oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

Život dvou mladých bradavických Primusů běžel úplně normálně. I když teď bydleli spolu jejich vztahy se moc nevylepšily. James stále trochu otravoval Lily svými narážkami, i když ne tak moc jako dřív, a Lily se stále na Jamese naštvala pokaždé, když spolu mluvili déle než pět minut.

Ještě na začátku roku vypadalo, že se konečně usmíří a budou z nich alespoň přátelé. Jenže poslední dobou si každý z nich uvědomoval, že přáteli nemohou být nikdy.

OoOoOoOoO

Konečně se Lily dostala do svého bývalého pokoje, kde měla své dvě nejlepší kamarádky: Ellu a Lainey. Poslední dobou na ně neměla skoro vůbec čas, když se nemusela učit, a to se musela velmi často, tak do toho vlítlo něco s jejími novými povinnostmi.

Měly štěstí, všechny jejich spolubydlící byly pryč a ony si mohly popovídat. Jak o klucích, tak i o tom, o co Lily přišla.

„Tak co? Jak se ti bydlí s Jamese?“ zeptala se hned Ella. Věděla, že to Lily trošku naštve, ale ona do ní ráda rýpala.

„Katastrofa,“ utrousila Lily a doufala, že tohle téma se nebude probírat moc dlouho.

„Jak katastrofa? Měla jsem pocit, že spolu konečně vycházíte.“ vmísila se do rozhovoru i Lainey.

„Mám pocit, že je to právě naopak,“ povzdychla si.

„Neříkáš to náhodou nějak smutně?“

„Neplácej hlouposti, Ello.“ zarazila ji Lainey, protože věděla, jak by to mohlo dopadnout. A tomu chtěla zabránit.

„Ale mě to tak připadá! Možná se nám Lily do něj konečně zabouchla.“ Ušklíbla se.

„Cože?!“

„Ale nedělej, že jsi to neslyšela,“

„Právě, že ano!“ vyštěkla Lily. „A jestli si to myslíš, tak jsi vedle!“

„Ale Lily, nedělej se. Já to na tobě vidím už delší dobu.“

„To by mě zajímalo, co vidíš.“

Lainey měla pocit, že by to měla zarazit, ale pořád nevěděla jak. Jediné, co věděla, bylo, že Ellu se dá v takové situaci zastavit jen velmi těžko.

„Třeba včera na Přeměňování jsi na něj koukala jak na svatej obrázek.“

„Ale-“ pokusila se to Lily hned vyvrátit. Jenže Ella ji přerušila. „Taky jsem si říkala, že jenom přemýšlíš, ale potom jsem si uvědomila, že nemůžeš přemýšlet o něčem z hodiny. Totiž když přemýšlíš o nějakém kouzle, tak si vždycky kreslíš nebo si alespoň s něčím hraješ. Ale ty jsi si nekreslila, ani jsi si nehrála, ty jsi prostě jenom na něj zírala.“ zakončila svůj kratší monolog vítězoslavně.

Lainey jen překvapeně povytáhla obočí a dívala se na Lily.

„To není pravda! Vždyť sedí hned ve předu, koukala jsem na McGonagallovou.“

„Dobře, tak další hodina. Tak dneska při lektvarech. Měla jsi už hotovo, jako vždycky, a já jsem se tě pokoušela zeptat o radu, protože můj lektvar se zase nějak pokazil. Potichu jsem tě volala a ty jsi mě nevnímala. A proč jsi mě nevnímala, protože jsi se dívala na Pottera, který byl pro jistotu zase přesazen dopředu. A teď my hlavně nevykládej, že jsi se dívala na Křiklana, protože to by nebylo možný.“

Lily začínala poznávat, že to Elle nijak nevyvrátí. A proto byla zticha. Ona sama to na sobě začínala pozorovat a vůbec se jí to nelíbilo. A to byl asi důvod, proč se s ním vždycky pohádala.

„Takže mám pravdu,“ řekla trošku klidně Ella. Vlastně ani nechtěla, aby to zašlo až tak daleko. Myslela si, že jí to Lily bude donekonečna vyvracet a potom se na to vykašle. Ale Lily se vlastně tímhle přiznala, že k Jamesovi začíná něco cítit a nebo už se tak stalo.

Lily ani nevěděla, jak se stalo, že začala brečet. Ella i Lainey se k ní okamžitě seběhly a začaly ji uklidňovat.

„Ale vždyť je to jen arogantní blbeček, který si o sobě myslí bůh ví co není!“ vydávala ze sebe během vzlyků.

„Přece jsi říkala, že se trochu změnil.“

„Ale pořád si hraje na pana úžasného a pořád si cuchá vlasy, jakoby právě slezl z koštěte.“

„Ale vždyť se ti to líbí.“

„Já vím, ale stejně. Já ho nemůžu mít ráda!“

„A proč ne?“ zeptala se překvapeně Lainey, když se Lily už trochu uklidnila.

