Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. kapitola - Vysvobození

12. 10. 2009

A/N: Ahoj všichni :-) I když jsem měla dneska nic moc den, tak alespoň vám udělám, tedy alespoň v to doufám, radost a přidávám další kapitolu. Jestli jste čekali souseda, tak se omlouvám, ale ještě jsem nenapsala ani čárku. U téhle povídky mám napsaných několik kapitol, takže než se rozhoupu napsat souseda, tak bude přibývat tahle povídka…

Snad se bude líbit :-) Mějte se krásně.

Vaše Naiad :-)

 

Hermiona seděla v měkkém křesle ve svém starém pokoji v domě jejích rodičů. Po rozvodu s Ronem se sem znovu přestěhovala. Jejich dům mu s radostí přenechala, neměla chuť bydlet někde, kde bylo tolik vzpomínek. I když se rozešli v dobrém, nechtěla bydlet někde, kde jí to připomínalo chyby, které v jejich vztahu udělala. Byla sobecká, ale uvědomila si to pozdě. Odcizili se a už se s tím nedalo nic dělat. Stále se věnovala jen své práci a na svého manžela neměla už čas.

Nikdy by ji nenapadlo, že by se někdy rozvedla. Myslela si, že když už se vdá, tak to vydrží na celý život, tak jak to vydrželo jejím rodičům nebo Weasleyovým nebo Harrymu a Ginny. Záviděla jim, jak se na sebe dívali, jak se k sobě chovali. To mezi ní a Ronem dávno vyprchalo. Teď byla Ginny dokonce i těhotná, jak by si přála mít dítě.

A ještě k tomu tohle. Sám ministr, Kingsley Pastorek, jí poslal dopis. Její pětiletá práce přišla vniveč. Co teď proboha bude dělat?

Věděla, že bude těžké bojovat za práva domácích skřítků, ale chtěla jim dát možnost svobodné volby. Měli by dostávat plat, dovolenou, nemocenskou a ve stáří i důchod. Zasloužili si to. Bohužel se jí nedostalo takové podpory, v jakou doufala. Po konci války tomu bylo jinak, byla populární, takže najít příznivce nebylo tak těžké, ale jak se její popularita zmenšovala a zmenšovala, ubývali i příznivci. Kdyby nebylo Kingsleyho, pravděpodobně by už dávno nepracovala na ministerstvu kouzel.

Dopis zmuchlala a naštvaně ho odhodila do rohu pokoje. Všechny její sny se zhroutily jako domeček z karet. Dala si hlavu do dlaní. Bude muset vymyslet, co bude dělat. Sice jí ministr v dopise nabídl i nové místo, ale to okamžitě zavrhla. S tou bandou ignorantů nebude pracovat ani za milion galeonů.

Zaklepání ji vytrhlo z přemýšlení o své budoucnosti. „Dále.“

Mezi dveřmi se objevila kudrnatá hlava její matky. „Mio, drahoušku, máš tu návštěvu.“

„Jestli to bude někdo z ministerstva nebo dokonce někdo z Věštce, tak mu omlátím ten plátek dnešních novin o hlavu.“ pomyslela si a pohlédla na Denního Věštce, kde se už zase na titulní straně věnovali jejímu rozvodu a práci. Vstala.

„Ať jde dál.“ odpověděla místo toho a vzala do ruky noviny.

Jaké bylo překvapení, když do jejího pokoje vešla bývalá ředitelka její koleje. Překvapeně zamrkala a noviny zase odložila. „Dobrý den, paní ředitelko.“

„Dobrý den, paní Weasleyová. Doufám, že neruším.“ usmála se Minerva McGonagallová.

„Ne, vůbec nerušíte. Jen už nejsem Weasleyová, vrátila jsem se ke svému rodnému příjmení.“

„Tak to se omlouvám, slečno Grangerová.“

„To je v pořádku, tohle Věštec zapomněl zmínit.“ odfrkla si a pohledem zavadila o odložené noviny. „Nechcete se posadit?“ zeptala se a ukázala na křeslo vedle toho, ve kterém před chvíli seděla.

„Ráda, děkuji.“ odpověděla ředitelka a posadila se.

„Čaj?“

„To by od vás bylo milé.“

Hermiona vytáhla z kapsy svého hábitu hůlku, jednou s ní mávla a na stolku se objevila konvice Earl Grey, dva hrnky a cukřenka. „Mléko nebo citrón?“

„Citrón.“ odpověděla profesorka s úsměvem. Na stole se objevily dvě nádoby, jedna s mlékem, druhá s čerstvou citrónovou šťávou. „Děkuji, jste laskavá.“ řekla, když ji Hermiona nalévala horký čaj.

„Čemu vděčím za vaši návštěvu?“

Minerva se v křesle nervózně ošila. „Slyšela jsem, že vaše kampaň pro ochranu domácích skřítků se nepovedla.“ řekla a otázku ignorovala.

„O tom mi ani nepovídejte.“ odpověděla Hermiona a loupla pohledem po zmačkaném dopisu od ministra.

„Víte, říkala jsem si, že byste mi mohla s něčím pomoci nebo alespoň poradit.“

„S čím?“ zeptala se překvapeně bývalá paní Weasleyová.

„Profesorka Glipová se rozhodla odejít na odpočinek a já za ni hledám náhradu. V této době je těžké najít schopného učitele.“

„A já bych vám mohla pomoci jak?“

„Napadlo mě, jestli byste to nechtěla zkusit. Byla jste výborná a hlavně pečlivá studentka, to jsou dobré předpoklady pro dobrého učitele.“

„Nejsem si jistá, jestli bych dokázala zastávat tak důležitou práci.“ řekla přiškrceně.

