oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

„A ty znáš pravidla toho fotbalu a toho druhýho?“ zeptal se James, když se vrátili z Brumbálovy pracovny.

„No, fotbal i volejbal jsem už viděla, ale bohužel je neznám. A tak jsem si říkala, že bychom mohli vyvěsit na nástěnkách v kolejích žádost, kdo by nám s tím pomohl.“

„Super, tak se do toho pusťme!“

Milí studenti,

Znáte nějaké mudlovské sportovní hry? Například fotbal nebo volejbal? Ano? A chtěli byste, aby se v Bradavicích pořádal turnaj v tomto sportu? Pomozte nám!

Potřebujeme znát pravidla. Potřebujeme někoho, kdo by to všem ukázal.

Zájemci přijďte příští úterý v 6 hodin odpoledne do učebny Kouzelných formulí. A jestli náhodou máte míč, přineste ho prosím sebou.

Děkujeme Primuska a Primus

 OoOoOoOoO

„Prosím tě, Dvanácteráku, co to má znamenat?“ zeptal se Sirius na večeři.

„Co?“

„Ten vzkaz na nástěnce,“

„Ty myslíš ty hry! Jo, tak to se musíš nechat překvapit.“

„Aha,“ odpověděl Sirius naštvaně.

„A co to je ten flotbal?“ zeptal se Petr.

„Fotbal, Červíčku, fotbal.“ opravil ho Remus.

„A co to je?“ zeptal se Sirius.

„Mudlovský sport, při kterém se hraje s bíločerným míčem, do kterého se kope. Nesmíš se ho dotknout rukama. A jak se ve famfrpálu střílí do tří obručí, tak ve fotbale se střílí do jedné brány. A to je vše, co o tom vím.“ odpověděl mu Remus a napil se dýňové šťávy.

„Dvanácteráku, a proč chcete lidi, co to umí?“

„Už jsem ti jednou řekl, ať se necháš překvapit.“

„Ale...“

„Neřeknu,“

„Dvanácteráku, kamaráde,“ zaškemral ještě jednou Sirius.

„Ne,“

„Tichošlápku, nech ho být. Až bude ten správný okamžik, on nám to rád řekne, viď Dvanácteráku.“

„Díky Náměsíčníku,“ usmál se James a podíval se na Lily.

Lily na tom byla podobně, obě dvě její kamarádky chtěly vědět, co se bude dít.

„Lily, Liluško, řekni nám to. Vždyť víš, že já fotbal miluju! Hrála jsem ho a vždycky jsem se na něj s tátou dívala.“ prosila už asi po sto padesáté Ella.

„Ne, nic vám neřeknu. Takhle jsem se domluvila s Jamesem. Prostě to všechno budeme držet v tajnosti. Ale jestli opravdu fotbal tak miluješ, jak říkáš, tak přijď příští úterý, tam se možná něco dozvíš.“ usmála se Lily a tím ukončila jejich prosby. Obě věděly, že by to už nemělo cenu.

Ani jeden z nich netušil, že jediný vzkaz na nástěnce může ve škole udělat takový rozruch. Samozřejmě, že jen Zmijozelští se do toho moc nevměšovali. A taky proč. Když se tam našel někdo, kdo trošku věděl o co se jedná, tak si zas nedovolil to dát ostatním najevo. Tím by se akorát tak ztrapnil.

A tak se na škole zase objevilo plno fám. Skoro všechny mělo něco do sebe a většinou z toho alespoň polovina byla pravda. A to bylo to, že se ve škole bude hrát fotbal. A proto většina mudlovských kouzelníků byla naprosto nadšená a doufala, že si bude moct zahrát. Asi tak jako Ella.

OoOoOoOoO

Bylo za deset minut šest odpoledne a do učebny Kouzelných formulí se pomalu začali scházet bradavičtí studenti. Lily s Jamesem stáli u katedry a koukali se, jak studenti přibývají a přibývají.

„Neměl jsem ponětí, že tu bude tolik lidí.“ zašeptal James Lily do ucha.

