oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj! Tak je tu zase další kapitola a jak už jsem psala, konečně jsou Vánoce. Jinak zase strašně moc za milnulé komentíky :-) a samozřejmě komentujte dál :-) Vždycky se líp píše, když víte, že se povídka líbí :-) Tak se mějte a přeju hezké čtení :-) Naiad

OoOoOoOoO

Konečně začaly prázdniny. Ginny se na ně strašně těšila, i když na druhou stranu se cítila strašně osamělá. V tuhle dobu by odejela jako většina studentů domů za svou rodinou. Ale ona nemohla. Musela tady zůstat, protože vlastně žádnou rodinu ani neměla.

Všechny její spolubydlící odjížděly domů. Sice se jí ptaly, jestli mají zůstat, ale Ginny to odmítla. Nechtěla i jim kazit prázdniny tím, že nebudou se svou rodinou.

„Ale Ginny, vždyť víš, že tu rády zůstaneme.“ řekla Tamara, když si balila.

„To po vás nemohu chtít. A nebudu tady sama. James se Siriusem tu taky zůstávají.“

„To se asi nudit nebudeš.“ řekla s úsměvem Melissa a u toho zavírala svůj obrovský kufr.

„Klidně našim napíšu, že tu zůstanu. Petunie alespoň prožije poklidné svátky.“ řekla s úšklebkem Lily.

„Ne, holky. Jeďte hezky domů a za pár dní se uvidíme.“

„Opravdu?“ zeptala se Tamara.

„Ano, já to přežiju.“

I když jí dívky ještě asi hodinu před svým odjezdem nabízely, že kvůli ní zůstanou, Ginny je stále odmítala, až toho měla plné zuby. Chvílemi si říkala, že se těší až odjedou a ona to nebude muset poslouchat.

„Tak se tu měj a pořádně si ty Vánoce užij.“ řekla Lily a pevně Ginny objala.

„Vy taky holky,“ řekla trošku smutným hlasem Ginny a objala se s Melissou a Tamarou.

„Ahoj!“ křičely ještě na ní od kočárů a ona jim vesele zamávala.

„Náměsíčníku, Červíčku, dělejte nebo vám to ujede!“ uslyšela za sebou Jamese. Potom se okolo ní prohnali dva kluci, ve kterých opravdu poznala Remuse a Petra. James se Siriusem se u ní zastavili a koukali, jak jejich kamarádi běží ke kočárům.

„Čau!“ zakřičel na ně Remus a potom společně s Petrem nastoupil do posledního kočáru.

„A zůstali jsem tu sami.“ řekl Sirius a podíval se po Jamesovi a Ginny.

„Tak si to pořádně užijeme, ne?“ zeptal se James a mrkl na svého kamaráda.

Ginny si je nedůvěřivě prohlížela a snažila se odhadnout, co ti dva mají v plánu. Ale jakmile si oni všimli jejího pohledu, začali se tvářit nevinně.

„Ale my nechce provést nic hrozného,“ bránil se Sirius.

„A co tedy?“

„Jen nás napadlo, že když máme skoro celou společenskou místnost pro sebe. Z Nebelvíru zůstali jen další tři lidé. Mohli bychom toho pořádně využít.“

„Jak využít?“

„No, pořádně oslavit Vánoce a potom Nový rok.“ řekl Sirius a vesele se usmál. Měl totiž oslavy strašně rád.

„Tak jdeme, ne?“ řekla taky už vesele Ginny a vydala se jako první do nebelvírské věže.

„Počkej ještě. Musíme přece do kuchyně!“ zavolal na ni James.

Ginny se plácla do čela. „Vůbec mi to nedošlo,“ řekla se smíchem a rozeběhla se k nim, protože oni už se vydali do kuchyně.

Ginny znala tajný vchod do kuchyně, ale James ani Sirius o tom netušili. A tak, když dorazili k obrazu s ovocem, jí řekli, aby se otočila.

„Proč? Já vím, jak se tam dostat.“ řekla s úsměvem. Kluci se na ni překvapeně dívali.

„Tak ji otevři, když to víš.“ řekl nedůvěřivě Sirius a pustil jí k obrazu.

Ginny se suverénně postavila před obraz a polechtala hrušku, místo které se objevila klika.

„Jak?“ zeptal se nevěřícně James a koukal na ni s vytřeštěnýma očima.

„To je moje tajemství,“ odpověděla Ginny pravdu a společně se vydali do kuchyně.

