oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj! Tak jsem zase konečně zpět a to s první kapitolou. Moc bych se vám chtěla omluvit za další velkou pauzu, ale neměla jsem poslední dobou moc čas na psaní (a chvílemi i náladu) a když jsem psala, psala jsem obě povídky najednou, takže to trvalo o trošku déle…

Jinak vám chci poděkovat za podporu, jsem moc ráda, že se vám nápad k povídce líbí a že se vám bude líbit i povídka celá. Snad vás nezklamu…

A samozřejmě moc prosím o komentáře, protože u nové povídky mi na nich opravdu záleží. Ale teď už vás nechám číst, když už jsem to dopsání tak oddalovala…

Mějte se krásně :)

Vaše Naiad

Vánoční prázdniny skončily a Remus se znovu vracel do Bradavic. Bylo zvláštní tam jet opravdu naposledy, ale řekl si, že z toho nemůže být smutný, vždyť ho čeká ještě celý půlrok!

Stál na nádraží 9 a ¾ a vyhlížel své kamarády. Hrozně se na ně těšil. Byli to kluci, kteří jako jedni z mála znali jeho největší tajemství a ještě mu ho zpříjemňovali. Jenže tu byla další věc, kterou tajil. A s tou se nemohl přiznat vůbec nikomu, ani svým třem nejlepším kamarádům. Kdyby to udělal, všichni by ho odsoudili, a to nemohl dovolit. A tak to v sobě tutlal a v duchu se modlil, aby to nikdy nikdo nezjistil. I když to bylo užírající.

Pořád se rozhlížel kolem sebe, ale své kamarády nikde nezahlédl. Pohled mu padl na někoho jiného. Šla přímo k němu, na tváři zářivý úsměv, vlasy poletující v chladném větru a třpytící se nádherné oči. Nervózně pošlápl a snažil se zmírnit svůj zrychlený dech. Bez mrknutí oka ji sledoval, jinak to ani nešlo, byla totiž nádherná.

„Ahoj Reme,“ pozdravila ho vesele a dala si zářivě rudý pramen svých vlasů za ucho.

Měl pocit, že se mu v krku udělal knedlík a on nemůže mluvit. Snažil se polykat, aby nepříjemný pocit zmizel, marně.

„Ahoj Lily,“ odpověděl překvapivě úplně normálně. Nechápal to, před chvíli měl pocit, že už nikdy nebude moct promluvit.

„Tak jaké jsi měl prázdniny?“

Vzpomněl si na předešlý úplněk, který byl hned dva dny po Štědrém dni, a nevědomky sebou otřásl. Nebyl to zrovna nejlepší večer, když tam neměl své kamarády.

„Vždyť víš, prostě prázdniny. A co ty?“

„Podobně jako u tebe. Dostala jsem od našich nové knížky, takže jsem jen četla a četla.“ Zářivě se usmála a ze své brašny, kterou měla přes rameno, vytáhla tlustou knihu. „Skvělé čtení, doporučuji.“

„Už ji máš dočtenou?“

„Ale jistě,“ zasmála se. „Chceš ji půjčit?“

„Kdybys byla tak hodná. Rád si ji přečtu, když mi ji doporučuješ.“

Teď vlastně žádnou knihu nepotřeboval. Sám dostal k Vánocům plno knížek, které ještě nestihl přečíst, ale jen pocit, že u sebe bude mít jednu z jejích knih, se mu strašně líbil.

Z rozhovoru je vyrušil veselý smích jen kousek od nich. Oba se otočili a spatřili dva jejich spolužáky, kteří se nahlas smáli. Byl to James se Siriusem, Remusovi kamarádi.

„Jé, čau, Evansová!“ pozdravil rychle James a hned mu ruka zajela do rozčepýřených vlasů.

Lily se zatvářila dost zničeně. Všichni věděli o její oblibě k Jamesovu Potterovi, prostě ho neměla ráda.