„To já taky ne, myslela jsem, že přijde nanejvýš tak deset patnáct lidí.“

„A co tady dělá Ella?“

„Ella? Když byla malá, tak hrála fotbal. Prý fotbal miluje.“

„A co to má proboha na sobě?“

„Dres. Nechápu, jak si tak v malém prostoru může ještě kopat.“

„A proč nehraje famfrpál?“

„Bojí se výšek,“

„Tak to jo,“

„Hele, už je tady i madame Hoochová.“

„Super, tak můžeme začít, ne?“

Lily přikývla.

„Dobrý den madame Hoochová, ahoj všichni. Jak jste si asi všichni domysleli, tak se v Bradavicích bude konat jakýsi turnaj. Teď, abychom rozhodli, který z mudlovských sportů to bude, prosíme vás, aby ti, kteří hrají či znají fotbal, aby se přesunuli do pravé části učebny. Ti, kteří hrají volejbal, ať se prosím přesunou do levé části. Ti, kteří nám přišli navrhnout nějaký jiný sport, ať zůstanou veprostřed. A nakonec ti, kteří sem přišli jen proto, aby se dozvěděli, co se bude dít, ať prosím okamžitě odejdou. Nebude dlouho trvat něž se všichni dozví, o co se jedná. A ještě bych rád poprosil madame Hoochovou, aby přišla sem k nám. Děkuji.“

Většina studentů se přesunula do pravé části učebny. Bylo jich tam kolem dvaceti. Na druhé straně jich zůstalo osm. A veprostřed zůstalo pět lidí. A dva odešli.

„Já půjdu k fotbalu s madame Hoochovou. Lily, ty prosím jdi k volejbalu a k těm ostatním.“

„Jo, jasně.“ odpověděla Lily a hned se vydala do středu učebny.

„Ahoj všichni, teď chvilku počkejte a já si napíšu vaše sporty.“ řekla Lily a z tašky si vyndala pergamen, brk a inkoust. „Tak třeba ty, jméno, kolej, ročník a sport, prosím.“

„Eric Newman, Mrzimor, ročník pátý, hokej.“ Lily rychle začala opisovat.

„Další, a hlaste to postupně.“

„Emma Violová, Havraspár, ročník šestý, softball.“

„William Bow, Nebelvír, čtvrťák, lacrosse.”

„Peter Zloom, Havraspár, ročník sedmý, rugby.“

„Mike Eleem, Mrzimor, ročník šestý, hokej.“

„Moc vám všem děkuju, ale nejsem si až tak jistá, jestli v těchto sportech bude moc zastánců. Omlouvám se, ale nejspíš to stejně skončí fotbalem. Ale kdyby náhodou tak vás budeme rychle informovat. Ještě jednou díky. A jestli náhodou umíte i fotbal nebo volejbal, tak se můžete přemístit k ostatním, jinak samozřejmě vás nebudeme zdržovat a můžete odejít.“

Potom Lily šla k volejbalistům, kde to dopadlo skoro podobně. Už předem věděla, že to bude fotbal a ne nějaký jiný sport.

Mezitím James poslouchal nadšené fotbalisty vysvětlovat madame Hoochové pravidla. Měli štěstí, madam Hoochová se nestarala jen o famfrpál, ale měla v malíčku i pár mudlovských sportů, mezi nimi i fotbal. A tak se jen ptala na nějaké podrobnosti. James byl naprosto mimo. A tak jen stál vedle profesorky a poslouchal.

„Všem děkuju za vysvětlení pár pravidel,“ řekla madame Hoochová, když už slyšela vše, co potřebovala.

„Opravdu všechno?“ zeptal se James ještě pro jistotu.

„Ano, Pottere.“

James viděl, že i Lily je se všemi hotová a tak jí ukázal, aby přešla znovu ke katedře.

„Na sto procent to bude fotbal,“ řekl jí.

„Myslela jsem si to.“

„Jsem ráda, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu. Jak všichni vidíte, je asi jasné, který ze sportů se bude hrát. A proto se omlouváme všem příznivcům volejbalu a jiných sportů. Snad někdy příště.“ Nadšenci fotbalu zajásali.

