16. kapitola - Služební cesta
Zvedla jsem odznak a prohlédla si ho. Sice mám být po kom Primus, mamka i taťka jimi byli, ale nenapadlo mě, že bych mohla být i já. Mamka bude skákat tři metry vysoko. Jsem zvědavá, kdo je další primus. Doufám, že to není ten blbeček ze Zmijozelu, Jeffrey Moon.
Ani jsem se nepodívala, co bylo dál v dopise a šla jsem za rodiči, oznámit jim, že jsem Primuska. Seběhla jsem schody a vpadla do obývacího pokoje, tam ale nikdo nebyl, tak jsem se vydala do tátovy pracovny. Táta seděl za stolem a mamka seděla v křesle a četla si Denního věštce, málokdy se stává, že by tu byla.
„Neumíš klepat?“ zeptal se okamžitě táta.
„Umím,“ řekla jsem, zavřela dveře, zaklepala a vešla dovnitř.
„Stačí?“ zeptala jsem se.
„Stačí. Co jsi vůbec chtěla, že jsi sem tak vletěla?“ zeptal se táta.
„Přišel mi dopis z Bradavic.“
„No a co?“ zeptal se táta.
„A v něm bylo tohle,“ řekla jsem a vytáhla odznak Primuse.
„Ty jsi Primuska? To je skvělé,“ řekla mamka, vstala a objala mě.
„Ještě aby nebyla, když jsme byli také,“ řekl táta. Zase měl tu jeho skvělou náladu.
„Třeba to mohla být nějaká kráva ze Zmijozelu,“ řekla jsem.
„Ve Zmijozelu nejsou žádný krávy.“
„Neřekla bych, taková Pansy Parkinsonová, nikdy nepochopím, jak si s ní mohl jít na Vánoční ples.“ Zakroutila mamka hlavou.
„Lepší než nějaká mudlovská šmejdka.“
„Co prosím?“ zeptala se mamka s povytaženým obočím. Ajaj, táta má problém.
„V té době bych to tak řekl,“ začal se vymlouvat táta.
„To možná, ale teď jsi to tak řekl. Jestli jsem pro tebe jen mudlovská šmejdka, tak jdu pryč,“ řekla mamka uraženě a chtěla odejít.
Táta jí chytil za ruku a řekl: „Počkej, já to tak nemyslel.“ A přitáhnul si ji k sobě. Potom si všiml, že tam jsem já a hezky mě vyhodil.
Tak jsem tedy bez protestů hezky vypadla. Netuším, co se tam dělo, radši ani nechci. Ale jistý je, že nikdo se stěhovat nebude.
Šla jsem zase nahoru do pokoje, sedla si za stůl a odepsala holkám. Až se dozví, že mě naši viděli líbat se s Potterem, tak se budou válet na zemi smíchy a já na ně budu nadávat a stejně mi to bude houby platný, jako vždy.
Odepsala jsem jim, že se na ně těším a že určitě pojedeme na Příčnou. Dopisy jsem dala jedné z rodinných sov, která okamžitě odletěla. Holky by měly přijet asi za tři dny, to se budu zase nudit.
Další den při snídani proběhl výslech na téma: James Potter a já. Věděla jsem, že se tomu nevyhnu, ale já tak nesnáším ty debilní otázky. Táta naštěstí byl pryč, protože by to bylo ještě třikrát horší.
Jakmile jsem dostala čaj a vzala si první topinku, mamka začala. „Neříkala jsi mi náhodou před šesti dny, že Jamese nesnášíš Jamese?“
„Říkala,“ souhlasila jsem s plnou pusou.
„A můžeš mi nějak rozumně vysvětlit, proč jste se líbali, když ho nesnášíš?“ Ve tváři měla šibalský výraz.
„Já jsem se s ním nelíbala, to on se líbal se mnou.“
„Kdybys nechtěla, tak už dávno má červenou tvář. Takže mi to vysvětli jinak.“
„A co když jsem to nestihla?“
„Já vím, že bys to stihla, my jsme tam byli asi pět minut,“ řekla a usmívala se.
„Cože, vy jste nás pozorovali?“ zeptala jsem se nevěřícně.
„Sice nechtěně, ale ano.“
Jak malí děti, pochopila bych, kdyby nás pozorovala Juliet nebo holky, ale rodiče?
„Hezký divadlo?“ zeptala jsem se naštvaně.
„Jaký divadlo?“
„Jak se vám líbilo, dívat se na dva lidi, který se líbají? Určitě jste to ještě neviděli.“
„Ty jsi jak malá.“
„Vy máte co říkat. Bych tě chtěla vidět, kdyby tě viděli tvoje rodiče a tátovi, jak se spolu líbáte.“
„To už bys mě neviděla.“
„Jak to myslíš?“
„Lucius by mě zabil, protože jsem čarodějka z mudlovské rodiny a tvůj táta je z starého čistokrevného rodu.“
„A co na to říkal táta a ostatní, že nás viděli?“
„Cituji: Nechápu, jak si mohla vybrat to Potterovský pako.“
„Něco takového jsem čekala,“ ušklíbla jsem se.