Když se zase vraceli, měli narvané kapsy i ruce různými dobrůtkami, kterými je domácí skřítci obdarovali. Opravdu toho bylo dost. „Jestli tohle všechno ještě dneska sníme, tak určitě praskneme.“ pomyslela si Ginny, když se dívala do své přeplněné náruče.

„Ještě bychom měli skočit do Prasinek pro něco k pití.“ poznamenal James cestou do nebelvírské společenské místnosti.

„Kterou chodbou půjdete? Tou u jednooké čarodějnice?“ zeptala se a když si všimla jejich výrazů, měla sto chutí si dát pořádnou facku. Ještěže měla plné ruce.

„Chtěl bych se na něco zeptat.“ řekl už naštvaně Sirius.

„No, tak se ptej.“ řekla trošku nervózně.

„Jak je možný, že znáš tolik tajných věcí, když tu jsi jen půl roku?“ zeptal se Sirius a zastavil se, aby si vyslechl její vysvětlení.

„Já znám jen tuhle tajnou chodbu a ještě vstup do kuchyně, to je všechno. Narazila jsem na to náhodou.“

„A náhodou jsi taky zjistila, jak se tam dostaneš, že?“ řekl Sirius.

„Jo,“

„Nech jí, Tichošlápku,“

„Ale-“

„Jdem!“ zavelel James a rozešel se od nich pryč.

Ginny se na Siriuse nervózně usmála a vydala se hned za Jamesem.

0o0o0o0o0

O pár hodin později už všichni tři seděli ve společenské místnosti. Sedli si na ta nejlepší místa u krbu, kde měli soukromí. I když nebyli jediní, kdo zůstal z Nebelvíru, byli ve společenské místnosti sami. Mohli si sednout kamkoli.

„Co piješ nejradši?“ zeptal se Sirius Ginny, která hleděla bez jakéhokoli mrknutí do krbu.

„Cože?“ zeptala se polekaně až se oba dva kluci začali smát.

„Co ráda piješ?“ zeptal se Sirius znovu a stále se u toho smál.

„Asi máslový ležák,“ řekl po chvíli přemýšlení.

„Ale já myslel alkohol!“ řekl Sirius a znovu se šíleně rozesmál.

„Já moc nepiju,“ řekla Ginny a podívala se po svých kamarádech, kteří na ni třeštili oči.

„Já si myslel, že když jsi s holkami tak pila to víno, že je pro tebe normální pít alkohol.“ řekl James.

„Dřív jsem vůbec nepila. Jen jednou jsem si dala tajně doma ohnivou whisky. A potom někdy víno k večeři, ale to nebylo moc často.“

„Takže jsi se opila poprvé až s náma?“ zeptal se překvapeně Sirius a začal vytahovat na stůl flašky, které koupili s Jamesem v Prasinkách.

„Co si dáš?“ zeptal se James a ukazoval na tři láhve s alkoholem. „Máme tady ohnivou whisky, to je Siriusovo nejoblíbenější pití. Potom bílé víno a vodku. No a jestli budeš chtít vaječný koňak, tak já pro něj zajdu, Sirius ho má schovaný v kufru.“

„Co kecáš! Já nepiju vaječňák!“ obhajoval se až příliš nahlas Sirius a horlivě kroutil hlavou.

„Dělal jsem si srandu, máme ho tam pro jistotu.“ řekl James a ušklíbl se nad Siriusovým chováním. „Tak co si dáš?“ zeptal se James, i když mu bylo jasné, co si dívka vybere.

„Víno,“

James se usmál a podal jí bílé vílo.

„Tak na Vánoce!“ vykřikl radostně Sirius, když si všichni nalili.

„Na Vánoce!“ řekli najednou Ginny s Jamesem a všichni tři se napili.

Pili, jedli a bavili se tak dlouho, až James usnul. Ginny se na to dívala s úsměvem a nalila si poslední sklenku vína. Sama byla překvapena, že víno dokázala vypít celé sama a přitom neseděla u záchodové mísy.

„Stejně je na tobě něco divného,“ ozval se Sirius opile. Taky nebylo divu, vypil už přes půlku ohnivé whisky.

„A co?“ zasmála se Ginny a napila se.

„Nevím, něco se mi na tobě prostě nezdá. Jsi moc záhadná.“

„A to ti vadí?“ ušklíbla se.

„Proč nám neříkáš pravdu? Aspoň Dvanácterákovi bys mohla.“

„Kdybych vám řekla pravdu, tak mi stejně neuvěříte.“

„Tak to zkus.“

„Jsem z budoucnosti.“

„To byl dobrý pokus, ale ještě jednou.“

„Jsem z budoucnosti.“ řekla podruhé.