„Děkujeme madame Hoochové, která se podílí na této akci. Zatím jí můžeme, ale neoficiálně, představit jako rozhodčího.“ dopověděla Lily. Fotbalisté znovu zajásali.

„Zatím vám nemůžeme přesně říci o co se vlastně jedná. O tom víme jen my dva a profesorský sbor. A teď bych rád poprosil, aby ti, kteří hrají nebo někdy hráli fotbal, aby se domluvili a ukázali celé škole, jak se tento sport hraje. Zatím nevíme přesný datum, kdy by se to mělo konat, ale zájemci se to brzy dozví. A teď prosím, kdo má zájem ukázat škole, jak se hraje fotbal, ať přijde k nám a my si ho zapíšeme.“

Všichni, kdo byli na pravé straně učebny se začali přemisťovat ke katedře.

„Prosím, vytvořte dvě řady, jednu u mě a jednu u Jamese.“

A tak studenti hlásili svá jména a koleje. Ke konci už Lily i Jamese pěkně bolela ruka.

OoOoOoOoO

Bohužel to nebyla jediná práce, kterou museli udělat. Ještě jim chybělo vymyslet, jak bude vypadat soutěž ve famfrpálu a k tomu ještě mudlovský kvíz. Ale to nebylo až tak hrozné. Lily totiž psala to, co ji napadlo a kdyby náhodou to nebylo moc dobré, během zadávání otázek si když tak mohla něco vymyslet.

James zase vymýšlel famfrpál. Což mu šlo naprosto skvěle. Vždyť byl kapitál nebelvírského famfrpálového družstva.

OoOoOoOoO

Ozvalo se zacinkání o skleničku. Ve Velké síni všechno utichlo. Jen pár nenažraných studentů si ještě do pusy strčilo něco k jídlu.

„Dobrý večer. Jak si asi všichni domýšlíte, něco se ve škole chystá. Už proběhlo tolik fám, že jsme si řekli, že je na čase, abyste se vše dozvěděli. A proto prosím naše Primuse, aby přišli sem k nám a vše vám pověděli sami. Byl to jejich nápad a já jim ho přeci nebudu krást.“ usmál se profesor Brumbál.

Lily s Jamesem se na sebe s vytřeštěnýma očima podívali. Ani jeden z nich nic takového nečekali a hlavně nebyli na nic takového připraveni.

„Tak jdi,“ Sirius strčil do Jamese.

„Konečně Lily! Tak jdete, my to chceme slyšet!“ řekla Ella.

Oba najednou vstali. Všichni se na ně dívali a oni pomalu šli k učitelskému stolu. Lily měla chvílemi pocit, že omdlí. Nikdy ještě nemluvila před tolika lidmi. „To bude katastrofa!“ Pomyslela si.

„Tak do toho,“ řekl jim ředitel Brumbál a posadil se zpátky na svou židli.

„Ehm, ehm,“ James si musel odkašlat. Měl sucho v krku. „Možná někteří z prefektů asi tuší, o čem budeme mluvit. Byl to jeden z mých nápadů na začátku školního roku a teď jsme se dohodli, že ho chceme zrealizovat.“ začal James. Prosebně se podíval na Lily.

„To jsme ale netušili, že se z toho stane tak obrovská akce, při které půjde i o body. Během vánočních prázdnin se ve škole budou pořádat čtyři turnaje. Dva z nich budou mít něco společného s kouzelnickým světem a dva zbylé zase s mudlovským.“ Od Zmijozelského stolu se ozval protest.

„Ty kouzelnické se budou skládat z umění létat a hrát famfrpál a kouzelnického souboje. Ty mudlovské potom ve fotbale, o kterém už všichni víte, a kvízu z mudlovských vynálezů.“ dodala Lily.