„Protože jsem ho do teď neměla vůbec ráda a tahle změna je strašná.“

„Ale to přeci není důvod. On tě má rád už dlouho a čeká na tenhle okamžik.“

„A taky si jistě ještě počká,“ řekla potichu Ella.

OoOoOoOoO

Když Lily byla u holek na pokoji, tak James měl zrovna trénink. Byl kapitán Nebelvírského družstva. Famfrpál byla jediná věc, při které si mohl konečně odpočinout, i když potom se vracel do pokoje ještě více unavený než normálně. Mohl si lítat sem a tam a při chytání zlatonky mohl myslet na Lily.

Konečně ji mohl vídat každý den a skoro každou hodinu. Stále se nemohl nabažit pocitu, že je vedle v pokoji a má k ní tak blízko. Jen jejich vztah se ani trošku nezlepšil. Chvílemi měl dokonce pocit, že je to stále horší. „Vždyť to vypadalo, že mě má alespoň trochu ráda, i když jenom jako kamaráda.“ Povzdychl si.

Už potřetí za trénink zahlédl zlatonku a ani ne za deset vteřin jí držel pevně v rukou. Celému týmu dal najevo, že jejich trénink už konečně končí a sletěl dolu.

OoOoOoOoO

Už byla tma, když se Lily vracela z Nebelvírské koleje na svůj pokoj. Za půl hodiny začínala večerka a škola se začala pomalu vylidňovat. A to bylo jen dobře, zrovna dnes měla s Jamesem chodit po škole a kontrolovat neposlušné studenty. Jí to vlastně bylo jedno, nevadilo jí to. Ale věděla, že James měl dnes trénink a nebude mít zrovna náladu, a když neměl náladu, skoro vždy se pohádali.

Vešla do teplého pokoje. V krbu plápolal oheň a před krbem na pohovce seděl James. Vlasy měl stále ještě mokré od sprchy po tréninku. Vypadalo to, že spal. Opatrně si sedla vedle něj a pozorovala ho.

Nespal. Jen měl zavřené oči a odpočíval. Věděl, že Lily sedí vedle něj a dívá se na něj, cítil to. Vychutnával si ten pocit. Sice nevěděl, jestli se na něj dívá s odporem nebo jestli si ho jen tak prohlíží nebo dokonce s potěšením. V duchu se modlil, aby to bylo to poslední, i když tomu sám nevěřil.

Brýle měl sundané a vlasy mu padaly do očí. Sama se divila, že mu to nevadí. Pleť měl ještě trochu opálenou z léta a to se Lily strašně líbilo. Snad nikdy se jí nepovedlo, aby byla ještě v listopadu nebo dokonce na začátku prosince jenom trošičku opálená. Vždy byla hrozně bílá, jen v létě dostala nahnědlou barvu.

Na sobě měl tričko a džíny. Takhle ho moc nevídala. Většinou měl na sobě školní hábit nebo hábit nebelvírského družstva. Musela uznat, že takhle mu to slušelo. I když takhle vypadající kluky viděla každé prázdniny a jen málokdo se jí líbil. Měla spíše ráda kouzlo kouzelnického hábitu. Ale James byl výjimka, jeho viděla skoro jen v hábitu a změna se jí zamlouvala.

Pohnul se. Lily se lekla, že se probudil, a tak se rychle otočila a svůj pohled přemístila na krb. Chvíli ještě nechal oči zavřené a pak je otevřel. Jakoby překvapeně se na ni podíval.

„Nevšiml jsem si, že jsi tady. Asi jsem usnul.“

„Nechtěla jsem tě budit.“ řekla Lily a stále se dívala na krb. Cítila se trochu trapně.

„Nemáme jít náhodou na pochůzku?“

„Jo, máme,“ podívala se na hodinky. „Už bychom měli vyjít za tři minuty je deset.“

James se protáhl. „Tak jdeme, ne?“

„A neměl by ses převléknout?“

James se podíval na sebe a teprve potom si uvědomil, že na sobě nemá svůj školní hábit. „Za minutu jsem zpět,“ řekl a už se za ním zavřely dveře jeho pokoje.

Lily se ještě chvilku dívala na zavřené dveře. „Snad nebyl vzhůru,“ povzdychla si potichu a svůj pohled zase přemístila ke krbu. Myšlenky se jí zase zatočily k brýlatému kapitánovi Nebelvírského famfrpálového družstva.

OoOoOoOoO

Už bylo půl hodiny po večerce a Lily a James chodili po opuštěných chodbách Bradavického hradu. Skoro celou půl hodinu byli potichu. Ani jeden z nich neměl, co říct. Ale to přetrhl rámus, který se ozval nedaleko od nich. Někdo shodil brnění.

„Co to bylo?“ zeptala se Lily a rychlým krokem se vydala směrem, odkud se hluk ozval.

„To nic nebude, asi jen paní Norrisová shodila jedno z brnění.“ snažil se to zamluvit James a utíkal za Lily. Věděl, kdo to byl. Byl to Tichošlápek, s Náměsíčníkem a Červíčkem, dnes večer si chtěli udělat oslavu a šli do Prasinek pro něco k pití a jídlu.