„Nemusíš lhát.“

„Ale já nelžu. Znám tě v době, kdy ti je nějakých 35 let.“ řekla a trochu se zamračila. Vzpomněla si na jeho smrt.

Sirius se začal smát. „Zbláznila jsi se?“

„Ne, jen jsem opilá.“ zasmála se taky.

„Ale opilý lidi říkají většinou pravdu.“ řekl a přeměřil si ji pohledem.

„Doufám, že všechno zapomeneš.“

„Toho se neboj, málokdy si něco pamatuju, hlavně po půlce ohnivý whisky!“ řekl s úsměvem a vzal do ruky skoro prázdnou láhev. „Ups, tak po tři čtvrtě.“ začal se štěkavě smát a položil láhev znovu na stůl.

„Dvanácteráku? Nejdeme už radši do ložnice?“ zeptal se potom a podíval se po svém kamarádovi, který spokojeně spal v křesle. Brýle držel v ruce a vypadalo to, že za chvíli spadnou.

James se jen trochu zavrtěl, ale klidně spal dál. Proto Sirius vstal a trochu nejistým krokem se k němu vydal.

„Siriusi, pozor!“ vykřikla Ginny, ale i tak Sirius zakopl o dopitou láhev vína a celý se rozplácl na Jamesovi.

„Tichošlápku, co tady děláš?“ zeptal se rozespale James a protřel si oči.

Sirius si škytnul. „Chtěl jsem tě probudit,“ řekl opile. Stále na Jamesovi ležel.

„To se ti povedlo, tak bys ze mě mohl slézt, ne?“

„Sorry,“ Sirius vrávoravě vstal. „Sorry,“ zopakoval a těžce dopadl na sedačku, kde seděla Ginny, která se stačila jen taktak odsunout, aby na ni nespadl.

„Asi bys měl jít spát, Tichošlápku.“ řekl James a vstal. Sice nespal moc dlouho, ale už se necítil tolik opilý. „Jdeme?“

„Asi se nezvednu,“ řekl Sirius a snažil se vstát, bez úspěchu.

James se jen ušklíbnul a podal mu ruku, kterou jeho kamarád okamžitě přijal.

„Tichošlápku, proboha, kolik vážíš?“ zeptal se zmoženě James, když Sirius už stál, tedy ne že by stál bez opory. Opíral se o Jamese, který měl co dělat, aby ho udržel.

„Mám ti pomoct?“ zeptala se Ginny, když už se na to nemohla dívat.

„Kdybys byla tak hodná.“

Ginny hned vstala a trochu nejistým krokem se vydala k Jamesovi. Trochu se motala, ale vždy nějak stabilitu udržela. Vzala Siriuse pod jedním ramenem a společně s Jamese šli pomalu k chlapeckým ložnicím.

„Myslíte si, že ty schody vyjdu?“ zeptal se se smíchem v hlase Sirius a snažil se zvednout nohu ještě několik metrů před schody.

„Určitě,“ odpověděl James, ale sám si nebyl jistý, jestli to zvládnou. Modlil se, aby ano.

Nakonec tedy ty schody vyšli, i když jim to trvalo o něco déle než normálně. Došli ke klukům do ložnice, kde Siriuse položili na postel. Jakmile dolehl, zavřel oči a spal.

„Neměl by si sundat ještě boty?“ zeptala se Ginny a potichu se chichotala.

James se na ni překvapeně podíval, asi nebyl zvyklý na to, jak se Ginny dnes chovala. Ta se ale chichotala dál a u toho se trochu motala. Potom se musela opřít o Jamesovu postel, na kterou potom taky spadla. Stále se smála, až jí z toho bolely tváře.

James si povzdychl a začal bezvládnému Siriusovi sundávat boty. Když se mu to konečně povedlo, vzal jeho deku a přikryl ho. Potom si šel sednou na svou postel k Ginny.

„Tys to dneska pěkně přepískla,“ řekl s úsměvem a koukal, jak se stále chichotá.

„Ale Jamie, to se ti jen zdá, jsem naprosto v pohodě.“ řekla nepřesvědčivě a opřela se mu čelem o rameno.

„To vidím,“ usmál se a pohladil ji po vlasech.

„Asi bych měla jít spát, viď?“ řekla a zase se začala smát. James jen zakroutil hlavou.

