden z nich pozve. Jinak jednoho z nich pozvu sama.“

„A koho? Toho, co hrál s tebou fotbal?“ zeptala se Lily.

„To jsem byla tak nápadná?“

„Jo, byla.“

„A kdo je ten další?“ zeptala se Lainey.

„Další? Přeci Black. Ještě prý nikoho nepozval. Kdo by s ním nechtěl jít, že?“ odpověděla jí sebevědomě Ella.

„Black? Ty si myslíš, že Black pozve tebe?“ zeptala se Lainey.

„A proč ne? Špatně nevypadám a známe se. Nebránila bych se.“

„Ty jsi praštěná, Ello.“ konstatovala Lily a vešla do obchodu s oblečením, kde se pro Bradavice přidalo i několik kostýmů.

„Jak to, že ještě nikoho nemáš?“ zeptal se překvapeně Remus Siriuse.

„Ani nevím, už se mě několik holek ptalo, ale nic moc.“

„Kdybych si tak mohl vybírat jako ty.“ povzdechl si Remus.

„Ty jsi ještě nikoho nepozval?“ zeptal se Tichošlápek.

„Ne, nevím koho.“

„A co třeba Ella?“ zeptal se James.

„Ella? Ty jsi ji neviděl, jak se koukala potom fotbalistovi, když hrála?“

„A co Lainey?“ zeptal se Sirius.

„Tu jsem chtěl pozvat já!“ namítl Petr.

„Červíčku, u tebe nebude vadit, když půjdeš sám.“ zpražil ho Sirius.

„To bylo hnusné, Tichošlápku.“

„No uznej sám, Náměsíčníku. Koho by si asi tak vybrala? Červíčka, jo?“

„A proč ne?“ zeptal se ho Petr.

„Protože Remus je chytřejší, hezčí, prefekt a našlo by se i víc věcí.“

„Jestli ji chceš pozvat ty, tak ji pozvi.“ řekl Petrovi vážně Remus.

„Ne, to je dobrý, najdu si někoho jiného.“ řekl uraženě Červíček a začal se koukat někam jinam.

OoOoOoOoO

„Vítáme vás na v historii prvním bradavickém turnaji ve fotbale! A teď předám mikrofon našemu komentáru, který to umí určitě lépe než já.“ řekl James do mikrofonu, který potom předal komentátorovi.

„Děkujeme, Jamesi. Jako první bude hrát družstvo Nebelvíru a Havraspáru. Už můžeme na hřišti vidět jejich hráče. Překvapivě hrají i dívky. Za Nebelvír se nám ukáže Ella Alacrisová ze sedmého ročníku a za Havraspár Jane Prewelová z pátého ročníku! Madame Hoochová, dnešní hlavní rozhodčí odpískává nás první zápas. Hra začíná...“

Lily seděla na tribuně vedle Lainey a koukala se na zápas. Moc ho nevnímala. Spíše jí zajímal výsledek. A tak si vzala pergamen, na kterém měla napsané otázky na mudlovský kvíz. Už asi po sto padesáté si je pročítala a škrtala a opravovala jednotlivé otázky.

„...Po prvním poločase je stále stav 0:0. Uvidíme, jak to bude po přestávce...“ komentátor zahrnoval diváky dalšími informacemi, které byli pro Lily docela nudné. Nejradši by tam ani nemusela být. Jí sporty moc nebavily. A nebylo se čemu divit. Nikdy v tělocviku nebyla dobrá, na mudlovské škole byla ráda za dvojku a proto o žádný sport nikdy neměla moc zájem. Jediné, co ji bavilo, byl tanec, i když v něm nikdy taky nebyla dobrá. Ale alespoň si u toho zablbla.

Po několikahodinovém turnaji byl konečně konec. Zápasy byly dohrány a fanoušci se začali pomalu zvedat a chodit zpátky do teplé školy. Přeci jenom byl konec prosince a byla opravdová zima.

„Turnaj máme u konce, ale to není pro dnešek vše. Na všechny se dnes ještě těšíme na kvízu mudlovských vynálezů. Děkujeme.“ James si ještě na chvilku půjčil mikrofon.

OoOoOoOoO

Konečně tu bylo něco, co by Lily bavilo, mudlovský kvíz, který i sama moderovala, jestli se to tak dalo říct. Vlastně četla jen otázky a s pomocí profesorky McGonagallové rozdávala body.

Místnost, kde se odehrával kvíz, byla stará učebna, která se pro tuto příležitost uklidila a trošku zrekonstruovala.

„Ahoj všichni! Doufám, že mezi soutěžícími nejsou jen studenti z mudlovských rodin,“ někdo z místa ze Zmijozelu si odkašlal, „ale i z kouzelnických rodin. Ještě vám řeknu pár informací. Máme tu celkem padesát otázek, za každou správně a rychle zodpovězenou otázku dostanete bod. Kdo bude mít nejvíce zodpovězených otázek, vyhrává. Když budete znát odpověď, řeknete profesoru, který stojí u vašeho stanoviště a ten vystřelí červené jiskry. Myslím, že můžeme začít.

