Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dvě slova, která zabijí

Žánr: Temné/ Depresivní

 

Omezení: 12+

 

Období: Neurčito

 

Postavy: Neznámé (domyslete si, koho chcete)

 

Počet částí: 3 (všechny jsem ale dala do jedné)

 

 

 

 

 

Dvě slova, která zabijí

 

 

 

Proč neřekneš, co cítíš?

Proč to neřekneš, já to vím.

Proč neřekneš ty dvě slova, která zabíjí?

Nenávidíš mě, já to vím,

Tak proč neřekneš slova, která zabíjí?

Zkazila jsem ti život, teď už to vím,

Tak proč neřekneš ty dvě slova, která zabíjí?

 




Milovala jsem. Milovala jsem vše, co jsi měl, jen tvou rodinu a přátele nenáviděla.

Byla jsem mocná, ale toho si necenili. Nechápu proč říkali: „Jsi mudlovská šmejdka, ty nepatříš mezi nás. Jsi nula, jsi nic. Takové jako jsi ty, měli by zabít!“

Proč to říkali? Proč mě nenáviděli? Já bych je milovala, jako svou rodinu. Proč jim vadilo, že jsem z nečisté krve?

Neměla jsem nevybranou. Musela jsem to udělat.

Asi si říkáš, když jsi mě milovala, proč jsem to udělala a způsobila jsem Ti tak Tvé neštěstí.

Já Ti řeknu, jak mi bylo. Všichni kouzelníci čisté krve nenáviděli mě. Nikdo z nich neznal moji moc, moji sílu. Jen Ty, když jsi byl sám, choval jsi se jako člověk. Ale když přišli oni, zase si byl ten velký kouzelník čisté krve, který si mudlovských šmejdů ani nevšimne. Proč jen jsi byl takový?

Milovala jsem tě, ale postupně také i nenáviděla.

Ptáš se, proč jsem byla tak bezcitná? Já Ti odpovím. Chtěla jsem, aby ses choval stejně jako, když jsi se mnou a oni Ti v tom zabraňovali. A oni mě to vše naučili. Naučili mě nenávidět. A to chci teď naučit Tebe.

Nenávidíš mě? Dokážeš mě za to zabít?

Říkáš ANO? Tak proč neřekneš ty dvě slova, která zabíjí?

Já Ti řeknu proč. Protože jsi slabý pomstít se, pomstít svou rodinu a své přátelé.

Nejsi? Já si myslím, že ano. A když nejsi, tak proč už konečně neřekneš ty dvě slova, která zabíjí?

Řekni je, snad se ti uleví. Musím se přiznat mně se velmi ulevilo, když jsem je zabila. Konečně mám klid od těch urážek na můj účet Ničili mi život, dokonce mi ho zničili jako já jsem teď zničila ten tvůj.

Nechtěla jsem, milovala jsem, ale nenávist je silnější. Zabij a pomsti se, možná se Ti za to dostane pochvaly.

Tak už sakra řekni ty dvě slova, která zabíjí!!!

 

„AVADA KEDAVRA!“

 

 

 

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

 

Jak to začalo

 

 

 

Kouzla jsou krásná,

Jsou tajemná a hřejivá.

Neznala jsem je,

Poznala jsem je.

Nic hezčího na světě nepoznáš.

 




Dopis. Velice zvláštní dopis. Dopis, který dostane jen málokdo. A já ho dostala. Byl krásný, byl tajemný, ale to jsem netušila, jak může být temný. A pro mě byl. Bylo to nejtemnější v mém životě. Zničil mi život. A já kvůli němu musela ničit životy jiných.

Je mi to líto, ale oni si za to mohou sami.

Přijela jsem na ten proslulý hrad. Byl nádherný a tajemný jako všechny věci s kouzelným světem spojené.

Všichni se na mě dívali, jak na špínu na svém hábitu.

Snažila jsem se to ignorovat, ale ono to nešlo. Nešlo to. Nešlo ignorovat tu nenávist, kterou v sobě nosili a kterou mě pak také naučili.

Já nechtěla nenávidět. Já chtěla milovat.

Milovala jsem, ale nenávist byla silnější.

On, který patřil k nim. Choval se podobně jako oni, ale přesto byl úplně jiný. On miloval a to oni přes svou čistou krev nedokázali.

Když byl s nimi, tak já, „mudlovská šmejdka“, jsem byla zase jen ta špína na jejich hábitech.

Ale když byl sám, byl jiný. Byl to člověk a ne ta zrůda čisté krve.

Čistá krev. Kdo ji teď má? Jen oni, kteří stejně nepřežili.

Byli to oni, kdo se zabili, byla to jejich chyba, ne má. Měli si vážit mé moci, neměli ji podceňovat. Neměli podceňovat mě.