„A myslíš si, že sama dojdeš do svého pokoje? Já tě tam doprovodit nemůžu.“

„Já tam dojdu sama.“ řekla a prudce vstala. Zatočila se jí hlava a ona narazila do Remusovi postele. „Tak asi ne,“ řekla, svezla se na zem a chytla se za hlavu. Pomalu se jí začaly zavírat oči.

„A přespíš tady?“ zeptal se, ale ona už mu neodpověděla, protože usnula.

„Proč to vždycky takhle dopadá?“ zeptal se nahlas sám sebe a šel Ginny zvednout a přemístit do své postele. Jako Siriusovi i jí sundal boty a přikryl dekou. Ještě na chvilku se na ní zadíval, jak spí a potom si sám lehl do Remusovi postele, která byla prázdná.

0o0o0o0o0

Druhý den ráno překvapivě vstal jako první Sirius. Hlava mu třeštila a ze včerejška si skoro nic nepamatoval, jen útržky rozhovorů, které byly o ničem. Zjistil, že spal v oblečení, které včera měl na sobě. „To jsem asi dopadl hodně špatně,“ řekl nahlas, i když nechtěl.

„Siriusi?“ ozvalo se z Remusovi postele a Sirius leknutím nadskočil.

„Náměsíčníku?“ zeptal se nechápavě.

„Tichošlape, ty jsi vůl,“ ozvalo se znovu s Remusovi postele, „To jsem já, Dvanácterák.“ James roztáhl nebesa a podíval se na svého nechápavého kamaráda.

„Uf, víš, jak jsem se lekl?“ řekl už usmívající se Sirius a pomalu se vyhraboval z postele. „Jak jsem se sem dostal?“

„Museli jsme tě sem s Ginny dotáhnout.“

„A Ginny skončila kde? Taky toho dost vypila, jestli si dobře pamatuju.“

„Támhle,“ ukázal James na svou postel, ze které se ozvalo zasténání.

„Kde to jsem?“ vykřikla z ničeho nic Ginny a roztáhla překvapeně závěs.

Klukům se představila v celé své kráse. Vlasy měla rozcuchané a přeleželé, oči rozmazané a byla celá bílo zelená. Nepříjemně se zašklebila a chytla se za bolavou hlavu. Na čele měla velkou bouli.

„Ty vypadáš,“ vydal ze sebe Sirius a začal se štěkavě smát.

„Hm, díky,“ řekla a přivřela ospale oči. „Kolik vůbec je?“

James se podíval na hodinky. „Půl dvanácté,“

„Cože?“ zeptali se najednou Ginny se Siriusem.

„A co jste čekali? Sedm ráno?“ zeptal se James s úšklebkem.

„Já mám hrozný hlad.“ ozval se po chvíli Sirius a sáhl si na kručící břicho.

„Jak je možné, že máš hlad? Vždyť jsi včera skoro všechno snědl sám.“ řekla překvapeně Ginny a také jí zakručelo v břichu.

„Máte štěstí, že za půl hodiny začíná oběd.“ řekl smějící se James a konečně vylezl z postele.

0o0o0o0o0

Bylo čtyřiadvacátého prosince. Bradavické pozemky byly pokryté sněhem a bradavický hrad sám o sobě byl vánočně ozdoben. Na poslední chvíli se vše dodělávalo, aby štědrovečerní večeře byla taková, jaká má přesně být. Ve Velké síni bylo dvanáct stromků, o jejichž ozdobu se postaral profesor Kratiknot. Ale i tak síň vypadala taková prázdná. V Bradavicích letos zůstalo málo žáků, a tak tu bylo místo pěti velkých stolů, jen jeden, kam si sedli úplně všichni, profesoři i žáci.

Ginny měla po levé straně profesora Křiklana a po pravé Jamese se Siriusem, který seděl vedle přísně vypadající profesorky McGonagallové. Ginny měla pocit, že si profesorka naschvál sedla k němu, aby měla jistotu, že ti dva během večeře nic neprovedou.

Ale James se Siriusem nic provést nechtěli, nebo to alespoň tvrdili Ginny. Oba se cpali nadívaným krocanem a bramborovou kaší. Ginny je s pobavením sledovala a u toho vzpomínala na svého bratra, který by se určitě rád ládoval s nimi. Smutně se při vzpomínce usmála a dala si do pusy kus nádivky. I když nebyla se svou rodinou, ani s Harrym, cítila se šťastně, protože James se Siriusem jí vše naprosto vynahradili.

12. kapitola                                                                                 14. kapitola