„Možná se vám to zatím až tak moc nelíbí, ale musíme zmínit, že když vyhrajete jeden z turnajů, pro vaši kolej to znamená přičtení pětadvaceti bodů. To znamená, že když vyhrajete všechny turnaje, máte možnost získat až sto bodů. Myslím, že to už něco znamená.“

„A nakonec, když už se budeme pohybovat mezi kouzelnickým a mudlovským světem, se bude pořádat maškarní bál, na kterém se slavnostně vyhlásí výsledky všech turnajů. Jedinou podmínkou je to, že na tento bál musíte přijít buď v něčem typicky kouzelnickém nebo typicky mudlovském.“

Síni se ozývalo nadšení, které ale trošku zničil James. „Bohužel musíme oznámit všem studentům prvního až třetí ročníku, že se nemohou zúčastnit jak turnajů, na kterých ale samozřejmě mohou být jako fanoušci, tak bálu. Toho se mohou zúčastnit jedině v případě, že by byli pozváni někým z vyšších ročníků.“

„Přesnější informace se dozvíte z nástěnek v kolejních společenských místnostech. Děkujeme za pozornost.“ dodala ještě nakonec Lily. Byla velmi šťastná, že to měli za sebou.

„Ty jo, proč jste nám to neřekli?“ zeptala se Lainey, když oba zase dorazili zpět na svá místa.

„Víš, chtěli jsme to nechat v tajnosti, abyste nakonec měli větší radost.“

„Dvanácteráku, fakt dobrej nápad. Musím uznat, že tohle by mě nenapadlo.“ řekl uznale Sirius.

„Víš, mě vlastně napadl jen ten maškarní bál, skoro celé to vymyslela Lily.“

„Nebuď tak skromný, vymysleli jsme to dohromady.“ řekla Lily.

„A proč jste nic neřekli ani nám prefektům?“

„Víš Náměsíčníku, to by potom nebylo žádný tajemství. Kdyby to věděli prefektové, tak to ví okamžitě celá škola.“

„Asi máš pravdu.“

OoOoOoOoO

„Ty chápeš, co se to na tom hřišti děje?“ zeptala se Lainey a jako většina čistokrevných kouzelníku se na to vyjeveně dívala.

„Ani moc ne. Podle mě je důležité jen to, jestli se dá nějaký gól. Už mě nezajímají nějaké přestupky a kličky. Ale jestli to budeš chtít vysvětlit, jdi za Ellou.“ říkala Lily a koukala se, jak Ella běhá po hřišti sem a tam a u toho se snaží zaujmout jednoho z fotbalistů.

„A myslíš, že Zmijozel bude něco takovýho chtít hrát?“

„Když nebudou, tak je to jejich chyba, oni přijdou o šanci získat dvacet pět bodů.“ Lily pokrčila rameny.

„Aspoň budeme mít větší šanci,“ řekla Lainey a zase se zpátky podívala na hřiště. Přišla sem jen kvůli Elle, chtěla jí totiž vidět hrát.

Většina lidí, kteří seděli ten den na tribunách, neměla o tom, co se na hřišti děje, ani páru. Netušili, proč do toho míče tak blbě kopou a u toho za jednu minutu několikrát přeběhnou tak velké hřiště. Jak Lily několikrát okolo sebe slyšela: „Famfrpál je určitě zábavnější!“ Ale i tak zaujatě sledovali míč a když jeden kluk z Mrzimoru dal první gól, ozval se stejný jásot, jako když se hrál famfrpál.

OoOoOoOoO

„Lily, mám pro tebe návrh.“ řekl James, když se po dlouhém dni sešli v jejich společenské místnosti.

„A jaký, prosím tě?“

„No, když budeme ten maškarní bál uvádět, tak by jeden z nás měl být oblečen mudlovsky a ten druhý kouzelnicky, že?“

„Samozřejmě. A co tě napadlo?“

„Že ty bys pro mě vymyslela kostým, nějaký mudlovský. A já bych pro tebe vymyslel nějaký ten kouzelnický. Abychom byli oba překvapeni, co si vezeme.“ Už dlouho měl v hlavě, za co by měla Lily jít.

„Proč ne,“ odpověděla Lily a v hlavě se jí začalo rýsovat několik nápadů.