„Čau, Pottere,“ odpověděla odměřeně. Najednou se její nálada úplně změnila. Když potkala Remuse, byla veselá, ale díky Jamesovi její nálada klesla k bodu mrazu. „No, Reme, už budu muset jít, čekají na mě holky. Tak ve škole!“

Když odcházela, ještě se na něj usmála tak, že se mu skoro podlomila kolena, a zamávala na něj. Na Jamese a Siriuse se ani nepodívala. Trochu hloupě jí zamávání oplatil a když byla z jeho dohledu, zničeně svěsil ramena.

Její přítomnosti ho ničila, ale na druhou stranu zase velmi těšila. Nemohl pochopit, jak se tohle mohlo stát. Jak se sakra mohl zamilovat do dívky, kterou miluje jeho nejlepší kamarád? Cítil se strašně, nechtěl nikomu ubližovat a určitě ne těm dvěma. Ale nemohl si pomoct, čím víc byl v její přítomnosti i nepřítomnosti, tím víc se do ní zamilovával. A tahle pravděpodobně jednostranná láska ho ničila.

„Nazdar, Náměsíčníku,“ pozdravil ho konečně James a poplácal ho po rameni. „Co tak sklesle?“

Remus neměl jak odpovědět, a tak jen mlčel.

„To víš, Dvanácteráku, vyrušili jsme ho při tom, když chtěl balit Evansovou, viď Náměsíčníku?“ řekl se smíchem Sirius.

V Remusovi hrklo. Ví někdo o tom, že je do Lily zamilovaný? Je to na něm tak vidět?

„Náměsíčníku?“ James povytáhl obočí. „Evansová je moje!“ zasmál se a znovu ho poplácal po rameni.

„Já vím,“ vydal ze sebe Remus s nuceným úsměvem. „Nechápu, jak to Tichošlápka napadlo.“

Moc dobře věděl, jak ho to napadlo. Byla to totiž pravda. Byl si vědom toho, že se v její přítomnosti chová jinak než, když je s nimi. Proto ho to napadlo. Ale doufal, že Sirius to řekl jen tak ze srandy, jak to rád dělával.

OoOoOoOoO

Seděli už v kupé a pomalu se blížili k Bradavicím. Sirius s Jamesem ostatním členům jejich party vyprávěli o svých společných Vánocích, ale hlavně o konci roku. Barvitě líčili každý jejich drink, který si sami vymysleli, ale i jejich nevolnosti.

Remus je poslouchal jen na půl ucha. V ruce totiž držel knihu, kterou mu před chvíli Lily půjčila. Několikrát si četl její název a u toho palcem hladil koženou vazbu. Užíval si pocitu, že v ruce drží její nějakou věc.

„Náměsíčníku, posloucháš nás?“ zeptal se James, když si všiml, že Remus jen kouká na knihu.

Zatřepal hlavou, aby se mu dostaly všechny myšlenky o Lily z hlavy, a podíval se na své přátele. „Promiň, zamyslel jsem se.“

„Toho jsme si všimli,“ řekl s úšklebkem Sirius. „Co to vůbec máš za bichli?“

„Tu mi půjčila Lily.“

„Evansová?“ zeptal se okamžitě James. „Půjči mi ji.“

Remus se podíval na knihu a potom na Jamese. Ale chtě nechtě mu knížku podal.

„Tuhle bichli před chvíli držela Lily a teď ji držím já. Není to prostě osud?“ zeptal se a zakoukal se někam do prázdna.

Sirius se začal šíleně smát a brzy se k němu přidal i Peter a trochu neochotně i Remus, a to jen proto, že James ze sebe dělal šaška.

„Až jí Lily bude mít zase u sebe, určitě ucítí, že jsem ji držel v náručí a myslel jen a jen na ni,“ vydechl zamilovaně James.

„Už mi ji vrať, nebo ji zničíš,“ snažil se Remus vzít knihu Jamesovi.