„Jamesi, to je blbost. Snad znáš paní Norrisovou.“

Musel uznat, že měla pravdu. Paní Norrisová byla dost blbá výmluva.

„Siriusi! Petře!“ zakřičela najednou Lily, „Remusi?!“

Všichni tři oslovení se okamžitě zastavili, ale neotočili.

„Panebože,“ utrousil jen potichu James a pomalu se vydal k Lily.

„Co tady děláte? A ještě k tomu po večerce!“

Nikdo z nich neodpověděl, protože moc dobře věděli, jaké má Primus pravomoci, a také věděli, že Lily i na úkor jejich koleje jich využije, když budou drzí.

„A co to nesete?“ zeptala se překvapeně. Každý z nich měl totiž v jedné ruce láhev ohnivé whisky a v druhé tašku plnou jídla. „Vy jste byli v Prasinkách?“

Jediný, kdo se nějak pohnul, byl Remus, který jen zakýval hlavou.

James akorát dorazil k Lily a podíval se na své překvapené kamarády. „To bude konec.“

Všichni čekali, že to skončí pro Nebelvír špatně. Několik desítek bodů ztráta a pro jistotu ještě nějaký pořádný školní trest.

„A jak jste se tam dostali?“ Sama byla překvapená, že se odhodlala zeptat se. Strašně moc jí to zajímalo. A hlavně proč by s nimi měla strávit jeden ze svých volných večerů, aby je kontrolovala u nějakého trestu.

„Cože?“ zeptal se naprosto nechápavě vedle ní James.

„Ptala jsem se, jak se dostali do Prasinek a přitom nešli normální cestou?“

„Ty nám nedáš žádný školní trest ani nesrazíš Nebelvíru body?“ poprvé za celou dobu promluvil Sirius.

„Když mi řeknete, jak se dostat do Prasinek, tak ne.“

Všichni kluci se koukali z jednoho na druhého, protože nevěděli, jestli jí mohou prozradit jejich tajemství.

„Dám vám minutu na rozmyšlenou. Budu čekat támhle za rohem a poslouchat nebudu.“ řekla a vydala se za roh, na který ukazovala, a sedla si na zem.

„Sakra, co jste tady dělali?“ vyjel okamžitě Sirius na Jamese.

„Vy už jste dávno měli být na koleji. Jak jsem mohl vědět, že se vrátíte tak pozdě!“

„Klid kluci, hlavně se musíme dohodnout, jestli jí to řekneme. Já bych pro.“ řekl Remus.

„Já jsem zásadně proti, stačí, že ví, kde je kuchyň.“ řekl okamžitě Sirius.

„A co ty Červíčku?“ zeptal se James Petra.

„Já nevím.“

Sirius protočil oči v sloup. Neměli čas na to, aby někdo nevěděl. Nechtěl totiž dělat scény před Lily.

„A co si myslíš ty, Jamesi?“ zeptal se Remus.

„Já bych jí to řekl. Nebelvír teď zrovna nemá moc bodů na to, abychom si mohli dovolit je jen tak ztrácet.“

„Tak je to dva proti jednomu. A kterou jí řekneme?“ řekl Remus.

„Já bych byl pro Jednookou čarodějnici. Je odtud blízko a ona není hloupá na to, aby si nedomyslela, že jste byli někde poblíž.“

„Souhlasím, ale nesmí to nikomu říct.“ řekl Siriusi.

„Hele Elle a Lainey to řekne určitě.“

„Remus má pravdu, takže bych to viděl na to, že to bude moct říct jen dvěma lidem a to Elle a Lainey.“ rozhodl James.

„Už jde,“ upozornil je Červíček.

„Tak jak jste se rozhodli?“ zeptala se s úsměvem Lily.

„Řekneme ti to.“ řekl dost nepříjemně Sirius.

„Vidíš támhle sochu jednooký čarodějnice?“ Lily přikývla, „Tak na ni poklepeš hůlkou a řekneš Dissendium!“ vysvětlil Remus.

„A kam se dostanu?“

„Do sklepa Medového ráje.“ odpověděl James.

„Takže teď se co nejrychleji a hlavně co nejopatrněji dostaňte do Nebelvírské věže a toto setkání se necháme pro sebe.“

„Ale máme prosbu.“ řekl Remus.

„Jakou?“

„Abys to nikomu neříkala a když někomu budeš, tak jedině Elle a Lainey.“

„Samozřejmě.“

„Tak my jdeme.“ řekl Sirius a společně s Remusem a Petrem se rychle vytratili z chodby.

„Díky.“

„Za co děkuješ?“ nechápala Lily.

„Za to, že to nebudeš řešit.“

„Ale tobě to může být jedno, ty bys problémy neměl.“

„Ale oni jo, jsou to nejlepší kamarádi.“

Usmála se na něj a on na ni. Konečně nastal večer, kdy se nepohádali.