První otázka: Jak se jmenuje vynález, který vynalezl Thomas A. Edison a kterým mudlové svítí?“

Jako první se objevily jiskry u havraspárského stanoviště. „Je to žárovka!“ vykřikla dívka s hnědými vlasy.

„Správně, Havraspár získává první bod.“ řekla Lily a profesorka McGonagallová nad nimi vykouzlila kouřovou jedničku.

A tak to pokračovalo dále. Lily četla otázky, na které rychle nebo pomalu odpovídaly všechny stanoviště. Dokonce i Zmijozel znal některé, což bylo trochu zvláštní, nikdo z nich totiž prý nechodil na Studii mudlů.

Naštěstí kvíz netrval tak dlouho jako fotbal, a tak do hodiny byly zodpovězeny všechny otázky. Pro tento den vše skončilo, ale zítra začne vše zas nanovo.

OoOoOoOoO

Lily se probudila a na tváři měla úsměv. Nebylo to tím, že bylo venku opravdu krásně, ale tím, že věděla, že tam někde vedle v pokoji leží jeden kluk, s kterým má jít na bál, který už byl zítra. Strašně byla ráda za to, že se nemuseli zvát, ale že to bylo takové automatické.

Vstala, stáhla si vlasy do culíku, vzala si na sebe svůj červený župan a vydala se do společenské místnosti. Nevypadala nějak úžasně, kdo by také hned po ránu vypadal, ale bylo jí to jedno. Měla tušení, že James bude ještě dlouho spát a ji tak nezahlédne.

Když otevřela dveře, hned se zastavila, protože uviděla Jamese, jak leží na červené sedačce a spí. Pod hlavou měl její svetr, který si sundala, než šla spát. Asi ho tam zapomněla. Obličejem byl do něj zabořený a vypadalo to, že má na tváři úsměv. I když to nebylo lehké to nějak poznat. Sama pro sebe si řekla, že vypadá roztomile, a potichounkým krokem přešla místnost ke knihovně, odkud si vytáhla knihu a zase tou samou cestou se vrátila do pokoje. Před tím než zavřela dveře se na něj usmála a přemohla touhu si k němu jít sednout a koukat se na něj do doby než se probudí.

OoOoOoOoO

Začal famfrpál. Tedy on to nebyl přímo famfrpál, ale jen část z něho. Z každé koleje bylo zapotřebí čtyř lidí. Tři střelci a jeden brankář. Tři střelci museli dát cizímu brankáři co nejvíce gólů za jednu minutu. Každá kolej hrála s každou. Po každých dvou hrách byla desetiminutová přestávka

Rozhodčí byla samozřejmě zase madame Hoochová, která vše kontrolovala z vrchu, James ji velice rád pomáhal zase ze zdola. Jako první hrál Zmijozel s Havraspárem. Havraspárský brankář nervózně lítal okolo jeho tří obručí. Bylo jasné, že nikdy takovou palbu nezažil. A bylo odpískáno. Kapitán zmijozelského famfrpálového družstva Lucius Malfoy byl ve středu. Se smíchem si pohazoval camrálem a rychle se blížil k havraspárskému brankáři. Malfoy nemusel udělat ani žádnou fintu a dal gól. A tak to pokračovalo celou minutu. Malfoy se už ke konci ani nesnažil střílet, ale spíše se ukazovat.

Minuta skončila a Zmijozel se se smíchem vrátil na zem. Když Malfoy a jeho spoluhráči procházeli kolem Jamese, jen se posměšně ušklíbli a šli si sednou k ostatním Zmijozelským.

Byli na řadě Nebelvír s Mrzimorem. James velmi věřil svým střelcům a tak měl pocit, že jsou zatím nejlepší. Ale nemohl tušit, že mrzimorský brankář byl letos opravdu ve formě.

A tak to pokračovalo dál. Všichni střelci byli vynikající a James ztrácel naději, že by Nebelvír mohl vyhrát. Ale i tak si celé Bradavice užívaly tento turnaj. Všichni totiž věděli, o co jde, a tak fandili, jak nejvíce mohli. Dvacet pět bodů je dvacet pět bodů.

OoOoOoOoO

Lily byla opravdu ráda, že tento den je už skoro u konce a že na ně čeká jen souboj. Už to bylo několik dní, co se v kolejích vybíral jeden člověk, který měl zastoupit celou kolej. Většina zastupitelů byla ze sedmého ročníku, jen Havraspár měl zástupce z šestého ročníku.

Všichni se sešli ve Velké síni, která byla pro tuto událost změněna. Zmizely všechny kolejní stoly, veprostřed síně byl jen stůl, nebo jak by se to dalo nazvat, na kterém se mělo soutěžit.

Jako první byli na řadě Havraspár s Mrzimorem. Jejich zástupci po sobě metali tolik kleteb, že ostatní studenti nestíhali sledovat, co se vůbec děje. A tak to bylo i u Nebelvíru s Zmijozelem. Souboje byly tak zajímavé, že si o nich povídalo snad nejvíce.

Když byl omráčen student z Mrzimoru, souboj skončil a tím i skončily všechny turnaje. Všichni studenti už skoro na všechny turnaje zapomněli a mysleli jen na další den, kdy se měl konat maškarní bál.