Ale oni mě podcenili. Jen on ne. On věděl, co ve mně je. A proto také přežil. Protože si mé moci vážil. Sice ne tak, jak jsem si přála, ale cenil si ji. A proto měl tu možnost zabít mě.

Mě tu nic nedrželo. Už nic. Pomstila jsem se. Naučila nenávidět. A milovala jsem.

 

 

 

 

 

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

 

Pomsta je sladká

 

 

 

„Ty špíno!“

„Ty mudlovská šmejdko!“

„Ty nikdy nebudeš patřit mezi nás!“

„Jsi skvrna, která nejde vyčistit!“

„Jsi uzel, který nejde rozvázat!“

„Jsi to nejhorší, co mohlo náš svět potkat!“

„Ty špíno nečisté krve!“

 




Ano, tak mě nazývali, tak na mě volali. Bylo mi to líto.

Jediné, co jsem slýchávala bylo: „Nečistá krev!“, „Mudlovská šmejdka!“, „Špína nečisté krve!“

Bylo to nepříjemné. Bolelo to. Mé srdce se tříštilo na miliardy kousíčků, a proto jsem se naučila nenávidět. Nenávidět tu „čistou krev“. Nenávidět je. To oni mě to naučili, a proto si zasloužili mou nenávist, která byla stokrát větší než ta jejich.

Ničili mi život. A docela ho zničili. A proto jsem se musela pomstít.

Pomstít mojí duši. Pomstít ostatní kouzelníky „nečisté krve“, kteří skončili stejně jako já, nebo ještě hůř.

Zabila jsem a byla jsem šťastná. Tak šťastná jako nikdy. Nejlepší v mém životě bylo říct ty dvě slova, která zabíjí.

Zabít ty, co mi zničili život. Zabít ty, co ničili život jiným. Svět lidí „nečisté krve“ se mi odvděčí. Zabila jsem je všechny, kromě jednoho.

Byl jiný, ale velmi jim podobný.

Byl jiný, protože dokázal milovat. Byl jim tak podobný, protože dokázal nenávidět.

A proto přežil. A měl také tu čest se pomstít a zabít mě. Oni by to neudělali, protože neuměli milovat, a také proto neměli tu možnost přežít.

Zabila jsem a byla jsem šťastná. Zemřela jsem, abych byla šťastná.

Toto je nejlepší smrt jakou člověk může mít.

Zemře s pocitem, že pomsta je sladká.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

děkuju

(Naiad, 6. 9. 2010 13:49)

to Denča: Když jsem to psala, neviděla jsem v tom nikoho, postupem času, když jsem si to přečetla znovu v tom vidím mnoho postav... a je pravda, že mezi nimi je určitě i Hermiona, jen mi na to ni tolik nesedí, takže mi neurčitost připadá to nejlepší... děkuju :)
to Abigail: naprosto chápu, sama nevím, co bych k tomuto napsala za nadpis :) Věta nádherná a nepříjemně pravdivá... děkuju za přečtení :)
to lilky: Určitě to divný je, s tím naprosto souhlasím... děkuju za přečtení :)

nwm ploc paki

(lilky, 30. 12. 2008 15:34)

Já to nechápu je to divny

Smutné

(Abigail (http://abigail-7.blog.cz), 3. 2. 2008 19:52)

Opakuji se s nadpisy, vím, ale nic jiného mě nenapadlo... Nic jiného to totiž tak přesně nevystihuje... použiju svou vlastní větu: "o tmě předsudků, která vám zahalí slunce"... a bez slunce se nedá žít... potvrzuje to mou teorii, že předsudky vyvolávají jen bolest... ať už šlo o kohokoli...

nevím

(Denča , 9. 12. 2007 20:09)

nevim co jste si pri tom predstavovaly vy ale ja si představila hermionu a draca !!jinak opravdu nadhera mela jsem slzy na krajicku

děkuju

(Naiad, 2. 10. 2007 16:34)

Strašně moc díky :-) Opravdu jste mě holky hrozně moc potěšily! Takovou kritiku jsem opravdu nečekala :-) Ještě jednou díky

:-))

(Daze, 1. 10. 2007 23:09)

Mě se to taky moc líbilo:-) A musím, souhlasit s Haňulou, donutí tě to přemýšlet. Opravdu moc hezké:-)

:-)

(Naiad, 1. 10. 2007 21:09)

moc děkuju :-) abych se přiznala, tak jsem vůbec nečekala, že by se to někomu mohlo alespoň trošku líbit. Strašně jsi mě potěšila :-)

no hustý

(haňula, 1. 10. 2007 21:00)

moc se mi to líbilo takový zajímvá, že tě to donutí přemýšlet