„Ale byla, má drahá, jsem si tím naprosto jistá. Nepodceňujte se. Ale chápu, že nechcete. Byla byste odříznutá od normálního života. Musela byste být skoro denně v Bradavicích a nemohla si užívat volnosti jako teď.“

Hermionin nesouhlasný výraz se změnil. Nebylo to přesně to, co teď ze všeho chtěla nejvíc? Zbavit se reportérů, soucitných pohledů od přátel a najít si novou práci, která by ji naplňovala? Nikdy nepřemýšlela nad tím, že by z ní byla učitelka. Tedy, když byla malá, tak se jí to líbilo, ale potom na tenhle svůj sen zapomněla. Byly přeci důležitější věci, jako třeba zabít Voldemorta. Teď, když nad tím popřemýšlela, se jí ten nápad začal hrozně líbit. Vždycky chtěla pomáhat, tak proč nepomáhat malým kouzelnickým učňům v jejich snažení stát se plnohodnotnými čaroději?

„Bohužel jsem vás nepřemluvila, spíše asi odradila, že?“ řekla smutně ředitelka a začala se zvedat. „Tak to už jsem tu zbytečně.“

„Počkejte, paní profesorko.“ zarazila ji Hermiona. „Já, já bych to chtěla zkusit.“ řekla a nervózně se usmála. „Chtěla bych učit, opravdu.“ dodala sebevědoměji.

Minerva McGonagallová se usmála a znovu se posadila. „To mě velice těší, slečno Grangerová. Jsem si jistá, že budete vynikající učitelka.“

„Jen, víte, já, nikdy jsem neučila. Nevím, jak mám začít. A taky jsem ze školy už pět let.“

„S tím si nedělejte starosti. Domluvím vám schůzku s profesorkou Glipovou, která vám dá veškeré informace ohledně probíraného učiva. Jestli budete chtít i já vám ráda pomohu, co se učení týče. Ne nadarmo jsem učila čtyřicet let. A to, že jste ze školy pět let, je pro vás jen výhodou. Máte ještě v paměti, jak to na škole chodí, nebudete tápat. Starší profesoři by s tím měli potíže, to mi věřte.“

„Bude mi ctí.“

„Bohužel už budu muset jít, mám ještě nějaké zařizovaní.“ řekla ředitelka a vstala. „Nejpozději do konce týdne k vám pošlu sovu, potřebovala bych s vámi ještě mluvit.“

„Budu se těšit.“

„I já, slečno Grangerová. Zachránila jste mne.“

„Ne, vy jste zachránila mě.“

 

Když bradavická ředitelka odešla, svalila se Hermiona zpátky do křesla. Během půl hodiny se jí skoro změnil život. Ještě si to moc neuvědomovala, ale tohle řešení znamenalo i vysvobození. Měla práci a to celkem slušně placenou práci, samozřejmě nebude dostávat tolik jako na ministerstvu, ale když by od něj měla odečíst ubytování a stravu, která v Bradavicích byla víc než skvělá, byla by na tom skoro stejně.

A nebude všem tolik na očích. Jakou šanci měli tentokrát její kamarádi a novináři, aby ji mohli hlídat na každém kroku? Ta šance byla naštěstí skoro nulová. Začne znovu nový život a přitom se vrátí do Bradavic.

„Pro Merlinovy vousy, já budu učitelka.“ zašeptala do tichého pokoje.

 

OoOoOoOoO

 

Když si Minerva McGonagallová sedala za svůj stůl, musela se usmívat. Myslela si, že takhle jednoduché to být ani nemůže. Vypadalo to, že vzít si na cestu citrónový bonbón nebyl vůbec špatný nápad. Proč jen je nezačala jíst dřív?

„Zdravím, Minervo, tak jak se vám dnes dařilo?“ zeptal se jí po chvíli Brumbál. „Předpokládám, že dobře.“

„Ano, budeme mít novou profesorku Přeměňování.“

„Výborně!“ zajásal Brumbálův portrét.

„Osobně doufám, že zítra to půjde stejně.“

„Uznávám, že Severus bude větší oříšek.“

„Ještěže mám zásobu citrónových dropsů.“ odpověděla s úsměvem a hned se pro jeden natáhla.

„Jsem překvapen, jak rychle jste propadla jejich kouzlu. Jen vám poradím, citrónová zmrzlina je lahodnější.“

 

 

 

1. kapitola                                                                                             3. kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Fenix.Jane, 3. 4. 2012 11:32)

hezké..Jen je z toho Hermi nějak moc vyplašená.. není to zbytečné??:-D šprtka..:-D

Citrony

(Eloise, 19. 12. 2009 15:17)

Ano, Brumbále, ale citrony samotné nejsou zas tak dobré... :)

Moony

(www.hawaiiiii.blog.cz, 28. 10. 2009 19:06)

tý jo.. to je super povídka..

:-)

(Naiad, 17. 10. 2009 18:23)

to Pollik: děkuju :-)
to Mary-Ane: moc děkuju :-) jsem taky ráda, že jsem zpět a jsem ráda, že v tom nejsem sama :-)

Úžasné

(Mary-Ane, 17. 10. 2009 17:35)

Skvele kapitola jako vzdycky, jsem rada ze jsi zpet

Jůůůů :)

(Pollik, 14. 10. 2009 18:37)

Zajímavá kapitola :) Těším se na další?