„Ale to mi samozřejmě řekl až v soukromí. Tam neřekl vůbec nic. No a Cho se tam rozplývala a Harry se tvářil normálně, ale asi ho trochu vykolejilo, že si jeho syn vybral Malfoyovou.“
„Jen tě chci upozornit, jestli si myslíš, že budu mít nebo mám něco s Potterem, tak se nikdy nedočkáš.“
„Uvidíme za rok.“
„To uvidíme, nikdy se nestane, abych měla něco s Potterem.“
„Nechci tě strašit, ale tohle jsem přesně říkala o tvém otci.“
„Hm, ale já nejsem ty.“
„To máš pravdu, ale jsi moje dcera.“
„Tak to bych neřekla.“
„Nebuď drzá.“
„A jak to vůbec dopadlo včera mezi tebou a tátou.“
„Neodešla jsem.“
„Tak to jsem si opravdu nevšimla.“
„To ti snad stačí, ne?“
„Když víc neřekneš.“
„Kdy přijedou holky? Určitě budete chtít jít na Příčnou ulici.“
„Jo, na Příčnou určitě chceme. Přijedou za dva dny a budou tu do konce prázdnin.“
„Na Příčnou se dostanete samy a doma to taky určitě zvládnete, takže my s tátou pojedeme do Německa.“
„Kam že to pojedete? Vy mě necháte samotnou doma?“
„Jedeme do Německa na pracovní cestu s Potterovými. Dohodli jsme se s nimi, že u nás budou kluci do konce prázdnin bydlet.“
„COŽE?!“
„James, Martin a ten třetí kluk u nás budou bydlet do konce prázdnin,“ zopakovala mi mamka.
„Panebože, za co mě trestáš?“
„Hlavně se chovejte slušně.“
„A co Juliet?“
„Ta jede s námi, protože je ještě malá a vy byste si stejně moc nevšímali.“
„Tak to se pleteš, ta by se mnou byla na každým kroku. Prosím, řekni, že to byl jen vtip, prosím, mami!“
„Není to vtip, určitě to přežiješ, neboj.“
„Holky mě zabijou.“
„Proč by tě zabíjeli?“
„Kate mě zabije, protože ten třetí je její dvojče a ona ho nemá ráda. A Ginny mě zabije, protože, jestli o tom nevíš, tak Weasley je její bratranec a taky ho zrovna nemusí.“
„Její mamka to už ví, že tady budou a byla dokonce ráda.“
„Ale my nejsme. Prosím, nikam nejeďte! To mi nemůžete udělat!“
„Máš smůlu, jedeme. Už je to dohodnuto a už nemůžeme couvnout a stejně bychom necouvli jen kvůli tomu, že ty nechceš.“
„Ty mi to děláš naschvál, viď? Nejprve se skamarádíte s Potterovými, potom dokonce i s Weasleyovými, potom musím spát u Potterů a na konec u nás budou ty paka spát celých čtrnáct dní.“
„Ne, já nemůžu za to, že se nemáte rádi.“
„Kdyby se s tebou pan Potter a pan Weasley nepřestali bavit, tak pochybuju, že bych je nenáviděla.“
„Tím si nemůžeš být jistá.“
„Nemůžu, ale je to jedna varianta.“
„To máš pravdu,“ řekla mamka a v tom do jídelny vletěla sova.
Podívala jsem se na ní a zjistila, že to je sova Ginny. Shodila přede mě dopis a sedla si na opěradlo jedné židle. Rozbalila jsem dopis a začala číst.
Ahoj Anno,
teď mi mamka řekla, že až budeme u vás, budou tam i Potter s Weasleym a Johnsonem. Nemohla jsem tomu uvěřit, my opravdu máme smůlu. Nejprve je potkáme na tvojí oslavě narozenin a teď s nima budeme skoro dva týdny bydlet.
Zkusila jsem mamku překecat, jestli bychom mohly já, ty a Kate být u nás, ale prý ne, protože naši mají hrozně práce. Debilní důvody, ani bych se nedivila, kdyby jí tvoje mamka řekla, aby takovou otázku okamžitě zamítla.
Máš nějaký plán, jak se jich zbavit? Doufám, že ano. Já to s nimi celých čtrnáct dní nevydržím! Ví to už Kate? Jestli ne, tak ji rychle napiš, bude lepší, když se to dozví od tebe a než od jejího bratříčka.
Vymýšlej plán, jak se jich zbavit, já se budu snažit taky. Měj se pěkně a užívej si pár dní bez Pottera a spol.
Ahoj Ginny
Nějaký plán na to, abychom se jich zbavili? To bude trošku těžký, protože Potter bude hledat každou záminku, abychom byli my dva spolu a hlavně sami. A jestli Weasley nebyl opilý nějak hrozně moc, tak by mohl zkoušet něco na Kate. Doufám, že ne.
„Tak co ti psala?“ zeptala se mamka, když jsem dopis složila a položila na stůl.
„Že už ví o tom, že tady budou Potter a spol. a že mám vymyslet nějaký plán na to, abychom se jich zbavily.“
„Panebože, ta malá Ginny bude pořád stejná.“
„Já jdu napsat Kate, protože jestli jí to řekne dřív její brácha, tak mě zabije.“ Odešla jsem nahoru do pokoje.
Napsala jsem Kate a okamžitě to poslala po další rodinné sově. Ta se bude divit, až jí přijdou dva dopisy ode mě. A potom je hezky roztrhá a bude mě chtít zabít.
Než přijely holky, tak odjeli naši. Proběhlo kázání, co nesmím dělat, ať nepodpálíme dům a další debilní kecy. Nemáme pít alkohol a nemáme dělat nic, co není vhodné na náš věk. Nechápu, jak je mohlo něco takového napadnout. Naši se přemístili a já zůstala sama v hale. Opřela jsem se o zeď a čekala, až se sem někdo přemístí.