„A mohl bych si ji půjčit? Že bych si ji přečet, víš.“

Sirius se znovu začal šíleně smát. „Teda Dvanácteráku, fakt z tebe dneska nemůžu.“

„A proč?“ zeptal se nechápavě James a otevřel knihu někde na konci. „To má osm set padesát šest stran?!“

„To není až tak moc,“ prohodil jen tak Remus. Zrovna mu v kufru ležela kniha, která měla o pět set stran více.

„Vždyť bych to musel číst tak deset let!“

„A Lily to přečetla za prázdniny.“

„Teda ta Evansová je fakt dobrá,“ řekl uznale James a znovu se podíval na knihu, teď už s mírným odporem. „Na, vezmi si tu knížku, já bych to nikdy nezvládl.“

Remus si knihu s úsměvem vzal a podobně jako James před chvíli si ji přitiskl na hruď.

OoOoOoOoO

Všichni Pobertové seděli ve společenské místnosti. James se Siriusem hráli kouzelnické šachy a Peter je se zaujetím pozoroval. A když jeden z nich, chtěl od Remuse poradit, jak mají hrát dál, žádné odpovědi se jim nedostalo. Remus totiž seděl v křesle a někam koukal, samozřejmě na Lily, jak se baví se svými kamarádkami. Všichni tři jeho kamarádi ho chvíli sledovali a snažili se přijít na to, kam se člen jejich party dívá.

„Dvanácteráku, nezdá se ti, že kouká nějak zamilovaně?“ zeptal se šeptem Sirius a překvapeně se na Remuse podíval.

„Ale kam se to sakra dívá?“

„Na Evansovou a spol.“

„Myslíš, že se mu líbí Carusová?“ zeptal se James a sledoval hezkou plavovlásku, která byla ve společnosti jeho lásky. Vůbec ho nenapadlo, že by se jeho kamarád koukal na Lily.

„Bingo!“ zašeptal Sirius. „To je určitě jeho typ.“

„Náměsíčníkovi se líbí Sandra Carusová?“ zeptal se překvapeně Peter.

Remus se prudce otočil, když zaslechl svou přezdívku. Nechápavě se na své kamarády podíval a snažil se zjistit, o čem se ti tři bavili. Zaslechl totiž jen tu přezdívku. „Co potřebujete?“ zeptal se a podíval se na rozehranou šachovou partii.

„Nic, nic,“ odpověděl okamžitě James.

„Aha,“ řekl nedůvěřivě Remus a znovu se podíval na řádky knihy. Nechtěl totiž, aby ho kamarádi viděli, jak kouká po Lily.

„S tím bychom měli něco udělat,“ ozval se po chvíli Sirius, když už je jejich kamarád znovu nevnímal.

„Co jako?“ zeptal se Peter.

„Dát ty dva dohromady přece!“ řekl s úsměvem James a podíval se na partu dívek sedící nedaleko. Rudovlasá dívka se v tu chvíli na ně podívala, a když si James zajel rukou do vlasů a mrkl na ni, protočila jen oči v sloup, zakroutila hlavou a něco řekla svým kamarádkám, pravděpodobně to nebylo nic přívětivého.

Remus nečetl, jak to poslední dobou dělával dost často, prostě jen přemýšlel. Už se ani nepokoušel se dívat na Lily, protože měl pocit, že se na něho kluci dívají, a taky se nemýlil. Poslední dobou byl velice „nenápadný“ a zdálo se mu, že si toho jeho kamarádi všímají a že si často o něm bez jeho vědomí povídají. Sice nevěděl, o čem, ale v hloubi duše doufal, že ne kvůli jeho zamilovanosti.

A stejně mu to nedalo a na svou rudovlásku se podíval. Byla prostě nádherná, byla jiná než ostatní dívky, byla svá. Zavřel oči a snažil se na ni přestat myslet, i když mu to vůbec nešlo. Pokusil se znovu začíst do knihy, ale místo písmen se mu objevovala jen rudá čmouha, tak rudá jako její vlasy.

Pár slov na začátek                                                                           2. kapitola